10 As 61/2014 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 9/2017- 70 - text  11 29 Ad 9/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: E. P. zastoupený advokátem JUDr. Radoslavem Dostálem sídlem Lazaretní 4298/11a, 615 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2017, č. j. 4180/1.30/17-3, sp. zn. Q1-2017-21, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, označeného jako „sdělení“, jímž žalovaný reagoval na podání žalobce ze dne 7. 4. 2017, žalobcem označené jako odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „Inspektorát“) ze dne 15. 1. 2014, č. j. 10702/9.30/13/14.3-RZ (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím Inspektorát uložil žalobci dle § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti pokutu ve výši 7 300 000 Kč, jakož i povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v žalobě sdělil, že svým podání ze dne 7. 4. 2017 brojil proti prvostupňovému rozhodnutí, přičemž uvedl, že prvostupňové rozhodnutí mu bylo doručeno až dne 23. 3. 2017, prostřednictvím jeho právního zástupce, přičemž ve správním spise není o předchozím doručení žádný doklad, resp. že prvostupňové rozhodnutí mu bylo doručováno dle § 19 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalobce jako účastník řízení měl v podání ze dne 7. 4. 2017 doplnit, že veškeré doklady o doručení týkající se doručovaných listin, mají ve spise stejné číslo jednací, a to č. j. 10702/9.30/13/14.3. Žalobce tak měl v daném podání dodat, že číslo jednací je jediným procesním identifikátorem listiny doručované ve správním řízení ve smyslu § 64 odst. 2 za užití § 70 odst. 1 písm. b) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o archivnictví“), a dle § 11 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby; žalobce tak konstatoval, že doklad o doručení (doručenka) neidentifikující doručovanou písemnost číslem jednacím, potažmo identifikující ji stejně jako jiné listiny ve stejném spise bez toho, aby byly odlišeny alespoň pořadovým číslem ve spise, nemůže prokazovat doručení dané písemnosti. Žalobce také v podání ze dne 7. 4. 2017 měl doplnit, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno až jeho právnímu zástupci – dle úředního záznamu ze dne 23. 3. 2017 bylo zástupci žalobce osobně předáno v kompletní podobě. 3. V rámci žaloby žalobce také uvedl, že v podání ze dne 7. 4. 2017 měl dodat, že mu prvostupňové rozhodnutí nikdy nebylo doručeno jako celek. Doručování tzv. nadvakrát nemůže založit závěr o tom, že by mohlo být doručení v takovém případě prokázáno. V takovém případě dle žalobce nastupuje § 19 odst. 7 správního řádu, dle něhož je třeba doručovat opakovaně, nelze-li doručení prokázat. 4. K tomu žalobce dodal, že v dotčeném správním řízení žalovaný již jednou rozhodoval o jeho opravném prostředku proti prvostupňovému rozhodnutí, a to tak, že toto odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 6. 3. 2014, č. j. 227/1.30/14/14.3 [žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 9. 2016, č. j. 36 Ad 39/2014-73, publikovaným pod č. 3553/2017 Sb. NSS (všechna zde uvedená rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz)]. 5. Dle textu žaloby podal žalobce své v pořadí druhé odvolání s vědomím již proběhlého správního řízení a řízení před soudem. Z rozhodnutí žalovaného z přechozího řízení, jakož i z rozhodnutí Krajského soudu v Brně a následně Nejvyššího správního soudu však žalobce dovodil, že mu původní rozhodnutí nebylo doručeno v kompletní podobě, je částečně nečitelné a neobsahuje úplné odůvodnění. Ze správního spisu přitom zástupce žalobce dne 23. 3. 2017 dovodil, že daný spis pod č. j. 10702/9.30/13/14.3 ze dne 15. 1. 2014 obsahuje několik písemností, a to s uvedeným stejným číslem jednacím. V den 16. 1. 2014, kdy mělo být prvostupňové rozhodnutí doručováno, pak spis obsahuje dokonce dva „průkazy“ od doručení „ve dvou částech“. 6. Žalobce tak dle svých slov usoudil, že prvostupňové rozhodnutí ze dne 15. 1. 2014, č. j. 10702/9.30/13/14.3-RZ, dosud nenabylo právní moci, když mu prokazatelně nebylo doručeno v kompletní podobě. Žalobce zároveň nezastírá, že listina obsahující nečitelné rozhodnutí, mu byla doručena a z důvodu procesní jistoty proti ní podal odvolání, avšak s ohledem na nesrozumitelnost předmětného rozhodnutí nemohl postřehnout, že doručována byla jen jeho část, že některé části chyběly. To zjistil až 23. 