9 As 72/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 113/2015- 41 - text 18 pokračování 30 A 113/2015 30 A 113/2015 - 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: AgriStar – agrochemicals s.r.o., se sídlem Liboš 98, Štěpánov, zastoupeného JUDr. Pavlem Brachem, advokátem se sídlem Klapálkova 3132/4, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 67/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2015, č. j. 35255/2015-MZE-17221, sp. zn. 15VD23326/2015-17221, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se včasně podanou žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo výrokem 1. změněno rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 6. 2015, č. j. UKZUZ 054938/2015, sp. zn. SZ UKZUZ 028365/2015/0613 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že část výroku prvostupňového rozhodnutí ukládající povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč se zrušuje, a výrokem 2. se zbytek výrokové části prvostupňového rozhodnutí potvrzuje. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci dle ustanovení § 79g odst. 2 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o rostlinolékařské péči“), uložena pokuta ve výši 200.000 Kč za správní delikt podle ustanovení § 79 odst. 1 písm. n) zákona o rostlinolékařské péči pro nedodržení ustanovení čl. 28 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. 10. 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS, ke kterému došlo v souvislosti s uvedením na trh nepovoleného přípravku na ochranu rostlin označeného obchodním názvem Klopyr 300 SL, evidenčním číslem povolení 3429-3D/2, číslem šarže 8F00154622, datem výroby 05-12, datem exspirace 05-14, ve velikosti balení 5 l láhev PET, v celkovém množství 1440 litrů; předmětný přípravek byl v druhém čtvrtletí roku 2013 uveden na trh dle hlášení ze dne 3. 6. 2013 v množství 1440 litrů a dne 8. 4. 2014 dodán žalobcem společnosti ZEMKO Kožlí a.s. v množství 10 litrů. Dále správní orgán I. stupně žalobci uložil dle ustanovení § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. II. Obsah žaloby Žalobce především namítal, že správní řízení bylo zahájeno v rozporu se správním řádem, a tudíž rozhodnutí vydaná v rámci tohoto řízení jsou nezákonná. V posuzovaném případě nedošlo k doručení oznámení o zahájení správního řízení žalobci jakožto účastníku řízení ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 správního řádu, nýbrž bylo doručeno pouze JUDr. Pavlu Brachovi dne 3. 4. 2015, přičemž tento nebyl k tomuto datu jeho zplnomocněným právním zástupcem. Nedisponoval plnou mocí opravňující ho k zastupování žalobce ve správním řízení, a to k okamžiku zahájení správního řízení jeho oznámením. Oznámení o zahájení správního řízení nelze doručovat advokátovi účastníka řízení, pokud správní orgán I. stupně nemá postaveno najisto, že jej advokát konkrétně v tomto správním řízení zastupuje. Nelze automaticky považovat advokáta za „poštovního doručovatele“ v této konkrétní věci s tím, že je správnímu orgánu I. stupně z úřední činnosti známo, že tento advokát žalobce pravidelně a opakovaně zastupuje v těchto a podobných věcech. Jedinou výjimkou je situace, pokud by plná moc byla u správního orgánu založena pro všechna řízení podle ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Zástupce žalobce jej však nikdy nezastupoval ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Na věci nemění nic ani skutečnost, že žalobce jednou vydal pro zástupce generální plnou moc. Ta je sice svým vymezením neomezená, což však neznamená nic jiného, než že ji lze použít pouze tehdy, pokud tak stanoví ta která konkrétní dohoda o plné moci. Pokud tedy správní orgán nemá k dispozici plnou moc udělenou podle ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, platí, že zastoupení účastníka řízení vůči správnímu orgánu nastává až dnem, kdy na základě vůle zastoupeného zástupce podle ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu prokáže své oprávnění jednat v té které věci. Do té doby musí správní orgán jednat toliko s osobou účastníka řízení. Žalobce ani jeho zástupce doposud jakkoliv neprojevili vůli k tomu, aby jej zastupoval v