— Nejvyšší správní soud

67 A 6/2014- 118 - text pokračování 18 67 A 6/2014 67A 6/2014-118 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci navrhovatele: přípravný výbor pro účely místního referenda ve statutárním městě Jihlava, jednající zmocněncem V. P., zastoupený Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, proti odpůrci: statutární město Jihlava, se sídlem Masarykovo nám. 97/1, Jihlava, o návrhu na vyhlášení místního referenda ve statutárním městě Jihlava, t a k t o : I. Vyhlašuje se místní referendum ve statutárním městě Jihlava o otázkách: 1) Souhlasíte s tím, aby město Jihlava bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě spalovny komunálních odpadů (ZEVO, plazmová a pyrolýzní jednotka apod.) na území statutárního města Jihlavy? 2) Jste pro, aby město Jihlava podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti pro zvýhodnění občanů, kteří produkují málo směsného komunálního odpadu (SKO) a více třídí oproti těm, kdo třídí méně a vyprodukují více SKO? 3) Jste pro, aby město Jihlava podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti pro snížení produkce směsného komunálního odpadu pod 150 kg na osobu za rok prostřednictvím zvýšení míry recyklace a kompostování všech odpadů ze živností a domácností minimálně na 50%? II. Místní referendum se bude konat souběžně s volbami do zastupitelstev krajů v roce 2016. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Podstata věci a rekapitulace průběhu řízení Ia. Navrhovatel se návrhem doručeným soudu dne 16.9.2014 domáhal podle § 91a odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), vyhlášení místního referenda ve statutárním městě Jihlava, a to souběžně s volbami do zastupitelstev obcí ve dnech 10. a 11. října 2014, o těchto otázkách: 1) Souhlasíte s tím, aby město Jihlava bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě spalovny komunálních odpadů (ZEVO, plazmová a pyrolýzní jednotka apod.) na území statutárního města Jihlavy? 2) Jste pro, aby město Jihlava podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti pro zvýhodnění občanů, kteří produkují málo směsného komunálního odpadu (SKO) a více třídí oproti těm, kdo třídí méně a vyprodukují více SKO? 3) Jste pro, aby město Jihlava podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti pro snížení produkce směsného komunálního odpadu pod 150 kg na osobu za rok prostřednictvím zvýšení míry recyklace a kompostování všech odpadů ze živností a domácností minimálně na 50%? Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26.9.2014, č.j. 67A 6/2014-56, návrhu na vyhlášení místního referenda vyhověl, nicméně s ohledem na skutečnost, že konáním referenda souběžně s řádnými volbami do zastupitelstev obcí (10. a 11. října 2014) by došlo k porušení lhůt ve smyslu § 21 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o místním referendu“), soud určil, že místní referendum se ve statutárním městě Jihlava bude konat v sobotu 13.12.2014. Ib. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 1.4.2015, č.j. Ars 9/2014-105 (dále též „zrušující rozsudek v této věci“), usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2014, č.j. 67A 6/2014-56, zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení; v tomto řízení je tedy zdejší soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. Shrnutí rozsudku Nejvyššího správního soudu Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku zdůraznil, že během času vznikla situace, v níž ani navrhovatel ani odpůrce o konání místního referenda v den určený krajským soudem (13.12.2014) nestáli, a to odpůrce pro odpor vůči jeho konání kdykoliv a navrhovatel vzhledem ke svému přání, aby se místní referendum konalo až při příštích volbách. V důsledku postupně vedených řízení před krajským soudem i Nejvyšším správním soudem také vyvstala ve sporu účastníků řada nových právních otázek; některé z těchto otázek nebyly ani předmětem řízení před krajským soudem, pročež na ně nemohl krajský soud nikterak reagovat. Poměrně kusá hmotněprávní i procesněprávní zákonná úprava problematiky související s místním referendem vyžadovala teprve po rozhodnutí krajského soudu hledání odpovědí, jak mají iniciátoři místních referend, obce, ale i soudy rozhodující ve věcech místních referend, postupovat. