4 As 123/2014 — Nejvyšší správní soud

29 A 15/2013- 63 - text 8 pokračování 29 A 15/2013 29 A 15/2013-63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce Chemis engine a.s., se sídlem U splavu 1448, Slavkov u Brna, proti žalované České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2012, č.j. ČOI 132904/12/O100/3000/12/Hy/Št, sp. zn. ČOI 76542/12/3000 t a k t o : I. Rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 15. 11. 2012, č.j. ČOI 132904/12/O100/3000/12/Hy/Št, sp. zn. ČOI 76542/12/3000, s e z r u š u j e a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, (dále jen „inspektorát“), č.j. ČOI 107563/12/3000/R/N, ze dne 11. 9. 2012, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 200 000 Kč za porušení ust. § 3 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o pohonných hmotách“), a tím k naplnění skutkové podstaty ust. § 9 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona, a kterým bylo dle § 79 odst. 5 správního řádu uloženo žalobkyni uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč ve smyslu ust. § 6 vyhl.č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. [2] Důvodem bylo, že dne 5. 6. a 13. 6. 2012 provedli pracovníci inspektorátu kontrolu na čerpací stanici žalobce Pasohlávky II, přičemž byl odebrán vzorek pohonné hmoty SMN30 – (NM-bio), který v obou případech nevyhověl limitním hodnotám příslušné ČSN 656508-BS v ukazateli bod vzplanutí, kdy zjištěná hodnota byla menší než 20°C, zatímco příslušná hodnota specifikace při zahrnutí nejistoty měření dle ČSN EN ISO 4259 má činit minimálně 53°C. II. Shrnutí žalobních argumentů [3] Ve včas podané žalobě žalobce především namítl, že správní orgán nevzal a nevyhodnotil všechny okolnosti a důkazy tvrzené a poskytnuté účastníkem. Žalobce také nesouhlasil s tím, že správní delikt měl spáchat dvěma jednáními, s tím, že skutková podstata byla naplněna dvakrát v krátkém časovém období, což mu bylo přičteno k tíži. [4] Žalobce v řízení prokázal, že před kontrolním odběrem dne 5. 6. 2012 došlo k technologické nekázni zaměstnance žalobce, přičemž další závoz zboží, který byl řádně provedený, nemohl předchozí vadně provedený závoz napravit. Pracovníkům provádějícím kontrolu při znalosti výsledku kontroly z 5. 6. 2012 muselo být jasné, že další závoz pohonné hmoty nemohl sjednat nápravu a z tohoto důvodu i při druhém odběru pohonná hmota vykazovala opět vady. Protože byl pracovníkům kontroly znám výsledek předchozí kontroly, stejně i rozsah dalšího závozu, museli si být vědomi, že kontrolou bude opět zjištěno nesplnění požadavků na jakost. Dle dodavatelů je obecně známo, že k nápravě nevyhovujícího zboží by muselo proběhnout nejméně 9 dalších závozů, aby jakost vyhovovala. Pracovníci kontroly, kteří na rozdíl od žalobce znali výsledek kontroly z 5. 6, si museli být zcela jisti, že výsledek kontroly z 13. 6. bude opět špatný. Není pravdou, že by pracovníci kontroly ústně sdělili výsledky kontroly obsluze čerpací stanice. Kontrola byla prováděna s tím, že byl zcela jistý opětovně špatný výsledek a byl tak vytvořen prostor pro četnost páchání správního deliktu. Kontrola měla být provedena znovu i dne 25. 6, v den, kdy v 8:13 hod. dorazil do datové schránky žalobce výsledek kontroly z 5. 6., přičemž výsledek kontroly z 13. 6. toho dne ještě sdělen nebyl. Po tomto zjištění žalobce okamžitě zastavil prodej hmoty na všech svých čerpacích stanicích, nikoliv pouze na kontrolovaných. Když téhož dne pracovníci kontroly dorazili na čerpací stanici přibližně v 10:00 hod., zjistili, že prodej je zastaven. Žalobce tedy okamžitě reagoval, prodej pohonné hmoty zastavil, přičemž dříve reagovat nemohl. Pracovníci kontroly výsledek první kontroly znali nejméně 12. 6., žalobce však vyrozuměli až 25. 