4 Ads 134/2014 — Nejvyšší správní soud

31 A 88/2016- 31 - text 8 pokračování 31A 88/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: G. S., zast. Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, odbor školství, mládeže a sportu, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14. 6. 2016, č.j. KUJI 47554/2016, sp.zn. OSMS 342/2016 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. takto: Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Včas podanou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 8. 2016 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2016, č. j. KUJI 47554/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení ředitelky Dětského domova, Třešňová 748, Jemnice ze dne 18. 3. 2016, č. j. DD/0267/2016, a proti rozhodnutí ředitelky Dětského domova, Třešňová 748, Jemnice ze dne 23. 3. 2016, č. j. DD/0289/2016, a rozhodnutí byla potvrzena. 2. Usnesením ze dne 18. 3. 2016, č. j. DD/0267/2016, rozhodla ředitelka Dětského domova, Třešňová 748, Jemnice podle ustanovení § 41 odst. 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a nepovolila změnu obsahu žádosti o poskytování plného přímého zaopatření (dále jen „usnesení ředitelky dětského domova“). 3. Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2016, č. j. DD/0289/2016, zamítla ředitelka Dětského domova, Třešňová 748, Jemnice žádost žalobce o poskytování plného přímého zaopatření dle ustanovení § 2 odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2012 (dále jen „rozhodnutí ředitelky dětského domova“). 4. K odvolání žalobce rozhodl žalovaný tak, že odvolání zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil žalovaný následovně. V části odvolání proti usnesení ředitelky dětského domova uvedl, že byť je žadatel oprávněn zúžit předmět své žádosti, či ji vzít zpět, je tato možnost podmíněna svolením správního orgánu. Změnu obsahu žádosti může správní orgán povolit pouze v případě, že podateli hrozí vážná újma, což žalovaný v posuzované věci nehledal. Ani námitky proti věcnému rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce žalovaný neakceptoval s odůvodněním, že právo žalobce na poskytování plného přímého zaopatření je založeno právním úkonem, uzavření veřejnoprávní smlouvy podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2012 (dále jen „zákon o výkonu ústavní výchovy“). Ředitelka dětského domova nemohla žalobci vyhovět a uzavřít s ním smlouvu, neboť dovršil věk 26 let. Bez toho, aby byla uzavřena smlouva, nevznikají žalobci žádné nároky. II. Obsah žaloby 5. V rámci podané žaloby žalobce namítal, že v době, kdy uplatnil žádost o přiznání plného přímého zaopatření, platné právo nepředvídalo, že by se o nároku rozhodovalo ve správním řízení, přičemž myšlenku přesunu nároku do správního řízení vnesl do procesu až Krajský soud v Brně v roli civilního odvolacího soudu, přičemž se opřel o novelu, která byla přijata až po podání žaloby. Protahování řízení do 26 let věku a následné zamítnutí žádosti, označil žalobce z hlediska účelu práva za absurdní. Žalobce uplatnil nárok, jenž měl poskytnout stát, který měl nahradit péči rodičů nebo rodiny a zajistit žalobci možnost studia. Žalobce po uplatnění nároku studoval a za tuto dobu mu náleží příslušné nároky, stejně jako by náležely vůči rodičům, kteří by odmítli plnit výživné. Nárok, jenž byl uplatněn, musí být věcně vypořádán. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 6. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Stejně jako v napadeném rozhodnutí uvedl, že k datu vydání rozhodnutí musela ředitelka dětského domova rozhodnou tak, že žádost zamítla, neboť žalobce dovršil věk 26 let. Nemohlo být vyhověno ani žalobcově žádosti na zpětné poskytnutí zaopatření, neboť případný nárok na poskytnutí plného přímého zaopatření zletilé nezaopatřené osobě vzniká až od uzavření smlouvy. 