62 A 78/2013

62 A 78/2013- 738 - text

pokračování 43 62 A 78/2013

62A 78/2013-738

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, za účasti: FVE 45 s.r.o., se sídlem Vídeňská 55, Brno, zastoupená Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha, o žalobě proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 29. 9. 2010, č.j. 11280-7/2010-ERU, a ze dne 10. 12. 2010, č.j. 14146-9/2010/ERU,

t a k t o:

č.j. 14146-9/2010/ERU, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se z důvodu shledání závažného veřejného zájmu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2010, č.j. 11280-7/2010-ERU, kterým byla společnosti FVE 45 s.r.o., v řízení o udělení licence původně FVE 1 s.r.o. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“), udělena licence na výrobu elektřiny na dobu 25 let, se vznikem oprávnění a termínem zahájení výkonu licencované činnosti ke dni nabytí právní moci rozhodnutí, pro celkový instalovaný sluneční výkon 1,363 MW pro provozovnu fotovoltaické elektrárny Stálky (dále jen „FVE Stálky“), vymezenou na pozemcích p.č. 5063, 5064 a 5271GP, v katastrálním území Stálky. Žalobce se též domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2010,

č.j. 14146-9/2010/ERU, kterým se mění výše specifikované rozhodnutí o udělení licence.

O pokračování v řízení se společností FVE 45 s.r.o. jako s osobou zúčastněnou na řízení soud rozhodl usnesením ze dne 6. 1. 2016, č.j. 62 A 78/2013-593.

Žalobce namítá, že pro vydání žalobou napadených rozhodnutí nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů,

ve znění do 31. 12. 2010 (dále jen „energetický zákon“), a prováděcí vyhláškou k energetickému zákonu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“).

Ia. Shrnutí žalobní argumentace týkající se rozhodnutí o udělení licence

Z obsahu rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2010, č.j. 11280-7/2010-ERU (dále jen „rozhodnutí o udělení licence“), vyplývá, že žalovaný vybočil z mezí žádosti o licenci. Osoba zúčastněná na řízení totiž v žádosti o udělení licence uvedla pozemky p.č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/17 a 5367/77 GP a p.č. 1220/6, vše v katastrálním území Stálky. Žádosti o udělení licence přitom podle žalobce může správní orgán pouze vyhovět nebo ji zamítnout, pokud nejsou dány zákonné podmínky k postupu podle § 66 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Případné vady může odstraňovat toliko postupem zákonem stanoveným. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008 ve věci sp. zn. 3 Ads 30/2007.

Žalobce poukazuje na to, že provozovna FVE Stálky se nachází i na jiných pozemcích, než je uvedeno v rozhodnutí o udělení licence, což se ostatně podává i

z rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu č. 4/2010 ze dne 20. 9. 2010, č.j. VRAND 1416/2010 a z identifikace místa podle zprávy o výchozí revizi

č. 170910 ze dne 15. 9. 2010 revizního technika E. N. (viz označení pozemků ve zprávě o výchozí revizi p.č. 1699/3, 1699/4, 1699/5).

Žalobce dále namítá, že osoba zúčastněná na řízení měla ve smyslu § 5 odst. 3 energetického zákona doložit, že vlastní, popř. že je oprávněna užívat i pozemky, na nichž je provozovna nově umístěna, což však učinila nedůsledně.

Žalovaný se dále podle žalobce vůbec nevypořádal s rozporem mezi označením pozemků v žádosti a v předkládaných výpisech z katastru nemovitostí

a pozemky identifikoval v době vydání rozhodnutí neexistujícím parcelním číslem.

Žalobce dále poukazuje na absenci konečného rozpočtu jednotlivých realizovaných investic potřebných pro uvedení energetického zařízení do provozu, jímž se dokládá splnění finančních předpokladů ve smyslu § 5 odst. 3 energetického zákona a § 8 vyhlášky č. 426/2005 Sb.

V souvislosti s povinností prokázat, že energetické zařízení odpovídá právním předpisům a technickým normám, žalobce namítá, že osoba zúčastněná na řízení předložila nepodepsanou zprávu o výchozí revizi č. 170910 ze dne

15. 9. 2010 revizního technika E. N., přičemž jeho podpis, avšak toliko ve formě kopie první stránky revizní zprávy, se ve správním spise objevuje až za rozhodnutím o udělení licence na čísle listu 165. Revizní zpráva se nadto týká pouze „NN“ části energetického zařízení.

Z revizní zprávy revizního technika E. N. se podává, že venkovní prostor je prostorem zvlášť nebezpečným. Mají-li venkovní prostory povahu prostoru zvlášť nebezpečného, pak se jedná ve smyslu přílohy č. 1 vyhlášky č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (dále jen „vyhláška č. 73/2010 Sb.“), o vyhrazené zařízení třídy I. skupiny B, jehož montáž je třeba oznámit organizaci státního odborného dozoru a k jehož uvedení do provozu je nutné stanovisko organizace státního odborného dozoru, resp. Technické inspekce České republiky. Nebylo-li předmětné stanovisko předloženo, nelze uzavřít, že byly splněny technické předpoklady ve smyslu 5 odst. 3 energetického zákona.

Žalobce dále namítá, že pro udělení licence na dobu 25 let chybí ve správním spisu podklady, neboť osoba zúčastněná na řízení doložila oprávnění užívat energetické zařízení ve smyslu stavebního zákona jen na dobu zkušebního provozu.

Ib. Shrnutí žalobní argumentace týkající se rozhodnutí o změně licence

Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2010, č.j. 14146-9/2010/ERU (dále jen „rozhodnutí o změně licence“), formálně mění celé rozhodnutí o udělení licence. Z rozhodnutí o změně licence není zřejmé, v jakém rozsahu se dotýká rozhodnutí

o udělení licence, když obsahuje kompletní výrok, jako by bylo rozhodováno

o udělení licence poprvé, a není tak ani zřejmé, zda zcela nahrazuje předchozí rozhodnutí o udělení licence, anebo je nahrazuje jen v tom rozsahu, kde bylo materiálně prováděno řízení o změně. Podle žalobce tak není ani zřejmé, v jakém rozsahu nastaly účinky ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu. Rozhodnutí

o změně je tak z tohoto důvodu nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.

Žalobce dále namítá, že i v řízení o změně licence žalovaný vybočil z mezí žádosti o změnu licence. Osoba zúčastněná na řízení se totiž domáhala navýšení výkonu na celkových 4,002 MW a nikoliv přidělených 4,003 MW. Žalovaný dále nezohlednil, že vymezení umístění provozovny v žádosti a v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2010, č. 6/2010, o zkušebním provozu, se zcela rozchází s identifikací provozovny podle zprávy o výchozí revizi ze dne 23. 11. 2010,

č. 45/F/10, revizního technika P. F., kde jsou uvedeny pozemky

p.č. 162/38, 187/2, 187/3, 10001/58.

Osoba zúčastněná na řízení žádala o rozšíření licence na celkový instalovaný výkon 4,002 MW, ovšem aniž by jakkoliv rozlišila nový zdroj. Pak měla doložit splnění odpovídajících podmínek, tedy zejména finanční předpoklady, technické předpoklady, jakož i vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení a také vlastnické, případně užívací právo k pozemkům. Žalovaný se přitom podle žalobce vůbec nevypořádal s rozpory v označení pozemků v listinách procházejících správním spisem (žádost, předkládané výpisy z katastru nemovitostí) a pozemky identifikoval v době vydání rozhodnutí neexistujícím parcelním číslem.

Osoba zúčastněná na řízení k žádosti o změnu licence doložila nepodepsanou zprávu o výchozí revizi ze dne 15. 9. 2010 revizního technika E. N., která se vztahuje toliko k „NN“ části FVE Stálky v lokalitě A, a kopii zprávy

o výchozí revizi č. 45/F/10 ze dne 23. 11. 2010 revizního technika P. F., vztahující se toliko k „NN“ části FVE Stálky v lokalitě B.

