1 As 18/2009 — Nejvyšší správní soud

41 A 26/2016- 45 - text  pokračování 19 41 A 26/2016 41 A 26/2016-45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: B. Th. S. H., bytem …….., zast. JUDr. Alešem Popelkou, advokátem se sídlem třída Míru 92, Zelené Předměstí, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 3792, 760 01 Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2016, č. j. KUZL-74140/2015, sp. zn. KUSP-74140/2015/DOP/Mu, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Ve včas podané žalobě žalobce napadá rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, vydané dne 24. 4. 2016, č. j. KUZL-74140/2015, sp. zn. KUSP-74140/2015/DOP/Mu (dále jen „napadené rozhodnutí“), který rozhodl tak, že se do skutkové věty odrážky první výroku rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí, odbor přestupkový, ze dne 16. 10. 2015, č. j. MěÚVM 46834/2015 (dále jen „správní orgán prvního stupně“) v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vkládá souvětí: „které pozbyl zákazem činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 měsíců od 23. 2. 2015 do 23. 5. 2015 uložený rozhodnutím Městského úřadu Zábřeh, odborem správním, č. j. 014/547/DO-MUZB-16, spisová značka DO/46/2014 v právní moci dne 23. 2. 2015 a v souladu s ust. § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu v návaznosti na § 102 odst. 1 zákona o silničním provozu si po výkonu sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel, nepožádal o vrácení řidičského oprávnění.“ A doplňuje se do právní věty výroku rozhodnutí slovo „z nedbalosti.“ Dále se ze skutkové věty výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vypouští slovní spojení: „se plně nevěnoval řízení, situaci v provozu na pozemní komunikaci nesledoval, své chování a rychlost jízdy této situaci nepřizpůsobil“, z právní věty výroku rozhodnutí odrážky druhé se vypouští: „porušení § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 odst. 1, a doplňuje se do právní věty výroku rozhodnutí slovo „z nedbalosti.“ Ve zbytku pak bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu, tj. výrok o sankci pokuty, výrok o sankci zákazu činnosti a výrok o náhradě nákladů řízení. Žalobce byl správním orgánem prvního stupně uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu se měl žalobce dopustit tím, že dne 9. 6. 2015 v čase kolem 08:15 hod. v obci Valašské Meziříčí na silnici I. třídy č. 57, ulice Vsetínská, řídil motorové vozidlo tovární značky …., RZ: ….. , aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění, čímž porušil ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, a dopustil se tak přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, neboť jako fyzická osoba v provozu na pozemních komunikacích řídil motorové vozidlo a v rozporu s ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se měl žalobce dopustit tím, že dne 9. 6. 2015 v čase kolem 08:15 hod. v obci Valašské Meziříčí na silnici I. třídy č. 57 v km 108.522, ulice Vsetínská, ve směru jízdy od centra obce Valašské Meziříčí k obci Vsetín, způsobil dopravní nehodu, kdy při řízení osobního motorového vozidla tovární značky ….., RZ: ….., se plně nevěnoval řízení, situaci v provozu na pozemní komunikaci nesledoval, své chování a rychlost jízdy této situaci nepřizpůsobil, nedodržel bezpečnostní vzdálenost za osobním motorovým vozidlem tovární značky Škoda Fabia, RZ: …, řidičky M. K., která zastavila před přechodem pro chodce a dávala přednost chodkyni přecházející po přechodu pro chodce z pohledu směru její jízdy z levé strany na pravou, a zezadu do jejího vozidla narazil, čímž porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. b), § 18 odst. 1, § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu, a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, neboť jako fyzická osoba v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), porušil povinnosti stanovené v hlavě II tohoto zákona. Za spáchání přestupků byla žalobci uložena dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) a