9 As 48/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 16/2016- 39 - text 6 pokračování 31Af 16/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Psychiatrická nemocnice Jihlava, se sídlem Brněnská 455/54, Jihlava, zast. JUDr. Hanou Kameníkovou, advokátkou se sídlem Nádražní 175/8, Třešť, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22.12.2015, č.j. ÚOHS-R50/2014/VZ-45673/2015/323/MOd, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 12. 2015, č. j ÚOHS-R50/2014/VZ-45673/2015/323/Mod, kterým žalovaný rozhodnul o rozkladu žalobce proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 1. 2014, č. j. ÚOHS-S282/2007/VZ-2095/2014/514/JNv, tak, že podaný rozklad zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Správní orgán prvního stupně rozhodl rozhodnutím ze dne 30. 1. 2014 tak, že výrokem I. zastavil správní řízení ve věci návrhu navrhovatele – Horácká stavební, s.r.o., pro zjevnou bezpředmětnost, výrokem II. konstatoval, že se žalobce ve výroku II. popsaným jednáním dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 44 odst. 3 písm. f) ZVZ v návaznosti na § 6 ZVZ, a výrokem III. uložil žalobci pokutu ve výši 40.000 Kč. Podstata správního deliktu žalobce spočívala mimo jiné v uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky. Tuto smlouvu uzavřel žalobce s vybraným uchazečem dne 29. 11. 2017. V podané žalobě žalobce nejprve shrnul průběh správního řízení před Úřadem, vč. svých rozkladových námitek a následně proti napadenému rozhodnutí brojil jedinou námitkou. Namítl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v době, kdy zadavatel za správní delikt neodpovídal, neboť jeho odpovědnost již dříve zanikla, jelikož v době vydání rozhodnutí od spáchání deliktu, tj. od uveřejnění oznámení o zakázce a od doby uzavření smlouvy s vybraným uchazečem uplynula doba delší než pět let. V této souvislosti odkázal žalobce na text ustanovení § 127 odst. 3 ZVZ ve znění po novele provedené zákonem č. 40/2015, a to vč. přechodných ustanovení a na text důvodové zprávy k citované novele. Podle žalobce vydal žalovaný napadené rozhodnutí v rozporu se zákonem namísto toho, aby řízení zastavil, čímž zasáhl do jeho práv. Podle vyjádření žalovaného ve věci samé již ze slovního vyjádření ustanovení § 121 odst. 3 ZVZ je zřejmé, že nelze zohledňovat dobu, která uběhla od spáchání deliktu až do vydání rozhodnutí ve věci samé, ale pouze dobu, která uběhla do zahájení řízení, což dle žalobce vyplývá i z žalobcem odkazované důvodové zprávy. Podle žalovaného se proto prekluzivní lhůta váže k okamžiku zahájení řízení a rozdíl je pouze v subjektivní, resp. objektivní délce lhůty. Ve vyjádření žalobce poukázal i na širší kontext deliktní odpovědnosti právnických osob i v jiných předpisech veřejného práva. Žalobce v replice setrval na své námitce s tím, že výklad žalovaného by vedl až k neomezené délce správního řízení a nikdy nezanikající odpovědnosti za správní delikt. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. Mezi účastníky není sporu o tom, že správní řízení, které nakonec vedlo k závěru o spáchání správního deliktu a uložení sankce bylo zahájeno na základě návrhu obchodní korporace Horácká stavební, s.r.o., dne 22. 10. 2007, smlouva na plnění veřejné zakázky byla uzavřena 29. 11. 2007 a oznámení o veřejné zakázce s názvem „PL Jihlava – rekonstrukce pavilonu 3“ uveřejnil žalobce v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 21. 8. 2007. Z obsahu správního spisu zároveň vyplývá, že ve věci bylo nejprve rozhodnuto rozhodnutím Úřadu ze dne 26. 11. 2007 (prvostupňové) a předsedy Úřadu ze dne 11. 12. 2007 (rozkladové). Rozhodnutí ze dne 11. 12. 2007 bylo následně zrušeno rozhodnutími správních soudů (konečné bylo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2009, č. j. 5 Afs 75/2009-100). Následně po zrušení rozhodnutí Úřadu ze dne 26. 11. 