5 Azs 46/2008 — Nejvyšší správní soud

33 Az 5/2016- 42 - text pokračování 11 33 Az 5/2016 33 Az 5/2016-42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem v právní věci žalobců: D. K., nar. …………., státní příslušnost Ukrajina, t. č. bytem ……………………., Brno, zastoupené Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou, se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2016, č. j. OAM-831/ZA-ZA14-ZA14-2015, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. IV. Tlumočníkovi Mgr. A. I., CSc., bytem D. 901/9, B., s e p ř i z n á v á odměna za tlumočnický úkon ve výši 700 Kč, která mu bude vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Brně. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobou ze dne 24. 3. 2016 žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2016, č. j. OAM-831/ZA-ZA14-ZA14-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyni se mezinárodní ochrana podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Obsah napadeného rozhodnutí V napadeném rozhodnutí žalovaný předně shrnul obsah žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 24. 9. 2015, z níž vyplývá, že žalobkyně je státní příslušnicí Arménské republiky, arménské národnosti, vzděláním zdravotní sestra a vyznává víru apoštolské církve, přičemž žila v G. a nebyla nikdy členkou žádné politické strany ani organizace a nebylo proti ní nikdy vedeno trestní stíhání. Žalobkyně je svobodná a bezdětná. Vlast naposledy opustila dne 9. 9. 2015, přičemž do ČR letěla přes Moskvu. Potvrdila, že za svého pobytu v zahraničí spojení se zastupitelským úřadem své vlasti nenavázala a nikdy v minulosti nežádala o udělení mezinárodní ochrany. Z pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný zjistil, že se žalobkyně seznámila se svým snoubencem cca před dvěma lety přes sociální síť. Znal ji z fotek svých rodičů, kteří se zúčastnili stejné oslavy jako žalobkyně. Její snoubenec získal v ČR status uprchlíka. Poprvé se s ním setkala dne 9. 9. 2015, když ji se svými rodiči přivítal na letišti v Praze. Cestu a doklady k vycestování žadatelky pomohli zaplatit rodiče žalobkyně a snoubencova rodina. K cestě do ČR obdržela žalobkyně vízum s platností na 14 dnů, a měli tedy se snoubencem v plánu, že uzavřou do této doby sňatek. Nicméně to se nepodařilo, a proto žalobkyně požádala o azyl. Žádným jiným způsobem se nepokusila zlegalizovat svůj zdejší další pobyt. Rodinu snoubence žalobkyně zná, žijí všichni v ČR. Snoubenec nemůže přijet do Arménie, aby tam uzavřeli sňatek a žili tam, neboť získal statut uprchlíka v ČR. Žalobkyně ve správním řízení navrhla výslech svého snoubence jako svědka a po seznámení se s podklady požádala o prodloužení lhůty pro vyjádření k podkladům a předložení oddacího listu. Žalovaný vycházel při posouzení podkladů pro rozhodnutí z toho, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany jmenované je snaha získat legální oprávnění k pobytu v ČR z důvodu zdejšího pobytu jejího druha, resp. manžela. Žalovaný nejprve hodnotil důvody pro udělení azylu, přičemž vycházel kromě již zmíněných podkladů též z informací z CIS a materiálů z řízení o mezinárodní ochraně žadatelčina druha č.j. OAM-1260/VL-10-2006. V průběhu správního řízení žalobkyně ještě předložila nájemní smlouvu prokazující, že žije nyní s rodinou svého manžela, s nímž podle svého tvrzení dne 21. 11. 2015 uzavřela sňatek. Žalovaný uvedl, že nepřikročil k provedení výslechu manžela žalobkyně jako svědka, neboť tento důkaz nepovažoval za nezbytně nutný k zjištění stavu věci. Žalovaný přitom nijak nerozporoval tvrzený vztah žalobkyně k jejímu manželovi, jeho délku a charakteristiku, a dodal, že jeho postavení je mu známo z jeho úřední činnosti. Výslech svědka by tak nepřinesl žádné nové poznatky. Z těchto důvodů také žalovaný nevyhověl žádosti o prodloužení lhůty k doložení oddacího listu a vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalovaný zkoumal podmínky pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 písm. a), a b) zákona o azylu, nicméně shledal, že by snaha o legalizaci dalšího pobytu v ČR kvůli zdejšímu pobytu jejího druha, resp. manžela, pod výčet důvodů obsažených v těchto ustanoveních rozhodně nespadají. Žalobkyně ve svých prohlášeních sdělila, že jiný důvod pro odjezd