1 Afs 73/2004 — Nejvyšší správní soud

31 Af 47/2013- 126 - text 32 pokračování 31Af 47/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., v právní věci žalobce OT Energy Services a.s., IČ 49433431 (dříve I&C Energo a.s.), se sídlem Pražská 684/49, Třebíč, zast. JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem se sídlem Holečkova 105/6, Praha 5, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti: rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2013, č. j. 9560/13/5000-14303-708772, rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2013, č.j. 23792/13/5000-14504-711439 a rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2013, č.j. 30836/13/5000-14303711458, t a k t o : I. Žaloby s e z a m í t a j í. II. Žalobce n e m á p r á vo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení a průběh daňových řízení [1] Prvostupňový správce daně zahájil dne 27. 2. 2012 se žalobcem daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla mj. i daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce dubna roku 2009. Na základě výsledků daňové kontroly byla žalobci dodatečným platebním výměrem ze dne 10. 7. 2012, č.j. 158223/11/330911705239 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. I“) doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce dubna roku 2009 ve výši 7 962 688 Kč a současně bylo předepsáno penále ve výši 1 592 536 Kč. [2] Dále bylo ve věci vydáno prvostupňové rozhodnutí Finančního úřadu pro kraj Vysočina ze dne 30. 5. 2013, č. j. 961793/13/2912-24801-705239 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. II“), jímž byl předepsán úrok z posečkané částky podle ustanovení § 157 odst. 3 daňového řádu ve výši 395 560 Kč. Posečkání bylo povoleno na základě žádosti daňového subjektu ze dne 9. 8. 2012 rozhodnutím vydaným správcem daně dne 29. 8. 2012 pod č.j. 177895/12/330911705239. [3] Rozhodnutím Finančního úřadu pro Kraj Vysočina ze dne 30. 5. 2013, č.j. 961801/13/2912-24801-705239 (dále jen „ prvostupňové rozhodnutí č. III“) bylo rozhodnuto o tom, že žalobce se vyrozumívá o předpisu úroku z prodlení daňových povinností na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 4. 2009 do 30. 4. 2009 ve výši 4 620 509 Kč. [4] Uvedená prvostupňová rozhodnutí byla vydána na základě skutkových zjištění, která učinili správci daně na základě daňových kontrol. Správce daně nejprve provedl u žalobce daňovou kontrolu za měsíc listopad 2010, která byla zahájena protokolem ze dne 21. 3. 2011, č.j. 45444/11/3309317704216. Předmětem této daňové kontroly byla daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce listopadu 2010. Při této kontrole bylo zjištěno, že žalobce přijal jako zhotovitel výrobní haly od objednatele plátce DoorHan Europe s.r.o., DIČ: CZ27305619 dne 1. 11. 2010 úplatu za poskytnuté služby, které mu byly plátcem uhrazeny až na základě rozhodnutí soudu, ve výši 54 236 176 Kč. Ve zprávě o daňové kontrole ze dne 11. 11. 2011, č.j. 177989/11/330931704216 je uveden závěr správce daně, že v tomto zdaňovacím období povinnost dodatečně odvést daň z přidané hodnoty z částky 54 236 176 Kč nevznikla, neboť tato částka byla uhrazena za dokončené práce. [5] Správce daně provedl u žalobce další daňovou kontrolu, jejíž závěry jsou zachyceny ve zprávě o daňové kontrole č. j. 147687/12/330931704216 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“), která byla projednána se žalobcem dne 10. 7. 2012. Daňová kontrola byla zahájena protokolem č.j. 34460/12/330931704216 ze dne 27. 2. 2012. Předmětem této daňové kontroly byla mj. daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor až prosinec 2009. V rámci této daňové kontroly bylo správcem daně zjištěno, že žalobce uzavřel dne 14. 4. 2008 smlouvu o dílo se společností DoorHan Europe s.r.o., která byla vůči žalobci jako zhotoviteli v pozici objednatele. Předmětem smlouvy byla výstavba výrobní haly, která se měla realizovat na pozemcích žalobce, který byl původně subdodavatelem společnosti Stavební a Investiční realizace S.I.R. spol. s.r.o., kterou však posléze nahradil v pozici zhotovitele. Po sporech mezi odvolatelem a objednatelem díla oznámil objednatel žalobci přípisem ze dne 10. 4. 