2007 předsedou Úřadu, oznámil správní orgán prvního stupně účastníkům podáním ze dne 2. 6. 2010, že bude pokračováno v řízení, a následně již bylo rozhodnuto rozhodnutím Úřadu ze dne 1. 8. 2011 o spáchání správního deliktu žalobcem. Žalobce odkazuje na okamžik vydání žalobou napadeného rozhodnutí, tedy na 22. 12. 2015, kdy platilo ustanovení § 121 odst. 3 ve znění účinném od 6. 3. 2015, a to konkrétně ve znění „Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.“ Předmětné ustanovení ZVZ ve znění do 5. 3. 2015 znělo“ „Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.“ Krajský soud se plně ztotožňuje s názorem žalovaného, který byl obsažen v jeho vyjádření. Již z prostého jazykového výkladu je zřejmé, že část souvětí „nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán“ se týká lhůty pro zahájení řízení, nikoliv lhůty pro zánik odpovědnosti za správní delikt. V případě dotčeného ustanovení se jedná o kombinaci subjektivní a objektivní lhůty pro zahájení řízení a ve vazbě na tuto lhůtu je řešen zánik odpovědnosti za správní delikt. Odpovědnost za správní delikt podle uvedeného ustanovení zaniká jednak v případě, že příslušný správní orgán nezahájí správní řízení do tří let ode dne, kdy získal vědomost o jednání, které by mělo být deliktem („kdy se o něm dozvěděl“), anebo v případě, že ode dne spáchání deliktního jednání uplynulo pět let a správní orgán nezahájil do té doby řízení o deliktu. Zánik odpovědnosti za delikt není vázán na prostý běh času od spáchání správního deliktu, nýbrž rozhodujícím okamžikem, podle citovaného ustanovení, je (ne)zahájení správního řízení v určitém časovém úseku. Tím se uvedená právní úprava v daném období odlišovala např. od § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990, o přestupcích (dnes již zrušeného), dle kterého již nebylo možné přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok, resp. od § 20 odst. 3 téhož zákona, dle kterého přerušením běhu lhůty pro projednání přestupku podle odstavce 1 začínal běh nové lhůty pro projednání přestupku; přestupek však nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky. Zákon o přestupcích jasně vázal lhůtu pro prekluzi práva projednat přestupek na běh času od spáchání deliktu. Pětiletá lhůta v případě § 121 odst. 3 ZVZ limituje pouze maximální lhůtu, ve které může správní orgán zahájit řízení o správním deliktu, a to zjevně proto, aby oprávnění správního orgánu stíhat deliktní jednání nebylo bezbřehé a neomezeně dlouhé. Z obsahu správního spisu jasně vyplývá, že řízení, které vedlo k závěru o spáchání deliktu a uložené sankce, bylo zahájeno v zákonné lhůtě pro zahájení řízení, a to jak podle ustanovení § 121 odst. 3 ZVZ ve znění do 5. 3. 2015, tak po jeho novelizaci. V případě argumentace důvodovou zprávou k zákonu č. 40/2015 Sb. argumentoval žalobce čl. II zvláštní části důvodové zprávy („Návrh v rámci přechodných ustanovení řeší režim zadávacích řízení zahájených před datem účinnosti novely. V případě sankčních řízení, kde navrhovaná novela předpokládá zkrácení prekluzivních lhůt pro zánik odpovědnosti za správní delikt (§ 121 odst. 3), se bude u těchto řízení vycházet z nové právní úpravy, která je pro účastníka řízení výhodnější a probíhající řízení budou zastavena, pokud od spáchání deliktu do zahájení řízení uplynula delší doba, než jakou předpokládá novela”), ale zcela pominul čl. I (K bodu 31), ze kterého zřetelně vyplývá, že lhůta dle § 121 odst. 3 se váže pouze k zahájení řízení před správním orgánem. Konkrétně důvodová zpráva uvádí: „Dle dosavadní úpravy lze zahájit správní řízení o deliktu vůči zadavateli do 5 let ode dne, kdy se o něm Úřad dozvěděl, nejpozději však do 10 let od okamžiku, kdy byl delikt spáchán. Tato lhůta se mnohdy jeví s ohledem na účel a cíl zákona o veřejných zakázkách jako nadbytečně dlouhá. Vhodné je připomenout, že předchozí zákon o veřejných zakázkách ě. 40/2004 Sb. stanovoval objektivní l