8 As 110/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 145/2016- 32 - text  15 30A 145/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery ve věci žalobce: K. K. zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2016, č. j. JMK 106737/2016, sp. zn. S-JMK 63334/2016/ODOS/Př ve věci správního deliktu provozovatele vozidla takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 3. 2016, č. j. ODSČ-90890/15-15, sp. zn. ODSČ-90890/15-FIL/VSPR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč za správní delikt dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění rozhodném pro posuzovanou věc, jehož se jako provozovatel vozidla tovární značky Suzuki, registrační značky X, měl dopustit tím, že v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, když předmětné vozidlo dne 25. 9. 2014 v 00:35 hod. v rozporu s § 4 písm. c) zákona o silničním provozu neoprávněně zastavilo nebo stálo – porušilo povinnost dle § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu – na pozemní komunikaci Antonínská 5 v Brně, přičemž takové porušení povinnosti vykazuje znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Současně byla prvostupňovým rozhodnutím žalobci uložena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Postup správního orgánu I. stupně vycházel z oznámení přestupku ze dne 16. 1. 2015 ze strany Městské policie Brno, ve kterém bylo popsáno zjištění ohledně neoprávněného užití chodníku, jehož se měl dopustit v uvedený čas na uvedeném místě neznámý pachatel s předmětným vozidlem Suzuki; oznámení bylo doplněno fotografiemi místa včetně vozidla. Na základě těchto podkladů vyzval dne 19. 1. 2015 správní orgán I. stupně provozovatele vozidla (žalobce) k uhrazení určené částky (700 Kč) ve smyslu § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, přičemž jej současně poučil o možnosti sdělit údaje o totožnosti řidiče, jenž v době přestupku vozidlo řídil. Dne 22. 4. 2015 bylo dle záznamu razítkem ve spise řízení ve věci uvedeného přestupku odloženo. Žalobce (prostřednictvím zástupce – společnosti FLEET Control, s.r.o.) na popsanou výzvu reagoval až podáním ze dne 10. 8. 2015 tak, že auto v předmětné době užíval a řídil A. a. A., nar. X, trvale bytem A. A., D., K., adresa pro doručování (faktický pobyt, který provozovateli – tj. žalobci uvedl do smlouvy o nájmu dopravního prostředku) D. 13, B. Následně byl žalobce písemností ze dne 24. 11. 2015, č. j. ODSČ-90890/15-13, vyrozuměn o zahájení správního řízení, dále o tom, že dne 9. 12. 2015 v 9.00 hod. bude prováděno dokazování mimo ústní jednání a dále byl poučen o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve shora uvedeném termínu. Správní orgán I. stupně následně mimo ústní jednání provedl důkazy listinami obsaženými ve správním spise (a vyhotovil o tom protokol), vč. příslušné dokumentace (fotografie); žalobce ani jeho zástupce se nedostavili. Následně správní orgán I. stupně uzavřel, že přestupek nezjištěného řidiče byl na základě těchto podkladů náležitě prokázán a vydal shora popsané prvostupňové rozhodnutí. Co se týče oznámeného řidiče A. a. A., jeho totožnost byla sdělena až po odložení přestupku, přičemž tato osoba byla označena za řidiče v mnoha dalších případech, kdy byli provozovatelé zastupování rovněž společností FLEET Control, s.r.o.; označení této osoby tak bylo zjevně účelové. 3. Žalobce reagoval dne 30. 3. 2016 prostřednictvím datové zprávy podáním blanketního odvolání, jež na výzvu správního orgánu I. stupně podáním ze dne 14. 4. 