Z obsahu druhé revizní zprávy při porovnání s dalšími listinami vyplývají podle žalobce zjevné rozpory. Byť konstatuje, že elektroinstalace je provedena podle projektové dokumentace, uvádí instalovaný výkon 2 639 565 Wp, 810 kusů panelů TSM PCO5 225, 6408 kusů panelů TSM-PCO5 230, 4185 kusů panelů TSM PCO5 235, 252 kusů měničů SMC 10 000 TLRP a 3 kusy měničů SB 400 TLRP. Oproti tomu z protokolu o předání a převzetí díla ze dne 29. 11. 2010 se podává jiný instalovaný výkon (2 639 165 Wp), jiné složení panelů (jen TSM PCO5 225 v počtu 11 719 kusů) a jiné složení střídačů (SMC 10 000 TLRP v počtu 259 kusů a SMC 7000TL v počtu 2 kusů). Z toho podle žalobce vyplývá, že v průběhu pouhých šesti dnů mělo dojít k odinstalování 10 593 kusů panelů (zůstat mělo jen 810 kusů) a naopak k instalaci 10 909 panelů typu TSM PCO5 225; dále mělo dojít v uvedené době i ke změně instalovaných střídačů. To se nejeví i s ohledem na klimatické poměry k závěru roku 2010 jako technicky a finančně zvládnutelné. Žalobce dále poukazuje na to, že v rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu se pro obě lokality uvádí dokonce zcela jiný celkový výkon energetického zařízení (toliko 3,7 MW). Žalobce v této souvislosti namítá, že došlo-li po vydání zprávy o výchozí revizi k tak podstatné změně, měla být na energetickém zařízení provedena mimořádná revize, neboť se zcela změnily provozní parametry energetického zařízení, které mají vliv na celý další řetězec součástí zařízení (nastavení měniče, zatížení transformátoru apod.).

V souvislosti s posouzením bezpečnosti energetického zařízení žalobce namítá, že osoba zúčastněná na řízení nijak nedoložila bezpečnost energetického zařízení ke všem jeho součástem, tedy i ve vztahu k „VN“ součástem energetického zařízení a ve vztahu k propojení části A a B energetického zařízení.

Žalobce dále namítá, že zpráva o výchozí revizi revizního technika P. F. konstatuje v části „vnější vlivy“ prostory zvlášť nebezpečné. Mají-li venkovní prostory povahu prostoru zvlášť nebezpečného, jak je uvedeno ve zprávě o výchozí revizi, pak se jedná ve smyslu přílohy č. 1 vyhlášky č. 73/2010 Sb. o vyhrazené zařízení třídy I. skupiny B, jehož montáž je třeba oznámit organizaci státního odborného dozoru a k jehož uvedení do provozu je nutné stanovisko organizace státního odborného dozoru, resp. Technické inspekce České republiky. Nebylo-li předmětné stanovisko předloženo, nelze uzavřít, že byly splněny technické předpoklady ve smyslu 5 odst. 3 energetického zákona.

Žalobce dále namítá, že osoba zúčastněná na řízení nedoložila konečný rozpočet jednotlivých realizovaných investic potřebných pro uvedení energetického zařízení do provozu (§ 8 odst. 7 vyhlášky č. 426/2005 Sb.), a to i přesto, že uvedená listina mohla alespoň nepřímo objasnit, co se v závěru měsíce listopadu na energetickém zařízení skutečně odehrálo (viz výměna 10 909 panelů v průběhu šesti dnů).

Žalobce i ve vztahu k rozhodnutí o změně licence namítá, že osoba zúčastněná na řízení doložila oprávnění užívat energetické zařízení ve smyslu stavebního zákona jen na dobu zkušebního provozu a nikoli na 25 let.

Ic.

Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení obou žalobou napadených rozhodnutí. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem.

Žalovaný uvádí, že ze žalobou napadených rozhodnutí je seznatelné, jakým způsobem se změny rozhodnutí o udělení licence projevují. Pokud dochází ke změně licence ve smyslu jejího rozšíření, provádí se změna rozhodnutí o udělení licence na formuláři o změně licence vyznačením nových energetických zařízení (provozoven) či území. Způsob provedení změny se může lišit podle toho, zda žadatel o licenci rozšiřuje činnost o zdroje nové, v tom případě se na rozhodnutí

o změně vyznačí jednotlivé zdroje s datem zahájení výkonu licencované činnosti, případně např. rozšiřuje výkon zdroje stávajícího; v tom případě bude licence udělena na tentýž zdroj, ale již s upravenými parametry, datum zahájení výkonu licencované činnosti se bude odvíjet od provedení změny, kterou bylo založeno oprávnění provozovat licencovanou činnost ve vymezeném rozsahu. Pokud tedy žadatel žádá o změnu licence ve smyslu jejího rozšíření, je nutno vycházet z předmětu správního řízení, jak je v žádosti vymezen. Pokud je předmětem žádosti navýšení instalovaného výkonu či přidání nového zdroje, budou se podmínky pro udělení licence prokazovat ve vztahu k části zařízení, o kterou je výrobna rozšiřována.

K žádosti o udělení licence a rozhodnutí o udělení licence žalovaný uvádí, že je zřejmé, že hodnota instalovaného výkonu předmětného zařízení odpovídá,

tj. udělením licence vzniklo právo k výkonu licencované činnosti v rozsahu,

v jakém o udělení licence žádala. Je nicméně dále pravdou, že žalovaný

v rozhodnutí o udělení licence nevypsal veškeré pozemky, na nichž se energetické zařízení podle žádosti o udělení licence nachází. Údaje o umístění zařízení mají povahu toliko identifikační, tj. slouží k přesnějšímu určení energetického zařízení, což má smysl zejména u výroben menšího rozsahu. Samotné územní vymezení energetického zařízení nemá vliv na rozsah oprávnění držitele licence licencovanou činnost vykonávat, a proto by tato skutečnost nezákonnost rozhodnutí způsobovat neměla. Ohledně vlastnického práva k pozemkům žalovaný uvádí, že na úrovni výroben elektřiny ze slunečního záření nelze považovat pozemek, na němž jsou fotovoltaické panely umístěny, za součást energetického zařízení, a z tohoto hlediska žadatel o licenci vlastnictví pozemku (může jít ale např. i o střechu budovy) pro účely udělení licence prokazovat nemusel. Žalovaný dále poukazuje na to, že měl k dispozici podklady prokazující technické předpoklady v době rozhodování o udělení licence, ačkoliv je až dodatečně označil číslem jednacím, čímž vznikl stav, kdy jsou fyzicky zařazeny až za rozhodnutí o udělení licence.

Ohledně námitky, že bylo k uvedení do provozu nutné stanovisko Technické inspekce České republiky, žalovaný uvádí, že není schopen ze správního spisu bez znalosti technické dokumentace posoudit charakter revidovaného zařízení, aby mohl určit, zda bylo třeba stanovisko Technické inspekce České republiky či nikoliv. K námitce týkající se udělení licence na výrobu elektřiny na dobu 25 let žalovaný uvádí, že žalobce dovozuje nutnost udělení licence na kratší dobu

z nedoložení kolaudačního souhlasu. Nepředložení kolaudačního souhlasu v řízení

o udělení licence však nemůže vést k jejímu neudělení či jejímu udělení pouze na dobu povolení zkušebního provozu. V případě, že by kolaudační souhlas nebyl vydán, bylo by to důvodem zrušení licence podle § 10 odst. 2 písm. a) energetického zákona.

Žalovaný dále uvádí, že jelikož žadatel již byl držitelem licence na zařízení

o výkonu 1,363 MW a žádal o navýšení výkonu o 2,640 MW, byl výsledný výkon zařízení pro účely rozhodnutí o udělení licence (zaokrouhlení výkonu na tři desetinná čísla) 4,003 MW a nikoliv 4,002 MW. Za situace, kdy žadatel předložil přesné podklady dokládající instalovaný výkon zařízení, považoval žalovaný za nutné vydat licenci na zařízení o skutečných parametrech zařízení bez ohledu na skutečnost, že žadatel v žádosti uvedl instalovaný výkon o tisícinu MW nižší, neboť rozhodnutí o udělení licence pro zařízení o výkonu 4,002 MW by bylo v rozporu se skutečností. Ohledně nesouladu revizní zprávy s předávacím protokolem díla se jedná o nepatrný rozdíl ve výkonu odpovídající dvěma fotovoltaickým panelům.

