8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 126/2016- 45 - text pokračování 9 30 A 126/2016 30 A 126/2016 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Dance macabre, spolek, se sídlem Rolnická 661/7, Brno, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2016, č. j. KUJI 48995/2016, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2016, č. j. KUJI 48995/2016, a rozhodnutí Nemocnice Třebíč, příspěvkové organizace, ze dne 12. 5. 2015, zn. NTPO/11154/ 2015/2, s e z r u š u j í. II. Nemocnici Třebíč, příspěvkové organizaci, s e n a ř i z u j e poskytnout žalobci informace o výši odměny ředitelky Nemocnice Třebíč, příspěvkové organizace, a výši odměny jejího zástupce, obojí za kalendářní rok 2014, specifikované v žádosti žalobce ze dne 27. 4. 2015, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Jaroslava Bárty, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (včetně rekapitulace průběhu správního řízení) Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Nemocnice Třebíč, příspěvkové organizace (dále jen „povinný subjekt“ nebo též „Nemocnice Třebíč“), ze dne 12. 5. 2015, zn. NTPO/11154/2015/2. Tímto rozhodnutím povinný subjekt dle ustanovení § 8a a § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), odmítl žádost žalobce o poskytnutí požadované informace. Žalobce se podanou žádostí nazvanou jako „Dotaz dle infonormy“ domáhal na povinném subjektu poskytnutí informace následujícího znění: „Jakou odměnu obdržela ředitelka organizace a její zástupce v kalendářním roce 2014? Odpověď laskavě doručte do datové schránky žadatele: ID datové schránky: 5kp5fi2.“ Povinný subjekt následně žádost žalobce odmítl dle ustanovení § 8a a § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a dle § 5 odst. 2 a 3 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc. V odůvodnění rozhodnutí poukázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 - 62, ve kterém Nejvyšší správní soud vyslovil, že informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují. Současně však dle názoru povinného subjektu z uvedeného rozhodnutí vyplynulo, že tento závěr platí, jsou-li splněna všechna kritéria testu proporcionality mezi právem na poskytnutí informace a ochranou práv třetí osoby, do jejíž soukromé sféry může být zveřejněním údaje o platu (odměně) zasaženo. Požadavek na poskytnutí informace o odměně dvou konkrétních zaměstnanců Nemocnice Třebíč tak bylo dle povinného subjektu třeba v daném případě hodnotit jako zásah do soukromé sféry zaměstnanců bez efektu v oblasti kontroly nakládání s veřejnými prostředky. Žádost tedy neobstála z hlediska nezbytnosti zásahu (potřebnosti), ani z hlediska přiměřenosti zásahu do soukromé sféry jednotlivců a dosažení cíle – kontroly veřejnosti nad hospodařením s veřejnými prostředky. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, ve kterém uvedl, že povinný subjekt je placen z daní, a proto žalobce má nezadatelné právo vědět, jak jsou tyto prostředky vynakládány. Ředitelka povinného subjektu rozhodnutím ze dne 21. 5. 2015, zn. NTPO/12277/2015/2, odvolání žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Krajský soud v Brně následně k žalobě podané žalobcem rozsudkem ze dne 26. 5. 2016, č. j. 30 A 69/2015 - 41, vyslovil nicotnost tohoto rozhodnutí, a dále uvedl, že funkci nadřízeného orgánu povinného subjektu ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím plní Rada Kraje Vysočina. V návaznosti na rozsudek krajského soudu povinný subjekt postoupil odvolání žalobce spolu se spisovým materiálem žalovanému, který jej rozhodnutím ze dne 26. 7. 2016, č. j. KUJI 48995/2016, zamítl a prvostupňové rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom přisvědčil závěrům povinného subjektu, že v posuzovaném případě nebyla naplněna kritéria testu proporcionality mezi právem na poskytnutí informací a právem na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života. Žalovaný se neztotožnil se závěry Nejvyššího správního soudu uvedenými v rozsudcích ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010 - 79, a ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 - 62, přičemž měl za to, že s ohledem na právní řád České republiky založený na systému kontinentálního práva, není judikatura soudů vyšších instancí obecně platná pro všechna další obdobná řízení. Dále žalovaný upozornil na obecnou povinnost mlčenlivosti a s ní související výluku stanovenou v § 19 zákona o svobodném přístupu k informacím, a zároveň odmítl analogické užití zákona č. 259/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s kontrolou poskytování veřejných prostředků. Dospěl tedy k závěru, že při posuzování předmětné žádosti o informace převážilo právo na ochranu soukromého a rodinného života, na základě kterého musí být potlačen nárok na přístup k informacím o platech zaměstnanců povinného subjektu, byť jsou shromažďovány a uchovávány orgánem veřejné moci. II. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě uvedl, že žalovaný nerespektuje judikaturu Nejvyššího správního soudu, který se předmětnou právní otázkou již opakovaně zabýval. K tomu odkázal na rozhodnutí ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010 - 79, a dále na rozhodnutí ze dne 11. 11. 2011, č. j. 4 As 40/2010 - 60, ve kterém Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatoval: „Zaměstnanec, jemuž je odměna za práci (plat) vyplácena z veřejných rozpočtů, je příjemcem veřejných prostředků podle § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Informace o konkrétní odměně takového konkrétního zaměstnance, a to včetně její výše, je proto povinný subjekt povinen poskytnout v rozsahu vymezeném § 8b odst. 3 citovaného zákona.“ Dle názoru žalobce po provedení testu proporcionality, kterým bylo nutné vyřešit střet práva na informace a práva na ochranu soukromí a osobních údajů, zjevně převažuje veřejný zájem na kontrole nakládání s veřejnými prostředky, jak uvedl Nejvyšší správní soud také v rozhodnutí ze dne 6. 12. 2012, č. j. 1 As 169/2012 - 38. Příjemce veřejných prostředků dle žalobce nemůže počítat s obvyklou ochranou osobních informací a osobní údaje o této osobě se poskytnou i v případě, jsou-li jinak chráněny předpisy o ochraně osobních údajů. Žalobce dále upozornil na dřívější rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2016, č. j. 30 A 69/2015 - 41, kterým v předcházejícím řízení v předmětné věci krajský soud vyslovil nicotnost rozhodnutí ředitelky povinného subjektu ze dne 21. 5. 2015, zn. NTPO/12277/2015/2. Jako obiter dictum se zde krajský soud dle žalobce vyjádřil též k povinnosti povinného subjektu dle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout údaje o platech (odměnách) příjemců veřejných prostředků, a to v návaznosti na závěry vyslovené rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházející rozhodnutí povinného subjektu, zrušil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i na vyjádření povinného subjektu k žalobě ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 30 A 69/2015. Povinný subjekt v tomto vyjádření uvedl, že dle jeho názoru nebyl text zákona o svobodném přístupu k informacím vyložen správně, a nelze bez dalšího tvrdit, že zákonodárce provedl test proporcionality ve vztahu k platům zaměstnanců veřejné správy. Odmítl uplatnění ustanovení § 8a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím (pozn. krajského soudu: správně se jedná o § 8b odst. 2 uvedeného zákona), jelikož by tím došlo k nepřímé novelizaci § 276 odst. 3 a § 312 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a k porušení zásady rovného zacházení oproti zaměstnancům, kteří nejsou vypláceni z veřejných zdrojů. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobce Žalobce reagoval na vyjádření žalovaného replikou, v níž především ocitoval část odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2016, č. j. 30 A 69/2015 - 41, obsahující závěry, k nimž do