5 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

62 Af 65/2012- 196 - text pokračování 4 62 Af 65/2012 62 Af 65/2012-196 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Staufčík, s.r.o., Boršice 659, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 8c, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, za účasti: Andreas Stihl AG &Co. KG, se sídlem Badstrasse 115, Waiblingen, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem jr., Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Elišky Peškové 15, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5256/2011-136400-021, t a k t o : I. Rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5256/2011-136400-021 a rozhodnutí Celního úřadu Uherské Hradiště ze dne 19. 1. 2012, č. j. 784/2012-136400-021, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.922 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Milana Kyjovského, advokáta se sídlem Poštovská 8c, Brno. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5256/2011-136400-021 (dále jen „žalovaný“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu Uherské Hradiště (dále jen „celní úřad“) ze dne 19. 1. 2012, č. j. 784/2012-136400-021, tak že v jeho výroku nahradil slova „jiného správního deliktu“ slovy „správního deliktu“, „§ 2 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně spotřebitele“ slovy „§ 2 odst. 1 písm. r) bod 1. zákona o ochraně spotřebitele“ slova „§ 24 odst. 9 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele“ slovy „§ 24 odst. 10 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele“). I. Podstata věci Celní úřad rozhodnutím ze dne 19. 1. 2012, č. j. 784/2012-136400-021, rozhodl, že se žalobce dne 22. 3. 2010 dopustil jiného správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), tím, že skladoval za účelem prodeje výrobky, které porušují práva duševního vlastnictví ve smyslu § 2 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně spotřebitele, a to práva k mezinárodní ochranné známce obrazové barevné, číslo zápisu 664727, registrované ve prospěch společnosti Andreas Stihl AG &Co. KG (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“) u Světové organizace duševního vlastnictví. Konkrétně se jednalo o 315 kusů rosičů se sacím motorem (zahradní zádové motorové rosiče) zn. MKS 3WF-600. Tímto jednáním se žalobce dopustil klamavé obchodní praktiky ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, čímž porušil zákaz užívání nekalých obchodních praktik (§ 4 odst. 3 citovaného zákona). Za uvedené protiprávní jednání celní úřad uložil žalobci pokutu ve výši 315.000 Kč a rozhodl o propadnutí zadržených výrobků. Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním. V rozhodnutí o odvolání žalovaný mimo jiné uvedl, že celní úřad prokázal, že u zadržených výrobků šlo o padělky ve smyslu § 2 odst. 1 písm. r) bodu 1. zákona o ochraně spotřebitele. Žalovaný mimo jiné uvedl, že smyslem barevné ochranné známky je ochrana určité kombinace barev, která je pro daný výrobek příznačná a díky které je spotřebitel schopen vybavit si výrobek chráněný touto ochrannou známkou. Spotřebitel si tedy není vědom přesného barevného odstínu, který originální výrobek má. Spíše si je schopen vybavit si barevnou kombinaci a přibližný odstín. V tomto případě může být spotřebitel uveden v omyl nejen použitými barvami, ale i jejich kombinací, která je velmi podobná s výrobky značky STIHL. Z definice padělku ve smyslu § 2 odst. 1 písm. r) bodu 1. zákona o ochraně spotřebitele vyplývá, že se jedná i o výrobek, který je zaměnitelný s ochrannou známkou, což je nyní projednávaný případ. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítal, že správní řízení ve věci údajného porušení zákona o ochraně spotřebitele bylo zahájeno až dne 21. 6. 