Žalovaný uvedl, že ponechává posouzení důvodnosti žaloby zcela na úvaze soudu.

Osoba zúčastněná na řízení nejprve podrobně argumentuje, že podle ní

ve věci absentuje závažný veřejný zájem na podání žaloby ve smyslu § 66 zákona

č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), a dále má za to, že předmět soudního přezkumu s ohledem na zánik licence v důsledku původní osoby zúčastněné na řízení ke dni 10. 11. 2014 již není dán.

Pokud jde o údajné neprokázání vlastnického práva k nemovitostem, na nichž se výrobna nachází, pak žádný takový požadavek z právních předpisů nevyplývá. Jde tedy o požadavek jdoucí nad rámec uvedených předpisů a také správní praxe žalovaného, což vyplývá i z Odborné analýzy pro CZEPHO, kterou osoba zúčastněná na řízení navrhuje provést jako důkaz. Osoba zúčastněná na řízení dokládá přehled svých vlastnických nebo užívacími právy ke všem pozemkům, na nichž byly příslušné části FVE Stálky umístěny.

Osoba zúčastněná na řízení poukazuje na to, že v době řízení o udělení licence a v době řízení o změně licence probíhaly v katastrálním území Stálky pozemkové úpravy, spojené se změnou číslování parcel a se změnou výměr obnovou operátu. Jde stále o tytéž pozemky, jejichž číslování se ovšem v průběhu přípravy stavby měnilo. V době řízení o udělení licence a v době řízení o změně licence byla evidence většiny předmětných pozemků v katastru nemovitostí vedena ve formě zjednodušené evidence typu grafický příděl (kód GP), čili nejméně přesný způsob evidence. Výjimkou byl pouze pozemek p. č. 1220/6, který byl evidován v modernější formě evidence katastru nemovitostí (kód KN). Osoba zúčastněná na řízení poukazuje na to, že upřesnila geometrické určení polohy stavby předmětné provozovny a příslušné vlastnické poměry k pozemkům dvěma geometrickými plány a předkládá jako důkaz vyjádření zpracovatele geometrických plánů, společnosti SURGEO, s.r.o. Situaci rovněž komplikovalo zablokování katastrálního území Stálky pro veškeré zápisy změn - tzv. stop-stav, který katastrální úřad přechodně vyhlašuje z technických důvodů ve finální fázi pozemkových úprav, kdy zpracovatel pozemkových úprav zpracovává příslušnou dokumentaci. Revizní technik E. N. pak při sestavování své revizní zprávy ze dne 15. 9. 2010, č. 170910, proto označil pozemky v souladu s tehdejším přechodným stavem evidence katastru nemovitostí a s přihlédnutím k probíhajícímu řízení o zápisu geometrického plánu z roku 2010.

Předmětná provozovna byla umístěna (jako celek) územním rozhodnutím stavebního úřadu č. 22/2009 ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. SÚ-182/09-CP, které nabylo právní moci dne 5. 1. 2010. Toto umístění zahrnuje všechny pozemky,

o které se v dané věci jedná, což osoba zúčastněná na řízení dokládá ve svém vyjádření v podrobné tabulce. Dále bylo na předmětnou provozovnu (jako celek) vydáno stavební povolení ze dne 19. 2. 2010, č. 2/2010, v němž je stavba vymezena na pozemcích označených stejně jako v územním rozhodnutí.

Podle osoby zúčastněné na řízení je nepochybné, že v měsíci listopadu 2010 musela být s ohledem na množství vyrobené elektřiny, která převyšovala regionální průměr o 2,5 % v provozu i část B FVE Stálky, což vyplývá ze stanoviska agentury ENACO Energy Consulting ze dne 22. 1. 2016. Část A FVE Stálky by bez dokončené části B nebyla schopna vyprodukovat hodnoty vyrobené elektřiny, podávané z faktur za prosinec 2010 a ze stanoviska agentury ENACO Energy Consulting.

Pokud jde o rozpory týkající se instalovaného výkonu nebo označení panelů, pak podle osoby zúčastněné na řízení o žádné rozpory nejde nebo se jedná o rozdíly zcela marginální a pro věc nepodstatné. Osoba zúčastněná na řízení byla jako žadatel o udělení licence v dobré víře, neboť předpokládala, že předkládá správné dokumenty s ohledem na to, že zhotovení energetického zařízení FVE Stálky v části A i B zadala tzv. na klíč, včetně příslušných revizních zpráv. Pro osobu zúčastněnou na řízení byl zásadní celkový instalovaný výkon, přičemž podklady od dodavatele FVK Global a.s. a jejich detailní správnost neověřovala, ani je neporovnávala. Rozdíl v celkovém instalovaném výkonu cca o 400 Wp je pak vzhledem k rozsahu energetického zařízení marginální.

Podle osoby zúčastněné na řízení je předmětem licence celkový instalovaný výkon a nikoli počet panelů, které se při vizuální kontrole liší pouze v údajích na zadním štítku panelu, který je označen podle svého skutečného výkonu na základě tzv. flash testu. Není prakticky možné zkontrolovat štítky na jednotlivých panelech, nota bene v zimním období a podle osoby zúčastněné na řízení to není ani nutné, odpovídá-li celkový instalovaný výkon a provozovna je dodávána v počtu a složení panelů odpovídajícím jejich momentální dodavatelské dostupnosti. Obsah revizní zprávy č. 6/2010 uvádějící odlišný počet panelů a jiný celkový výkon je tak pravděpodobně pouze výsledkem administrativního pochybení revizního technika. Pokud jde o propojení části A a B, jedná se část zařízení VN, jehož bezpečnost osoba zúčastněná na řízení nebyla povinna v licenčním řízení prokazovat. To, že se jedná o VN zařízení, osoba zúčastněná na řízení dokládá znaleckým posudkem Ing. M. P. ze dne 15. 1. 2016, č. 38/2016.

Osoba zúčastněná na řízení dále zdůrazňuje, že je podstatné, zda energetické zařízení bylo v rozhodné době dokončeno a zda na takovém zařízení byla revize skutečně provedena. Takovou revizní zprávou bezpochyby je zpráva o výchozí revizi ze dne 23. 11. 2010, č. 45/F/10 revizního technika P. F.

Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že nesouhlasí s tím, aby zdejší soud přihlížel k důkazům získaným v souběžně probíhajícím trestním řízení. Možnost žalobce čerpat z trestního spisu č.j. OKFK-5455/TČ-2014-252300 zakládá značnou nerovnost stran řízení a selektivní výběr důkazů na podporu žalobních tvrzení. Proto by měl být soudem předmětný trestní spis vyžádán.

Osoba zúčastněná na řízení dále uvádí, že do spisu stavebního úřadu sp. zn. SÚ 198/10-CP, předloženého žalobcem, muselo být zjevně zasahováno, když obsahuje listiny, které původní autentický správní spis nikdy nemohl obsahovat.

Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žalobu jako nepřípustnou odmítl, případně jako nedůvodnou zamítl.

Soud již o žalobě jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne

13. 1. 2015, č. j. 62 A 78/2013 – 525, kterým žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl a citovaný rozsudek zrušil.

Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 3. 12. 2015,

č.j. 9 As 19/2015 – 141, dospěl k závěru, že krajský soud pochybil tím, že se nevypořádal s námitkou, že osoba zúčastněná na řízení nedoložila bezpečnost energetického zařízení ke všem jeho součástem, konkrétně k vlastnímu propojení části A a B energetického zařízení. Nejvyšší správní soud se dále neztotožnil se závěrem, že pokud žalobce netvrdí a nedokládá, že k vydání revizní zprávy revizního technika Pavla Fanty či rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu č. 6/2010 došlo např. v důsledku trestného činu, pak se soudu jeví jako zcela logické vysvětlení podané k této otázce osobou zúčastněnou na řízení. Ta ve svém vyjádření uvedla, že dílo bylo dodáno tzv. na klíč, včetně revizní zprávy, přičemž zásadním hlediskem pro ni byl celkový instalovaný výkon. Ten je uveden v protokolu o předání díla jako předmět díla. V praxi, při předání díla, je prakticky nemožné zkontrolovat v terénu všechny štítky na jednotlivých panelech a podle osoby zúčastněné na řízení to není ani nutné, odpovídá-li celkový instalovaný výkon a provozovna je dodávána v takovém počtu a složení panelů, dle jejich momentální dodavatelské dostupnosti. Nejvyšší správní soud naopak zdůraznil, že „[z]práva o výchozí revizi je tedy jeden ze dvou dokumentů prokazujících splnění technických předpokladů, jenž má ze své povahy osvědčit technický stav věci a bezpečnost budoucího provozu. Podle kasačního soudu je tedy velmi podstatné, zda údaje uvedené ve zprávě o výchozí revizi odpovídají skutečnosti a zda zpráva osvědčuje bezpečnost fotovoltaické elektrárny ve skutečné podobě. Soud má tedy za to, že není možné spokojit se s tím, že nedošlo k odinstalování celého díla a nainstalování díla jiného, nedošlo ke spáchání trestného činu, a dovodit z toho, že revizní zpráva je v pořádku. Jestliže vznikly pochybnosti o tom, zda se revizní zpráva vztahuje k energetickému zařízení v podobě deklarované v žádosti o udělení, resp. změnu licence (umístění na pozemcích, instalovaný výkon a zejména složení jednotlivých panelů), pak je povinností správního orgánu a soudu tyto pochybnosti rozptýlit.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 – 141).

Zdejší soud tedy posoudil důvodnost žaloby opětovně, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným rozsudku ze dne 3. 12. 2015,

č.j. 9 As 19/2015 –141.

Va. Podmínky řízení a východiska posouzení věci

Podle § 66 odst. 2 s.ř.s. je žalobu oprávněn podat nejvyšší státní zástupce, jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem.

Podle § 72 odst. 2 věty první s.ř.s. může žalobu podle § 66 odst. 1 až 3 s.ř.s. oprávněný žalobce podat do tří let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, a nenabývá-li rozhodnutí právní moci, od doručení rozhodnutí poslednímu účastníku, který proti němu mohl žalobu sám podat.

Žaloba byla podána dne 27. 9. 2013, žalobou napadené rozhodnutí o licenci nabylo právní moci dne 29. 9. 2010 a rozhodnutí o změně dne 13. 12. 2010; žaloba tedy byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou.

Pokud jde o aktivní legitimaci a (další) podmínky řízení o žalobě, ty pokládá zdejší soud rovněž za splněné, ostatně shodně posoudil postavení žalobce při podání žaloby i Nejvyšší správní soud, který zdůraznil, že § 66 odst. 2 s.ř.s. představuje pouze „procesní vstupenku“ do soudního řízení, neboť „se jedná o ryze procesní ustanovení a nejvyšší státní zástupce na jeho základě přímo nerozhoduje o žádném veřejném (hmotném) subjektivním právu osob.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2015, č.j. 2 As 103/2015 – 171).

Soud tak stejně jako ve svém předchozím rozsudku zdůrazňuje, že smyslem soudního přezkumu na základě takto podané žaloby není a ani nemůže být realizace neohraničeného dozoru nad absolutní správností postupů a rozhodnutí správních orgánů, ani tu správní soud není od toho, aby se v tomto typu řízení metodicky vyjadřoval k tomu, jak má konkrétní správní orgán realizovat výkon státní správy (to je primárně otázkou pro moc výkonnou), ani aby se aktivně podílel na prosazování systémových opatření, byť by ohledně jejich nezbytnosti

v rámci moci výkonné panovala shoda, či na všeobecné revizi licenčních řízení vedených žalovaným. „Otevření případu“ na samém konci tříleté lhůty pro podání žaloby ve smyslu § 66 odst. 2 s.ř.s. za situace, kdy v mezidobí především sám žalovaný nevyužil možnosti přezkumného řízení či obnovy řízení dané správním řádem a kdy již jsou právní vztahy navazující na udělení licence stabilizovány, představuje nepochybný zásah do právní jistoty osoby zúčastněné na řízení, jenž by se jistě umocnil především v případě zrušení rozhodnutí o udělení licence. Takové narušení právní jistoty by tedy muselo být vyváženo vskutku závažným důvodem, který by vyvážil rizika a negativní důsledky zpětného přehodnocení právních vztahů založených rozhodnutím o udělení licence.

Za této situace musí být nutným východiskem zdejšího soudu i základní imperativ demokratického právního státu, že podstatou uplatňování veřejné moci je kromě jiného také princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci

a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, přitom princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci. Nejvyšší správní soud k této výchozí tezi v rozsudku ze dne

26. 8. 2015, č.j. 2 As 103/2015 – 171, zdůraznil, že kritérium posuzování jednání

z hlediska dobré víry jednajícího není zákonem definováno, avšak je tradiční

a trvalou součástí právních řádů. Zásada ochrany dobré víry bezprostředně souvisí zejména se zásadou právní jistoty a se zásadou presumpce správnosti aktů veřejné správy. S odkazem na svůj rozsudek ze dne 12. 2. 2015, č. j. 2 As 241/2014 – 36, Nejvyšší správní soud také zdůraznil, že pro vznik a trvání dobré víry je podstatná zejména doba, která uplynula od vydání nezákonného rozhodnutí, ale také příčina, míra a povaha zjištěné nezákonnosti, čili její materiální závažnost.

Závěr o důvodnosti žaloby podle § 66 odst. 2 s.ř.s. by tak měl být podle přesvědčení zdejšího soudu založen výlučně na závažných zjištěních, jimiž by v podstatné míře byla zpochybněna či vyvrácena zjištění žalovaného, jež učinil z obsahu správního spisu a jež se stala základem pro vyhovění žádosti o udělení licence a zároveň za situace, kdy nemohla být dána dobrá víra žadatele o udělení licence ve správnost rozhodnutí o udělení licence. „[N]apadené správní rozhodnutí může být zrušeno pouze v případě zjištění takových vad řízení o udělení licence, které by mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí, resp. by svojí intenzitou zpochybnily věrohodnost a pravdivost skutkových zjištění žalovaného. Tento názor je v souladu s principem právní jistoty a principem ochrany nabytých práv.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 – 141).

Konečně, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 – 141, a v usnesení ze dne 22. 7. 2015, č. j. 1 As 126/2015 – 63, zdůraznil, že rozhodnutí o udělení licence a její změně založila nejen právo provozovat podnikání v energetice, ale i právo na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v určené výši. Některé účinky rozhodnutí tak přetrvávají. Zánikem licence podle § 10 odst. 1 písm. b) energetického zákona tak nedošlo k zániku rozhodnutí, kterým byla tato licence udělena. Předmět soudního řízení správního tak zůstává nezměněn; i nadále jím je přezkum rozhodnutí žalovaného o udělení licence. Argumentace Nejvyššího správního soudu tak dává jednoznačnou odpověď na názor osoby zúčastněné na řízení, že v důsledku zániku licence odpadá předmět řízení a řízení by tak mělo být zastaveno, případně žaloba odmítnuta. Soud dále nehledal důvod k postupu ve smyslu § 7 odst. 5 s.ř.s., tedy k postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě. Místní příslušnost soudu byla ve smyslu § 7 odst. 2 s.ř.s. dána sídlem žalovaného, kterým je Jihlava. Podmínky řízení tak má soud za splněné.

Vb. Skutečnosti rozhodné ze správního spisu

Licence na výrobu elektřiny č. 111016583 byla osobě zúčastněné na řízení udělena dne 29. 9. 2010, a to na dobu 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti a na celkový instalovaný výkon 1,363 MW. V rozhodnutí

o udělení licence je uveden seznam jednotlivých provozoven k předmětné licenci, a to evid. číslo 1: FVE Stálky, k.ú. Stálky, kód katastru 753475, obec Stálky, vymezení 5063 GP, 5064 GP, 5271 GP.

