4 Ads 12/2009 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 15/2014- 75 - text  pokračování 25 41Ad 15/2014 41Ad 15/2014- 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce F. V., narozeného ………., bytem …………, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12.5.2014, č.j. 510526111/315-MS, t a k t o : I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12.5.2014, č.j. 510 526 111/315-MS, s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 12.5.2014, č.j. 510526111/315-MS žalovaná rozhodla v námitkovém řízení tak, že se zamítají námitky žalobce a potvrzuje se rozhodnutí ČSSZ, č.j. 510526111 ze dne 20.12.2011. Proti tomuto rozhodnutí žalobce včas podal žalobu, v níž uvedl, že rozhodnutím ČSSZ ze dne 20.12.2011 mu byla zamítnuta žádost o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek ust. § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 363/2000 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 (dále jen „nařízení vlády“). Proti rozhodnutí žalobce podal ve stanovené lhůtě námitky. Dne 24.4.2012 žalovaná rozhodla o námitkách tak, že rozhodnutím námitky zamítla a původní rozhodnutí potvrdila. Proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 24.4.2012 ve stanovené lhůtě žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Rozsudkem ze dne 14.11.2012, č.j. 41Ad 22/2012-22, krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2012, č.j. 41Ad 22/2012-22, žalobce podal ve stanovené lhůtě kasační stížnost. Rozsudkem sp. zn. 4Ads 132/2012-30 ze dne 31.7. 2013, Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2012, č.j. 41Ad 22/2012- 22, a rozhodnutí ČSSZ ze dne 24.4.2012, č.j. 510526111/315-PZ, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu. ČSSZ rozhodnutím č.j. 510526111/315-MS ze dne 12.5.2014 rozhodla tak, že námitky se zamítají a rozhodnutí ČSSZ, č.j. 510526111 ze dne 20.12.2011 se potvrzuje. S rozhodnutím žalované o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí ČSSZ z 20.12.2011, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení dříve přiznaného starobního důchodu podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb., žalobce nesouhlasí, a proto podává ve stanovené lhůtě žalobu. V této věci, jak žalobce uvedl, se jedná o spor o splnění podmínek stanovených v § 1, zejména odstavcích a) a b) a v § 2 písm. b) nařízení vlády, které jsou podmínkou pro přepočet dříve přiznaného starobního důchodu podle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády. Od počátku sporu se snaží žalobce prokázat, že splnil výše uvedené podmínky pro přepočet starobního, když - v období před 1.1.1993 získal 4923 kalendářních dní v zaměstnaní v hornictví IAA pracovní kategorie, po vynásobení koeficientem 0,6 a po zaokrouhlení 2954 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, - v roce 1993 získal 228 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, podle potvrzení DIAMO, s.p. o odpracovaných směnách, čestných prohlášeni a svědeckých výpovědí bývalých kolegů, kteří potvrzují skutečnost, že směny byly odpracovány v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, - v roce 1994 a 1995 získal nejméně 276 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie podle potvrzení LIKOL spol. s r.o, Důl 1. Máj, které bylo v průběhu sporu takto opraveno (z předchozích 231 směn), - tedy celkem, před 1.1.2009, získal více než požadovaných 3300 směn v hornictví IAA pracovní kategorie. Tento závěr potvrzuje i Oznámení o přiznání ZPH - útlumového, neboť útlumový zvláštní příspěvek horníkům mohl být přiznán pouze při splnění podmínky odpracování nejméně 15 let v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorii (při vědomí odlišnosti počítání této doby). Z výše uvedeného je sporným pouze posouzení skutečně odpracovaných směn v průběhu roku 1993, a to, zda byly odpracovány v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorii, když doba před 1. lednem 1993 je nezpochybnitelně doložena osobním listem důchodového pojištění. Žalovaná, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, v podstatě argumentuje takto: 1. Žalovaná opakovaně odmítá uznat, že směny byly odpracovány v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorii s odvoláním na opakovaná potvrzení DIAMO, s.p., dle kterého tento nástupce JLD Hodonín, s.p., má k dispozici pouze potvrzeni o skutečně odpracovaných směnách, avšak nemá k dispozici žádné doklady o evidenci odfáraných směn v podzemí hlubinného dolu 1. Máj Dubňany. 