2011, tedy až po 15 měsících po provedení kontroly ve skladu žalobce. Tímto účelovým postupem tak došlo k zásahu do práv žalobce, který měl značně ztíženou obranu svých procesních práv, když je zjevné, že v daném případě se nejedná o porušení práv k ochranné známce. Žalobce zdůraznil, že osoba zúčastněná na řízení je vlastníkem mezinárodní ochranné známky č. 662427 zapsané v rejstříku vedeném Světovou organizací duševního vlastnictví WIPO, platné i pro území České republiky. Jedná se o barevnou obrazovou ochrannou známku, která je tvořena kombinací oranžové a šedé barvy. Je znázorněna jako obdélník, přičemž každá z barev zaujímá na vyobrazení ochranné známky 50 % prostoru. Aby tedy výrobky, pro něž je ochranná známka zapsána, mohly požívat ochrany z této ochranné známky, mělo by zboží společnosti zúčastněné na řízení být naneseno barvami vyobrazenými v ochranné známce ve vizuálním akordu přibližně 50/50. Ochranná známka je navíc vyobrazena a požívá ochrany jen pro specifické typy barev a to oranžová barva (RAL 2004 či PANTONE 164c) a šedá barva (RAL 7035 či PANTONE 428u). Celní úřad měl tedy zkoumat, zda se na zadrženém zboží taktéž nachází přesně tyto odstíny barev. Jak vyplynulo z ohledání zadrženého zboží, nenachází se na něm šedá barva a už vůbec ne v chráněném odstínu. Navíc obsahuje i další barvy v zásadním poměru, které vlastník ochranné známky chráněny nemá, a to bílá, černá, oranžová, červená, šedá, žlutá a modrá. Celní úřad vůbec neprovedl porovnání zadrženého zboží s hotovými výrobky STIHL, prodávanými v předmětném období, a v žádném případě nemohlo postačovat srovnání např. s fotografií. Zabavené zboží nikterak nekoresponduje s vyobrazením dotčené ochranné známky, které vymezuje šíři ochrany pro jejího vlastníka. V případě ochranné známky tvořené kombinací barev, je zcela zásadní použití barev, v tomto případě odstíny RAL a PANTONE. Odstín barvy není dle žalobce uveden v rejstříku bezúčelně, ale ochranná známka má být v uvedeném odstínu užívána. Lze respektovat drobný rozdíl v registrovaném odstínu, avšak za situace, kdy je místo šedé barvy použita bílá barva, se jedná o zásadní rozdíl oproti ochranné známce. Oranžovou a šedou barvu používají i ostatní výrobci lesní a zahradní techniky, stává se více charakteristickou pro zahradní techniku obecně než pro konkrétního výrobce. Žalobce dále poukázal na nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů (dále jen „nařízení vlády č. 11/2002 Sb.“), dle kterého je oranžová barva vnímána jako značka výstrahy a proto si vlastník ochranné známky neměl uzurpovat právo užívat tuto barvu. Pouze barvy oranžová a šedá, tvořící ochrannou známku, samy o sobě bez dalších charakteristických prvků nenesou dostatečnou rozlišovací způsobilost, byť byla později přiznána v rozporu se zákonem. Žalobce v této souvislosti odkázal na závěry Tribunálu (dříve Soudu prvního stupně, pozn. soudu), ve věci T-234/01 „Andreas Stihl AG & Co. KG“ ze dne 9. 7. 2003, kterým nebyla přiznána kombinaci oranžové a šedé barvy rozlišovací, a tudíž zápisná způsobilost. Výrobky žalobce byly dále označeny slovní ochrannou známkou „MKS“, jejímž vlastníkem byl jednatel společnosti pan A.S. Předmětné výrobky tedy žalobce nabízel k prodeji pod tímto názvem a nelze tedy dovodit snahu parazitovat na dobrém jménu osoby zúčastněné na řízení. Uvedením označení „MKS“ dal žalobce spotřebitelům jasný signál, s jakým subjektem výrobky spojovat a jakákoliv zaměnitelnost s výrobky STIHL je tak vyloučena. Žalovaný a celní úřad nevzali v úvahu, že uvedením označení „MKS“ vynaložil žalobce veškeré úsilí, které po něm bylo možno požadovat, aby případnému porušení povinnosti zabránil a celní úřad tak měl vzít v úvahu § 28c zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon č. 191/1999 Sb.“). Oba správní orgány dále porušily § 2 a 3 správního řádu, neboť ačkoliv tolerovali užívání oranžového a šedého barevného provedení jinými výrobci, užití oranžovo bílé kombinace barev naopak bylo předmětem postihu. Žalovaný vzal v napadeném rozhodnutí v úvahu i usnesení Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, které mělo vyznívat ve prospěch žalobce. Celní úřad však k němu jako k důkazu vůbec nepřihlížel a ani jej nezmínil v přípisu ze dne 28. 11. 2011. Není tedy zřejmé, zda bylo předmětné usnesení součástí správního spisu a které listiny z trestního spisu vzal celní úřad v úvahu. Celní úřad dále uvedl, že při hodnocení společenské nebezpečnosti vzal v úvahu i škodu ve výši