Správní spis sp. zn. LIC-11280/2010-ERU vztahující se k žádosti o udělení licence obsahuje žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby žadatele FVE 9 s.r.o., s přílohami, z nichž relevantními skutkovými podklady ve vztahu k nyní posuzované věci jsou:

- příloha „Seznam jednotlivých provozoven“, z níž vyplývá, že žadatel žádá

o celkový instalovaný výkon provozovny 1,363 MW, na adrese provozovny v obci Stálky, Znojmo, 671 03, název a číselný kód katastrálního území

a parcelní čísla Stálky (k.ú. 753475), parcely č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/17, 5367/77 GP a 1220/6 KN,

- zákres FVE Stálky do katastrálních map (obr. 1) :

[OBRÁZEK]

obr. 1

- výpis z katastru nemovitostí k datu 5. 5. 2010, listu vlastnictví (dále jen „LV“)

č. 187, vlastníka FVE 9 s.r.o. na pozemky parcela č. 1220/7 a 1220/9 a parcela č. 5064 s tím, že z výpisu se podává, že na základě Oznámení pozemkového úřadu

o zahájení pozemkových úprav byly zahájeny pozemkové úpravy,

- „Prohlášení“ FVK Global a.s. ze dne 2. 6. 2010 o tom, že závazky plynoucí ze Smlouvy o dílo na stavbu fotovoltaické elektrárny uzavřené mezi FVE 9 s.r.o. a FVK Global a.s. dne 2.6.2010 jsou hrazeny v určených termínech a výších, a že k úhradě závazků je použit investiční úvěr čerpaný u Komerční banky a.s.,

- přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2009, potvrzení o tom, že žadatel nemá evidovány nedoplatky, prohlášení o finanční situaci, výpis z insolvenčního rejstříku,

- kopie smlouvy o úvěru uzavřené se společností Komerční banka a.s. ve výši 237 000 000 Kč, s rozpisem jednotlivých splátek od 31. 1. 2011 do 31. 1. 2022, poskytnutý dle smlouvy o úvěru na projekt výstavby a provozu fotovoltaické elektrárny o instalovaném výkonu 4001,99 kW umístněné na pozemcích p. č. 1699/3, 5064 GP, 1220/7, 1220/8, 1220/9, 1699/5, 1699/7, 5367/77 a 1220/6 KN, v katastrálním území Stálky, obci Stálky, okres Znojmo,

- specifikace projektu mateřské společnosti SOLAR GLOBAL a.s. a účelové společnosti FVE 9 s.r.o., podle které je cílem projektu výstavba fotovoltaické elektrárny o výkonu 4 140 kW v katastrálním území Stálky, obec Stálky, přičemž ze specifikace projektu se mimo jiné podává, že plánovaná stavba se nachází ve dvou lokalitách - lokalitě „A“ severně od obce Stálky a lokalitě „B“, severovýchodně od obce Stálky. Práce a výstavbu realizuje společnost FVK Global a.s., pro výstavbu budou použity panely KANEKA U-EA100, U-EA105, U-EA110, U-EA115, centrální měniče SMA řady SC 800MV/1000MV/1250MV a hliníkově nerezová konstrukce patentovaná společností Aloko s.r.o. Projekt bude financován z cizích zdrojů, s bankovním úvěrem ve výši 80 % potřebných nákladů.

- Smlouva o dílo uzavřená dne 2. 6. 2010 mezi společnostmi FVE 9 s.r.o. a FVK Global a.s. na FVE Stálky A, fotovoltaické panely typu Kaneka p-EA072, o celkovém výkonu 1 362 744 W, termín předání díla dle smlouvy 17. 9. 2010,

- rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 20. 9. 2010 o zkušebním provozu

č. 4/2010, z něhož se podává, že stavební úřad uložil, že kolaudační souhlas na stavbu FVE Stálky na pozemku p. č. 5063 GP, 5064 GP, 5223 GP, 5224 GP, 5228 GP, 5271 GP, 5367/13 GP, 5367/16 GP, 5367/17 GP, 5367/77 GP v k.ú. Stálky

(vše zjednodušená evidence grafický příděl) a pozemku p. č. 1220/6 katastru nemovitostí lze vydat jen po provedení zkušebního provozu. Z tohoto rozhodnutí se podává, že jde o novostavbu dočasné stavby fotovoltaické elektrárny o celkovém výkonu 3 700 kW (3,7 MW) s tím, že lokalita B není z hlediska instalace technologického zařízení dokončena. V lokalitě A je plně osazeno technologické zařízení pro výrobu elektrické energie. Z rozhodnutí o zkušebním provozu vyplývá, že stavební úřad provedl dne 16. 9. 2010 kontrolní prohlídku, při níž ověřil způsobilost stavby ke zkušebnímu provozu a zkušební provoz povolil do

31. 12. 2010 s tím, že je zde uvedeno, že k žádosti stavebník připojil mimo jiné i zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení č. 170910 ze dne 15. 9. 2010.

- zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení č. 170910 ze dne 15. 9. 2010 revizního technika Eduarda Novotného, bez razítka a podpisu,

- protokol o předání a převzetí díla „Fotovoltaická elektrárna Stálky A,

o výkonu 1 362 744 Wp“ ze dne 29. 9. 2010,

- výpis z účtu u České národní banky ze dne 9. 9. 2010, vyplněný formulář – příloha č. 23 k vyhlášce č. 426/2005 Sb. - finanční bilance žadatele o licenci pro licencovanou činnost - výhled a účetní rozvaha za účetní období roku 2010.

Ze správního spisu dále vyplývá, že za rozhodnutím o udělení licence ze dne 29. 9. 2010 jsou žurnalizovány další listiny, zejména originál protokolu o předání a převzetí díla ze dne 29. 9. 2010 a kopie zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení č. 170910 ze dne 15. 9. 2010 s razítkem a podpisem revizního technika E. N., z níž se mimo jiné podává, že pro FVE jsou použity panely KANEKA P-EA072, celkově instalovaný výkon DC 1,36 MW a celkově instalovaný výkon AC 1 261,8 kW. Dále je v části 4.1. „Podklady pro provádění revize“ uvedeno, že v revidovaném zařízení se jedná o prostory venkovní, které jsou podle ČSN 33 2000-3 a ČSN 33 2000-5-1 ed. 3 považovány za prostory nebezpečné, protokol o určení vnějších vlivů je uveden v technické dokumentaci Protokol č. 123/20090, Prostor 1 – umístění fotovoltaického zdroje, AA7, AB 8 venkovní prostředí, Prostor zvlášť nebezpečný. Dále jsou zde žurnalizovány notářkou ověřené výpisy z katastru nemovitostí.

Na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení o změnu podmínek pro udělení licence, která spočívá dle žádosti v rozšíření výkonu na 4,002 MWp, žalovaný rozhodl dne 10. 12. 2010 pod č.j. 14146-9/2010-ERU tak, že se rozhodnutí o udělení licence číslo 111016583 změnou číslo 001 mění takto: licence na výrobu elektřiny, udělená na 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti, den vzniku oprávnění 29. 9. 2010, termín zahájení výkonu licencované činnosti 29. 9. 2010, celkový instalovaný výkon MW 4,003, počet zdrojů 1, seznam jednotlivých provozoven k licenci č. 111016583 evid. č. 1 FVE Stálky, Stálky, okres Znojmo, kraj Jihomoravský, k.ú. Stálky, obec Stálky, vymezení pozemky p. č. 5063 GP, 5064 GP, 5271 GP, 5223 GP, 5224 GP, 5228 GP, 1220/6. Oprávnění k výkonu licencované činnosti ve výše uvedeném rozsahu vzniká nabytím právní moci tohoto rozhodnutí.

