31 A 109/2015

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 18. 12. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2015, č. j. SZPI/AD736-27/2015 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorát v Brně (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 11. 5. 2015, č. j. SZPI/AD736-20/2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým prvostupňový orgán podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění do 30. 9. 2016 (dále též „zákon o přestupcích“) a dle ustanovení § 39 odst. 6 písm. c) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do 31. 3. 2017 (dále též „zákon o vinohradnictví“) uložil žalobci pokutu ve výši 650.000 Kč spolu s paušální částkou ve výši 1.000 Kč na úhradu nákladů. Žalobce navrhuje v podané žalobě taktéž zrušit prvostupňové rozhodnutí. Navrhuje přiznání odkladného účinku žalobě, který nebyl žalobci dne 13. 1. 2016 usnesením č. j. 31A 109/2015-71, přiznán.

Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné.

K přítomnosti syntetického glycerolu v Müller Thurgau a Veltlínské zelené žalobce zdůrazňuje, že bezprostředně poté co Inspektorát v Brně zjistil přídavek syntetického glycerolu ve víně, nechal si žalobce zapečetěný vzorek vína Müller Thurgau č. D003-70394/14/A01 a zapečetěný vzorek vína Veltlínského zeleného č. 70394/14/A02 sám testovat v akreditované chemické laboratoři Salayová, Velké Bílovice. Dle protokolu o zkoušce č. 32834/2014 nebyl přídavek syntetického glycerolu ve víně zjištěn. Žalobce konstatuje, že provedeným vlastním rozborem je zpochybněna věrohodnost rozborů žalovaného. Má za to, že žalovaný neprokázal spáchání správního deliktu a porušil tak zásadu materiální pravdy dle ustanovení § 3 správního řádu.

K přítomnosti dalších nepovolených látek žalobce uvádí, že není výrobcem předmětných vín, nýbrž pouze jejich prodejcem a že není objektivně v jeho možnostech provádět podrobné preventivní laboratorní zkoumání každé odebrané dodávky vína, přičemž veškeré odběry prováděl s přesvědčením, že odebírá bezvadné zboží, které odpovídá kvalitativním požadavkům předepsaným příslušnými předpisy. Žalobce zdůrazňuje, že se jedná o vady skryté, které nelze bez nejmodernějšího vybavení odhalit a je zcela nereálné každou odebranou dávku zkoumat, jak z časových důvodů, tak finančních. Žalobce přijal maximální možná preventivní opatření, jako je zejména provedení senzorických zkoušek nebo namátkové analytické rozbory. Žalobce zdůrazňuje, že objektivní odpovědnost provozovatele potravinářského podniku není absolutní. Vynaložil maximální úsilí, aby vytýkanému pochybení zabránil. Dále konstatuje, že se jedná o minimální překročení limitů. Navíc uvádí, že přítomnost syntetického glycerolu nemá žádný vliv na kvalitu vín a tyto tedy nejsou objektivně způsobilé poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce. Nedošlo k reklamaci vín, nebylo prokázáno finanční poškození spotřebitele v rámci správního řízení.

K nesprávnému označení na etiketě KEG sudu žalobce uvádí, že na etiketě KEG sudu i na fakturách bylo víno správně označeno jako víno PAVLA. Údaj Pálava byl uveden na etiketě KEG sudu pouze v závorce za názvem PAVLA, tak aby bylo odběratelům zřejmé, že se nejedná o víno Pálava, nýbrž o víno vykazující k vínu Pálava určitou podobnost zejména v chuťových aspektech. Zdůrazňuje, že se jedná o formální nedostatek, který není objektivně způsobilý poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce. Žalobce považuje nebezpečnost tohoto správního deliktu za minimální a pokutu za zcela nepřiměřenou.

K neodpovídající zjištěné hodnotě cukru žalobce konstatuje, že není výrobcem předmětných vín a není objektivně v jeho možnostech provádět preventivní laboratorní zkoumání každé odebrané dodávky vína. Žalobce předpokládal, že víno odpovídá dodacím dokladům. Tento nedostatek, dle něj, nemá vliv na kvalitu vín ani na jejich zdravotní nezávadnost.

