4As 38/2006 — Nejvyšší správní soud

33 A 3/2014- 45 - text  33A 3/2014-45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce P. T., bytem ……………., zastoupeného JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Smetanovo nábř. 6, Břeclav, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.12.2013, sp.zn. S-JMK136047/2013/OD/Ša, č.j. JMK136047/2013, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím Městského úřadu Břeclav, odbor správních věcí a dopravy ze dne 31.10.2013, č.j. MUBR 34110/2013 byl výrokem I. uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125 c) odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit dne 20.8.2011 tím, že se plně nevěnoval řízení motorového vozidla Aprilia, RZ BVK 0053 a spoluzavinil dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví. Za spáchání tohoto přestupku mu byla uložena pokuta ve výši 26.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku. Současně mu bylo uloženo nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Výrokem II. bylo rozhodnuto tak, že se žalobci neukládá povinnost nahradit škodu poškozenému D. B. ve výši 100.000,- Kč a výrokem III. mu nebyla uložena povinnost nahradit VZP majetkovou škodu ve výši 19.862,24 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto Krajským úřadem Jihomoravského kraje, odbor dopravy pod č.j. JMK 136047/2013 tak, že jeho odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Proti citovanému rozhodnutí žalovaného podává žalobce správní žalobu. Základním důvodem žaloby je skutečnost, že předmětnou dopravní nehodu nespoluzavinil, přičemž odůvodnění žalovaného o jeho spoluzavinění dopravní nehody vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Hlavní a jediné zavinění dopravní nehody je dle názoru žalobce dáno tím, že údajně poškozený D. B. jel buď nepřiměřenou rychlostí, nebo se nevěnoval dostatečně řízení motocyklu, příp. nehodu způsobil kombinací obou těchto faktorů. K tomuto žalobce žalovanému uvedl také zdůvodnění, že ve věci byly vypracovány dva vzájemně rozporné znalecké posudky, první znalce Ing. P. M. a druhý Ing. V. Ch., přičemž i znalecký posudek Ing. M., který má žalobce usvědčovat ze spoluzavinění dopravní nehody, není tak jednoznačný, jak žalovaný z jeho závěrů vyvozuje. Žalovaný opřel své rozhodnutí zejména o tyto argumenty: 1. Znalecký posudek Ing. M. byl natolik kvalitní, že o skutkovém stavu neexistují již žádné pochybnosti. 2. Dopravní nehodu spoluzavinil žalobce tím, že se plně nevěnoval řízení motocyklu, přičemž přehlédl z pravé strany po hlavní pozemní komunikaci přijíždějící motocykl poškozeného. 3. Rychlost poškozeného B. byla 90 km/h, případně o 10 km/h vyšší, což může způsobit ze strany poškozeného maximálně spoluzavinění, neboť povinnost žalobce dát přednost v jízdě je kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit stanovené rychlosti. 4. Je zřejmé, že nebyly přesvědčivé důvody, aby rychlost jízdy poškozeného byla považována za příčinu střetu obou vozidel. 5. Žalovaný neměl pochybnosti o tom, že žalobce mohl vidět poškozeného přijíždět po hlavní pozemní komunikaci. 6. Žalovaný se ztotožnil se závěrem, že nelze určit podíl, jaký má žalobce a poškozený na zavinění dopravní nehody. Námitky, že dopravní nehodu nezpůsobil, ani nespoluzavinil, jsou následující: 1. Dne 24.10.2011 žalobce podal na Okresním státním zastupitelství v Břeclavi trestní oznámení vůči poškozenému B. pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 trestního zákona, neboť již z prvních vyšetřovacích úkonů bylo patrné, že jsou jednostranně a neobjektivně činěny pouze vůči osobě žalobce, a to přesto, že ke střetu motocyklu došlo až 26 m za patou křižovatky, přičemž poškozený B. do motocyklu žalobce narazil zezadu. 