Správní spis sp. zn. LIC-14146/2010-ERU vztahující se k žádosti o změnu licence obsahuje následující ve vztahu k žalobním bodům relevantní listiny:

- žádost o změnu licence žadatele FVE 9 s.r.o. ze dne 11. 10. 2010, předmět změny je v žádosti identifikován jako rozšíření výkonu na 4,002 MW, termín změny

10. 12. 2010,

- částečný výpis z katastru nemovitostí k LV č. 10001 pro vlastníka obec Stálky ve vztahu k parcelám č. 1220/6 a č. 1220/8 a ve vztahu k pozemkům ve zjednodušené evidenci – parcely původ přídělový plán nebo jiný podklad (GP) a to č. 5271, 5367/13, 5367/16 a č. 5367/17, s věcným právem chůze a jízdy a právem na přípravu, realizaci stavby a následného provozu FVE na dobu 25 let pro FVE 9 s.r.o., s tím, že se z výpisu podává, že probíhá změna výměr obnovou operátu a že byly zahájeny pozemkové úpravy,

- částečný výpis z LV č. 102 vlastníků O. a L. K. na pozemek

č. 5063 ve zjednodušené evidenci s věcným břemenem užívání pro FVE 9 s.r.o., dále výpis z LV 187 vlastníka FVE 9 s.r.o., parcela č. 1220/7 a č. 1220/9 s tím, že se z výpisu podává, že byly zahájeny pozemkové úpravy,

- zákres do katastrálních map (viz obr. 1),

- seznam jednotlivých provozoven doručený žalovanému dne 6. 12. 2010, z něhož se podává celkový instalovaný elektrický výkon provozovny 4,002 MW na pozemcích Stálky (k. ú. 753475), p. č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/17, 5367/77 GP a p. č. 1220/6 KN,

- formulář Příloha k žádosti o udělení licence pro výrobu elektřiny, kde jsou rozepsány celkové investiční náklady v tisících Kč na provozovnu, z toho stavební část 40 798, technologie 263 406, jiné investiční náklady 11 637 a dále jsou zde uvedeny předpokládané provozní náklady,

- protokol o předání a převzetí díla, podle kterého se jedná o předmět díla „Fotovoltaická elektrárna Stálky B, o výkonu 2 639 165 Wp“ s tím, že se jedná o panely Trina Solar TSM-PC05 225 (11 719 kusů), střídače SMA-SMC 10000TLRP (259 kusů), střídače SMA-SMC 7000TL (2 kusy) a ostatní části díla. Protokol byl podepsán dne 29. 11. 2010,

- rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2010 o zkušebním provozu

č. 6/2010, kterým stavební úřad uložil, že kolaudační souhlas na stavbu Fotovoltaická elektrárna Stálky (lokalita B) o celkovém výkonu 3 700 kW (3,7 MW) na pozemku p. č. 5063 GP, 5064 GP, 5223 GP, 5228 GP, 5271 GP, 5367/13 GP, 5367/16 GP, 5367/17 GP, 5367/77 GP v k. ú. Stálky (vše zjednodušená evidence grafický příděl) a na pozemku p. č. 1220/6 KN (katastr nemovitostí) lze vydat jen po provedení zkušebního provozu lokality B. Zkušební provoz lokality B byl povolen do 31. 5. 2011. Z rozhodnutí stavebního úřadu č. 6/2010 se dále podává, že stavebník stavebnímu úřadu předložil zprávu o revizi elektrického odběrného zařízení ze dne 23. 11. 2010, č. 54/F/10, a že byla dne 25. 11. 2010 při prohlídce stavebním úřadem ověřena způsobilost části stavby v lokalitě B ke zkušebnímu provozu a že v lokalitě B je osazeno technologické zařízení pro výrobu elektrické energie (nosné konstrukce, fotovoltaické panely, rozvody silno i slaboproudé).

- finanční bilance, smlouva o dílo ze dne 30. 7. 2010 uzavřená mezi společnostmi FVE 9 s.r.o. a FVK Global a.s. na výstavbu FVE Stálky B o nominálním výkonu 2 636 775 Wp s tím, že ze smlouvy se podává, že zhotovitel se zavazuje mimo jiné dodat a instalovat fotovoltaické panely typu TRINA TSM-PC05 225Wp o výkonu 2 636 775 Wp, přičemž termín předání kompletního díla byl smlouvou určen na

5. 12. 2010,

- zpráva o revizi elektrického zařízení č. 45/F/10 ze dne 23. 11. 2010 revizního technika Pavla Fanty, předmět revize je vymezen jako elektroinstalace FVE – rozvody DC, střídače a vyvedení výkonu ze střídačů a jistících rozvaděčů, místo revize FVE Stálky – část B, instalovaný výkon 2 639 565 Wp. Celkový posudek: revidované elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti schopné provozu. V rámci technických parametrů je uvedeno, že se jedná o panely typ Trina Solar a to TSM-PC05 225 (810 kusů), TSM-PC05 230 (6408 kusů) a TSM-PC05 235 (4185 kusů) a o měniče typu SMC 10 000 TLRP a SMC 4 000 TL-20. Vnější vlivy jsou určeny protokolem č. 123b/2009, který je součástí projektové dokumentace. PROSTORY ZVLÁŠŤ NEBEZPEČNÉ,

- původní nepodepsaná revizní zpráva na FVE Stálky č. 170910 ze dne

15. 9. 2010.

Vc. Posouzení důvodnosti jednotlivých žalobních námitek

Namítal-li žalobce ve vztahu jak k rozhodnutí o udělení licence, tak

k rozhodnutí o změně licence, že osoba zúčastněná na řízení prokázala oprávnění užívat energetické zařízení pouze po dobu stanovenou v rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu a nikoli na dobu 25 let, pak soud setrvává na své již vyslovené argumentaci aprobované i Nejvyšším správním soudem, že nelze dospět k důvodnému závěru, že by pouze s ohledem na stanovení zkušebního provozu stavebním úřadem měla být ve smyslu § 4 odst. 4 energetického zákona udělena licence pouze na dobu zkušebního provozu. Za dané situace nebylo důvodu, aby žalovaný nevyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení a neudělil jí licenci na 25 let. Nejvyšší správní soud v této souvislosti např. v rozsudku ze dne 10. 9. 2015, č.j. 4 As 133/2015 – 57 uvedl, že: „[ž]alovaný je tak při stanovení délky licence pro výrobu elektřiny omezen jen maximální dobou 25 let a žadatelem prokázanou dobou vlastnického či jiného užívacího práva k energetickému zařízení. Žádné ustanovení energetického zákona ani jiného právního předpisu pak již žalovanému neukládá, aby udělil žadateli licenci nejvýše jen na dobu, po níž je možné takové zařízení předčasně užívat na základě povolení stavebního úřadu. Navíc pokud žadatel o udělení licence prokázáním finančních a technických předpokladů k zajištění výkonu licencované činnosti a doložením vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení prokáže, že bude splňovat podmínky pro podnikání v odvětví výroby elektřiny po maximální dobu 25 let, pak není žádného důvodu pro udělení licence na kratší dobu. Nutnost takového postupu nevyplývá ani z časového omezení povolení k předčasnému užívání energetického zařízení, neboť takové rozhodnutí stavebního úřadu rozhodně nevylučuje splnění technických předpokladů k zajištění výkonu licencované činnosti po celou dobu 25 let. Navíc pokud by držitel licence tuto podmínku pro její udělení přestal splňovat a stavební úřad by užívání energetického zařízení nakonec nepovolil, žalovaný by musel rozhodnout o zrušení licence podle § 10 odst. 2 písm. a) energetického zákona. I z tohoto důvodu proto žalovaný v dané věci nebyl povinen udělit osobě zúčastněné na řízení licenci jen na dobu do skončení platnosti povolení stavebního úřadu k předčasnému užívání stavby fotovoltaické elektrárny.“.