z vlasti neměla, neboť žádné problémy tam neměla. Žalovaný přitom poukázal na výjimečnost institutu azylu a rozdílnost azylu jako specifického důvodu pro povolení k pobytu na území ČR, pročež jej nelze zaměňovat s jinými formami pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný tak dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 písm. a), b) zákona o azylu a azyl se jí neuděluje. Dále se žalovaný zabýval podmínkami pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny a podle § 13 odst. 1 zákona o azylu, přičemž poukázal na to, že ve smyslu § 13 odst. 3 zákona o azylu je předpokladem udělení tohoto typu azylové ochrany trvání manželství před udělením azylu azylantovi. Panu A. G., nar. ……………., st. příslušnost Arménská republika, byl udělen azyl podle § 14 zákona o azylu rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 12. 2009, č.j. OAM-1260/VL-10-PA03-R2-2006 (nabylo právní moci dne 12. 1. 2010). Žalovaný uzavřel, že jejich manželství rozhodně netrvalo před nabytím právní moci rozhodnutí o udělení azylu manželu žalobkyně. Tyto podmínky však žalobkyně nesplnila. Z hlediska podmínek pro udělení humanitárního azylu ve smyslu ustanovení § 14 zákona o azylu žalovaný uvedl, že se zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a přihlédl i k jejímu věku a zdravotnímu stavu, nicméně z těchto okolností nevyplynul žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný shrnul skutková zjištění z řízení o udělení mezinárodní ochrany vedeného s jejím nynějším manželem a uvedl, že o deklarovaném vztahu mezi žadatelkou a jejím manželem nijak nepolemizuje. Konstatoval však, že pokud žalobkyně v zemi původu nepodnikla žádné kroky, na základě nichž by mohlo dojít k uzavření sňatku v ČR bezprostředně po jejím příjezdu, protože měla pouze krátkodobé vízum. Ačkoliv žalobkyně věděla, že bude chtít v ČR zůstat, nepodnikla ani žádné kroky k legalizaci svého dalšího pobytu v ČR. K odložení uzavření manželství žalobkyně vysvětlila, že na matrice jim bylo řečeno, že úmysl uzavřít sňatek musí nahlásit dva měsíce předem. Nový termín tedy po získání všech potřebných dokladů stanovila do konce měsíce října 2015, při seznámení s podklady potvrdila, že manželství dne 21. 11. 2015 s manželem uzavřela a že sdílí s manželem a jeho rodiči společnou domácnost. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyni nic nebránilo v tom, aby získala dlouhodobé vízum či povolení k pobytu v ČR nebo v jiné zemi, kde by spolu s manželem mohli legálně pobývat a naplňovat svůj soukromý a rodinný život. Jejich pobyt v ČR není pro společné soužití bezpodmínečně nutný. Na udělení humanitárního azylu není právní nárok a je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy by bylo zcela „nehumánní“ azyl neudělit, avšak v případě žalobkyně takové skutečnosti nebyly shledány. Dále se žalovaný zabýval otázkou splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany, přičemž vycházel z podkladů založených ve správním spisu. K tomu žalovaný uvedl, že nepovažoval za nutné provést výslech svědka – manžela žalobkyně, neboť nijak nerozporoval tvrzený vztah k manželovi, jeho délku a charakteristiku. Tyto skutečnosti jsou žalovanému známy z jeho úřední činnosti. Proto též nevyhověl žádosti o prodloužení lhůty k doložení oddacího listu a vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Z hlediska jednotlivých forem doplňkové ochrany žalovaný uvedl, že žalobkyni nehrozí v případě návratu do vlasti vážná újma uložením či vykonáním trestu smrti, ani nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, přičemž podle vlastních tvrzení žalobkyně tomu tak nebylo ani před jejím odjezdem. Žalovaný poukázal i na informaci Ministerstva zahraničních věcí ze dne 12. 6. 2015, podle níž vážnou újmu nemůže žadatelka v případě návratu do vlasti utrpět ani z důvodu samotného podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyni nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) o azylu. Jelikož na území Ukrajiny neprobíhá ozbrojený konflikt, vyloučil žalovaný i naplnění podmínek § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalovaný dále zkoumal, zda by případné vycestování žalobkyně představovalo rozpor s mezinárodními závazky ČR. Žalovaný v tomto směru hodnotil její vztah k manžel