7. Žalobce podal k vyjádření žalovaného stručnou repliku. Zdůraznil, že odpovědnost za bezvadnost řízení nese správní orgán a nikoliv žalobce, a proto mu nelze vyčítat, že nečinil kroky proti nečinnosti ředitelky dětského domova a že měnit petit žádosti nebylo v průběhu řízení před civilními soudy nebylo praktické. 8. Ze správního spisu vyplynuly následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti: žalobce byl umístěn v Dětském domově Třešňová 748, Jemnice, kde dosáhl zletilosti. Následně zde pobýval jako zletilá nezaopatřená osoba soustavně se připravující na budoucí povolání, na základě smlouvy o poskytování plného přímého zaopatření (dále jen „smlouva o zaopatření“) podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o výkonu ústavní výchovy. Smlouvy o zaopatření byly s žalobcem uzavírány vždy na dobu určitou. Poslední smlouva o zaopatření byla uzavřena na období od 1. 10. 2011 do 30. 9. 2012. Dne 18. 9. 2012 podal žalobce žádost o uzavření smlouvy o zaopatření, neboť z důvodu porušování sjednaných povinností ze strany žalobce ředitelka dětského domova nepřistoupila ke znovu sjednání smlouvy o zaopatření. Dne 24. 9. 2012 podal žalobce u Okresního soudu v Třebíči žalobu o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu, která byla rozsudkem ze dne 6. 11. 2012, č. j. 12C 130/2012-71, zamítnuta. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 31. 3. 2014, č. j. 54Co 169/2013-98, kterým rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k vyřízení Dětskému domovu Jemnice, s odůvodněním, že předmětná věc nespadá do pravomoci soudů, neboť smlouva podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o výkonu ústavní výchovy má veřejnoprávní charakter. Proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě brojil žalobce dovoláním k Nejvyššímu soudu České republiky, který usnesením ze dne 10. 12. 2015, č. j. 12C 130/2012-71, usnesení krajského soudu změnil tak, že věc bude po právní moci usnesení postoupena řediteli Dětského domova Jemnice, neboť ředitel dětského domova při jejím uzavírání vystupuje vůči nezaopatřené osobě jako správní orgán, nikoliv dětský domov. 9. Ředitelka dětského domova vydala dne 25. 2. 2016 výzvu k seznámení se s podklady rozhodnutí. Žalobce na ni reagoval mimo jiné tak, že do textu smlouvy, jejíhož uzavření se domáhal, vložil klauzuli, která řešila vypořádání nároků, jež měly vzniknout mezi uplatněním nároku a rozhodnutím. Na to reagovala ředitelka dětského domova tak, že změnu obsahu žádosti nepovolila, a to s poukazem na to, že žadateli nehrozí vážná újma. 10. Dne 23. 3. 2016 vydala ředitelka dětského domova rozhodnutí, kterým zamítla žalobcovu žádost o poskytnutí plného přímého zaopatření, proti kterému žalobce brojil odvoláním, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. 12. Ustanovení § 2 odst. 6 zákona o výkonu ústavní výchovy vymezuje smlouvu mezi nezaopatřenou osobou a zařízením (dětský domov) jakožto jednu z typů zaopatřovacích smluv. Zařízení může poskytovat plné přímé zaopatření zletilé nezaopatřené osobě po ukončení výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, připravující se na budoucí povolání, nejdéle však do věku 26 let, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě mezi nezaopatřenou osobou a zařízením. 13. Základní úpravu procesu uzavírání smlouvy mezi nezaopatřenou osobou a zařízením obsahuje ustanovení § 24 odst. 4 zákona o výkonu ústavní výchovy, podle něhož ředitel zařízení uzavře smlouvu o prodlouženém pobytu v zařízení podle ustanovení § 2 odst. 6 téhož zákona s nezaopatřenou osobou, připravuje-li se tato osoba soustavně na budoucí povolání i po dosažení zletilosti, a to na základě její žádosti. 14. V prvé řadě se krajský soud zabýval povahou smlouvy uzavírané mezi nezaopatřenou osobou a ředitelem zařízení. Při svých úvahách vycházel především z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 12. 2015, č. j. 33 Cdo 4180/2014-128, který se zabýval povahou zaopatřovací smlouvy v pojetí zákona o výkonu ústavní