4 Ads 43/2008 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 51/2012- 56 - text  41Ad 51/2012 – 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce MUDr. F. P., bytem ………….., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížova 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2012, č. j. ……….., t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Ve včas podané žalobě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí vydané žalovanou 4. 9. 2012, kdy tato rozhodla tak, že rozhodnutí ČSSZ ze dne 28. 6. 2012 se zčásti mění tak, že v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, se starobní důchod od 1. 4. 1993 zvyšuje a činí k tomuto datu 4.200 Kč měsíčně s tím, že ve zbývajících částech výroku se rozhodnutí potvrzuje. Žalobce v žalobě uváděl, že 28. 3. 2011 si na OSSZ v Třebíči podal žádost o zápočet doby vysokoškolského studia. K žádosti předložil doklad o mimosoudní rehabilitaci, který obsahoval mimo jiné datum zahájení studia žalobce 1. 10. 1949 a jeho vyloučení 30. 9. 1951. O přiznání starobního důchodu požádal před dovršením 63 let – 1. 4. 1993. Společně s první splátkou starobního důchodu za výsluhu let bylo žalobci vyplaceno odškodnění ve výši 390 Kč za 26 měsíců služby v PTP-VTNP podle zákona č. 87/1991 Sb., ve znění zákona č. 267/1992 Sb. - ,,15Kč za každý měsíc této služby“. V rozhodnutí o přiznání důchodu ze dne 25. 3. 1993 je uvedeno, že rozhodnutí ČSSZ Praha bylo vydáno dle zákona o sociálním zabezpečení č. 100/1988 Sb. Žádost, kterou žalobce podal 28. 3. 2011 na OSSZ, byla rozhodnutím ČSSZ Praha ze dne 15. 6. 2001 zamítnuta pro nesplnění podmínek jiného paragrafu, než správného § 24 odst. 5, který uvedl žalobce ve své žádosti. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí námitky, kdy žádosti žalobce nebylo opětovně vyhověno, pouze bylo rozhodnutí zčásti změněno tak, že nesprávně uvedený odkaz na ust. § 21 zákona č. 87/1991 Sb., se nahrazuje odkazem na ust. § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Ve zbývající části však rozhodnutí bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí žalobce včas podal žalobu, Krajský soud v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 41Ad 71/2011 rozhodl tak, že rozhodnutí ČSSZ ze dne 15. 6. 2011 zrušil pro vady řízení a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku je mimo jiné uvedeno, že v dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem, který ve zrušujícím rozsudku vyslovil Krajský soud v Brně. Dle tohoto názoru je třeba ve věci vydat nové rozhodnutí s odkazem na správné ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. a soud v dané věci zaujal právní stanovisko, že pokud jde o žalobce, jsou u něho splněny podmínky ust. § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. Žalobce pak dále uvedl v žalobě, že ČSSZ vydala 28. 6. 2012 nové rozhodnutí, v němž uvedla, že tento orgán zvyšuje žalobci od 1. 4. 1993 starobní důchod podle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., v platném znění. Dle žalobce je skutečnost však jiná. Rozhodnutím ČSSZ z 25. 3. 1993 mu byl přiznán starobní důchod od 1. 4. 1993. O zvýhodnění starobního důchodu podle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., žalobce požádal OSSZ v Třebíči 28. 3. 2011 a do října 2012 jeho žádost nebyla kladně vyřízena. Dle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., se má doba 6-ti roků studia na lékařské fakultě v 50. letech minulého stolení hodnotit pro účely žalobcova důchodového zabezpečení tak, že se každý z těchto 6 roků hodnotí jako 2 roky zaměstnání. ČSSZ se při výpočtu odškodnění za vyloučení z vysokoškolského studia k 30. 9. 1951 však neřídila ust. § 24 odst. 5 uvedeného zákona. V rozhodnutí ČSSZ, které žalobce žalobou napadá, v rozhodnutí z 4. 9. 2012 má žalobce přiznáno pro výpočet odškodnění za vyloučení z vysoké školy 12 roků zaměstnání pro účely jeho důchodového zabezpečení. Částka 3.543 Kč, která byla žalobci poukázána jako doplatek za dobu od 29. 3. 2006 do 21. 8. 