ust. § 125c odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu sankce pokuty ve výši 28 000 Kč, a dále podle ust. § 11 odst. 1 písm. c), § 14 odst. 1 zákona o přestupcích a § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Současně byla žalobci stanovena povinnost nahradit náklady řízení v částce 1 000 Kč na základě § 79 odst. 1 zákona o přestupcích ve spojení s st. § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Žalobce namítá, že změny, které provedl žalovaný ve výrocích rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, jsou natolik zásadní, že napadené rozhodnutí prakticky nahrazuje rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a tím upírá žalobci právo na dvojinstančnost správního řízení. Žalobce je rovněž přesvědčen, že rozhodnutím žalovaného byla fakticky zhoršena jeho situace oproti tomu, pokud by nevyužil svého práva podat odvolání, čímž žalovaný porušil zásadu zákazu změny sankce v neprospěch obviněného uvedené v § 82 zákona o přestupcích. Ve výroku rozhodnutí je uvedeno „…řídil motorové vozidlo…aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění...“, což je pouhé obecné převzetí skutkové podstaty přestupku, který byl žalobci kladen za vinu, nikoliv vymezení skutku, který měl spáchat a za který mu byla uložena sankce. Žalovaný měl pro tuto vadu napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání. Změnou výroku správního orgánu prvého stupně jej žalovaný přivedl do horší situace, než kdyby odvolání nepodal. Správní orgán prvého stupně kladl žalobci za vinu, že „…při řízení motorového vozidla…se plně nevěnoval řízení, situaci v provozu na pozemní komunikaci nesledoval, své chování a rychlost jízdy této situaci nepřizpůsobil, nedodržel bezpečnostní vzdálenost…“, tedy že třemi různými skutky porušil povinnost, kterou mu ukládala hlava II. zákona o provozu na pozemních komunikacích. To, že by se plně nevěnoval řízení a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, nebylo předmětem dokazování před správním orgánem prvního stupně, stejně tak jako skutečnost, že by žalobce nepřizpůsobil své chování a rychlost jízdy situaci na pozemní komunikaci. Jediná skutečnost, která byla předmětem dokazování, bylo to, zda žalobce při řízení vozidla dodržel bezpečnostní vzdálenost od vozidla jedoucího před jeho vozidlem. Tímto skutkem se dále správní orgán prvního stupně zabýval i v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí oba skutky, které nebyly předmětem dokazování, z výroku rozhodnutí správního orgánu prvého stupně vypustil, výrok o sankci zůstal nezměněn. Žalobce tak byl fakticky potrestán za to, že se plně nevěnoval řízení a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a že nepřizpůsobil rychlost svého vozidla situaci na pozemní komunikaci. Žalovaný změnou výroku vystavil žalobce hrozbě újmy spočívající v tom, že mohl být za to, že se plně nevěnoval řízení a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a že nepřizpůsobil rychlost svého vozidla situaci na pozemní komunikaci, sankcionován podruhé. Pro uvedené skutky totiž v důsledku rozhodnutí žalovaného neexistuje překážka věci rozhodnuté. Pokud by tedy místně a věcně příslušný správní orgán obdržel oznámení o přestupku, který by spočíval ve výše uvedeném jednání žalobce, nic by nebránilo správnímu orgánu, aby žalobci uložil sankci podruhé. Žalobce je přesvědčen, že jeho právní názor je ve shodě s názorem Nejvyššího správního soudu, který se v rozsudku ze dne 28. 8. 2015, č. j. 5 As 102/2015-39 k obdobné věci vyjádřil tak, že: „Samotná sankce sice změněna nebyla, ale došlo ke zkrácení doby trvání protiprávního jednání, za které byl stěžovatel potrestán a došlo ke zhoršení jeho postavení, a to výlučně k jeho odvolání, čemuž brání § 82 zákona o přestupcích. Je zřejmé, že nebýt podaného odvolání, byla by situace stěžovatele výhodnější v tom smyslu, že stejná sankce by postihovala delší období trvání přestupku, za které by v budoucnu s ohledem na zásadu „ne bis in idem“, nemohl být stěžovatel p