2 Afs 87/2010 — Nejvyšší správní soud

62 Af 145/2015- 59 - text 10 pokračování 62 Af 145/2015 62 Af 145/2015-59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Xella CZ, s.r.o., se sídlem Vodní 550, Hrušovany u Brna, zastoupený Rödl & Partner Tax, k.s., se sídlem Platnéřská 191/2, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.10.2015, č.j. 34242/15/5200-11433-703604, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19.10.2015, č.j. 34242/15/5200-11433-703604, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí – platební výměr na úrok z prodlení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 12.2.2015, č.j. 718142/15/3005-52521-711737. Rozhodnutím ze dne 8.11.2013, č.j. 3602127/13/3005-24901-711346, správce daně povolil žalobci výjimku z povinnosti zálohovat daň z příjmů právnických osob v době od 1.10.2013 do 31.12.2013 za zdaňovací období od 1.1.2013 do 31.12.2013. Předmětná záloha byla splatná ke dni 16.12.2013. V důsledku fúze sloučením se žalobce stal univerzálním právním nástupcem společnosti Hebel CZ s.r.o., přičemž veškeré jmění zaniklé společnosti přešlo na žalobce. Prvostupňovým rozhodnutím vyrozuměl správce daně žalobce o předpisu úroku z prodlení ve výši 1 216 387 Kč za nezaplacené zálohy ve výši 9 618 000 Kč za zdaňovací období od 1.10.2013 do 31.12.2014. Správní orgány dovodily, že s ohledem na přeměnu došlo ke změně účetního období a žalobce se dostal do prodlení s placením záloh na daň z příjmů právnických osob za předmětné zdaňovací období, když rozhodný den dle projektu přeměny byl určen na 1.10.2013, přičemž přeměna byla zapsána do obchodního rejstříku dne 20.10.2014. S ohledem na § 38a odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „zákon o daních z příjmů“), tak v daném případě běží zálohové období od 1.10.2013 do 31.12.2014. Závěry žalovaného nyní žalobce napadá podanou žalobou. I. Shrnutí žalobní argumentace Žalobce namítá, že zálohová povinnost splatná ke dni 16.12.2013 byla zrušena rozhodnutím správce daně o stanovení zálohy jinak, přičemž na tuto skutečnost neměla vliv změna účetního období; správce daně tak nebyl oprávněn předepsat žalobci úrok z prodlení s odůvodněním, že nebyla uhrazena zálohová povinnost. Žalobce uvádí, že zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), v § 174 odst. 5 neumožňuje správci daně vymezit podmínky, jejichž splněním dojde k faktické anulaci rozhodnutí o stanovení zálohy jinak; jedná se tak o libovůli správce daně, přičemž v projednávaném případě stanovená podmínka, zakotvená v rozhodnutí o povolení výjimky z povinnosti zálohovat daň z příjmů, je podle žalobce neplatná. Žalobce předmětnou situaci srovnává s institutem posečkání daně dle § 156 a násl. daňového řádu, kde je připuštěno, aby správce daně rozhodnutí o posečkání podmínil. Žalovaný se přitom s předmětnou námitkou uplatněnou v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nedostatečně vypořádal. Pokud jde o § 38a zákona o daních z příjmů, ten se podle žalobce použije jen tehdy, pokud není o zálohové povinnosti rozhodnuto správcem daně podle § 174 odst. 5 daňového řádu jinak. Pokud zákon o daních z příjmů neobsahuje speciální úpravu týkající se moderační pravomoci správce daně, uplatní se obecná úprava obsažená v daňovém řádu. Rozhodnutí o stanovení záloh jinak tak nemůže být ex post zrušeno pouze z důvodu změny účetního období podle § 17a písm. c) zákona o daních z příjmů. Nadto zákon o daních z příjmů neobsahuje žádné speciální ustanovení, podle kterého by v důsledku změny účetního období docházelo ex lege ke zrušení rozhodnutí správce daně o stanovení zálohové povinnosti jinak. Takové ustanovení neobsahuje ani daňový řád. Úprava zálohové povinnosti v zákoně o daních z příjmů tak podle žalobce nemá vliv na zálohovou povinnost stanovenou rozhodnutím správce daně. Žalobce dále uvádí, že daňový řád upravuje možnost stanovení záloh jinak proto, aby zálohy co nejpřesněji odpovídaly odhadované budoucí dani a aby nedocházelo k přeplácení budoucí daně. Zákon přitom neumožňuje, aby správce daně rozhodl zpětně