7 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

31 A 38/2017- 36 - text 11 31 A 38/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobkyně: L. S. zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2017, č. j. MV-121781-4/SO-2014 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 2. 2017 doručenou zdejšímu soudu následujícího dne domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2017, č. j. MV-121781-4/SO-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „Ministerstvo“ nebo „prvostupňový orgán“), ze dne 20. 2. 2014, č. j. OAM-37598-25/DP-2013 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž Ministerstvo zamítlo žádost žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) a podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně brojí proti napadenému rozhodnutí, jelikož jej žalovaná založila na nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu a současně nesprávně právně věc posoudila. Žalobkyně je jednatelkou a společníkem společnosti WOODSTOCK, spol. s r. o., IČ 25699890 (dále jen „WOODSTOCK“) a má na území České republiky udělen pobyt na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „účast v právnické osobě“. Účastí v právnické osobě je však status společníka společnosti, nikoliv jen členství v orgánu společnosti. Jelikož žalobkyně vlastní podíl v této společnosti, měla se žalovaná zabývat rovněž trváním účasti žalobkyně v právnické osobě jakožto společníka této společnosti. K tomu žalobkyně stále vykonává také činnost jednatelky společnosti WOODSTOCK, což vyplývá mimo jiné z předložené mandátní smlouvy ze dne 24. 7. 2013 či z provedeného výslechu, v němž popsala, jaké činnosti vykonává. V průběhu výslechu byly žalobkyni kladeny sugestivní otázky, z nichž například nemohla seznat rozdíl mezi zaměstnáním a výkonem jednatelského oprávnění. Odůvodnění žalované postavené také na plnění úkolů uložených žalobkyni jiným jednatelem společnosti je nesprávné, neboť žádné ustanovení zákona nezakazuje, aby statutárním orgánem společnosti bylo více jednatelů, kteří si mohou mezi sebou libovolně rozdělit působnost. Vzhledem k tomu, že dalším jednatelem společnosti je jednatel s většinovým podílem ve společnosti, je přirozené, že takový jednatel dává úkoly dalším jednatelům. Odpovědnost žalobkyně z výkonu funkce jednatelky přesto trvá v plném rozsahu. Žalobkyně pokládá napadené rozhodnutí také za nepřezkoumatelné, jelikož se žalovaná vypořádala s odvolací námitkou žalobkyně, že prvostupňový orgán došel k nesprávným závěrům, toliko tvrzením o správnosti názoru prvostupňového orgánu a poukazem na spisovou dokumentaci. Žalovaná se dle tvrzení žalobkyně nevypořádala ani s námitkou kladení sugestivních otázek v průběhu výslechu. III. Vyjádření žalované 3. Žalovaná se k předmětné žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 21. 4. 2017, v němž ve vztahu ke skutkovému stavu a průběhu správního řízení odkázala na napadené rozhodnutí. Pouhá funkce společníka v obchodní společnosti nenaplňuje základní princip zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně byla povinna plnit účel povoleného pobytu, tj. vykonávat podnikatelskou činnost – účast v právnické osobě, a to jako jednatelka na území České republiky, přitom musí být naplněna formální i materiální stránka funkce jednatele, tj. zápis do obchodního rejstříku a faktický výkon funkce statutárního orgánu. Z provedeného výslechu se žalobkyní vyplývá, že tato nenaplnila právě materiální stránku výkonu funkce jednatele. Skutečnost, zda žalobkyně je či není společníkem dané společnosti, nemá na napadené rozhodnutí žádný vliv, neboť pouze funkce společníka nenaplňuje předmětný podnikatelský účel, tj. materiální podmínku, pročež tak nebyla ani primární povinnost správních orgánů tuto skutečnost ověřovat. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 7 Azs 144/2014-35. IV. Replika žalobkyně a vyjádření žalované k replice 4. Na vyjádření žalované žalobkyně reagovala replikou ze dne 9. 5. 2017, v níž setrvala na tvrzení o výkonu funkce jednatelky ve společnosti WOODSTOCK. Dále žalobkyně rozporovala žalovanou uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu, neboť je podle ní její situace rozdílná oproti situaci uváděné v tomto rozsudku. V případě žalobkyně je navíc účast v právnické osobě splněná i tím, že zastává pozici společníka společnosti WOODSTOCK, a prostřednictvím této společnosti žalobkyně současně splňuje podmínky vztahující se k definici podnikání. Žalobkyně sama vlastním přičiněním, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku provádí činnosti, jejichž účelem je profit společnosti WOODSTOCK, splňuje tak formální i materiální podmínky účasti v právnické osobě. 5. Na repliku žalobkyně žalovaná odpověděla duplikou ze dne 6. 6. 2017, v níž uvádí, že na základě provedeného výslechu jednoznačně vyplynulo nevykonávání faktické podnikatelské činnosti žalobkyní, resp. její působení ve společnosti WOODSTOCK nemá charakter podnikatelské činnosti. V. Posouzení věci krajským soudem 6. Žaloba byla podána v zákonné lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s. ř. s. 7. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že se jí soud musí zabývat z úřední povinnosti nad rámec dalších uplatněných žalobních námitek. Je-li totiž správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat. 9. Z rozsáhlé judikatury Nejvyššího správního soudu k tomuto tématu (např. rozsudky ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 27/2008-76, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, publikovaný pod č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, publikovaný pod č. 244/2004 Sb. NSS) je zřejmé, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, například pokud z něho jednoznačně nevyplývá, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané správní žaloby posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí; pokud je jeho odůvodnění vnitřně rozporné, popřípadě je-li výrok v rozporu s odůvodněním; pokud z jeho výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně, jehož výrok je vnitřně rozporný. Dále se jedná o případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. I nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů je soudní judikaturou bohatě zmapována. Zmínit lze například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007-64, a ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005-245). Z nich se podává, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže například není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; dále z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě; proč považuje žalobní námitky za liché, mylné nebo vyvrácené; či proč subsumoval skutk