K nepředložení evidenčních knih žalobce uvádí, že se jedná pouze o formální pochybení ryze administrativního charakteru. Uvádí, že společenská nebezpečnost tohoto správního deliktu je minimální. Považuje uloženou pokutu ve vztahu k tomuto provinění za zcela nepřiměřenou.

K opakovanému porušení povinností žalobce tvrdí, že mu nelze přičítat k tíži, že se během druhé poloviny roku 2013 kvalita vín uváděných žalobcem do oběhu nelepšila, a to v žádném z případů, které jsou předmětem tohoto sporu. Žalobce považuje postup žalovaného za zcela účelový, když žalovaný uvádí, že nelze žalobci přičítat v plném rozsahu k tíži skutečnosti uvedené, ale přičítá žalobci skutečnosti jiné, které první stupeň žalobci k tíži nepřičítá.

K porušení zásady ne bis in idem v případě vína Veltlínské zelené, Müller Thurgau, Pálava 2, Pavla 2, Rose 3 žalobce uvádí, že za stejné skutky byl potrestán žalobce a společnost BM INI s.r.o., přičemž se jedná o zásah do majetkové sféry stejných osob, když v jednom případě dopadá přímo na žalobce a v druhém dopadá na žalobce a na manžela žalobce jakožto na jediné společníky společnosti BM VINI s.r.o.

K posouzení majetkových poměru žalobce uvádí, že uložená pokuta má likvidační charakter.

K závažnosti vytýkaných pochybení a k nepřiměřenosti pokuty žalobce konstatuje, že je třeba při ukládání pokuty přihlížet k závažnosti správního deliktu, ke způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem dle ustanovení § 40 odst. 2 zákona o vinohradnictví. Žalobce zdůrazňuje, že se jedná o nezaviněné jednání žalobce, které nebylo způsobilé vyvolat závažné ohrožení obecného zájmu společnosti, kterým je zdraví spotřebitelů, případně poškození zájmů spotřebitele v ekonomické rovině. Žalobce nesouhlasí s posuzováním skutečností, které žalovaný považoval za přitěžující a zhodnotil je v neprospěch žalobce. Poukazuje na nepřiměřenost pokuty a na porušení zásady proporcionality.

K porušení zásady předvídatelnosti žalobce uvádí, že žalovaný nepřiměřeně ukládá pokuty. Žalobce poukazuje na rozhodnutí z roku 2007 u společnosti VINOP a.s. kde byla uvedenému subjektu uložena pokuta ve výši 150.000 Kč a množství závadného vína bylo 28.128 l, což je množství mnohonásobně vyšší než v nyní projednávaném případu. Dle žalobce žalovaný porušil zásadu předvídatelnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 25. 1. 2016, odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož žalobce opakuje své odvolací námitky. Žalovaný je přesvědčen, že se odvolacími námitkami zabýval dostatečně a neshledal důvody pro zrušení prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K přítomnosti syntetického glycerolu v Müller Thurgau a Veltlínské zelené žalovaný zdůrazňuje, že v případě rozboru SZPI se jednalo o množství cyklických diglycerolů 0,35 mg/l jak u Müller Thurgau, tak u Veltlínského zeleného; v případě rozborů žalobce se jednalo o množství 0,39 mg/l u Müller Thurgau a 0,40 mg/l u Veltlínského zeleného. Nálezy cyklických diglycerolů neumožňují jinou interpretaci než tu, že uvedená vína obsahovala přídavek syntetického glycerolu. K protokolům žalovaný uvádí, že se jedná zjevně o interpretaci, která je svými závěry v rozporu s výsledkem měření i použitou metodou OIV, jelikož výsledky rozborů provedené žalovaným a žalobcem jsou obdobné.