Namítal-li žalobce, že tím, že osoba zúčastněná na řízení v licenčním řízení

o udělení licence a o její změně nedoložila stanovisko Technické inspekce České republiky, nebyly splněny technické předpoklady ve smyslu 5 odst. 3 energetického zákona, tak i tu soud setrvává na svém opakovaně vysloveném závěru, který byl potvrzen Nejvyšším správním soudem, že z energetického zákona ve spojení s vyhláškou č. 426/2005 Sb. vyplývá, že technické předpoklady dokládá žadatel o licenci jednak rozhodnutím stavebního úřadu a dále dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem. Zákonodárce odkázal v poznámce pod čarou, která jako nenormativní část legislativního aktu slouží jako výkladová pomůcka, na § 6c odst. 1 písm. a) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, podle kterého organizace a podnikající fyzické osoby zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech; při výrobě vyhrazených tlakových zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona. Z citovaných ustanovení, ve spojení s tím, že zákonodárce výslovně zmiňuje pro účely licenčního řízení doložení zprávy o revizi, nevyplývá, že by měl žadatel o licenci dokládat ještě stanovisko Technické inspekce. „Prokazování finančních a technických předpokladů a odborné způsobilosti pro jednotlivé druhy licencí blíže upravuje vyhláška č. 426/2005 a …výslovně požaduje předložení zprávy o revizi, nikoli odborné vyjádření Technické inspekce ČR. Z …právní úpravy týkající se prokázání technických předpokladů pro udělení licence tak nevyplývá, že by v rámci licenčního řízení měl žadatel prokazovat bezpečnost provozu energetického zařízení odborným vyjádřením Technické inspekce ČR.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2015, č.j. 4 As 84/2015 – 37). V této souvislosti Nejvyšší správní soud též zdůraznil, že nelze „v licenčním řízení…posuzovat technickou dokumentaci energetického zařízení z toho hlediska, do jaké třídy ve smyslu vyhlášky č. 73/2010 Sb. spadá, a to obzvláště za situace, kdy stavební úřad jeho provoz za stanovených podmínek již povolil. Není totiž úkolem žalovaného, aby v řízení o vydání licence nahrazoval a dubloval činnost stavebního úřadu, v jehož pravomoci je povolení provozu předmětného zařízení.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

9. 7. 2015, č.j. 4 As 84/2015 – 37).

Žalobce ve vztahu jak k rozhodnutí o udělení licence, tak k rozhodnutí

o změně licence dále namítal, že povinností osoby zúčastněné na řízení bylo doložit vlastnické, případně užívací právo i k pozemkům, na kterých se FVE Stálky nachází.

Podle § 7 odst. 4 písm. e) energetického zákona se k žádosti o licenci připojí doklady prokazující vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení.

Podle § 98a odst. 2 písm. a) energetického zákona Energetický regulační úřad stanoví vyhláškou způsoby prokazování finančních a technických předpokladů a odborné způsobilosti pro jednotlivé druhy licencí, způsoby určení vymezeného území a provozovny, prokázání vlastnického nebo užívacího práva k užívání energetického zařízení, náležitosti prohlášení odpovědného zástupce, a vzory žádostí k udělení, změně a zrušení licence.

Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 426/2005 Sb. vlastnické právo k energetickému zařízení žadatel prokazuje a) výpisem z katastru nemovitostí, zapisuje-li se vlastnické právo do katastru nemovitostí podle zvláštního právního předpisu, odpovídající stavu zápisů v katastru nemovitostí ke dni předložení výpisu, b) smlouvou, na základě které dochází k převodu nemovitosti, pokud vlastnické právo k nemovitosti není předmětem zápisu do katastru nemovitostí, c) smlouvou, na základě které dochází k převodu vlastnického práva k movitému energetickému zařízení, d) smlouvou, ze které je zřejmé, že žadatel je vlastníkem daného movitého energetického zařízení, e) originálem nebo ověřenou kopií rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, pokud žadatel nabyl vlastnické právo k energetickému zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu nebo je jeho vlastnické právo takovým rozhodnutím potvrzeno, nebo f) potvrzením o nabytí vlastnictví, bylo-li energetické zařízení předmětem veřejné dražby.

Podle § 7 odst. 4 vyhlášky č. 426/2005 Sb. nelze-li nabytí vlastnického práva k energetickému zařízení nebo užívacího práva k energetickému zařízení prokázat způsoby uvedenými v § 7 odstavci 1 nebo 2 této vyhlášky, protože takové nabývací tituly nelze doložit, došlo k nabytí ze zákona nebo je již nelze dohledat, lze nabytí vlastnického práva nebo užívacího práva k energetickému zařízení doložit i jiným způsobem, nevzbuzujícím důvodné pochybnosti.

Smyslem a účelem výše citovaných ustanovení právních předpisů je

v rámci licenčního řízení prokázat vlastnické či užívací právo k samotnému energetickému zařízení, přičemž zákon rozlišuje mimo jiné energetické zařízení zapisované do katastru nemovitostí a zařízení nezapisované do katastru nemovitostí, s čímž souvisí důkazní prostředky, kterými lze vlastnictví prokázat. Argumentace žalobce, že pokud jsou fotovoltaické panely pevně ukotveny k zemi, má vlastník energetického zařízení povinnost prokázat i vlastnictví pozemků, představuje podle soudu interpretaci, která nemá oporu v citovaných ustanoveních energetického zákona. Ze žádného ustanovení energetického zákona nelze dovodit, že by měl žadatel o licenci prokazovat zvlášť právní titul k užívání pozemků, na nichž umisťuje energetické zařízení (nadto za situace, kdy žadatel o licenci prokázal vlastnické právo k energetickému zařízení příslušnou listinou). Taková žalobcem dovozovaná povinnost tak nemá podle soudu oporu v zákoně. Žalovaný jako licenční úřad proto nebyl oprávněn nad rámec požadavků ve smyslu energetického zákona a vyhlášky vyžadovat i prokázání vlastnických či užívacích titulů k pozemkům, na kterých byla stavba FVE Stálky v katastrálním území Stálky umístěna. Nadto žalobce v žalobě ani neindikuje, že by osoba zúčastněná na řízení nebyla ve skutečnosti vlastníkem energetického zařízení FVE Stálky a neměla tedy z tohoto důvodu licenci získat. O tom, že osoba zúčastněná na řízení doložila vlastnické právo k energetickému zařízení FVE Stálky, a to konkrétně smlouvou o dílo a protokolem o předání a převzetí díla, nevznikají na základě těchto listin založených ve správním spise soudu žádné důvodné pochybnosti. Ohledně případného prokazování právního vztahu osoby zúčastněné na řízení k pozemkům, na kterých je stavba FVE Stálky umístěna, soud poukazuje na to, že správním řízením, které slouží k vyřešení střetu různých práv sousedících vlastníků, k ochraně veřejných zájmů, a také mimo jiné ke zjištění existence souhlasu s umístěním stavby na cizím pozemku, je právě řízení stavební. Těžko si lze představit stavební povolení či rozhodnutí o umístění stavby na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka těchto pozemků. Z úřední činnosti je soudu známa existence pravomocného stavebního povolení na FVE Stálky, a to na pozemcích p. č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/77 GP a 1220/6 v k. ú. Stálky, které bylo předmětem posouzení zdejším soudem (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č.j. 30A 61/2010 – 107). Ovšem v souvislosti s užívacím právem k pozemkům žalobce nenavrhuje prokázat a ani neindikuje, že by se FVE Stálky snad nacházela na cizích pozemcích bez souhlasu jejich vlastníků.

Soud dále k námitce žalobce týkající se to, že žalovaný vybočil z mezí žádosti účastníka řízení, pokud jde o označení parcelních čísel, na nichž se FVE Stálky nachází, uvádí, že provozovna se na žádosti o udělení licence a dokladech přikládaných k žádosti vymezuje údaji, podle kterých je možné jednoznačně určit energetické zařízení, na němž je vykonávána nebo má být vykonávána licencovaná činnost výroby elektřiny. Identifikace provozovny v licenčním řízení slouží

k ověření splnění podmínek pro podnikání v regulované oblasti.

