1 Afs 20/2008 — Nejvyšší správní soud

29 Af 50/2019- 189 - text  14 29 Af 50/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobce: MAGION system, a.s., IČO 25872818 sídlem Jiráskova 1252, 755 01 Vsetín zastoupený advokátem Mgr. Markem Šimkou sídlem Šumavská 519/35, 602 00 Brno proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno za účasti: Univerzita Karlova sídlem Ovocný trh 560/5, 166 36 Praha zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Brožem sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 14. 6. 2019, č. j. ÚOHS-R0059/2019/VZ-16794/2019/322/PJe, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 14. 6. 2019, č. j. ÚOHS-R0059/2019/VZ-16794/2019/322/PJe, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 228 Kč, a to k rukám jeho advokáta Mgr. Marka Šimky do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“) rozhodnutím ze dne 14. 6. 2019, č. j. ÚOHS-R0059/2019/VZ-16794/2019/322/PJe, zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2019, č. j. ÚOHS-S0058/2019/VZ-08800/2019/532/LOh (dále také jen „rozhodnutí žalovaného“), a toto rozhodnutí potvrdil. 2. Své rozhodnutí žalovaný přijal jako správní orgán příslušný dle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“) ve správním řízení zahájeném dne 11. 2. 2019 na návrh žalobce ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (osoby zúčastněné na řízení) učiněných při zadávání veřejné zakázky „RUK – ÚVT – Dodávka, technická podpora a rozvoj jednotného ekonomického informačního systému na Univerzitě Karlově - Druhé opakování“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 10. 2018 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22. 10. 2018 pod ev. č. Z2018-036246, ve znění oprav uveřejněných dne 29. 11. 2018, dne 17. 12. 2018 a dne 11. 1. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. 10. 2018 pod ev. č. 2018/S 204-464317, ve znění oprav uveřejněných dne 29. 11. 2018 pod ev. č. 2018/S 230-525719, dne 18. 12. 2018 pod ev. č. 2018/S 243-555213 a dne 10. 1. 2019 pod ev. č. 2019/S 007-011707 (dále také jen „předmětná veřejná zakázka“). Žalovaný rozhodl tak, že návrh navrhovatele (žalobce) podle § 265 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. 3. Žalobcův návrh přitom směřoval zejména proti nastavení zadávacích podmínek, v důsledku čehož mu měla být znemožněna účast v zadávacím řízení. Žalobce měl za to, že kritéria technické kvalifikace požadující zkušenost dodavatele se zpracováním tzv. ekonomicko-organizačního projektu (dále jen „EOP“) jsou diskriminační a nepřiměřená a dále, že subjektivní kritéria hodnocení kvality nabídek jsou netransparentní a nedostatečná pro přípravu nabídky [daný EOP byl dle bodu 4.5.A. zadávací dokumentace charakterizován jako „dokument obsahující popis nastavení ekonomické metodiky (zpracování ekonomických informací) a ekonomických procesů v konkrétní firmě či organizaci a zároveň obsahující návrh optimalizace tohoto nastavení a těchto procesů“]. Žalobce svým návrhem rovněž brojil proti nepřiměřenému prodloužení lhůty pro podání nabídek v souvislosti s vysvětlením zadávací dokumentace ze dne 8. 1. 2019. Žádnou z těchto námitek posléze žalovaný ani předseda Úřadu neshledali důvodnými. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobu žalobce spojil s návrhem na nařízení předběžného opatření dle § 38 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Tomuto návrhu soud vyhověl, když usnesením ze dne 16. 7. 2019, č. j. 29 Af 50/2019-131, osobě zúčastněné na řízení zakázal uzavřít smlouvu v předmětném zadávacím řízení. Přitom již v rámci daného návrhu žalobce zdůraznil nepřiměřenost požadavku na vypracování EOP před implementací samotného jádra dané veřejné zakázky, jíž je ekonomický informační systém (dále jen „EIS“). Požadavek technické kvalifikace spočívající v předchozí realizaci EOP, a to včetně zkušeností členů realizačního týmu s takovou činností, byl nepřiměřené také proto, že vypracování EOP před implementací EIS je v praxi zcela neobvyklé, požaduje to až nyní zadavatel, a proto na trhu neexistuje dostatek relevantních referenčních zakázek. Tím je omrzena hospodářská soutěž pro dodavatele, kteří jsou kvalifikovaní pro implementaci EIS a související vypracování EOP, pakliže si jej zadavatel přeje. Daný kvalifikační předpoklad také vykazuje znaky diskriminace, neboť žalobce má důvodné podezření, že mu vyhovuje jediný subjekt, společnost BBM spol. s r. o. 5. Zadavatelem požadované předchozí zkušenosti tak dle žalobce neexistují. Neobstojí argument žalovaného, který uvedl v bodě 130. svého rozhodnutí, že zadavatel v zadávacím řízení obdržel dvě nabídky. Dle žalobce totiž z obsahu správního spisu (a z daných nabídek) plyne, že žádná z předložených referencí nesplňuje kvalifikační požadavky zadavatele. Žádná z předložených referencí totiž nevyhovuje vymezení EOP dle zadávací dokumentace. 