K přítomnosti dalších nepovolených látek žalovaný konstatuje, že žalobce neuvádí, v čem konkrétně preventivní opatření měla spočívat. V průběhu správního řízení žalobce nedoložil žádné výsledky namátkových kontrol. Spoléhání na vyjádření výrobce nepovažuje žalovaný za vynaložení veškerého úsilí a nevede ke zproštění odpovědnosti žalobce. Pokud právní předpisy nepovolují jakýkoli přídavek určité látky do vína, pak případné zjištění takové látky lze jen stěží hodnotit jako minimální překročení limitu. Přidané látky a zvýšená hodnota etanolu z přidaného cukru svědčí o umělém dotváření vína a nelze případné důsledky takového jednání bagatelizovat.

K nesprávnému označení na etiketě KEG sudu, k nepředložení evidenčních knih žalobce, k neodpovídající zjištěné hodnotě cukru žalovaný zdůrazňuje, že v tomto případě nelze dovozovat poškození spotřebitelů po zdravotní stránce, jelikož se nejedná o prvek skutkové podstaty, který se v tomto případě posuzuje. Žalobce má povinnost označit víno dle právních předpisů a spotřebitel má právo na to, aby mu byly poskytnuty veškeré informace o produktu. Argumentace žalobce, že na sudu bylo napsáno Pálava v závorce z důvodu určité podobnosti s vínem Pavla, zejména v chuťových aspektech, je nelogická. K namítané nepřiměřenosti sankce ve vztahu k danému protiprávnímu jednání, žalovaný uvádí, že nelze uloženou pokutu rozdělovat na menší částky a vztahovat je k jednotlivým správním deliktům a na základě toho posuzovat přiměřenost pokuty. Sankce byla uložena jako úhrnný trest za použití tzv. absorpční zásady a vztahuje se k protiprávnímu jednání žalobce jako celku.

K opakovanému porušení povinností žalovaný konstatuje, že žalobce se mýlí, tvrdí-li, že poté, co s ním byly dne 8. 11. 2013 projednány nedostatky ve vínech Pálava a Ryzlink Rýnský proběhl už pouze odběr jednoho produktu, který by byl v některém z daných ukazatelů nevyhovující, a to dne 20. 11. 2013 odběr produktu „sudové víno bíle bez CHOP, směs vín z EU, polosladké“, kde byl prokázán přídavek maltosy a aspartamu. Z obsahu spisu vyplývá, že kromě produktu zmiňovaného žalobcem byl v uvedeném období dále dne 25. 11. 2013 proveden odběr produktu Sylvani, víno bez CHOP bílé, polosuché, původ: Itálie a dne 6. 12. 2013 odběr produktu sudové víno Pavla, víno bílé bez CHOP, CHZO, polosladké, původ: EU, v nichž byl rozborem zjištěn přídavek aspartamu. Dne 3. 12. 2013 byl proveden odběr produktů sudové víno Rose, polosladké, směs vín z EU“ a PAVLA (Pálava), víno bez CHOP bílé, polosladké, směs vín z EU, v nichž byl rozborem zjištěn přídavek maltosy a aspartamu. Žalovaný má za to, že daným postupem neporušil zásadu zákazu reformatio in peius, když fakticky nezměnil rozhodnutí v neprospěch žalobce.

K porušení zásady ne bis in idem v případě vína Veltlínské zelené, Müller Thurgau, Pálava 2, Pavla 2, Rose 3 žalovaný setrvává na své argumentaci a odlišuje subjekty BM VINI s.r.o. a V. M. Uvádí, že každý z těchto subjektů nese za porušení svých právních povinností objektivní odpovědnost. Porušení zásady žalovaný v projednávané věci neshledal.

K posouzení majetkových poměru žalovaný uvádí, že majetkové poměry byly dostatečně zhodnoceny. Žalobce měl možnost požádat o splátkový kalendář, což také udělal. Žalovaný konstatuje, že se jedná o zásah do majetkových poměrů, ale tato zátěž není tak vysoká, aby pro žalobce měla z ústavního hlediska nepřípustný likvidační charakter.

K závažnosti vytýkaných pochybení a k nepřiměřenosti pokuty žalovaný uvádí, že přihlédl v souladu s požadavky zákona k závažnosti správních deliktů, zejména ke způsobu jejich spáchání, jejich následkům a okolnostem, za nichž byly spáchány. Výše uložené pokuty je vyváženě preventivní a represivní. Byla uložena při dolní hranici zákonného rozpětí. Žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu většího počtu správních deliktů, přičemž úhrnná pokuta mu byla uložena v souladu s absorpční zásadou. Žalovaný se neztotožňuje se žalobcem, že jím spáchané správní delikty nemohly ohrozit spotřebitele v ekonomické rovině, neboť spotřebitelé oprávněně mohli očekávat vína jiné kvality, než jaká ve skutečnosti žalobce uváděl do oběhu.

K porušení zásady předvídatelnosti žalovaný konstatuje, že odlišné výše sankci v jednotlivých případech plynou primárně z odlišných konkrétních charakteristik toho kterého správního řízení, kdy jsou řešena porušení různých ustanovení právních předpisů, kterými jsou naplněny skutkové podstaty různých správních deliktů. Žalovaný dále uvádí, že praxe Státní zemědělské a potravinářské inspekce, jako orgánu dozoru, dochází k postupnému navyšování výměry sankcí. Dále poznamenává, že zásada předvídatelnosti či legitimního očekávání účastníků správních řízení nemá absolutní hodnotu a je omezena mimo jiné dalšími zásadami, které je nezbytné během vedení správního řízení respektovat (zásada legality, účelnosti a souladu zvoleného řešení s veřejným zájmem.

Dne 10. 3. 2017 byla doručena zdejšímu soudu replika žalobce, kde žalobce setrvává na svém vyjádření ohledně rozborů kontra vzorků předmětného vína v laboratoři Salayová a má za to, že rozbory jednoznačně prokazují, že se ve vínech nevyskytuje syntetický glycerol a jsou tak zpochybněny rozbory provedené žalovaným. K přítomnosti dalších látek odkazuje na svoji dosavadní argumentaci a zdůrazňuje, že přijal maximální možná preventivní opatření prostřednictvím senzorických zkoušek enologa Bc. M. P. a technologa L. S. a dále namátkových analytických rozborů daných vín prostřednictvím výrobce vína společnosti VINOP a.s. Svá tvrzení podložil protokoly o analytických rozborech vína. Žalobce proto odmítá tvrzení žalovaného ohledně přítomnosti dalších látek. Pro vyloučení pochybností žalobce dále konstatuje, že společnost VINOP a.s. není v daném případě výrobcem žádného z předmětných vín. Žalobce setrvává na tvrzení, že vynaložil maximální možné úsilí, aby vytýkanému pochybení zabránil, a má za to, že jsou splněny důvody pro vyvinění se dle ustanovení § 17i odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích dle ustanovení § 40 odst. 1 zákona o vinohradnictví. Žalobce nad rámec konstatuje, že pokud nebyly shledány důvody pro vyvinění, mělo by k tomuto jednání být přihlédnuto v rámci ukládání pokuty. Zdůrazňuje, že žalovaný v rámci správního uvážení má zvážit i míru překročení stanoveného zákonného limitu a je jeho povinností přihlédnou k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem. K nesprávnému označení na etiketě KEG sudu žalobce zdůrazňuje, že takové označení vína nebyla způsobilé poškodit spotřebitele. K opakovanému porušení povinností žalobce konstatuje, že mu nelze přičítat k tíži, že se během druhé poloviny roku 2013 kvalita vín do oběhu nelepšila. Odkazuje na dosavadní argumentaci a má za to, že nelze žalobci v plném rozsahu přičítat k tíži takové jednání, jelikož je takové jednání pak účelové a v rozporu s ustanovení § 90 odst. 3 správního řádu. K porušení zásady ne bis in idem odkazuje na svoji argumentaci uvedenou v žalobě. K posouzení majetkových poměrů žalobce zdůrazňuje, že doložil veškeré důkazy, které jednoznačně podporují tvrzení, že se jedná o likvidační pokutu. Žalobce uvádí, že v současné době je na mateřské dovolené a měsíční příjmy tak činí 7.600 Kč. Žalobce dále nesouhlasí s argumentací žalovaného týkající se závažnosti správních deliktů a ohledně charakteru pokuty. Zdůrazňuje, že se ve většině případů jedná o nezaviněné jednání žalobce, které nebylo způsobilé vyvolat závažné ohrožení obecného zájmu společnosti, kterým je zdraví spotřebitelů. Žalobce setrvává na argumentaci týkající se zásady předvídatelnosti.

Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s.

Ze spisového materiálu vyplývá, že se žalobce měl dopustit správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, které zní: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo jako osoba uvádějící produkt do oběhu dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost stanovenou předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty“.

Žalobce měl výše uvedené ustanovení na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 16. 7. 2013 uvedl do oběhu víno označená jako Pálava, víno bez CHOP bílé, polosladké, víno původem: Slovensko (označení šarže: pal 20-813, 200 l). Víno nevyhovělo požadavkům stanoveným v příloze č. XVb. oddílu A bodu 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty, ve znění 15. 12. 2010 (dále též „Nařízení Rady č. 1234/2007“ nebo „NR č. 1234/2007“), když v něm byl laboratorním rozborem prokázán přídavek vody ve výši 67 % obj., ve znaku ethanol z přidaného cukru nevyhovělo požadavku stanovenému v příloze č. XVa část A bod 2 písm. a) NR č. 1234/2007, když v něm laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 7,63 % obj., přičemž uvedená příloha nařízení umožňuje maximálně 2 % ve vinařské zóně B, nevyhovělo dále požadavkům na povolené enologické postupy ve znacích: přídavek maltosy (2,2 g/l), přídavek aspartamu (44 mg/l). Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 16. 7. 2013 uvedl do oběhu víno označené jako Ryzlink Rýnský, víno bez CHOP bílé, suché, víno původem: Rakousko (označení šarže: Rr22-813, 50 l). Víno nevyhovělo požadavkům stanoveným v příloze č. XVb, oddílu A bodu 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, když v něm byl laboratorním rozborem prokázán přídavek vody ve výši 22 % obj., ve znaku ethanol z přidaného cukru nevyhovělo požadavku stanovenému v příloze č. Xva část A bod 2 písm. a) NR č. 1234/2007, když v něm laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 5 % obj., přičemž uvedená příloha nařízení umožňuje maximálně 2 % ve vinařské zóně B. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