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že v době rozhodování krajského soudu tu nebyl návrh na konání místního referenda až souběžně s příštími volbami (do Senátu, Poslanecké sněmovny či krajských zastupitelstev), nýbrž pouze návrh, aby soud stanovil den (dny) konání místního referenda na 10. a 11. října 2014, tedy na dny voleb do zastupitelstva statutárního města Jihlav. Již proto se krajský soud zabýval výlučně otázkou, zda může vyhovět požadavku navrhovatele a poté, kdy ji vyřešil negativně, stanovil den konání místního referenda v termínu do 90 dnů po dni jeho vyhlášení (§ 15 zákona o místním referendu). Nadto není bez významu, že v mezidobí (v průběhu řízení o podaných kasačních stížnostech) byla otázka oprávnění soudu vyhlásit konání místního referenda na den pozdější než vyplývající z časového omezení ustanovením § 15 zákona o místním referendu řešena judikaturou Nejvyššího správního soudu poněkud šířeji, než jak ji řešil krajský soud v napadeném usnesení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.3.2015, č.j. Ars 11/2014 – 42). V dalším řízení bude úkolem krajského soudu zjistit, do jaké míry je navrhované místní referendum aktuální, a uvážit, existují-li tu důvody k odklonu od zákonného standardu konání místního referenda do 90 dnů od jeho vyhlášení. Bude též nezbytné, aby krajský soud ověřil, trvá-li navrhovatel na konání místního referenda, neboť to on sám v průběhu řízení o kasační stížnosti poněkud zpochybnil (uvedl, že „se snaží vzniklou situaci 'zachránit' tím, že by nyní vzal svůj návrh na konání referenda zpět“). Je zjevné, že tato zjišťování, stejně jako přijímání právních závěrů z nich vyplývajících, ve své podstatě spadají do agendy, k níž vzhledem k postavení Nejvyššího správního soudu a krajského soudu je povolán spíše krajský soud jakožto soud nalézací a nikoliv Nejvyšší správní soud řešící především námitky uplatněné až v průběhu kasačního řízení. Krajský soud se bude zabývat i tím, jak následně – po rozhodnutí krajského soudu a po podání kasační stížnosti - konalo zastupitelstvo statutárního města Jihlava. Pokud by totiž v mezidobí zastupitelstvo místní referendum vyhlásilo (jak odpůrce deklaroval a jak by tomu i mělo být v důsledku nekonání místního referenda v den určený krajským soudem), ztratilo by další řízení před soudem smysl. Nejvyšší správní soud dále poukázal na to, že v rozsudku ze dne 22.11.2014, č.j. Ars 4/2014 – 99, č. 3148/2015 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud judikoval, že rozhoduje-li soud o vyhlášení místního referenda, může si otázku bezvadnosti návrhu na konání místního referenda posoudit jako předběžnou otázku, resp. musí si ji takto posoudit, pokud bezvadnost návrhu na konání místního referenda nebyla zákonem předvídaným způsobem deklarována dříve rozhodnutím, z něhož by pak soud vycházel. Bezvadnost návrhu na konání místního referenda je tak nyní třeba posoudit jako otázku předběžnou. Krajský soud proto v dalším řízení posoudí, zda návrh na konání místního referenda má či nemá nedostatky. Nejvyšší správní soud také jako neudržitelnou jednoznačně odmítl argumentaci odpůrce, dle níž krajský soud neoprávněně zasáhl do ústavně garantovaného práva odpůrce na samosprávu. Nejvyšší správní soud uvedl, že nesdílí navrhovatelovo přesvědčení, že by přímé rozhodování prostřednictvím referenda bylo více demokratické než demokracie zastupitelská. To však neznamená, že by iniciativa ke konání místního referenda směla být torpédována a blokována postupy odpůrce, jež se v projednávaném případě jevily přinejmenším jako jednání obstrukční. Podle Nejvyššího správního soudu krajský soud právem odmítl tyto postupy aprobovat a právem též sám – při nečinnosti odpůrcova zastupitelstva – rozhodování, zda má být místní referendum jím samotným vyhlášeno, za výkon své pravomoci považoval. Učinil tak z důvodů, které v napadeném usnesení přesvědčivě vysvětlil, pročež na ně Nejvyšší správní soud může toliko odkázat s pouhým stručným doplněním, že akceptace odpůrcovy kasační námitky by ve svých důsledcích založila oprávnění nejen zastupitelstva obce, ale dokonce toliko její rady konání každého místního referenda zhatit pouze tím, že by návrh na jeho vyhlášení nebyl do programu či snad i jen do návrhu programu jednání zastupitelstva zařazen. Nejvyšší správní soud též odmítl výtku odpůrce zpochybňující přípustnost otázek navržených pro rozhodování v místním referendu. I zde podle Nejvyššího správního soudu odůvodnil zdejší soud napadené usnesení bezvadně a v soula