7 Afs 31/2016 — Nejvyšší správní soud

31 Af 54/2014- 88 - text 8 pokračování 31Af 54/2014 31Af 54/2014 - 88 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. v právní věci žalobce: MUDr. J. T., bytem P. 370/24, B., zastoupeného společností BDO Tax s.r.o., se sídlem Muchova 240/6, Praha 6, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2014, č. j. 15871/14/5000-14401-701942, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 25. 7. 2014 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2014, č. j. 15871/14/5000-14401-701942 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce (proti) a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro kraj Vysočina, Územní pracoviště ve Velkém Meziříčí (dále jen „správce daně“), ze dne 17. 12. 2013, č. j. 1546324/13/2913-05702-705252, platební výměr na daň z převodu nemovitostí, kterým byla podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o trojdani“), vyměřena žalobci daň z převodu nemovitostí ve výši 847.902 Kč. Žalobce se dále domáhal uhrazení nákladů řízení. [2] Výzvou ze dne 15. 4. 2013, č. j. 779779/13/2913-05702-705252, vyzval správce daně daňový subjekt (žalobce) k podání daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí, jelikož z úřední činnosti zjistil, že mezi žalobcem a společností Nemocnice u sv.Zdislavy,a.s. byla dne 20. 12. 2012 uzavřena smlouva označená jako „darovací“, kterou žalobce daroval Nemocnici u sv.Zdislavy,a.s, zastoupené předsedou představenstva MUDr. J. T., tedy žalobcem (a toho času jediným akcionářem Nemocnice u sv.Zdislavy,a.s), nemovitosti specifikované v čl. 1 této smlouvy. Jednalo se o celý areál nemocnice včetně přilehlých pozemků v celkové hodnotě 28.263.340 Kč (výsledná cena nemovitostí byla zjištěna dokazováním dle důkazů, které si správce daně opatřil bez součinnosti s daňovým subjektem, a jsou jimi znalecké posudky zpracované Ing. F. V., ze dne 15. 8. 2012, č. 1096-52/2012 a ze dne 11. 12. 2012, č. 1125-81/2012 – vše založeno ve správním spise). Po postupu k odstranění pochybností správce daně vyměřil žalobci výše vymezeným platebním výměrem daň z převodu nemovitostí ve výši 847.902 Kč, když konstatoval, že správce daně posoudil předmětný převod areálu nemocnice jako úplatný, přičemž úplatnost převodu nemovitostí spatřoval v tom, že v případě převodu majetku akcionáře do vlastnictví obchodní společnosti dochází k celkovému navýšení hodnoty podílu společníka na jmění společnosti. Správce daně dále uvedl, že vzhledem k tomu, že nedošlo ke zvýšení základního kapitálu společnosti, nelze na tento převod uplatnit osvobození ani dle ustanovení § 20 odst. 6 písm. a) zákona o trojdani a tento převod tedy měl být předmětem daně z převodu nemovitostí ve smyslu ustanovení § 8 a násl. zákona o trojdani. Daň z převodu nemovitostí pak byla žalobci stanovena ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o trojdani v souladu s ustanovením § 10 zákona o trojdani a to na základě důkazů (výše uvedených znaleckých posudků). Žalobce s tímto názorem v průběhu celého správního řízení nesouhlasil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správnost závěrů správce daně potvrdil. [3] Zdejší soud rozhodl v dané věci svým rozsudkem ze dne 5. 2. 2016, č. j. 31Af 54/2014-50, tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 Afs 31/2016-28, výše citovaný rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nyní tedy zdejší soud projednává danou věc již podruhé, a je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. II. Obsah žaloby [4] Žalobce odůvodnil žalobu tím, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť žalobce předmětné nemovitosti daroval Nemocnici u sv.Zdislavy,a.s na základě darovací smlouvy dle ustanovení § 628 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „OZ64“), a základním znakem právního úkonu v podobě řádně uzavřené darovací smlouvy je bezúplatné přenechání daru, v daném případě nemovitých věcí. Bezúplatné přenechání daru je pak v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona o trojdani předmětem daně darovací. Správce daně ani žalovaný předloženou darovací smlouvu nezpochybnili a s odkazem na ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro projednávanou věc, uvedli, že převod nemovitostí na základě předmětné darovací smlouvy byl posouzen podle skutečného obsahu právního úkonu jako úplatný převod vlastnického práva k tam nabytým nemovitostem. Pokud však žalovaný chtěl učinit v dané věci tzv. dissimulaci musel to žalobci v souladu s ustanovením § 92 odst. 5 daňového řádu a v souladu s judikaturou správních soudů prokázat. Žalovaný nejen, že tuto skutečnost neprokázal, dokonce ani nespecifikoval, na základě jakého právního úkonu dle jeho názoru k úplatnému nabytí (převodu) předmětných nemovitostí došlo. Žalovaný tak dle žalobce neunesl důkazní břemeno, které v plném rozsahu leželo na jeho straně, neboť v daňovém řízení nebylo ze strany žalovaného postaveno najisto, na základě jakého právního titulu žalobce předmětné nemovitosti převedl na Nemocnici u sv.Zdislavy,a.s. Předmětný převod nemovitostí tedy vůbec nemohl být předmětem daně z převodu nemovitostí. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a uhrazení nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce [5] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 16. 9. 2014, navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný především odkazuje na obsah spisového materiálu, ze kterého je zřejmé, že správce daně postupoval v souladu se zákonem a také odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že správce daně ani žalovaný neposuzovali, zda z hlediska soukromoprávní úpravy byly naplněny pojmové znaky darování. Jejich úkolem bylo posoudit právní skutečnosti, v jejichž důsledku došlo ke změně v osobě vlastníka, podle norem veřejnoprávních. V dané věci je zřejmé, že jediný akcionář převedl majetek ze svého vlastnictví do vlastnictví obchodní společnosti, tím došlo ke zvýšení obchodního jmění a tedy k celkovému zvýšení majetku společnosti. Tím dochází i k celkovému zvýšení hodnoty podílu společníka na jmění společnosti. Proto pokud společník převádí část svého majetku do vlastnictví společnosti bez jakékoli protihodnoty s úmyslem společnost obohatit, tento převod majetku je z hlediska majetkových daní považován za úplatný s tím, že v případě převodu vlastnického práva k nemovitostem podléhá dani z převodu nemovitostí a ne dani darovací. S odkazem na judikaturu pak také uvádí, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán nedospěl k závěru, že by předmětná darovací smlouva měla být nějakým jiným právním úkonem či právní skutečností a citací ustanovení § 8 odst. 3 daňového řádu nedošlo k tomu, že by žalovaný konstatoval, že došlo k dissimulaci právního úkonu – darovací smlouvy, a že úkon žalobce považuje za jiný právní úkon. Správní orgány pouze vyhodnotily zjištěný skutkový stav z hlediska norem daňového práva a dospěly k tomu, že na základě darovací smlouvy došlo k převodu vlastnictví k nemovitostem a na základě dokazování dospěly k závěru o úplatnosti tohoto převodu. Žalovaný má tedy za to, že na něho nepřešlo důkazní břemeno k prokázání toho, na základě jakého právního úkonu došlo k nabytí nemovitostí. Žalovaný proto setrvává na svém právním názoru a navrhuje zamítnutí žaloby. [6] Vzájemná podání účastníci obdrželi a jejich obsah je jim znám. IV. Posouzení věci krajským soudem [7] Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s.ř.s. [8] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a vázán závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s.ř.s.) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a na základě ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl poté, co v dané věci dne 2. 11. 2016 proběhlo soudem nařízené jednání, na kterém účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. [9] Zdejší soud kon