Ke dni 8. 11. 2013 se měl žalobce dopustit, jako obchodní zprostředkovatel, správního deliktu dle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví, když nevedl evidenční knihy v Registru vinic, čímž porušil § 30 odst. 1 v návaznosti na § 30 odst. 3 a 4 zákona o vinohradnictví.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že v listopadu 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označená jako Sylvani, víno bez CHOP bílé, polosuché, víno původem: Itálie, alk. 10,5 % (označení šarže: Sz-17-1313-1, 300 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu o zkoušce D039-70758/13/A01 ze dne 14. 1. 2014 požadavkům na povolené enologické postupy ve znacích: přídavek aspartamu (14 mg/l). Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále v uvedeném víně byla naměřena hodnota obsahu cukru 2,5 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. července 2009, kterým se stanovení některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále jen „NK č. 607/2009“) musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako suché a nikoliv polosuché. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že v září a říjnu 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označené jako PAVLA, víno bez CHOP bílé, víno původem: SK, alk. 10,5 % (označení šarže: pal 20-1213, 600 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu o zkoušce D028-70072/13/A01 ze dne 10. 12. 2013, když u něj byla naměřena hodnota cukru 4,4 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako polosuché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. Víno dále nevyhovělo požadavkům na povolené enologické postupy ve znacích: přídavek maltosy (4,8 g/l), aspartamu (37 mg/l), přídavek syntetického glycerolu, přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 16. 12. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označená jako Veltlínské zelené, víno bílé suché, alk. 11 % obj. Země původu: Maďarsko, (označení šarže: VZ20 137), plněno v: VINOP a.s. Polešovice 446, dodavatel Veronika Berková, Polešovice 291, (balené víno v obalu určeném pro konečného spotřebitele sklo o objemu 1 litr, zátka, termokapsle, etiketa) 504 ks, které dle Posudku a Protokolu o zkoušce D003-70394/14/A02 ze dne 14. 3. 2014 nevyhovělo požadavkům na enologické postupy ve znaku: přídavek syntetického glycerolu přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 16. 12. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označená jako Müller Thurgau, víno bílé suché, alk. 11 % obj. Země původu: Maďarsko, (označení šarže: MT20 138), plněno v: VINOP a.s. Polešovice 446, dodavatel Veronika Berková, Polešovice 291, (sklo o objemu 1 litr, zátka, termokapsle, etiketa) 1008 ks, které dle Posudku a Protokolu o zkoušce D003-70394/14/A02 ze dne 14. 3. 2014 nevyhovělo požadavkům na enologické postupy ve znaku: přídavek syntetického glycerolu přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 9. 9. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako Pálava, víno bez CHOP bílé, polosladké, alk. 11,0 % obj. země původu Slovensko (šarže č. pal 20-1213), celkové množství 250 l. Víno nevyhovělo dle Posudku a Protokolu o zkoušce D035-80738/13/A01, oba ze dne 5. 11. 2013, ve vzorku byl prokázán přídavek maltosy (3,1 g/l) a sacharinu (48 mg/l), přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK 606/2009 povoleny. Dále ve znaku ethanol z přidaného cukru nevyhovělo požadavku stanovenému v příloze č. XVa část A bod 2 písm. b) NR č. 1234/2007, když v něm laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 4,51 % obj., přičemž povoleno je maximálně 2 % obj. ve vinařské zóně B. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále v uvedeném víně byla naměřena hodnota obsahu cukru 4,95 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 NK č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako polosuché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že od 25. 9. 2013 do 10. 10. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako PAVLA, víno bílé bez CHOP, CHZO, víno původem: EU, polosladké, alk. 10,5 % (označení šarže: 20-1213-1, 200 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce D036-70072/13/A01, oba ze dne 21. 1. 2014, naměřena hodnota cukru 2,49 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako suché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. Víno dále nevyhovělo požadavkům na povolené enologické postupy ve znacích: přídavek aspartamu (18 mg/l) přičemž tento není dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povolený. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že od 1. 10. 2013 do 5. 11. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako Rose, směs vín z EU, alk. 10,5 % (označení šarže: ROS-1213-1, 830 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce D053-80738/13/A03 oba ze dne 21. 1. 2014, jelikož u něj byl prokázán přídavek maltosy (3,0 g/l), aspartamu (39 mg/l), přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále byla u vína naměřena hodnota cukru 4 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako suché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že od 4. 10. 2013 do 5. 11. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako PAVLA, víno bílé bez CHOP, polosladké, směs vín z EU, alk. 10,5 % (označení šarže: 20-1313-1, 580 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce D053-80738/13/A01, oba ze dne 21. 1. 2014, jelikož byl zjištěn přídavek maltosy (4.6 g/l), aspartamu (37 mg/l) přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále byla u vína naměřena hodnota cukru 2,56 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako suché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. Víno bylo na etiketě KEG sudu označeno odrůdou Pálava, ačkoli dle čl. 118z odst. 2 písm. c) NR č. 1234/2007 směsi vín z různých členských států EU nenesou označení moštové odrůdy, uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 Nk č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že 2. 9. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako Rose, země původu Itálie, polosladké, alk. 11 % (označení šarže: ros-1213, 100 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce D035-80738/13/A03 oba ze dne 2. 12. 2013, jelikož u něj byl prokázán přídavek maltosy (3,4 g/l), aspartamu (43 mg/l), přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále byla u vína naměřena hodnota cukru 5,43 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako polosuché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. Dále víno ve znaku ethanol z přidaného cukru nevyhovělo požadavku stanovenému v příloze č. XVa část A bod 2 písm. c) NR č. 1234/2007, když v něm laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 2,80 % obj., přičemž uvedená příloha nařízení umožňuje maximálně 1,5 % ve vinařské zóně C uvedené v dodatku přílohy XIb NR č. 1234/2007. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 10. 10. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označené jako víno bílé bez CHOIP, směs vín z EU, poloskladké, alk. 10,5 % (označení šarže: pal20-1213-1, 50 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce P165-41016-13/A01 oba ze dne 15. 1. 2014, jelikož u něj byl prokázán přídavek maltosy (2,5 g/l), aspartamu (40 mg/l), přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále byla u vína naměřena hodnota cukru 6,34 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako polosuché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