6. Dle žalovaného je také problematické, že vyjádření k podkladům rozhodnutí bylo předsedovi Úřadu doručeno dne 10. 6. 2019, a již čtyři dny nato předseda Úřadu rozhodl o zamítnutí rozkladu. To odporuje praxi žalovaného, žalovaný byl povinen rozklad posoudit v plném rozsahu, tedy cestou rozkladové komise, což nenastalo. Nadto předseda Úřadu ve svém rozhodnutí uvádí, že nyní nehodnotí, zda v nabídkách předložené reference odpovídají zadávací dokumentaci, neboť to je úlohou zadavatele při posuzování nabídek. Takový přístup je dle žalobce nesprávný a svědčí o tom, že předseda Úřadu nedostatečně posoudil relevantní důkazní prostředky, resp. se jimi odmítl zabývat. V jiných srovnatelných případech žalovaný dle žalobce nabídky posuzuje, a to za účelem zjištění, zda byly zadávací podmínky nastaveny nezákonně. 7. Žalobce je tak toho názoru, že žalovaný byl povinen přihlédnout k reálnému obsahu podaných nabídek (přeložených referencí) a učinit si vlastní úsudek o jejich souladu s kvalifikačními požadavky zadavatele, aby potvrdil, či naopak vyvrátil argumentaci žalobce, že požadavky zadavatele jsou nepřiměřené či skrytě diskriminační, neboť vyžadují neexistující či jen obtížně dosažitelnou referenci, čímž vylučují z možnosti podat nabídku objektivně kvalifikované dodavatele. Nelze zároveň přijmout argument, že žalobce má k dispozici následný přezkum týkající se souladu nabídek se zadávací dokumentací, neboť k podání takového návrhu již žalobce nemusí být později oprávněn. Nadto byl žalobci obsah nabídek zpřístupněn až v řízení o rozkladu, čímž mu byl odebrán jeden stupeň, v jehož rámci mohl uplatňovat svou argumentaci. 8. V návaznosti na obsah svého rozkladu žalobce dále uvedl, že žalovaný neučinil nic pro to, aby pravdivost žalobcových domněnek svědčících o nepřiměřeném a diskriminačním charakteru zmíněného požadavku na reference ověřil či vyvrátil. Žalovaný tak nedostatečně zjistil skutkový stav a spokojil se jen s formulacemi zadavatele týkajícími se důležitosti EOP jakožto součásti dodávky EIS. V tomto ohledu byla v řízení rovněž hrubě narušena rovnost stran. Žalobce v řízení předložil důvodná podezření, a nelze po něm, jak to činí žalovaný a předseda Úřadu, vyžadovat, aby, jakožto soukromá osoba, snášel všechny potřebné důkazy. 9. Žalobce také uvedl, že v rozkladu detailně brojil proti nepodloženým závěrům rozhodnutí žalovaného, co je a co není obvyklou součástí EOP a EIS. Obecné formulace v bodu 54. a násl. rozhodnutí předsedy Úřadu svědčí o tom, že namísto toho, aby se předseda Úřadu zabýval zjištěním skutkového stavu (posouzení přezkoumatelnosti zcela nepodložených závěrů v rozhodnutí žalovaného), vytýká žalobci, že nenavrhl důkazy pro svá tvrzení. Žalobce totiž mj. označil své reference, které má v souvislosti se zpracováním obdobných veřejných zakázek (např. pro Masarykovu univerzitu); žalovanému nic nebránilo, aby se na tohoto či jiné označené odběratele obrátil a vnesl na ně dotaz na obsah dodávek EIS apod. 10. Formulace žalovaného v tomto směru považuje žalobce za obecné a nepodložené konkrétními podklady, přičemž danou nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného svým rozhodnutím aproboval i předseda Úřadu. Podobně se žalovaný (či předseda Úřadu) řádně a přezkoumatelně nevypořádal s námitkou diskriminace zahraničních dodavatelů, když neověřoval relevanci a reálnost dílčí odlišnosti české a slovenské úpravy týkající se účetních předpisů při realizaci EIS od českého subjektu v prostředí slovenského právního řádu (žalobce zde odkazoval na vlastní realizaci EIS pro Slovenskou technickou univerzitu v Bratislavě). II