2012, tj. za 76 měsíců, neodpovídá nároku podle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. Není proto pravdivé tvrzení ČSSZ, uvedené v rozsudku č. j. 41Ad 71/2011 – 25, které zní, že tímto rozhodnutím ČSSZ realizuje rozsudek Krajského soudu v Brně 41Ad 71/2011. Uvedl, že forma finančního odškodnění vyloučených vysokoškoláků z politických důvodů podle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. byla v oblasti mimosoudních rehabilitací používána jako finanční odškodnění s cílem zmírnění i jiných křivd. Uvedl několik příkladů: Ust. § 24 odst. 4 uvedeného zákona ve znění čl. I odst. 4 zákona č. 297/1992 Sb., věta prvá zní: ,,Za účelem zmírnění křivd způsobeným osobám uvedeným v § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., se k důchodu (doplnil – vypočítaného za výsluhu let) poskytuje příplatek 15 Kč za každý měsíc této služby“. Oprávnění občané podle ust. § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 357/2005 Sb., který je novelou zákona č. 87/1991 Sb., mají nárok na zvláštní příspěvek ve výši 2.500 Kč k důchodu (doplňuje – vypočítaného za výsluhu let) při splnění časové podmínky předcházejícího pobytu v zařízení po dobu alespoň 12 měsíců. Oprávnění občané podle § 5 odst. 3 zákona č. 347/2005 Sb., který je novelou zákona č. 87/1991 Sb., ve znění § 5 odst. 4 zák. č. 108/2009 Sb., mají nárok na zvláštní příspěvek měsíčně 2.500 Kč i tehdy, jestliže omezení osobní svobody, které mělo trvat déle jak 12 měsíců, skončilo ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců. Tato skutečnost se prokazuje dokladem o propuštění ze zdravotních důvodů. Forma finančního odškodnění výše uvedených příkladů má jedno společné, tj. vyplácí se jako příplatek nebo jako zvláštní příspěvek ke starobnímu důchodu (vypočítaného za výsluhu let). Mají rovněž společnou motivaci, a to zmírnění následků křivd, zařazenou do § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 87/1991 Sb. Žalobce 18. 7. 2012 zaslal ČSSZ námitky proti nesprávnému úřednímu postupu ČSSZ, a to z toho důvodu, že dle žalobce ČSSZ v rozhodnutí z 28. 6. 2012 prokazuje, že se necítí být vázána právním názorem, jak požaduje krajský soud v rozsudku č. j. 41Ad 71/2011-25 z 9. 3. 2012. Když žalobce pak obdržel rozhodnutí ČSSZ ze 4. 9. 2012 tedy rozhodnutí o námitkách zjistil, že ČSSZ se námitkami uplatněnými žalobcem nezabývala. Ve výroku rozhodnutí tohoto orgánu z 4. 9. 2012 je uveden odkaz na ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., s poznámkou, že tento odkaz měl být zařazen do výroku rozhodnutí ze dne 28. 6. 2012 a jen nedopatřením se tak nestalo. Pokud jde o ust. § 56 odst. 1 písm. b), věta první zákona č. 155/1995 Sb., toto zákonné ustanovení zní, že ,,zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, nebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží“ (provede se náprava). V případě žalobce důchod za výsluhu let byl v roce 1993 vypočítán správně, takže nelze použít ust. § 56, který je uveden ve výroku rozhodnutí ČSSZ ze 4. 9. 2012. Odkaz na § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. není patřičný, neboť toto zákonné ustanovení nemá nic společného s přiznáním nebo odmítnutím žádosti žalobce o zápočet doby vysokoškolského studia podle žádosti žalobce z 28. 3. 2011. Žalobce uvedl, že nemůže souhlasit s odůvodněním rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, kde je mimo jiné uvedeno: ,,výpočet zvýšení starobního důchodu žalobce na základě aplikace ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích byl proveden správně v souladu s právním řádem ČR“. Žalobce uvedl, že není upřesněno, do které části právního řádu ČR byla zařazena směrnice, která podrobně pro všechny pracovníky ČSSZ popisuje jednotlivé úkony výpočtu. Poukázal na ust. § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dle kterého správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly důvodné rozdíly. Touto zásadou se však žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí neřídila. Žalobce uvedl následující: Zná příslušníka PTP-VTNP, rok narození také 1930, kterému byl na jaře roku 1951 udělen odklad nástupu k výkonu vojenské služby z důvodu studijních, tak jako žalobci. V druhé polovině září 1951, když byl dotyčný zapsán studijním oddělením fakulty do 3. ročníku vysoké školy, stejně jako žalobce, dostal povolávací rozkaz k nástupu k výkonu základní vojenské služby, což bylo v rozporu s udělením odkladu narukování z důvodu studijních, stejně jako u žalobce. K útvaru PTP-VTNP nastoupili oba 1. 10. 1951, nastoupit museli, neboť nebyla jiná možnost. Dotyčný příslušník PTP-VTNP požádal v roce 1992 ČSSZ o finanční odškodnění podle § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., a jeho žádost byla bez pr