o nesnížení či nezrušení zálohové povinnosti z důvodu, že v rozhodnutí o stanovení záloh jinak zakotvil podmínku, kterou podmínil platnost takového rozhodnutí. Změna účetního, resp. zdaňovacího období, kterou stanovil správce daně v rozhodnutí o stanovení záloh jinak, nemůže zapříčinit věcnou změnu objektivních okolností, které byly důvodem žádosti žalobce o snížení zálohové povinnosti, a nelze ji subsumovat ani pod požadavek odůvodněného případu podle § 174 odst. 5 daňového řádu, který je důvodem pro změnu zálohové povinnosti. Daňový řád podle žalobce nepočítá se začleněním jakékoli podmínky do rozhodnutí o stanovení záloh jinak. Žalobce dále uvádí, že přeplatek na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.10.2013 do 31.12.2014 dokonce převyšuje spornou zálohovou povinnost a odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 16.3.2006, sp. zn. IV. ÚS 49/04, podle něhož nemá být daňový subjekt nucen zálohovat stát v rozsahu zjevně nepřiměřeném vůči předpokládané daňové povinnosti za dané zdaňovací období. Ani s touto argumentací se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Žalobce konečně namítá, že před 16.12.2013 nedošlo ke změně účetního, resp. zdaňovacího období, neboť tato změna nastala až ke dni zápisu fúze do obchodního rejstříku, když ke dni 16.12.2013 nebylo o uskutečnění fúze rozhodnuto. Podle žalobce pouhým stanovením rozhodného dne nedochází ke změně zdaňovacího období ve smyslu § 17a písm. c) zákona o daních z příjmů, což lze dovodit též z § 38m odst. 4 zákona o daních z příjmů, z něhož žalobce dovozuje, že zákonodárce počítal s možností, že až do zápisu fúze do obchodního rejstříku není najisto postaveno, zda se fúze uskuteční. Žalobce současně považuje za nepřípadný odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.2.2011, č.j. 2 Afs 87/2010-65. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby zdejší soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí. V rozhodnutí o povolení výjimky s uvedením následků změny účetního období byl žalobce výhradně poučen o zákonných důsledcích případné změny zdaňovacího období, ke kterým dochází ex lege. Včleněním předmětného sdělení správce daně důsledně naplnil zásadu poučovací podle § 6 odst. 3 daňového řádu; nejedná se tak o libovůli správního orgánu. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením, že § 38a zákona o daních z příjmů je aplikován tehdy, pokud není vydáno rozhodnutí podle § 174 odst. 5 daňového řádu; na obecný rámec § 174 daňového řádu navazuje speciální hmotněprávní předpis, konkrétně § 38a zákona o daních z příjmů. S ohledem na § 17a písm. c) zákona o daních z příjmů bylo v daném případě zdaňovacím obdobím období od rozhodného dne fúze, tedy od 1.10.2013, do konce kalendářního roku, ve kterém se daná přeměna stala právně účinnou, tedy do 31.12.2014. Jedná se současně o změnu účetního období ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném pro rozhodné období. V předmětném rozhodnutí bylo nadto uvedeno, že zrušená záloha, dříve splatná ke dni 16.12.2013, se vztahuje ke zdaňovacímu období od 1.1.2013 do 31.12.2013, nikoliv k novému zdaňovacímu období od 1.10.2013 do 31.12.2014. Žalovaný dále považuje za nepřípadný odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 16.3.2006, sp. zn. IV. ÚS 49/04; v nyní posuzované věci správce daně přistoupil k vydání platebního výměru na úrok z prodlení z důvodu prodlení žalobce s úhradou dílčích záloh za dané zdaňovací období. Žalovaný dále uvádí, že z účetního hlediska, resp. z pohledu zákona o daních z příjmů jsou veškeré hospodářské operace přičítány žalobci od rozhodného dne, tedy od 1.10.2013, což vyplývá též z § 3 odst. 3 zákona č. 563/ 1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“). Pokud jde o odkaz žalobce na § 38m odst. 4 zákona o daních z příjmů, ten je podle žalovaného nepřípadný, neboť řeší výhradně otázku povinnosti podat daňové přiznání. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před zdejším soudem a z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních