6 As 230/2015 — Nejvyšší správní soud

31 A 62/2017- 50 - text 8 31 A 62/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Obaly Morava, a.s., IČ: 25252968 sídlem tř. Tomáše Bati 1700, 765 02 Otrokovice zastoupený advokátkou Mgr. Markétou Vojtáškovou sídlem Kvítková 124, 760 01 Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 1. 2017, č. j. KUZL 138/2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Městský úřad Otrokovice, odbor stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 30. 8. 2016, č. j. SÚ/36925/2016/TKA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalobci nařídil odstranění stavby „Zpevněné plochy u budovy 63, areál TOMA, a. s., Otrokovice“ na pozemcích pozemkové parcely číslo 458/1, 458/93, 458/99, 458/100, 458/101, 458/106 a stavební parcely číslo 561 a 1518 v k. ú. Otrokovice. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 1. 2017, č. j. KUZL 138/2017, sp. zn. KUSP 72103/2016 ÚP-Mor (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí jím bylo potvrzeno. II. Obsah žaloby 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že stavební úřad měl přerušit řízení v důsledku žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 24. 3. 2016. V souvislosti s touto žádostí žalobce žádal také o přerušení řízení, o čemž stavební úřad nerozhodl. Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že k přerušení řízení o odstranění stavby postačí pouhé podání žádosti, aniž by musela být doprovázena podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. K obdobnému výkladu vede stavební úřady i veřejný ochránce práv. Dále žalobce namítá, že stavební úřad nevydal před nařízením kontrolní prohlídky na den 17. 2. 2015 po zániku právního předchůdce žalobce – společnosti Reality Morava, a. s. – rozhodnutí o procesním nástupci. Ke dni nařízení kontrolní osoby nebyl osobou, jenž by byla povinna součinností stavebnímu úřadu. Žalovaný nesprávně posoudil otázku vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům ke dni nařízení kontrolní prohlídky. Zákon č. 125/2008 Sb. na právní posouzení vlastnictví k nemovitostem nedopadá. Navíc se žalovaný nevypořádal s tím, že společnosti zveřejnily projekt přeměny a co tento projekt obsahoval. Bylo na místě aplikovat ustanovení občanského zákoníku a zjistit stav evidence v katastru nemovitostí. Pokud existovaly pochybnosti ohledně otázky vlastnictví pozemků, bylo nezákonné nařídit kontrolní prohlídku a dožadovat se součinnosti. Předmětné výzvy jsou nicotnými úkony. Správní řád sice otázku procesního nástupnictví výslovně neupravuje, avšak lze daný postup dovodit z hlediska zásad správního řízení a výkladu zákona v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu. Vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví bylo zvláště nezbytné, když otázka vlastnictví staveb byla ke dni provedení fúze sporná. Tato vada nemohla být zhojena tím, že se následně žalobce stal vlastníkem předmětné stavby. Žalovaný porušil také zásadu předvídatelnosti, když o zásadní předběžné otázce neučinil rozhodnutí a řízení nepřerušil po podání žádosti o dodatečné stavební povolení. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že zánikem Reality Morava a. s. přestal být tento subjekt účastníkem řízení a na jeho místo automaticky nastoupil žalobce, který převzal jeho veškerá práva a povinnosti. O procesním nástupnictví není třeba rozhodovat. K argumentaci týkající se nepřerušení řízení žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný dodává, že se zabýval všemi odvolacími námitkami, a navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 5. Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Nejprve se soud zabýval námitkou, že měl stavební úřad přerušit řízení z důvodu podání žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 24. 3. 2016. 7. Soud předesílá, že pro posouzení této otázky je rozhodující znění zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2012 (dále jen „stavební zákon“), neboť řízení o odstranění stavby bylo zahájeno před tímto datem a muselo tak být dokončeno podle dosavadních předpisů (srov. čl. II odst. 14 zákona č. 350/2012 Sb.). Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona platilo: „U stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 až 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví.“ 8. Z citovaného ustanovení vyplývá, že podání žádosti o dodatečné povolení stavby vede k přerušení řízení o odstranění stavby ze strany stavebního úřadu. V nyní projednávané věci ovšem podle žalobce mělo být řízení přerušeno na základě žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 24. 3. 2016, přičemž tato žádost byla podána poté, co bylo již o jedné žádosti o dodatečné povolení stavby rozhodnuto. V prvé řadě se proto soud zabýval tím, zda opakovaná žádost o dodatečné povolení stavby vůbec je důvodem pro přerušení řízení o odstranění stavby ve smyslu citovaného ustanovení. Tuto otázku přitom již posuzoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 14. 1. 2016, č. j. 6 As 230/2015-34 (všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), přičemž dospěl k následujícím závěrům: „Nejvyšší správní soud nicméně dosud neřešil situaci, kdy žalobce podává žádost o dodatečné stavební povolení opakovaně, jako tomu bylo v daném případě. Pokud by se jednalo o zjevné zneužití práva a obstrukci, nelze jistě ponechat správní orgán tváří v tvář takovému jednání zcela bezbranným. V takových situacích je na místě, aby stavební úřad, resp. odvolací orgán, uvážil, zda jsou dány důvody pro přerušení řízení, a v případě, že by podání opakované žádosti bylo zcela zjevně účelové a jeho hlavním cílem by bez pochybností bylo jen zdržovat řízení o odstranění stavby, mohl by úřad odmítnout řízení o odstranění stavby přerušit. Samozřejmě, jak zdůrazňuje dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, argumentaci zneužitím práva je nutno užívat střídmě a uplatňovat ji „nanejvýš restriktivně“ (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. května 2010 č. j. 1 As 70/2008-74), a to zejména, má-li se jednat o zneužití procesních práv (srov. rozsudek ze dne 4. května 2011 č. j. 7 Afs 4/2011-72). Přesto taková úvaha i v oblasti procesní myslitelná je (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. března 2008 č. j. 1 Afs 7/2008-91) a to i přímo ve vztahu k přerušení řízení (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2010 č. j. 11 A 13/2010-25; pro zajímavost lze uvést, že se k náhledu Městského soudu v Praze přiklonil též poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu ve svém závěru č. 104/2011).“ 9. Z citovaných úvah Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že i opakovaná žádost o dodatečné povolení stavby má zásadně vést k přerušení řízení o odstranění stavby. Výjimkou jsou situace, kdy se jedna o žádost zjevně účelovou s cílem zdržovat odstranění stavby. V takovém případě by stavební úřad řízení nepřerušoval, nicméně v prvé řadě by takovou úvahu musel vyslovit, což v posuzované věci neučinil, a proto ani soudu nepřísluší hodnotit, zda byl postup žalobce takovým případem či nikoliv. 10. Žádost ze dne 24. 3. 2016 ovšem nelze považovat za žádost o dodatečné povolení stavby, která by měla vést k přerušení řízení o odstranění stavby, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, z jiného důvodu. Tím je skutečnost, že se nejednalo o žádost o dodatečné povolení právě té stavby, o jejímž odstranění bylo rozhodováno v nyní projednávané věci. 11. Stavba, o jejímž