2. Žalovaného žalobce upozornil mj. i v odvolání na závěr znalce Ing. M., že poškozený B. mohl intenzivním bržděním zabránit střetu vozidel, přičemž toto hodnocení dopravní situace obsahovalo již Odborné vyjádření Ing. P. M. č. 138.2011, ve kterém v odpovědi na otázku č. 2 (str. 5 odborného vyjádření) uvádí, že poškozený mohl zastavit za dobu 4,4 sekundy na vzdálenost cca 70 m. Vzhledem k tomu, že žalobce jel v době srážky rychlostí cca 40 km/hod., zcela stačilo zpomalení rychlosti poškozeného B. na maximální úroveň rychlosti žalobce a ke střetu motocyklu by nedošlo (jeli by souběžně). Toto hodnocení koresponduje i se závěry znalce Ing. Ch. 3. V průběhu správního řízení žalobce navrhl, aby byl vypracován revizní posudek, který vyhodnotí rozporné závěry znaleckého posudku Ing. M. a znaleckého posudku Ing. Ch. K tomu nedošlo, čímž bylo jednoznačně porušeno právo žalobce na objektivní a správné zjištění průběhu dopravní nehody a tím i příčin této dopravní nehody. Dle jeho názoru a přesvědčení, poškozený B. jel rychlostí vyšší než 90 či 100 km/h, např. rychlostí 130 km/h, event. i vyšší, což rovný úsek silnice před předmětnou křižovatkou umožňuje. V důsledku toho byl poškozený B. ještě za horizontem a žalobce jej tak nemohl před rozjezdem do křižovatky vidět. Přitom lze poukázat i na to, že v této rychlosti na vzdálenost 300 m je motocykl velmi obtížně viditelný (pokud by se již nacházel na horizontu) a také by taková rychlost poškozeného nemohla být hodnocena i ve světle judikatury tak, že „překročení povolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam“. Ze znaleckého posudku Ing. M. vyplývá, že rychlost poškozeného 130 km/hod. je méně pravděpodobná, ale znalec ji nevyloučil (viz body č. 4 a 6 na str. 21 ZP), přičemž z žádného důkazu rychlost motocyklu poškozeného nevyplývá a žalovaný tak nemohl vyloučit, že poškozený jel např. touto rychlostí. 4. Z provedených důkazů, zejména znaleckého posudku Ing. M. nevyplývá ani, co dělal poškozený B. po dobu minimálně 4 sekund, když musel vidět, že žalobce vjíždí do jeho jízdní dráhy a nezastavil, příp. nezpomalil na úroveň rychlosti žalobce tak, aby nedošlo ke střetu vozidel, ačkoliv je zřejmé ze znaleckého posudku Ing. Ch. a dokonce i ze znaleckého posudku Ing. M., že za dobu 4 sekund mohl poškozený Bradáč svůj motocykl zastavit a tedy zabránit střetu vozidel. 5. Žalovaný obhajuje závěr správního orgánu I. stupně o tom, že nemožnost posouzení podílu na spoluzavinění nehody ze strany žalobce a poškozeného B. se týkala nároku na náhradu vzniklé škody, nikoliv vztahu viny a trestu za přestupek. Dle názoru žalobce nelze míru spoluzavinění posuzovat odděleně u výroku o náhradě škody od výroku o vině či trestu, neboť se jedná o hodnocení stejného skutku, stejné situace, přičemž výrok o vině i náhradě škody posuzuje tutéž situaci. Ze shora uvedeného vyplývá, že - žalovaný rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, - provedené důkazy chybně vyhodnotil pouze v neprospěch žalobce a - to přesto, že např. v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.3.2013, sp. zn. 5 To 105/2013, je uvedeno (na str. 3), že „v daném případě nelze učinit nadevší pochybnost závěr o právní kvalifikaci jednání obžalovaného tak, jak to provedl soud I. stupně“, „nelze dle názoru odvolacího soudu vyloučit obhajobu, že poškozený měl dostatečný časový prostor k tomu, aby na vzniklou dopravní situaci řádně a včas reagoval“, „nelze vyloučit, že by k předmětné nehodě nedošlo, pokud by poškozený se svým motocyklem jel povolenou rychlostí (tj. 90 km/h), přičemž by na danou překážku, (tj. motocykl obžalovaného) řádně a včas dovoleným způsobem reagoval (tj. okamžitým a intenzivním bržděním), - žalovaný tím, že nezjistil řádně skutkový stav věci (možná z důvodu úspory finančních prostředků), žalobci odňal právo na spravedlivé posouzení a rozhodnutí. Navrhoval proto, aby soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného zruší a žalobci přizná právo na náhradu nákladů tohoto řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí, kterým správní orgán I. stupně rozhodl o vině žalobce z přestupku. Žalovaný, jakož i správní orgán I. stupně při svém rozhodování postupovali zcela v souladu s platnou právní úpravou vztahující se na řízení o přestupcích. K důvodům, pro které žalobce žalobu podal, žalovaný uvedl, že skutkový stav byl zjištěn způsobem, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, tedy v souladu s ust. § 3 správního řádu. Odkázal na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozhodnutí a vypichuje: „