2 As 46/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 47/2016- 29 - text 9 30A 47/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobkyně: MVDr. V. M. zastoupená JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem sídlem Bělehradská 2056/3a, 360 01 Karlovy Vary proti žalované: Komora veterinárních lékařů sídlem Novoměstská 1965/2, 621 00 Brno-Řečkovice zastoupený Mgr. Zbyňkem Láníkem, advokátem sídlem Sochorova 3221/1, 616 00 Brno-Žabovřesky o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího senátu Komory veterinárních lékařů České republiky ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 1178/2015 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 1178/2015, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Karla Jelínka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Čestné rady Komory veterinárních lékařů České republiky (dále také jen „Čestná rada Komory“) ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 1178/2015. Výrokem odvoláním napadeného rozhodnutí byla žalobkyně uznána vinnou disciplinárním proviněním, kterého se měla dopustit tím, že dne 16. 12. 2014 při chirurgickém zákroku – kastraci unilaterálního kryptochida kocoura jménem Chicco, plemene perská činčila (dále jen „pacient“) majitelky M. S. neprovedla úplné předoperační vyšetření, když nezjistila hmotnost pacienta a při zákroku způsobila pacientovi iatrogenní infekci v oblasti chirurgické rány, tedy nepostupovala v souladu s léčebnými postupy na úrovni současných vědeckých postupů a nedodržela zásadu profesionální etiky vůči pacientovi spočívající v povinnosti zbavit jej bolesti, nemohoucnosti nebo zbytečného utrpení a udržet jeho funkční schopnost a užitkovost, čímž závažně porušila svoji povinnost dodržovat zásady profesionální etiky a to povinnost zbavit pacienta bolesti, nemohoucnosti nebo zbytečného utrpení a udržet jeho funkční schopnost a užitkovost podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) profesního řádu, povinnost ulehčit pacientovo utrpení, zbavit jej nemohoucnosti a minimalizovat bolest podle § 3 odst. 2 profesního řádu a povinnost provádět léčebné postupy na úrovni současných vědeckých poznatků podle § 3 odst. 3 profesního řádu, a takto porušila povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným obecně závaznými předpisy, danou ust. § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky (dále jen „zákon o Komoře veterinárních lékařů“), ve znění účinném pro projednávanou věc. Za disciplinární provinění bylo žalobkyni uloženo disciplinární opatření – pokuta ve výši 5 000 Kč, a dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit Komoře veterinárních lékařů České republiky náklady disciplinárního řízení ve výši 5 746 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně poukazovala na skutečnost, že jí ošetřované zvíře bylo majitelkou odneseno z ordinace ve stabilizovaném stavu a následný pooperační rozvoj infekce nelze dát jednoznačně do souvislosti se samotnou operací. Závadný stav – existenci infekce v pooperační ráně byl zjištěn až dva dny po operaci a je vysoce pravděpodobné, že infekce byla do rány zanesena zvířetem samotným ve stádiu po operaci a to tím spíše, že chovatelka držela zvíře ve velmi nesterilních podmínkách. Tato námitka žalobkyně nebyla žádným přesvědčivým způsobem vyvrácena. Zanesení nečistoty do rány je věcí okamžiku, ke kterému mohlo dojít kdykoliv po té, co bylo zvíře přeneseno do domácího ošetření a neexistuje žádný přímý či nepřímý důkaz, že se tak stalo v průběhu operace, vyjma vyjádření veterinární lékařky MVDr. M., ke které žalobkyně namítala, že se jí MVDr. M. mstí za žalobkyní přebranou práci apod. 3. Žalobkyně dále nesouhlasila, že by neprovedla předoperační vyšetření. Při rutině, se kterou běžně kastrovala kočky, měla velkou praxi s hmotností zvířat i s dávkováním léků. Neexistuje žádná souvislost s následnými pooperačními infekčními problémy a údajným nezjištěním hmotnosti zvířete, resp. žalovaná tyto souvislosti jasně a přezkoumatelně nedefinuje. Neúplným předoperačním vyšetřením – nezvážením zvířete, nevzniká infekce v ráně. Napadené rozhodnutí je tak zjevně nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná ve svém vyjádření setrvala na závěrech, že při operativním zákroku žalobkyně provedla neúplné předoperační vyšetření a zanesla pacientovi do rány infekci. Žalovaná uvedla, že si za svými závěry stojí, přičemž rozhodnutí shledala přezkoumatelným a srozumitelným. 