2009, že od smlouvy o dílo odstupuje. Žalobce poté podal na objednatele díla žalobu, která byla řešena rozhodčím senátem v rámci Mezinárodní obchodní komory v Paříži. Rozhodčím nálezem ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 16401/GZ byla objednateli stanovena povinnost uhradit dokončené práce, přičemž neuhrazená cena díla se rovnala částce 54 236 176 Kč bez daně z přidané hodnoty. [6] Správce daně dospěl k závěru, že bylo na místě aplikovat ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 10 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) neboť v daném případě došlo k uskutečnění zdanitelného plnění – služby s místem plnění v tuzemsku, a to mezi dvěma plátci daně z přidané hodnoty. Dále podle ustanovení § 21 odst. 6 písm. a) zákona o DPH došlo k předání a převzetí díla a žalobce byl povinen vystavit daňový doklad podle ustanovení § 26 odst. 1 písm. a) zákona o DPH. Podle ustanovení § 108 odst. 1 téhož zákona byl žalobce povinen přiznat daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce dubna roku 2009. Správce daně zohlednil při stanovení základu daně podle § 36 zákona o DPH částku přisouzenou žalobci na základě rozhodčího nálezu a vzal ji za základ daně ve smyslu § 37 odst. 2 zákona o DPH. [7] Prvostupňové rozhodnutí č. II bylo vydáno v následném řízení, v němž žalobce nejprve dne 9. 8. 2012 požádal o posečkání, čemuž správce daně Finanční úřad v Třebíči vyhověl rozhodnutím ze dne 28. 8. 2012, č.j. 177895/12/330911705239 v částce 7 962 680 Kč na období ode dne 10. 8. 2012 do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru č.j. 158223/12/330911705239, nejdéle do dne 1. 7. 2013. Na základě rozhodnutí Finančního úřadu pro kraj Vysočina ze dne 30. 5. 2013, č. j. 961792/13/2912-24801-705239, pozbylo rozhodnutí o posečkání účinnosti ke dni 15. 4. 2013 (tzn. uplynutím lhůty patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí č. I.), neboť doměřená a posečkaná daňová povinnost včetně penále byla uhrazena dne 17. 4. 2013. II. Napadená rozhodnutí II.A) Napadené rozhodnutí č. I (změna doměření daně a penále) [8] Rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 3. 2013, č. j. 9560/13/5000-14303-708772 (dále jen „napadené rozhodnutí č. I“) žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že v části týkající se bankovního spojení změnil výrok tak, že „doměřená daň včetně penále v celkové výši 11 527 470 Kč je splatná v náhradní lhůtě v souladu s § 143 odst. 5 a § 251 odst. 3 daňového řádu do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet správce daně“, dále v části úvodní text prvostupňového výroku změnil tak, že se doměřuje „daň z přidané hodnoty za duben 2009 ve výši 9 606 225 Kč. Z částky doměřené daně oproti poslední známé dani vznikla povinnost uhradit penále ve výši 20%, tj. v částce 1 921 245 Kč.“ V části I. Zdanitelná plnění žalovaný změnil text prvostupňového výroku tak, že základem daně je částka 50 559 078 Kč, zatímco částkou daně na výstupu je 9 606 225 Kč. Daň na výstupu (ř. 63) jakož i rozdíl oproti poslední známé daňové povinnosti po doměření daně správcem daně (ř. 67) činil rovněž 9 606 225 Kč. [9] V odůvodnění napadeného rozhodnutí č. I žalovaný předně vycházel z toho, že žalobcem uzavřená smlouva o dílo měla charakter smlouvy o poskytnutí služby, a to s ohledem na převažující charakter služeb v rámci smluvního vztahu. Dále žalovaný vycházel i z toho, že místo plnění podle této smlouvy se nacházelo v tuzemsku a služba nespadala pod režim osvobození ve smyslu § 56 zákona o DPH. Žalovaný potvrdil závěry správce daně v tom směru, že v předmětné věci mělo dojít k poskytnutí služby, která měla být podle ustanovení § 21 odst. 5 a 6 zákona o DPH uskutečněna z pohledu tohoto zákona dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo. [10] Žalovaný se dále zabýval posouzením plnění ze smlouvy, které žalobce považoval za bezdůvodné obohacení, které není předmětem daně z přidané hodnoty. Žalovaný k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 5 Afs 15/2005, rozsudek ze dne 22. 9. 2006, sp. zn. 5 Afs 74/2005, a rozsudek ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 5 Afs 60/2004, jejichž závěry aplikoval na předmětnou věc a dovodil, že v daném případě je správce daně oprávněn aplikovat § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a upřednostnit skutečný stav před stavem formálně právním. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce realizoval zdanitelné plnění ve výši 95 % původně dohodnutého v rámci smlouvy. Nerozhodná je skutečnost, zda byla za zdanitelné plnění poskytnuta úplata, či nikoliv. Z toho plyne, že relevantní sk