— Nejvyšší správní soud

62 A 28/2015- 46 - text - 10 - pokračování 62A 28/2015 62 A 28/2015-46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: J. Z., zastoupený Mgr. Jiřím Adamcem, advokátem se sídlem Veselí nad Moravou, Za Poštou 112, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 12.1.2015, č.j. ČOI 113499/14/O100/3000/14/15/Vy/Št, sp. zn. ČOI 24831/14/3000, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 12.1.2015, č.j. ČOI 113499/14/O100/3000/ 14/15/Vy/Št, sp. zn. ČOI 24831/14/3000, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského se sídlem v Brně ze dne 23.9.2014, č.j. ČOI 103869/14/3000/R/Min. I. Podstata věci Dne 23.9.2014 vydal prvostupňový orgán pod č.j. ČOI 103869/14/3000/R/Min, sp. zn. 253/30/14, rozhodnutí, podle něhož žalobce spáchal správní delikt podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), porušením zákazu užití nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků a služeb podle § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele v návaznosti na § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Toho se měl dopustil tím, že v 53 smlouvách uzavřených se spotřebiteli v období od 1.1.2014 do 2.4.2014 opomenul uvést důležitý údaj, jenž lze po něm s přihlédnutím ke všem okolnostem spravedlivě požadovat, a to informace o podmínkách, lhůtě a postupech pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory. Dále byl žalobce shledán vinným ze spáchání správního deliktu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele porušením právní povinnosti uvedené v čl. 15 odst. 3 v návaznosti na čl. 16 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 ze dne 27.9.2011, o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků a o zrušení směrnice Rady 73/44/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 96/73/ES a 2008/121/ES, když v rámci předsmluvních informací k 54 smlouvám uzavřeným se spotřebiteli v období od 1.1.2014 do 2.4.2014 neuvedl v souladu s příslušnými předpisy údaje o materiálovém složení textilních výrobků – potahů (pro údaj o materiálovém složení použil obchodní název textilního vlákna – lykra, které není uvedeno v příloze I. uvedeného nařízení). Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 80 000 Kč spolu s povinností uhradit náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, ve kterém popíral svoji vinu s odůvodněním, že nebylo jeho povinností uvádět informace o podmínkách, lhůtě a postupech pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, neboť se jednalo o zboží vyrobené na přání spotřebitele. Žalovaný zamítl námitky žalobce, neboť je neshledal důvodnými, a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá, že skutková zjištění žalovaného nemají oporu v provedeném dokazování. Podle žalobce není z napadeného rozhodnutí zřejmé, jak žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nabízí matrace, polštáře a přikrývky v předem stanovených rozměrech. Z předložených dokladů naopak podle žalobce vyplývá, že věci jsou zhotovovány až na základě konkrétně zjištěných rozměrů. Podle žalobce není z napadeného rozhodnutí dále zřejmé, na základě jakých informací žalovaný dospěl k závěru, že žalobce je osobou, která jednání o uzavření smlouvy iniciuje a jako prodávající potenciální zákazníky vyhledává a navštěvuje je u nich doma, kde jim formou objednávkového formuláře nabízí své výrobky. Z napadeného rozhodnutí podle žalobce rovněž nevyplývá, na základě čeho žalovaný dospěl k závěru, že žalobce ve spotřebitelích cíleně vyvolává přesvědčení, že se jedná o výrobky vyrobené exkluzivně pro rozměry jejich postelí a dle jejich požadavků, neboť žalovaný neuvádí, jaký je standardizovaný rozměr těchto výrobků. Žalobce k podané žalobě předkládá dopis společnosti 2G – spol. s r.o. – Přikrývky a polštáře ze dne 4.2.2015, z něhož podle žalobce jednoznačně vyplývá, že dodávané matrace jsou vyráběny speciální technologií a jsou seřezávány dle zadání rozměrů zákazníka, a to jednotlivě. Žalobce tedy dovozuje, že se skutečně jedná o zboží zhotovené na míru dle objednávky spotřebitele. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce argumentuje tak, že dodávané zboží odpovídá definici čl. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU ze dne 25.10.2011, o právech spotřebitelů (dále jen „směrnice o právech spotřebitelů“), neboť se jedná o zboží, jež není volně obchodovatelné a žalobce jakožto obchodník tedy nemá jistotu toho, že toto zboží bude moci prodat jiné osobě. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a z výše uvedených důvodů se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný odkazuje na 53 smluv uzavřených mezi žalobcem s jednotlivými spotřebiteli, z nichž vyplývá, že žalobce ve všech těchto smlouvách vyloučil právo spotřebitele na odstoupení od smlouvy. Podle žalovaného žalobce nerozlišuje mezi výrobky, které lze do určité míry považovat za atypické, a výrobky, které jsou v daných rozměrech na trhu běžně dostupné. Žalovaný uvádí, že postupoval v souladu s § 1837 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), a jako pomocné vodítko využil především čl. 2 směrnice o právech spotřebitelů. Podle žalovaného nelze na nabízené zboží nahlížet jako na zboží ve své podstatě jedinečné, vyrobené dle výslovných požadavků spotřebitele či určitým způsobem personalizované a nesoucí takové prvky, jež by žalobci mohly v případě spotřebitelova odstoupení znemožnit případný prodej jinému zákazníkovi. Žalovaný připouští, že neexistuje žádný předpis, který by upravoval standardizovaný rozměr matrace, avšak názor žalovaného ohledně rozměru matrací koresponduje s aktuální nabídkou na trhu. Dále žalovaný uvádí, že se následně zabýval i složením výrobků, a to s ohledem na tvrzenou speciální technologii výroby, přičemž dospěl k závěru, že ve všech případech byl zachován poměr a obsah, v jakém jej žalobce běžně nabízí a zhotovuje. Ze strany spotřebitelů pak tedy nedošlo k žádné specifikaci použitých složek či změně použitých materiálů. Nadto žalovaný uvádí, že žalobce v konkrétních (v napadeném rozhodnutí specifikovaných) případech prodal spotřebitelům výrobky, jež nebyly upraveny dle jejich přání, a to ani rozměrově, ani použitou skladbou materiálu, a i v těch případech neuvedl povinné informace o podmínkách, lhůtě a postupech pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy. Dále podle žalovaného ani kompletace jednotlivých dílů u nabízených matrací neznamená, že se jedná o zboží upravené dle výslovných požadavků ve smyslu občanského zákoníku, a je tak vyloučeno odstoupení od smlouvy. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před zdejším soudem a navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného postupem podle § 75 odst. 1 s.ř.s. Zdejší soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce v žalobě uvádí, že žaloba směřuje „proti všem výrokům napadeného rozhodnutí“, napadené rozhodnutí má však pouze jedinou výrokovou část – tu, jíž se zamítá odvolání a potvrzuje předchozí prvostupňové rozhodnutí. Veškerá argumentace, která je v žalobě obsažena, přitom směřuje proti závěrům, jež se promítly ve výrokové části „1.“ prvostupňového rozhodnutí, jež bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno, tedy ve vztahu k závěrům o spáchání prvního z obou správních deliktů. Tím je také dán rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí zdejším soudem (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), který zdejší soud zásadně nemůže překročit. Žalobce ve vztahu ke konstatování prvního z obou správních deliktů předně postrádá dostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konstantně je k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů judikováno (dříve to konstatoval Vrc