2 Afs 109/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 93/2014- 80 - text pokračování 30 30 A 93/2014 30 A 93/2014 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: GAS KOMPLET s.r.o., se sídlem Slezská 1288, Orlová, právně zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem 28. října 219/438, Ostrava – Mariánské Hory, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 22. 9. 2014, č. j. 02567-32/2013-ERU, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) ze dne 22. 9. 2014, č. j. 02567-32/2013-ERU (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí ERÚ ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. KO-02567/2013-ERU, sp. zn. 02567-28/2013-ERU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalobce spáchal správní deliktu podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“). Nedodržel závazný postup při tvorbě ceny nebo při kalkulaci ceny, neboť při sjednávání předběžné ceny tepelné energie pro rok 2012 v cenové lokalitě „Paskov – Papírenská“ v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách - uplatňoval odpis technického zhodnocení stavebních úprav budovy bez čp/ev – občanská vybavenost, postavenou na pozemku p.č. 1183/48, zastavěná plocha a nádvoří, ve výši 11.448 Kč, kterou v roce 2009 prodal, čímž nedodržel bod (1.1) cenového rozhodnutí ERÚ č. 2/2011 ze dne 26. 9. 2011, k cenám tepelné energie (dále jen „cenové rozhodnutí“), když do ceny tepelné energie promítl náklad, který není ekonomicky oprávněným dle bodu (1.2) cenového rozhodnutí; - do položky správní režie zahrnul náklady na životní pojištění ve výši 15.528 Kč jako předpokládané platby v roce 2012 za pojistníka pana P. L. na základě smlouvy č. 101693174 a pana P. M. na základě smlouvy č. 101693208, které nelze považovat za ekonomicky oprávněné náklady související s výrobou a rozvodem tepelné energie podle bodu (1.2) cenového rozhodnutí; - uplatňoval v položce zisk nejméně o 124.461,07 Kč vyšší zisk, než který odpovídá zisku přiměřenému podle bodu (1.3) cenového rozhodnutí. Za to žalovaný uložil žalobci podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách pokutu ve výši 40.000 Kč a rovněž jej zavázal k úhradě nákladů řízení ve výši paušální částky 1.000 Kč. Žalovaný takto rozhodl poté, co bylo ředitelkou ERÚ v předchozím řízení na základě rozkladu žalobce jeho rozhodnutí zrušeno a vráceno k novému projednání. II. Žaloba Žalobce předně namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného je nejen nesprávné, neboť spočívá na nesprávném skutkovém i právním posouzení věci a je tak nezákonné, ale je rovněž nepřezkoumatelné. Žalobce se následně vyjadřuje k jednotlivým dílčím závěrům žalovaného. Ve vztahu k rozporovaným odpisům uvádí, že žalovaný měl zkoumat, jaký vliv má tento „neoprávněně“ uplatněný odpis na konečnou cenu tepelné energie. Měl být proveden kontrolní výpočet, jak by vypadala předběžná, a případně i konečná, cena tepelné energie, pokud by tato položka zahrnuta nebyla. Tímto se však žalovaný nezabýval, a proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť nelze objektivně kvantifikovat míru porušení povinností žalobce. Rovněž nelze posoudit, zda výše uložené pokuty za porušení povinnosti je přiměřená charakteru a závažnosti jeho porušení v případě stanovení předběžné, respektive konečné, ceny tepelné energie. Závěr o přiměřenosti udělené pokuty je tedy nepřezkoumatelný. K zahrnutí částky životního pojištění do správní režie žalobce již ve správním řízení uváděl, že příspěvek na životní pojištění statutárních orgánů nebyl hrazen v přemrštěné výši a na výši ceny za teplo pro konečné odběratele se projevuje v naprosto zanedbatelné výši. Životní pojištění nadto nelze chápat jako nadstandard, ale jako běžnou složku odměny za práci. Pokud by o měsíční úhradu na životní pojištění, tedy o částku ve výši 642 Kč, navýšil odměnu a práci, musel by z této částky rovněž platit odvody a zákonné pojištění, což by v konečném důsledku zapříčinilo větší navýšení konečné ceny tepelné energie. Postup zvolený žalobcem byl tedy pro konečné odběratele tepelné energie příznivější. S touto argumentací se však žalovaný nikterak nevypořádal, a proto je i v této části rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný měl poměřovat hodnotu