K jednotlivým námitkám se zdejší soud vyjadřuje následovně.

Žalobce tvrdí, že v produktu Müller Thurgau nebyl zjištěn syntetický glycerol, argumentaci podložil výsledky z provedených testů z akreditované laboratoře Salayová, Velké Bílovice (Protokol o zkoušce č. 32834/2014 a č. 2014/358 ze dne 16. 4. 2014 – Veltlínské zelené, protokol o zkoušce č. 2015/069 ze dne 10. 2. 2015 – Müller Thurgau).

Glycerol (též glycerin) se vyznačuje svojí bezbarvostí a nasládlou chutí, ve víně vzniká v procesu kvašení glukózy za přítomnosti většího množství siřičitanů. Množství ve víně je závislé na vlastnostech kvasinek a na podmínkách procesu kvašení. Glycerol se tak objevuje ve víně automaticky. Syntetický glycerol je však projevem průmyslového zásahu a nejčastěji se vyrábí z ropy. Nařízení č. 606/2009 stanovuje v příloze I A, jaké enologické postupy jsou povolené u výroby vín, jaké jsou mezní hodnoty a podmínky pro užití určitých látek. Mezi povolenými enologickými postupy není přidání syntetického glycerolu do vína uvedeno. Přidání syntetického glycerolu tak není nařízením povolen. Ke zjištění, zda je syntetický glycerol ve víně, je třeba laboratorních zkoušek. Laboratorní zkouška se skládá ze speciální metody SZPI 4810 – Compendium of international methods of wine and must analysis, OIV MA-AS315-15:R2007 (OIV – doporučené enologické postupy Mezinárodní organizací pro révu a víno). Jak uvádí žalovaný, k tomu, aby byl prokázán syntetický glycerol ve víně je dostačující, pokud laboratoř ve víně odhalí tzv. markery. Mezi tyto markery jsou zařazeny 3-methoxy-1,2-propandiol a dále cyklické diglyceroly cis-2-hydroxy methyl-1,4-dioxepan, trans-2-hydroxy methyl-1,4-dioxepan, cis-2,5-bis-hydroxymethyl-1,4-dioxan, trans-2,5-bis-hydroxymethyl-1,4-dioxan, cis-2,6-bis-hydroxymethyl-1,4-dioxan a trans-2,6-bis-hydroxymethyl-1,4-dioxan.

Žalovaný vycházel ve svých závěrech z Protokolu o zkoušce č. D003-70394/14/A01 ze dne 14. 3. 2014, která byla provedena Odbornou zkušební laboratoří inspektorátu v Brně, zkušební laboratoř č. 1058.8 akreditovaná ČIA, o.p.s. Zkouška byla provedena u výrobku Müller Thurgau víno bílé suché, alk: 11 % (č.š. MT20138). Z protokolu o zkoušce plyne, že víno bylo podrobeno enologickému postupu přídavkem syntetického glycerolu, jelikož hodnota naměřená u 3-methosy-1,2,-propandiolu byla