neurčitém počtu řízení s určitým předmětem a už vůbec ne bez omezení v budoucnosti. U správního orgánu I. stupně taková plná moc dle ustanovení § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, neexistuje. Žalobce rovněž ve smyslu ustanovení § 34 odst. 4 správního řádu nežádal o uznání úkonu zástupce žalobce, spočívajícího v přijetí oznámení o zahájení správního řízení, a proto je třeba mít za to, že ke kvalifikovanému a právně aprobovanému doručení oznámení o zahájení daného řízení nedošlo. Zástupce žalobce nebyl nikdy ani určen opatrovníkem pro doručování, tudíž ani z tohoto hlediska neexistoval právní titul k oprávnění zástupce přijmout oznámení o zahájení správního řízení. Z prohlášení jednatele žalobce ze dne 29. 10. 2013, na něž správní orgány poukazují, poté není vůbec patrné, že by tímto byla udělena jeho zástupci plná moc, čeho konkrétně se měla týkat a že by mělo jít o nyní řešené správní řízení. Žalobce dále namítal, že správní orgán jednal v rozporu se zásadou na spravedlivý proces. Ohledně stejného přípravku totiž zahájil nové správně deliktní řízení, přičemž však již jiné řízení ve věci téhož přípravku (avšak jiné šarže) ve vzájemné časové blízkosti zahájil, a i rozhodnutím ze dne 16. 12. 2014, č. j. UKZUZ 098213/2013, skončil. Správní orgán I. stupně tedy pochybil, pokud o jeho správních deliktech týkajících se téhož přípravku nerozhodoval ve společném řízení. Žalobce je toho názoru, že by správní orgány měly rozhodovat v souladu se zásadou účelnosti, hospodárnosti a zásadou absorpční. Analogicky je poté třeba ohledně správních deliktů užít ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., přestupkového zákona (dále jen „přestupkový zákon“). Správní orgány vadným postupem jednaly rovněž mj. v rozporu se zásadami trestními řízení, které jsou podpůrně aplikovatelné ve správních řízeních deliktního charakteru. Správní orgán I. stupně měl obě řízení sloučit a rozhodnout jedním rozhodnutím s případně jednou uloženou sankcí. Postup správního orgánu I. stupně však pro žalobce znamenal to, že byl mnohem přísněji potrestán, než kdyby se ohledně jeho deliktního jednání týkajícího se téhož přípravku vedlo jediné a společné řízení (obdobně jak je tomu v řízeních jiných osob). V této souvislosti odkázal na nepřiměřeně přísnou výši pokuty, neboť každou věc týkající se přípravku Klopyr 300 SL správní orgán I. stupně zjišťoval separátně a každou hodnotil se stejnou mírou ohledně závažnosti protiprávního jednání, přičemž každou viděl stejně závažně. Takové hodnocení by však při použití zásady absorpce sankčních sazeb nebylo správné, neboť by závažnost musela být za situace vedení jednoho řízení jen mírně zvýšena. Žalobce dále namítal, že správní orgán I. stupně nedostatečně zdůvodnil, proč byla stanovena pokuta ve výši 200.000 Kč, resp. ve výši 250.000 Kč, když 50.000 Kč měl správní orgán I. stupně od výše pokuty údajně odečíst v souladu se zásadou absorpční. Takové uplatnění zásady absorpční přitom není možné, a to např. z důvodu, že nelze odečítat určitou částku od pokuty, která dosud nebyla udělena, při teoretické možnosti uložit pokutu v rozmezí 0 – 1 000 000. Rovněž konečná výše pokuty vzhledem ke všem okolnostem neodpovídá hlediskům pro její uložení. Správní orgán I. stupně totiž nepřihlédl k tomu, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyly zjištěny a prokázány žádné škodlivé následky použití předmětných přípravků či rizika jeho použití. Z rozhodnutí správních orgánů není ani zřejmé, jakým způsobem správní orgán I. stupně pokutu ukládal. Správní orgán I. stupně nadto ani nestanovil, z jakého důvodu nepostačuje uložit pokutu nižší. Žalobci dále není zřejmé (z oznámení o zahájení řízení a z rozhodnutí správního orgánu I. stupně a žalovaného), čeho konkrétně se měl dopustit. Výrok prvostupňového rozhodnutí je velmi neurčitý a není z něj patrné, čeho se měl dopustit a za co je trestán. Žalobce tedy v tomto výroku postrádá jasné a určité vymezení skutku, aby skutek nebylo možné v budoucnu zaměnit s jiným skutkem. Není rovněž zřejmé, v čem byla podstata vady přípravku Klopyr 300 SL a kdy ke spáchání správního deliktu mělo dojít (a to minimálně pro zjiš