2016 doplnil. V doplnění odvolání namítal, že ve věci nebylo nařízeno ústní jednání, že správní orgán I. stupně neměl vést správní řízení se žalobcem, ale zahájit přestupkové řízení s osobou řidiče, jež mu byla známa. Dále namítl, že správní delikt provozovatele vozidla již byl promlčen. Žalovaný podané odvolání zamítl, neboť prvostupňové rozhodnutí shledal správným a zákonným. Ústní jednání v dané věci nebylo potřeba nařizovat, jelikož nebyly splněny podmínky dle § 49 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V řízení o správních deliktech nemají správní orgány povinnost vždy nařizovat ústní jednání, rovněž dokazování není nutné provádět výlučně při ústním jednání. V podrobnostech pak žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015-46. Pokud jde o možné zahájení přestupkového řízení s konkrétním řidičem vozidla, podle žalovaného správní orgán I. stupně popsal praxi zmocněnce žalobce a dovodil účelovost oznámení jména řidiče; účelovost a zneužití práva bylo dostatečně prokázáno skutečností, že zmocněnec v různých řízených týkajících se různých vozidel sděluje stejnou osobu. To je žalovanému známo i z jeho úřední činnosti (rozhodnutí č. j. JMK 97931/2016). Jako nedůvodnou žalovaný posoudil i námitku zániku odpovědnosti provozovatele vozidla po jednom roce od jeho spáchání, když odkázal na § 125e odst. 5 zákona o silničním provozu po novele provedené zákonem č. 230/2014 Sb. Nic na tom nemůže změnit ani to, pokud k přestupku došlo před účinností této novely. II. Žaloba 4. Žalobce se závěry žalovaného jako odvolacího orgánu nesouhlasil a proti jeho rozhodnutí podal správní žalobu, ve které vznesl následující námitky: 5. Předně namítal, že správní orgán zahájil řízení o správním deliktu provozovatele vozidla, aniž by učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. Ačkoli mu žalobce poskytl potřebnou součinnost, správní orgán I. stupně se ani nepokusil oznámenému řidiči doručit výzvu k podání vysvětlení. Dle názoru žalobce je přitom možné uvést totožnost osoby řidiče až do zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla, bez ohledu na to, že již byla věc přestupku odložena. Správní orgán I. stupně měl podniknout všechny možné kroky ke zjištění totožnosti pachatele přestupku, minimálně se pokusit mu zaslat výzvu k podání vysvětlení. Případně měl alespoň předvolat žalobce, neboť ten byl ochoten kdykoli poskytnout další informace. To, že osobu řidiče správní orgán I. stupně neakceptoval, zjistil žalobce až dne 24. 11. 2015, kdy již ale neměl možnost předložit správnímu orgánu další důkazy, např. nájemní smlouvu. Jestliže správní orgán I. stupně uvedl, že mu je jméno řidič známo z rozhodovací činnosti, byl povinen uvést, z jaké činnosti mu jsou tyto skutečnosti známy. Je zcela nedostatečné, pokud tak učinil až žalovaný, a to navíc pouze uvedením spisové značky. Žalobce ovšem není oprávněn nahlížet do spisové dokumentace cizích přestupců. 6. Správní řízení o deliktu provozovatele vozidla přitom nemělo být vůbec zahájeno z toho důvodu, že správní orgán I. stupně vůbec neodložil řízení o přestupku. V případě předmětného přestupku totiž ve spise absentuje záznam o odložení věci. 7. Podle žalobce navíc správní orgán I. stupně rozhodl o spáchání správního deliktu, aniž by předtím žalobci jasně sdělil, z čeho je přesně obviněn. V oznámení o zahájení řízení ze dne 24. 11. 2015 nespecifikoval, jaký přestupek byl spáchán, když pouhé sdělení, že přestupek spočíval v nedovoleném zastavení a stání je nedostatečné. Teprve z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zjistil, že řidič měl stát na chodníku. 8. Žalobce rozporoval rovněž postup žalovaného, který potvrdil prvostupňové rozhodnutí, aniž by mu předcházelo ústní jednání, ačkoli toto žalobce namítal již v odvolání. Takový postup přitom žalobce zkrátil na jeho právu vyplývajícího z čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Měl právo, aby byla věc projednána v jeho přítomnosti (přítomnosti obhájce) a aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Obviněný z jiného správního deliktu má právo na obdobný standard jako obviněný z přestupku nebo trestného činu. Žalobce odkázal jednak na § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) a také na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2015, č. j. 15 A 14/2015 - 35, dále na rozsudek Krajského soudu v Hradci Kr