6., po celou tuto dobu ho nechali v nevědomosti o páchání deliktu a spotřebitele vystavili možnému způsobení škody. Správní orgán dle žalobce nepostupoval správně, pokud účastníka neinformoval, vytvářel další prostor pro intenzitu protiprávního jednání pro časové období a množství prodané hmoty, přičemž toto přičetl žalobci k tíži. [5] Žalobce byl ve věci aktivní, zjistil důvod spáchání správního deliktu, kterým bylo nevědomé selhání jedince – technologická nekázeň zaměstnance při manipulaci s pohonnými hmotami. Správní orgán uvedl, že by přihlédl k tomu, pokud by odchylku od jakostních norem zapříčinil jiný subjekt, pokud bylo prokázáno, že tak učinil z nevědomosti zaměstnanec účastníka, tak to správní orgán nevzal k tíži ani v jeho prospěch. Tento názor považuje žalobce za nesprávný, narušující rovnost práv. Žalobce totiž vyvinul maximální úsilí na to, aby zjistil příčinu vadnosti produktu, vynaložil značné finanční prostředky za tímto účelem, svá zjištění předal a prokázal. Toto úsilí žalobce nijak nezhodnotil a nepřihlédl ke způsobu spáchání deliktu. [6] Pracovníci správního orgánu mohli dalšímu pokračování deliktu zabránit, pokud by žalobce informovali, situaci však naopak posoudili jako správní delikt spáchaný dvěma jednáními. Pokuta se jeví žalobci jako nepřiměřená a diskriminační, převyšující hodnotu prodávaného produktu. Dle žalobce již pouhé zveřejnění a prezentace správního deliktu byla pro žalobce dalším trestem. Bylo správně zjištěno, že kvalitativní nedostatek byl u žalobce zjištěn poprvé. Podle zjištění žalobce jsou v takových případech pokuty udělovány v řádu desítek, výjimečně stovek tisíc korun. Výše pokuty zařadila žalobce mezi subjekty, které úmyslně manipulují s palivem, i když v případě žalobce se jednalo o zcela výjimečné pochybení způsobené nevědomým selháním jedince při dotankování paliva, navíc u doplňkového produktu, jehož prodej je minimální. [7] Žalobce je přesvědčen, že správní orgány nepostupovaly v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů ve smyslu ust. § 3 správního řádu a v souladu s rozsudkem NSS ze dne 30. 12. 2010, č.j. 4 Ads 44/2010-132, dle kterého v řízení o uložení pokuty je nutno klást důraz na důkladné zjištění skutkového stavu ze strany správních orgánů a jejich rozhodnutí důsledně poměřovat zásadou materiální pravdy, jakož i zásadou vyšetřovací. Došlo rovněž k porušení § 2 správního řádu, neboť správní orgán musí vždy postupovat a jednat v souladu s veřejným zájmem, s tím, že stěžejním veřejným zájmem je chránit spotřebitele, nikoliv ukládat pokuty. Správní orgán věděl o negativním výsledku kontroly a žalobce o tom neuvědomil, neuvedl to v protokolu o kontrole, i když mu muselo být známo, že nápravu bude možno sjednat až nejméně dalšími 9 závozy. Dle žalobce rovněž došlo k porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť z rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad rozhodnutí a proč považuje skutečnosti uvedené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými důkazy vyvrácené. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2010, č.j. 9 As 66/2009-46. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [8] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6. 6. 2013 navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Žalovaný odmítá nařčení žalobce, že by záměrně byla vytvářena situace, ve které by bylo možno zjistit vícenásobné spáchání správního deliktu a následně toto přičíst k tíži pachatele. Žalovaný je povinen kontrolovat kvalitu pohonných hmot na základě zákona, přičemž žádným právním předpisem není zakázáno ji provádět opakovaně, a to i před tím, než je provozovateli čerpací stanice sdělen výsledek předchozí kontroly. Mezi oběma kontrolami měl žalobce časový prostor, ve kterém např. díky vlastním kontrolním mechanismům mohl technologickou nekázeň při stáčení paliva sám odhalit a její výsledky odstranit. V období mezi kontrolami proběhl další závoz. Bylo tedy zcela jasné, že v druhém případě není odebrán vzorek z totožné pohonné hmoty, jako při první kontrole. V mezidobí žalobce neprovedl žádné vlastní opatření, pouze čekal na výsledky kontroly provedené správním orgánem. Skutečnost, že byl zjištěn opakovaný prodej nejakostní pohonné hmoty, nelze klást za vinu správnímu orgánu, který složení pohonných hmot kontroluje. Odpovědnost zákazníkům za kvalitu prodávaných pohonných hmot leží výlučně na prodávajícím. Žalovaný zcela uvěřil žalobci, který za příčinu zjištěné odchylky ozna