2. Setrvává na stanovisku, že dobu zaměstnávání v preferované kategorii lze hodnotit pro účely důchodového pojištění pouze na základě evidenčních listů důchodového pojištění nebo potvrzení vydaného dle § 4 nařízení vlády zaměstnavatelem, případně nástupnickou organizací. Tvrdí, že čestné prohlášení žalobce a svědků lze použít v souladu s ust. § 85 odst.5 zákona č. 582/1991 Sb., pouze k prokázání doby pojištění, pokud ji nelze prokázat jiným způsobem, avšak k účelům, jak požaduje žalobce, tento postup nelze použít ani analogicky. Tvrdí, že zařazení do IAA kategorie podléhá striktním pravidlům, vycházejícím z především precizních záznamů zaměstnavatele, - citace, „a to v součinnosti se zaměstnavatelem, kdy se na obou stranách vedou záznamy o přesném počtu kalendářních dnů odpracovaných pod zemí a rovněž tak o počtu odpracovaných směn“ (konec citátu). Dále v této souvislosti tvrdí, že je pro posouzení třeba znát počet dnů dovolených a dnů nemoci a v nemalé míře i popis vykonávané práce, jemuž je přiřazena profese a odpovídající číslo rezortního seznamu. Dále tak setrvává na stanovisku, že jediným důkazem, prokazujícím směny odpracované v zaměstnání v hornictví IAA kategorie je tvrzení zaměstnavatele, u kterého byly uveděné práce v rozhodném období vykonávány, neboť jenom tito zaměstnavatelé mohou posoudit, zda vykonávaná práce odpovídá uvedené kategorii, což svědci potvrdit nemohou. 3. Odvolává se i na skutečnost, že svědci potvrzující odpracování směn v podzemí uvedeného hlubinného dolu, nemohou potvrdit každou jednu odpracovanou směnu žalobcem v podzemí hlubinného dolu, ani charakter takové práce, jednak pro odstup času, jednak proto, že sami nemají v roce 1993 až 1994 vykázanou žádnou takto odfáranou směnu, čímž má být jejich svědectví nevěrohodné 4. Rovněž zpochybňuje potvrzení LIKOL spol. s r.o., když poukazuje na rozpor v počtu vykázaných směn v zaměstnání v hornictví IAA kategorie, kterých má být méně, než skutečně odpracovaných směn dle mzdových dokladů archivovaných u DIAMO, s.p., což zpochybňuje čestné prohlášení. 5. K důkazu Oznámení o přiznání zvláštního příspěvku horníkům žalovaná uvádí, že pro posouzení nároku žalobce nemá žádný vliv, neboť je v něm uvedeno, že žalobce ke dni jeho vydání odpracoval více než 15 let v IAA pracovní kategorii. Z tohoto údaje nelze vyvodit přesný počet směn pro účely nařízení vlády. 6. Závěrem žalovaná uvádí, že žalobce neprokázal dostatečný počet směn pro použití nařízení vlády č. 363/2009 Sb., a proto rozhodla tak, jak rozhodla s tím, ‚ že svým rozhodnutím realizuje rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně. K uvedené argumentaci žalobce uvádí: Ad 1. Ano, není spor o to, že DIAMO, s.p., jako právní nástupce JLD Hodonín, s.p., nemá k dispozici žádný doklad o počtu odfáraných směn v podzemí hlubinného dolu Důl 1. Máj Dubňany v roce 1993. To je fakt způsobený porušením zákonné povinnosti evidovat odfárané směny v podzemí hlubinného dolu u každé fárající osoby. V uvedeném období nebyla, v rozporu se zákonem, vedena evidence odfáraných směn u žádného fárajícího horníka, tedy ani žalobce, svědků v této věci, ale i další řady bývalých horníků, kteří se domáhají či budou domáhat přepočtu dříve přiznaného starobního důchodu tak jako žalobce. Z potvrzení o skutečně odpracovaných směnách tak dokládá, že žalobce vykázané směny skutečně odpracoval. V této souvislosti připomíná, že se jednalo o státní podnik a povinnost vůči žalobci i dalším fárajícím horníkům neplnil tedy stát. Ad 2. V předmětné věci ve svém zrušovacím rozsudku se Nejvyšší správní soud vyslovil k použitelnosti čestných prohlášení a závěru tzv. „komise pamětníků“ nejen k době pojištění, ale i charakteru zaměstnání a podřazení pod příslušnou pracovní kategorii (pod bodem 16), a to s odvoláním na rozsudek ze dne 27.5.2009, č.j. 4Ads 12/2009-83. Vyslovil právní názor, že je možné na základě čestného prohlášení žadatele o důchod a dalších minimálně dvou svědků ve spojení s dalšími důkazními prostředky prokazovat nejen dobu pojištění, ale i druh práce a její zařazení do příslušné kategorie. Rovněž dospěl k závěru, že § 4 nařízení vlády upravuje pouze to, že zaměstnavatelé mají vydávat příslušná potvrzení o zaměstnání v hornictví v období od 1.1.1993 do 31.12. 2008. V souladu s ust. § 107 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění je tímto nařízením pouze uložena zaměstnavatelům po