3 As 88/2016 — Nejvyšší správní soud

30 Af 125/2013- 191 - text 18 pokračování 30 Af 125/2013 30 Af 125/2013 - 191 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: Kaufland Česká republika v. o. s., se sídlem Pod Višňovkou 25, Praha, zast. JUDr. Milošem Temelem, LL.M., spolupracujícím advokátem Noerr s. r. o., se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 21. 10. 2013, č. j. ÚHOS-R146/2013/TS-20430/320/RJa, ve věci správního deliktu žalobce, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 21. 10. 2013, č. j. ÚHOS-R146/2013/TS-20430/320/RJa, jakož i rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2013, č. j. ÚHOS-S160/2010-7578/2013/460/APo, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému zpět k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 13 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Miloše Temela, LL.M., spolupracujícího advokáta Noerr s. r. o., se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci /včetně stručné procesní rekapitulace/ Žalobce podanou žalobou napadl v záhlaví označené rozhodnutí předsedy žalovaného (dále jen „žalovaný“), kterým byl zamítnut jeho rozklad a současně potvrzeno rozhodnutí žalovaného jako správního orgánu I. stupně (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 4. 2013, č. j. ÚHOS-S160/2010-7578/2013/460/APo, podle jehož výroku I. byl žalobce uznán vinným z porušení zákazu zneužití významné tržní síly ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití (dále „zákon o významné tržní síle“ či pouze „zákon“) tím, že: A. sjednával s nadpoloviční většinou svých dodavatelů lhůty splatnosti na úhradu svých finančních závazků ve lhůtě delší než 30 dnů, a úhrady svých finančních závazků vůči těmto dodavatelům ve lhůtách delších než 30 dní realizoval (tj. soustavně uplatňoval praktiku zakázanou v dodavatelsko-odběratelských vztazích uvedenou v příloze č. 5 odst. 1 odr. 6 zákona), B. sjednával s 95 % dodavatelů pro případ postoupení pohledávky třetím osobám povinnost hradit – vedle nákladů spojených se zpracováním agendy o postoupení – poplatek ve výši 4 % z hodnoty postoupené pohledávky, která představovala sankci za výkon jejich práv, neboť byla ukládána bez objektivně ospravedlnitelného důvodu, nadto v nepřiměřené výši a k tomu sjednával pro případ úhrady faktur dodavatelům před lhůtou splatnosti tzv. dodatečné skonto ve výši 0,5 % z předčasně uhrazené faktury za každý započatý týden, o který byla faktura dříve uhrazena, přičemž povinnost dodavatelů hradit poplatek za postoupení pohledávky byla příčinou jejich omezené možnosti zvolit si ekonomicky výhodnější variantu úhrady pohledávky před její splatností, než byla možnost předčasné úhrady pohledávky účastníkem řízení se zaplacením skonta, a od některých dodavatelů také poplatky za postoupení pohledávek a dodatečná skonta, která byla z důvodu způsobu jejich výpočtu v části případů nepřiměřeně vysoká, inkasoval (tj. soustavně uplatňoval praktiku zakázanou v dodavatelsko-odběratelských vztazích uvedenou v příloze č. 5 odst. 1 odr. 2 zákona) Výrokem II. rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalobci shora popsané deliktní jednání dle § 6 odst. 1 zákona o významné tržní síle do budoucna zakázáno; výrokem III. pak byla žalobci podle § 8 odst. 2 zákona o významné tržní síle uložena pokuta v úhrnné výši 22 130 000 Kč a konečně výrokem IV. mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 2 500 Kč. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně potažmo žalovaného přitom vychází z výsledků správního sankčního řízení, jehož procesní průběh lze stručně zrekapitulovat takto: - Dne 26. 5. 2010 bylo správním orgánem I. stupně z moci úřední zahájeno správní řízení pod sp. zn. S 160/2010 s tím, že jako předmět řízení bylo vymezeno jednání žalobce spočívající (i) v nedodržování délky splatnosti 30 denní lhůty na úhradu jeho finančních závazků vůči dodavatelům a (ii) smluvní povinnosti jeho dodavatelů platit skonto ve výši 0,5 % z předčasně uhrazené faktury za každý týden, o který byla faktura dříve uhrazena. - Posléze byl shora vymezený předmět řízení rozšířen ještě o jednání žalobce spočívající v tom, že (iii) zavazoval své dodavatele k úhradě poplatku za postoupení pohledávky ve výši 4 % z hodnoty postoupených faktur, a to vedle nákladů spojených se zpracováním agendy postoupení; pro toto jednání bylo řízení zahájeno dne 6. 