3. 2017, kdy jeho právnímu zástupci bylo prvostupňové rozhodnutí předáno v kompletní podobě. 7. Žalovaný na odvolání žalobce reagoval toliko nyní napadeným rozhodnutím, označeným jako sdělení. V něm přitom polemizuje s žalobcem ohledně právní moci prvostupňového rozhodnutí a uvádí, že dané rozhodnutí již není možné napadnout dovoláním, a že je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. 8. Napadeným rozhodnutím se žalobce cítí dotčen na svých právech. Toto rozhodnutí „svého druhu“ je nezákonné pro absolutní nedostatek formy. Jednalo se o rozhodnutí v materiálním smyslu, kdy žalovaný zcela pominul § 92 odst. 1 správního řádu upravující postup odvolacího orgánu v případě, kdy odvolání považuje za opožděné nebo nepřípustné. Toto rozhodnutí tak trpí vadou spočívající v absolutním nedostatku formy (absence náležitostí dle § 67 a 68 správního řádu). Proto žalobce nemůže ve vztahu k němu uplatnit své věcné námitky. Žalovaný se tím zjevně vyhýbá vydání formálního rozhodnutí, které by žalobce mohl napadnout v intencích jeho odůvodnění ve správním soudnictví. Přitom podal žalobce v podstatě blanketní odvolání, které však obsahovalo argumentaci k jeho přípustnosti, a námitku, že bude v přiměřené době doplněno; žalovaný však žalobce nevyzval k odstranění vad odvolání postupem dle § 37 odst. 3 správního řádu a za užití § 82 odst. 2 správního řádu, čímž řízení zatížil další vadou. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval průběh řízení, v němž byla žalobci uložena shora specifikovaná pokuta, a poukázal na to, že konečné rozhodnutí ve věci již přezkoumaly správní soudy. Až dne 12. 6. 2017 bylo žalovanému předáno podání žalobce označené jako odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Přitom dle žalovaného, v rozporu s žalobními tvrzeními, správní spis obsahuje jednoznačný identifikátor prvostupňového rozhodnutí ve smyslu zákona o archivnictví, stejně jako doručenku dosvědčující, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci řádně doručeno dne 16. 1. 2014. S odkazem na § 19 odst. 7 správního řádu pak žalovaný poukazuje na obsah „původního“ odvolání z roku 2014, přičemž z obsahu tohoto odvolání, správní žaloby i kasační stížnosti je zřejmé, že žalobci bylo prvostupňového rozhodnutí řádně doručeno. 10. Dále žalovaný odkázal na § 48 správního řádu, který zakotvuje překážku věci rozhodnuté; nezměnitelnost rozhodnutí, dovozovaná z principu materiální právní moci, je označována i jako obecná právní zásada non bis in idem. 11. Nesouhlasí-li přitom žalobce se závěry žalovaného, že o jeho odvolání bylo již jednou pravomocně rozhodnuto, potažmo že již jednou řádného opravného prostředku proti prvostupňovému rozhodnutí využil, je jeho právem domáhat se soudní ochrany proti tomuto závěru žalovaného. I kdyby mělo v posuzovaném případě být vydáno rozhodnutí, má žalovaný za to, že přesto nebyl žalobce krácen na svých právech. 12. Při formulaci daných závěru žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 542/09 (všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na http://nalus.usoud.cz), které se týká problematiky rozhodnutí v materiálním smyslu. Na základě toho žalovaný uvádí, že se podáním žalobce, označeným jako odvolání, zabýval, byť o něm nerozhodl úkonem formálně označeným jako „rozhodnutí“. Z předmětného sdělení jasně vyplývá vůle žalovaného spočívající v negativním rozhodnutí o odvolání žalobce, a to včetně jeho důvodů; je též zřejmé, že žalovaný tímto sdělením řízení o odvolání ukončil a nehodlá se jím dále zabývat, k čemuž uvedl i to, že nejsou shledány podmínky pro zahájení přezkumného řízení. 13. Přestože tak o odvolání žalobce nebylo rozhodováno formalizovaným aktem, nebyl žalobce zkrácen na svých právech. V těchto souvislostech žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2009, č. j. 5 As 13/2009-61, publikovaný pod č. 1855/2009 Sb. NSS, který se zabýval otázkou nicotnosti správních rozhodnutí, přičemž dle žalovaného takových vad žalobou napadený akt nedosahuje. 14. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/200