6 As 73/2016 — Nejvyšší správní soud

41 A 4/2018- 41 - text 24 pokračování 41 A 4/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně: D. T., bytem ….., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.12.2017, č.j. JMK 173040/2017, sp.zn. S-JMK 61805/2016/OD/Ib takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žaloba žalobkyně směřuje proti rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice ze dne 23.3.2016, č.j. OSDD/68443/2015-9, jímž byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle § 125f zák.č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „silniční zákon“), kterého se měla podle výroku rozhodnutí I. stupně dopustit tím, že „jako provozovatel vozidla R.Z.: …. v rozporu s ust. § 10 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemní komunikaci stanovené tímto zákonem. Automatizovaným technickým prostředkem používaným při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích bez obsluhy bylo zjištěno, že dne 28.9.2015 v 09:30 hod. v Židlochovicích na ul. Nádražní 733 neustanovený řidič vozidla R.Z.: …. překročil nejvyšší dovolenou rychlost, stanovenou zvláštním právním předpisem nebo dopravní značkou v obci o méně než 20 km/hod. v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod. jel rychlostí 62 km/hod., resp. 59 km/hod. (dle toleranční odchylky měření 3 km/hod., viz. evropská směrnice č. 75/443/VHS a zák.č. 505/1990 Sb., o metrologii)“. Za to mu byla uložena pokuta 1 500 Kč a náklady řízení 1 000 Kč. 2. Žalobní námitky žalobce proti uvedenému rozhodnutí jsou následující: Prekluse 3. Žalobce nejprve namítá, že ke dni 23.3.2017, čj. rok od vydání rozhodnutí I. stupně došlo k prekluzi dle § 30 odst. 1 ve spojení s § 32 odst. 2 písm. b) zák.č. 250/2016 Sb. Ust. § 112 odst. 2 téhož zákona nelze aplikovat, neboť je pro zjevný rozpor s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Nedostatek důvodů a měření rychlosti 4. Žalobce dále namítá, že rozhodnutí I. stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť správní orgán nijak nepopsal způsob, jakým hodnotil jednotlivé důkazy, tedy nepopsal, jaké konkrétní skutečnosti zjistil z jakého podkladu rozhodnutí a dále, jakým způsobem. Současně měl správní orgán popsat, jak ohodnotí provedené důkazy jednotlivě, ve vzájemných souvislostech, a také jako celek. 5. Správní orgán učinil pouze tzv. souhrnné zjištění, tedy učinil výčet podkladů rozhodnutí, načež uvedl souhrn všech skutečností, který z výčtu podkladů souhrnně dovodil. Takový způsob „popisu“ hodnocení důkazů rozhodnutí nelze považovat za dostatečný, neboť při hodnocení důkazů je správní orgán povinen zabývat se jeho závažností, zákonností, pravdivostí a věrohodností, jakož je povinen popsat i své úvahy o tom, jak při provádění dokazování z jednotlivých důkazních pramenů získal jaké konkrétní důkazy (tj. pro věc relevantní skutečnosti) a jak jednotlivé důkazy posuzoval též ve vzájemných souvislostech. Nic takového se z rozhodnutí I. stupně nepodává a provedené hodnocení důkazů – pokud k němu vůbec došlo – se proto žalobci neví jako nepřezkoumatelné. 6. Žalobce rovněž namítal, že napadené rozhodnutí I. stupně je zcela zjevně toliko vyplněnou šablonou a nikoliv výsledkem myšlenkové rozhodovací činnosti. 7. Žalobce rovně namítá, že správní orgán dostatečně neodůvodnil svůj závěr o tom, že bylo měření rychlosti provedeno tzv. automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy (dále „automat“), ačkoliv se jedná o znak dané skutkové podstaty, a tedy by se touto otázkou měl správní orgán zabývat a naplnění tohoto znaku prokázat. 8. Jedná se nadto o neurčitý právní pojem, jehož aplikace by měla být zvlášť podrobně zdůvodněna. Parametry rychloměrů a způsob jejich fungování dále není obecně známou skutečností a je proto nutné jej prokazovat. Jinými slovy nelze a priory vycházet z toho, že použitý rychloměr je tzv. automatem, neboť toto není notorietou, a s ohledem na zásadu in dubio pro reo je nutné presumovat opak. Správní orgán však bez dalšího uvedl, že se jednalo o „automat“, a tento závěr je tak nesporně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, jakož i neprokázaný. 