celkových nákladů vynaložených na odměňování konkrétních osob s odměnami osob ve srovnatelných licencovaných subjektech, což však neučinil. I životní pojištění je součástí odměny za provedenou práci, pokud zcela zjevně nevybočuje ze standardů odměňování, a tato odměna je poté nákladem na zajištění výroby a rozvodu tepelné energie. Žalovaný tedy měl zkoumat, zda tato odměna je nákladem na zajištění výroby a rozvodu tepelné energie a zda je v přiměřené výši v poměru s odvedenou prací. K uplatňovanému zisku žalobce namítá, že při porovnání uvažované výše zisku nelze vycházet pouze z údaje pro jeden konkrétní rok, nýbrž je třeba výši zisku zprůměrovat za období, v němž má trvat životnost zařízení sloužícího pro předmět podnikání licencované činnosti. Soustředění se pouze na předpokládanou výši zisku pro rok 2012 je proto nepřijatelné, neboť fakticky vylučuje pořizování vstupních investic, v jejichž důsledku po určité období podnikatelské činnosti žalobce nebude vůbec zisk nevykazovat. Žalobce poukazuje na ziskovou marži u společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s., kdy v této věci Ministerstvo financí uznalo jako oprávněnou výši zisku marži ve výši 40 %. Úvahu žalovaného o výši zisku osob, které mají podnikat za srovnatelných podmínek, jsou nepřípadné a nepřezkoumatelné. Z obsahu spisu totiž neplyne, jak bylo u srovnávaných subjektů staré zařízení, na němž dochází k výrobě tepelné energie, jaké byly v minulosti na tomto zařízení prováděny opravy a údržba, jaká byla zisková marže v souvislosti s opravami a údržbou v minulosti, jaký byl způsob nabytí příslušného zařízení, jakou část rozvodů tvoří venkovní rozvody a vnitřní rozvody a do kolika individuálních nemovitostí je dodávána tepelná energie. Uvedené položky totiž není možné zahrnout do výkazů, které držitelé licencí sestavují. Právě taková konkretizace má zásadní význam ve vztahu k průměrné výši hospodářského výsledku dosahovaného v celém období předpokládané životnosti tepelného zařízení. Žalobci není rovněž známo, z jakých konkrétních údajů bylo vycházeno. Žalovanému nic nebránilo, aby jako přílohu protokolu učinil anonymizované výkazy. Žalobce poukazuje na skutečnost, že zisková marže některých licencovaných subjektů pro některá výrobní zařízení (kotelna v Milovicích provozovatele KOMTERM, a.s. či kotelna v Čeladné provozovatele Terma Frýdlant nad Ostravicí) je vyšší než u něj. V dlouhodobém sledování je navíc zisková marže nižší, než činí průměr u subjektů, s nimiž byl srovnáván. Žalobce nadto poukazuje na to, že původně byly rozvody pořízeny formou leasingu, nicméně následně došlo k nucenému pořizování původního leasovaného majetku do jeho vlastnictví. Tyto výdaje se pak podílely na vykazované ztrátě, a proto je nutno je zohlednit se ziskem, který by měl dosahovat nyní. Žalovaným uvažovaná výše ziskové marže však může vést i k tomu, že podnikání nebude možno s použitím cizích zdrojů provozovat, neboť uvedená výše ziskové marže by byla nedostatečná i pro prostou reprodukci. Argument žalobce, že zisk nelze posuzovat jako izolovanou hodnotu jednoho období (jednoho roku), vyplývá i z dikce ustanovení § 2 odst. 7 písm. b) zákona o cenách. Je poté nesmyslné porovnávat průměrnou hodnotu naměřenou v řadě období u různých srovnávaných subjektů s jednou izolovanou hodnotou a dojít k názoru, že izolovaná hodnota neodpovídá naměřené průměrné hodnotě. Srovnávací subjekty byly hodnoceny v delším období, a proto bylo dosaženo průměrné hodnoty, která je však odlišná od izolované hodnoty. Jedná se tedy o srovnávání dvou nesrovnatelných ukazatelů. Konečné odběratele pak nezatěžuje kolísající výše zisku, nýbrž kolísající výše konečné ceny tepelné energie. Kolísání zisku není způsobeno kolísáním ceny pro konečné odběratele tepelné energie, ale kolísáním nákladů žalobce, a to v podobě výše odpisů. I když v každém jednotlivém roce byl zisk žalobce jiný, toto se neprojevilo na navyšování konečné ceny tepelné energie a účel zákona o cenách a cenového rozhodnutí byl tak naplněn. Žalobce dále namítá, že mu bylo odňato právo činit si z části obsahu spisu opisy a výpisy. Ani ustanovení § 139 zákona č. 412/2005 Sb., ani nařízení vlády č. 522/2005 Sb., neuvádí, že by data jednotlivých držitelů licencí byla utajovanými