Ze správního spisu se podává, že v případě FVE Stálky se jedná

o energetické zařízení umístěné v lokalitách A a B, které se nachází v katastrálním území Stálky (viz obr. 1). Osoba zúčastněná na řízení identifikovala provozovnu FVE Stálky jednak v žádosti podrobněji podle parcelních čísel dle grafického přídělu, v rozhodné době doposud nezapsaných v listu vlastnictví, identifikovatelných podle geometrického plánu a dále i pomocí zákresu FVE Stálky do katastrální mapy (obr. 1). Provozovna FVE Stálky je dále shodným způsobem identifikována v rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu č. 4/2010, z něhož se podává, že stavební úřad povolil zkušební provoz FVE Stálky s tím, že lokalita B není dokončena. Pak z tohoto rozhodnutí vyplývá, že je dokončena lokalita A, nacházející se na pozemcích p.č. 5063, 5064 a 5271 GP, což odpovídá i zákresu (obr. 1). Pokud tedy žalobce vlastnil dokončené energetické zařízení v lokalitě A, nelze dospět k závěru, že by obsah rozhodnutí o udělení licence ve vztahu k vymezení provozovny neodpovídal tehdejším skutkovým podkladům. Pokud jde o označení provozovny parcelami dle grafického přídělu, nezapsanými na listu vlastnictví, tak jejich označení koresponduje s tím, jak je označil již stavební úřad ve stavebním povolení (viz též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č.j. 30A 61/2010 – 107). Nelze tak bez dalšího dospět k závěru, že vymezila-li osoba zúčastněná na řízení provozovnu FVE Stálky na pozemky

č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/77 GP a 1220/6

v k. ú. Stálky, tedy stejně jako ve stavebním řízení, postupovala v rozporu

s požadavkem § 5 písm. b) vyhlášky č. 426/2005 Sb., podle kterého jsou údaje identifikující umístění provozovny, zejména název obce a případně její části, název ulice, číslo popisné a orientační, bylo-li přiděleno, poštovní směrovací číslo, dále název a číselný kód katastrálního území, kde je provozovna umístěna, parcelní číslo pozemku podle katastru nemovitostí, na kterém je provozovna umístěna, zákres umístění provozovny do kopie katastrální mapy.

Poukazoval-li dále žalobce u jednání na to, že se velmi malá část FVE Stálky A nachází i pozemku p.č. 5367/16 GP v k.ú. Stálky, což dokládal printscreenem aktuálního stavu katastrální mapy, tak to by samo o sobě nemohlo být důvodem, pro který byl měl soud rozhodnutí o udělení licence zrušit. Stejně tak by ke zrušení rozhodnutí o udělení licence nemohlo zdejší soud vést to, že revizní technik označil pozemky, na nich se má FVE Stálky A nacházet v souladu

s tehdejším přechodným stavem evidence katastru nemovitostí. O tom, kde se

z hlediska katastrálního území Stálky energetické zařízení v době vydání rozhodnutí o udělení licence žalovaného nacházelo, tak nevyvstaly zásadní pochybnosti.

Z tohoto důvodu neshledal soud účelným provádět dokazování týkající se zjišťování vývoje číslování pozemků v katastrálním území Stálky. Je nadbytečné, aby se soud podrobně zabýval tím, jaký byl vývoj přečíslování pozemků v průběhu času, případně dokazoval podklady od katastru nemovitostí, jaká byla čísla jednotlivých parcel nacházejících se v lokalitě severně a severovýchodně od obce Stálky.

Nejvyšší správní soud v souvislosti s nesrovnalostmi při označování pozemků již zdůraznil, že „z nepřesného popisu umístění elektrárny v průběhu správního řízení nelze jednoznačně dovodit, že licence neodpovídá skutkovému stavu, který existoval v době rozhodování správního orgánu. Stěžovatel usuzuje na rozpory ve skutkovém stavu, ale svá tvrzení nedokládá žádnými nezpochybnitelnými důkazy. V tomto ohledu krajský soud správně uvedl, že skutkový stav mohl být doložen poznatky z trestních řízení, popřípadě snímky předmětného místa z rozhodného období. Pokud však nebyly žádné konkrétní důkazy předloženy, nachází se tvrzení stěžovatele jen v rovině hypotetické, přičemž argumentace uvedená v kasační stížnosti popisuje jen jednu z několika více či méně pravděpodobných alternativ. Bez dalších důkazů například nelze vyloučit ani chybu v rozhodnutí stavebního úřadu. Tuto další alternativu by mohlo podporovat rozdílné vymezení stavby v rozhodnutí o změně stavebníka (na rozdíl od jiných rozhodnutí chybí pozemek č. 3639/10). Tato úvaha ovšem jen zvyšuje míru důkazní nejistoty stěžovatele, aniž by zároveň zvyšovala naléhavost zákroku veřejné moci v posuzované věci, a za takového stavu lze krajskému soudu jen stěží vyčítat, že rozhodnutí žalovaného nezrušil pro zásadní rozpory licence se skutkovým stavem. Ostatně sám stěžovatel přiznává, že není jisté, zda se energetické zařízení na sporných pozemcích v době rozhodování žalovaného nacházelo. Je nutné si rovněž uvědomit, že přezkum prováděný krajským soudem iniciovala žaloba podaná ve veřejném zájmu a do konečného rozhodnutí se musely promítnout i výše naznačené principy spočívající v ochraně právní jistoty osob dotčených udělenou licencí a ochraně již nabytých práv. Krajský soud by tedy mohl přistoupit ke zrušení rozhodnutí jen tehdy, disponoval-li by dostatečně jasnými důkazy o závažných vadách učiněných v průběhu rozhodování o licenci. Takové vady se však stěžovateli prokázat nepodařilo.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, č.j. 3 As 76/2015 – 27).

Žalobce dále poukazoval na to, že revizní zpráva s podpisem a razítkem revizního technika E. N. se ve správním spisu nachází až za rozhodnutím o udělení licence.

Podle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona se k žádosti o udělení licence připojí doklady prokazující finanční a technické předpoklady.

Ze spisového přehledu a obsahu správního spisu vyplývá, že některé osobou zúčastněnou na řízení k žádosti doložené listiny (mezi nimi i revizní zpráva

s podpisem a razítkem revizního technika E. N.) jsou žurnalizovány až za rozhodnutím o udělení licence. Z razítka podatelny žalovaného na č. listu 146 správního spisu je zřejmé, že 29. 9. 2010, pod č. j. 11280-8/2010-ERU, byla žalovanému doručena listina označená jako „Protokol o převzetí rozhodnutí

a vzdání se práva podání rozkladu“, přičemž na podacím razítku je uvedeno, že se jedná o 35 listů. Tomuto počtu pak odpovídá počet ve správním spisu žurnalizovaných listin. V písemnosti doručené žalovanému dne 29. 9. 2010, která obsahuje vzdání se práva podání rozkladu, je dále uveden text, že zmocněnec potvrzuje převzetí rozhodnutí o udělení licence.

V rámci skutkových podkladů prokazujících splnění technických předpokladů tedy byla žalovanému nejprve předložena zpráva o revizi, která nebyla podepsána a orazítkována. Listina totožného obsahu, jejíž obsah tedy byl stvrzen revizním technikem Eduardem Novotným, byla žalovanému doručena až společně se vzdáním se práva rozkladu proti rozhodnutí o udělení licence, tedy v den, kdy žalovaný rozhodnutí o udělení licence vydal. Na rozhodnutí o udělení licence se sice nenachází údaj o datu vypravení, je zde uvedeno pouze datum 29. 9. 2010, nicméně převzetí rozhodnutí o udělení licence zástupce osoby zúčastněné na řízení potvrdil dne 29. 9. 2010. Soud tedy nemá pochybnosti o tom, že k vydání rozhodnutí o udělení licence došlo 29. 9. 2010. Výše popsaný stav, ve spojení s tím, že žalovaný nevyhotovil záznam o provedení důkazu listinou ve smyslu § 53 odst. 6 správního řádu, a že ve správním spisu absentuje výzva k doložení revizní zprávy s podpisem a razítkem revizního technika, nepochybně představuje procesní pochybení žalovaného.

Takové procesní pochybení při shromažďování povinných důkazů vztahujících se k žádosti o udělení licence však není důvodem, pro který by soud měl rozhodnutí žalovaného o udělení licence zrušit. Za tohoto stavu nelze mít pouze poukazem na žurnalizaci kopie orazítkované a podepsané revizní zprávy ve správním spisu za zpochybněné to, že se rozhodnutí žalovaného neopírá o dostatečné skutkové podklady. Je zjevné, že v den vydání rozhodnutí žalovaný mohl ověřovat pouze to, zda mu byla doložena podepsaná listina shodného obsahu jako ta, která byla předložena k žádosti.

Lze poznamenat, že obecně by taková vada m