9. Správní orgán rovněž zcela pominul skutečnost, že jedním ze znaků dané skutkové podstaty je též to, že porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu. Správní orgán však tento znak dané podstaty zcela ignoroval, a nijak jeho naplnění neprokazoval a ani neodůvodnil. Jedná se tak opět o důvod nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti. Jedná se o § 125f odst. 2 písm. c) silničního zákona. 10. Správní orgán se ve svém rozhodnutí nijak nezabýval ani podmínkami měření rychlosti, tj. zejména podmínkami uvedeným v § 79a silničního zákona, neboť nijak neřešil účel měření, zda bylo měření provedeno v součinnosti s Policií ČR, a dále, zda bylo provedeno na úseku určeném Policií ČR, jedná se tak opět o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. 11. Správní orgán se však nezabýval ani tím, zda měření provedl oprávněný subjekt, a zda byl dodržen požadavek v § 24b odst. 2 zákona o obecní policii (pokud se tedy skutečně jedná o tzv. automat, jedná se nepochybně současně i o stálý automatický technický systém, o jehož zřízení je nutné veřejnost vhodným způsobem informovat). 12. Rovněž pak dále poukazuje na to, že správní orgán neprokázal a neřešil ani to, zda místo, kde byla měřena rychlost, bylo označeno příslušnými dopravními značkami, tj. značkou „Měření rychlosti“ (č. IP 31a), která označuje začátek úseku měření rychlosti jízdy obecní policií, a značkou „Konec měření rychlosti“ (č. IP 31b), která označuje konec úseku měření rychlosti jízdy obecní policií [srov. § 12 odst. 1 písm. oo) a pp) vyhlášky č. 30/2001 Sb.]. 13. Povinnost obecní policie užívat těchto značek vyplývá jak ze samotné existence těchto značek v předmětné vyhlášce, tak právě i z § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, podle kterého je obecní policie povinna vhodným způsobem uveřejnit informace o zřízení stálého automatického technického systému. Pokud takovým systémem je rychloměr, kterým obecní policie provádí měření rychlosti, je nasnadě, že takovým vhodným způsobem je právě umístění dopravních značek, které podle vyhlášky Ministerstva dopravy označují úsek měření rychlosti obecní policií. 14. Jelikož se správní orgán touto podmínkou měření rychlosti obecní policií vůbec nezabýval, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, a jelikož tuto podmínku neprokázal, je jeho rozhodnutí nezákonné. 15. Žalobce nadto namítá, že je zcela zřejmé, že úsek těmito značkami označen nebyl, a je tedy zřejmé, že měření bylo provedeno nezákonně, a je tak nutné dovodit, že překročení rychlosti nebylo zákonným způsobem prokázáno, neboť jediný důkaz o rychlosti je nepoužitelný, neboť byl získán v rozporu s právními předpisy. 16. Dále žalobce namítá, že jeho zástupci se nepodařilo v právním řádu nalézt právní základ pro skrytý výkon pravomoci obecní policie měřit rychlost podle § 79a silničního zákona. Obecně přitom platí, že výkon pravomoci musí být vykonáván transparentně, s vědomím dotčené osoby. Výjimka musí výslovně vyplývat ze zákona, jak to např. činí trestní řád ve vztahu k pravomoci Policie ČR sledovat osoby a věci podle § 158d skrytým způsobem. 17. Obdobné zmocnění ke skrytému měření rychlosti obecní či státní policií však neexistuje, a je tak nutné dovodit, že měření rychlosti prováděné skrytým způsobem, tedy způsobem, kdy řidič není prokazatelně o možném změření informován, je postupem ultra vires. 18. A to nejen po formální stránce věci, ale též v materiálním smyslu, neboť zákonem předvídaný účel měření (zvyšování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, tedy prevence) je podstatně více naplňován tehdy, je-li měření prováděno viditelně, neboť v takovém případě zpomalí asi každý řidič, zatímco v případě, že je měření prováděno utajeně, sice asi nakonec poputuje do obecního rozpočtu více financí z určených částek a pokut, nicméně jediný podle zákona legitimní účel měření rychlosti je definován jasně - a velmi odlišně (nikoliv jako zdroj příjmů obce, ale jako nástroj ke zvýšení bezpečnosti provozu). 19. Je tedy nutné dovodit procesní nepoužitelnost důkazu, který byl získán v rozporu s právními předpisy, tedy nelze přistoupit na to, aby byl jako důkaz užit záznam o měření rychlosti, který byl v rozporu s ústavním pořádkem proveden skrytým způsobem. 20. Správní orgán dále neodůvodnil ani závěr, že v případě žalobce se nevyskytly žádné významné okolnosti, které by vedly k tomu, že by nebyla naplněna mater