5. K možnosti zanesení infekce do rány a k odůvodnění závěrů stran prokázání provinění žalobkyně bylo ve vyjádření uvedeno, že z protokolu SVÚ Praha ze dne 30. 12. 2014 o bakteriologickém vyšetření vyplynulo, že ve stěru provedeném MVDr. M. byly zjištěny čtyři různé bakteriální patogeny. Z výsledku postmortálního vyšetření PA - 2122/14 ze dne 14. 1. 2015 bylo zjištěno, že nebyl nalezen jiný hnisavý fokus, odkud by se infekce do chirurgické rány rozšířila přirozenou cestou, kromě infekce kůže a podkoží v oblasti chirurgické rány, a že tedy muselo jít o iatrogenní infekci rány. Dle výsledku bakteriologického vyšetření byly v kastrační ráně nalezeny Escherichia coli a enterokoky. Podle závěru vyšetření byla zjištěna nekróza a bakteriální infekce kůže a podkoží v oblasti chirurgické rány kůže břicha. Z výše uvedených rozborů a jejich zhodnocení vyplývá, že k infekci došlo při provádění operativního zákroku a nikoli až následnou péčí majitele ošetřovaného zvířete. Uvedená zjištění se každopádně nezakládají pouze na vyjádření MVDr. M., nýbrž také na výše uvedených výsledcích bakteriologického a postmortálního vyšetření a dále na sdělení majitelky operovaného zvířete M. S., která ve své stížnosti ze dne 5. 2. 2015 mimo jiné uvedla, že: ,,Při převzetí zvířete nebyl dostatečně vyholen u operační rány, byl zakrvácený a majitelka nezaznamenala aplikování žádné „žluté“ nebo „zelené“ desinfekce.“ 6. Žalovaná pro úplnost uvádí, že pro pobyt zvířete po operaci a zvláště pokud je pacient propuštěn do domácího ošetření, nelze prakticky nikdy zajistit sterilní prostředí. Přesto je výskyt hnisavých komplikací operační rány při kastracích, které byly provedeny lege artis, velmi nízký. Rozsáhlý hnisavý proces, k němuž došlo v daném případě, svědčil o kontaminaci uvnitř operační rány během výkonu, nikoli o náhodně zanesené vnější kontaminaci, proto čestná rada i odvolací senát dospěly k výše uvedenému závěru, že za situace, kdy zvíře bylo jinak zdravé, nemohlo ke vzniku infekce dojít jinak než iatrogenní kontaminací. Žalovaná pak poukazuje také na fotografie pacienta založené ve spise, které nesvědčí o tom, že by zvíře bylo chováno ve výrazně nehygienickém prostředí. 7. Dále žalovaná uvedl, že z výroku napadeného rozhodnutí vyplývá, že čestná rada dospěla k závěru, že žalobkyně jednak neprovedla úplné předoperační vyšetření a jednak způsobila pacientovi iatrogenní infekci v oblasti chirurgické rány. V průběhu disciplinárního řízení bylo konstatováno a zdůvodněno, jaké jsou důsledky nezjištění hmotnosti ošetřovaného zvířete. Zjištění hmotnosti ošetřovaného zvířete je podstatné pro správné dávkování anestézie a léčiv. Toto zdůvodnění je uvedeno rovněž v rozhodnutí žalované. Okolnosti svědčící pro závěr, že ke vzniku infekce v ráně došlo v důsledku chirurgického zákroku a nikoliv ex post v důsledku nesterilních podmínek, v nichž byl pacient chován, jsou uvedeny v odůvodnění rozhodnutí čestné rady i odvolacího senátu, které se tímto případem zabývaly. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v podané žalobě uplatnila námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalované, krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je vadou natolik závažnou, ke které krajský soud přihlíží z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalované dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno. 11. V této souvislosti žalobkyně namítala, že žalovaná v napadeném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem nezdůvodnila souvislost mezi nezvážením pacienta a zanesením infekce do jeho rány. Krajský soud na úvod připomíná, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Obecně lze za nes