4 Ads 19/2010 — Nejvyšší správní soud

62 Ad 2/2015- 47 - text - 8 - pokračování 62Ad 2/2015 62 Ad 2/2015-47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: R. Š., zastoupený JUDr. Evou Frélichovou, advokátkou se sídlem Znojmo, Kollárova 3, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 7.10.2014, č.j. 39624-3/2014-900000-302, t a k t o : I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 7.10.2014, č.j. 39624-3/2014-900000-302, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Evy Frélichové, advokátky se sídlem Znojmo, Kollárova 3. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 7.10.2014, č.j. 39624-3/2014-900000-302, jímž bylo změněno rozhodnutí Celního úřadu pro Kraj Vysočina („prvostupňový orgán“) ze dne 2.7.2014, č.j. 30856-2/2014-630000-01, o zamítnutí žádosti o doplacení stravného, a to tak, že se v jeho výroku za slova „10 624 Kč“ doplňují slova „s příslušenstvím“, slova „období leden 2013 až leden 2014“ se nahrazují slovy „rok 2013“ a za slova „bylo dle ustanovení“ se doplňují slova „§ 149 odst. 1 poslední věta a“. V ostatním zůstalo prvostupňové rozhodnutí beze změny. I. Podstata věci Dne 17.1.2014 žalobce požádal celní úřad o doplacení stravného za období leden 2013 až leden 2014 v souvislosti s rozhodnutím o jeho přeložení z místa služebního působiště Znojmo do místa služebního působiště Jihlava. Dne 2.7.2014 bylo o jeho žádosti prvostupňovým orgánem rozhodnuto tak, že se žádost o proplacení částky 10 624 Kč za období leden 2013 až leden 2014 z titulu náhrady cestovních výdajů (stravného) zamítá. Tento závěr, pouze s dílčí změnou, jak se projevila ve změně rozhodnutí prvostupňového orgánu, potvrdil i žalovaný v nyní napadeném rozhodnutí. Prvostupňový orgán i žalovaný při svém rozhodování vycházeli z § 38 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 259/1997 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru celníků, v tehdy platném znění (dále jen „vyhláška č. 259/1997 Sb.“), podle níž náleží celníkovi, který z důvodu přeložení v důležitém zájmu služby vykonává službu v jiném místě služebního působiště, náhrada výdajů jako při služební cestě. Tyto náhrady se poskytují nejdéle do doby přestěhování celníka do místa služebního působiště, stravné se poskytuje nejdéle po dobu 6 let od jeho přeložení. Vyhláška č. 259/1997 Sb. se v délce poskytování stravného nelišila od pozdější právní úpravy obsažené v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), a z tohoto důvodu mohlo být žalobci podle žalovaného poskytnuto stravné po dobu 6 let od nabytí účinnosti tohoto zákona, a tedy jeho žádosti o proplacení stravného za rok 2013 nemohlo být vyhověno. Tento závěr žalobce napadá podanou žalobou. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné a že postup žalovaného byl v rozporu s požadavkem legality, právní jistoty a předvídatelnosti práva v právním vztahu. Žalobce argumentuje tak, že byl-li příslušník celní správy přeložen do jiného místa působiště v důležitém zájmu služby ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků PČR a ostatních ozbrojených složek (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků PČR“), náleží mu náhrada cestovních výdajů podle § 58 tohoto zákona a § 38 odst. 1 vyhlášky č. 259/1997 Sb., tedy i náhrada cestovních výdajů a stravného za celou dobu, kdy byl v důsledku výkonu služby mimo místo svého bydliště. Podle žalobce se ani v souvislosti s přijetím zákona o služebním poměru a s jeho účinností od 1.1.2007 tento nárok na výplatu cestovních náhrad včetně stravného nijak nezměnil, neboť platí obecná zásada, podle které není-li něco v novém právním předpisu nebo smlouvě výslovně upraveno jinak, použije se právní úprava platná podle původního právního předpisu, byla-li pro něj výhodnější. Žalobce rovněž nesouhlasí s názorem žalovaného, že v důsledku údajné změny služebního poměru vzniklé novým „jiným“ služebním zařazením žalobce se na žalobce začala v plném rozsahu vztahovat příslušná ustanovení „nového“ zákona o služebním poměru. Žalobce odmítá, že by došlo k jakékoli faktické změně, pokud jde o jeho služební zařazení či místo výkonu služby, a dodává, že byla toliko změněna terminologie jednotlivých institutů. Podle žalobce se žalovaný také nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí, když pouze konstatoval, že s pojmem nepřezkoumatelnost služební zákon nepracuje. Podle žalobce se však jedná o kategorii společnou pro všechna rozhodnutí. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí i jemu přecházejícího rozhodnutí prvostupňového orgánu. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný k žalobě argumentuje v tom směru, že žalobce byl rozhodnutím ředitele Celního ředitelství Brno ze dne 8.1.2007, č.j. 38/07-0101-11/16352, podle § 215 odst. 1 a 7 zákona o služebním poměru dnem 1.1.2007 ustanoven na služební místo referent mobilního dohledu ve 3. tarifní třídě v místě služebního působiště Střítež. Tato změna byla s ohledem na oprávněné zájmy žalobce posouzena jako nový titul pro poskytování stravného ve smyslu § 149 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru (převedení žalobce na jiné služební místo do jiného místa služebního působiště ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a/ tohoto zákona). Žalovaný poukazuje na to, že do té doby byl žalobce ustaven co do náplně vykonávaných činností ve srovnatelné funkci v 8. platové třídě (ta byla zrušena ke dni 31.12.2006), avšak v jiném místě služebního působiště, a to v Jihlavě. Pokud by podle žalovaného k této změně nedošlo, pobíral by žalobce stravné pouze do 31.7.2010, tedy po dobu šesti let od jeho přeložení ze Znojma do Jihlavy, ke kterému došlo ke dni 1.8.2004. Žalovaný souhlasí s názorem žalobce, že v době jeho přeložení nebylo poskytování stravného časově omezeno, avšak k datu 2.8.2005 došlo k novelizaci § 38 odst. 1 vyhlášky č. 259/1997 Sb. a od tohoto data mohlo být stravné poskytováno pouze po dobu 6 let od převedení. Novelizovaným ustanovením vyhlášky s účinností od 2.8.2005 se začal do budoucna řídit i předmětný finanční nárok žalobce na stravné. V důsledku převedení žalobce k 1.1.2007 vznikl nový důvod pro poskytování stravného a doba 6 let tak začala plynout od začátku, pročež stravné mohlo být žalobci poskytováno až do 31.12.2012. Podle žalovaného tedy jeho postup není aktem svévole služebního funkcionáře, nýbrž výrazem nemožnosti použití již neplatné právní úpravy na služebně právní vztahy po přijetí právní úpravy nové a povinnosti služebního funkcionáře aplikovat platnou právní úpravu na vztahy vyplývající ze služebního poměru. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před zdejším soudem a navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s.ř.s. podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného postupem podle § 75 odst. 1 s.ř.s. Zdejší soud rozhodoval bez jednání (§ 51 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. b/ s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podstatou sporu mezi žalobcem a žalovaným je posouzení právní otázky, zda žalobci po dobu roku 2013 příslušel nárok na vyplácení cestovních náhrad (stravného). Ze správního spisu plyne, že dne 26.5.2004 vydalo Celní ředitelství Brno rozhodnutí (č.j. 7574/04-0101-11), kterým byl žalobce s účinností od 1.8.2004 přeložen z původního místa služebního působiště Znojmo do místa služebního působiště Jihlava. Dne 4.8.2004 vydalo Generální ředitelství cel rozhodnutí (č.j. 10415/04-0101-11), kterým byl žalobce s účinností od 1.8.2004 ustanoven do funkce referenta daňové kontroly k Celnímu úřadu Jihlava a zařazen do 9. platové třídy a 7. platového stupně. Podle tohoto rozhodnutí žalobci náležely cestovní náhrady dle vyhlášky č. 259/1997 Sb. Dne 24.8.2006 (rozhodnutím č.j. 7667/06-0101-11) byl žalobce ke dni 31.8.2006 odvolán z funkce referent skupiny mobilního dohledu v 9. platové třídě a s účinností od 1.9.2006 byl ustanoven do funkce referenta mobilního dohledu v 8. platové třídě. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno ta