1. 2011, sp. zn. S 1/2011, přičemž správní orgán obě řízení spojil ve společné řízení, které bylo nadále vedeno pod sp. zn. S 160/2010. - Sdělením ze dne 21. 2. 2011 došlo k tzv. sdělení výhrad, v němž správní orgán I. stupně shrnul základní skutkové okolnosti případu, jejich právní hodnocení a současně odkázal na hlavní důkazy o nich obsažené ve správním spise. - Stanovisko ke sdělení výhrad obdržel od žalobce správní orgán I. stupně dne 23. 3. 2011 a po seznámení se žalobce s podklady pro rozhodnutí obdržel dne 13. 6. 2011 ještě závěrečné stanovisko žalobce; v něm žalobce shrnul své námitky k výkladu zákona, skutkovým zjištěním a právnímu hodnocení ve sdělení výhrad a navrhl, aby řízení bylo zastaveno, neboť neporušil žádné ustanovení zákona o významné tržní síle. - Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2011, č. j. ÚOHS-S160/2/10-11017/2011/460, správní orgán I. stupně shledal v jednání žalobce – viz výše – soustavné uplatňování praktik zakázaných v dodavatelsko-odběratelských vztazích a naplnění skutkové podstaty podle § 4 písm. e) zákona o významné tržní síle (výrok I.), za což žalobci uložil pokutu ve výši 13 628 000 Kč (výrok III.); vedle toho mu dané jednání do budoucna zakázal (výrok II.), uložil opatření k nápravě (výrok IV.) a povinnost uhradit náklady řízení (výrok V.). - Rozhodnutím ze dne 29. 5. 2012, č. j. ÚOHS-R169/2011/TS-2901/2012/320/RJa, bylo žalovaným na základě rozkladu žalobce shora citované rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a věc vrácena zpět k novému projednání s tím, že vedle vad ve výrocích je třeba dostatečně prokázat, zda vytýkané jednání bylo spojeno v cíli či výsledku s podstatným narušením hospodářské soutěže a bude-li opět konstatováno spáchání správního deliktu, bude nutné se náležitě zabývat otázkou možného zproštění se odpovědnosti (liberace); současně poukázal žalovaný na nutnost vypořádat se s otázkou, kdo tvoří soutěžitele, který je za vytýkané jednání odpovědný, a na nutnost znovu vypočíst částku pokuty. - Vázán závěry zrušovacího rozhodnutí žalovaného postupoval správní orgán I. stupně dále v řízení a žalobci zaslal dodatek ke sdělení výhrad ze dne 30. 10. 2012, ve kterém modifikoval sdělení výhrad ze dne 21. 2. 2012, a to ve vztahu k vymezení soutěžitele odpovědného za správní delikt, vyvratitelné domněnce významné tržní síly, materiální stránce deliktu a možnému zproštění se odpovědnosti, a dále k vymezení relevantního nákupního trhu. - Na dodatek ke sdělení výhrad reagoval žalobce svým vyjádřením a návrhem k přijetí závazků k obnově účinné hospodářské soutěže („návrh závazků I.“), k němuž ho správní orgán sdělením ze dne 11. 1. 2013 informoval, že navržené závazky neshledal dostatečnými, naopak považoval je za čistě účelový a formální akt veden snahou vyhnout se uložení pokuty. - Následně obdržel správní orgán I. stupně další podání žalobce označené jako návrh na doplnění dokazování a návrh závazků k zachování účinné hospodářské soutěže („návrh závazků II.“); sdělením správního orgánu ze dne 28. 2. 2013 bylo žalobci oznámeno, že přetrvávají důvody uvedené ve sdělení ze dne 11. 1. 2013, pro které nebyl návrh závazků shledán dostatečným pro ochranu hospodářské soutěže. - Po seznámení se žalobce s podklady pro rozhodnutí od něho dne 18. 4. 2013 obdržel správní orgán I. stupně ještě návrh na doplnění dokazování. Posléze dne 24. 4. 2013 vydal správní orgán I. stupně výše citované rozhodnutí, proti kterému podal žalobce rozklad, který byl žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 10. 2013 zamítnut za současného potvrzení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a dlužno dodat, že námitky uplatněné v rozkladu se svým obsahem v zásadě shodují s námitkami uplatněnými v podané žalobě. II. Žaloba Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl ve všech výrocích, a to z důvodu nezákonnosti (bod III. žaloby), jakož i z důvodů vad řízení (bod IV. žaloby). Nezákonnost napadeného rozhodnutí (ad bod III. žaloby) namítal žalobce z mnoha důvodů, přičemž primárně brojil proti nesprávnému výkladu pojmu významné tržní síly, který byl žalovaným ve shodě se správním orgánem I. stupně pojat jako tzv. absolutní koncept, podle něhož se jedná o obecné postavení odběratele vůči všem jeho dodavatelům bez ohledu na to