2 Afs 69/2012 — Nejvyšší správní soud

31 A 181/2017- 58 - text 7 31 A 181/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Obaly Morava, a.s., IČ 25252968 sídlem tř. Tomáše Bati 1700, 765 02 Otrokovice zastoupen advokátkou Mgr. Markétou Vojtáškovou, sídlem Kvítková 124, 760 01 Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje odbor územního plánování a stavebního řádu sídlem Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.5.2017, č.j. KUZL 32203/2017, sp.zn. KUSP 18890/2017 ÚP-Mor takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Městský úřad Otrokovice, odbor stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 2. 2. 2017, č. j. SÚ/376/2017/TKA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalobci nařídil odstranění stavby „Přístavba administrativní budovy č.p. 1700, areál TOMA, a.s., Otrokovice“ na pozemcích parc. č. 458/89 a parc. č. st. 2833 v k.ú. Otrokovice. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě kterého žalovaný svým rozhodnutím ze dne 11. 5. 2017, č. j. KUZL 32203/2017, sp. zn. KUSP 18890/2017 ÚP-Mor (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) prvostupňové rozhodnutí částečně změnil (zejména v označení aplikovaného zákona a popisku zakreslení odstraňované stavby do fotografie) a ve zbytku odvolání podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl. II. Obsah žaloby 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že stavební úřad nevydal před nařízením kontrolní prohlídky po zániku právního předchůdce žalobce – společnosti Reality Morava, a. s. – rozhodnutí o procesním nástupci. Ke dni nařízení kontrolní prohlídky nebyl osobou, jenž by byla povinna součinností stavebnímu úřadu. Žalovaný nesprávně posoudil otázku vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům ke dni nařízení kontrolní prohlídky. Zákon č. 125/2008 Sb. na právní posouzení vlastnictví k nemovitostem nedopadá. Navíc se žalovaný nevypořádal s tím, že společnosti zveřejnily projekt přeměny a co tento projekt obsahoval. Bylo na místě aplikovat ustanovení občanského zákoníku a zjistit stav evidence v katastru nemovitostí. Pokud existovaly pochybnosti ohledně otázky vlastnictví pozemků, bylo nezákonné nařídit kontrolní prohlídku a dožadovat se součinnosti. Předmětné výzvy jsou nicotnými úkony. Správní řád sice otázku procesního nástupnictví výslovně neupravuje, avšak lze daný postup dovodit z hlediska zásad správního řízení a výkladu zákona v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu. Vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví bylo zvláště nezbytné, když otázka vlastnictví staveb byla ke dni provedení fúze sporná. Tato vada nemohla být zhojena tím, že se následně žalobce stal vlastníkem předmětné stavby. Žalobce dále namítá neurčitost a nevykonatelnost výroku prvostupňového rozhodnutí z důvodu, že v jihovýchodní části průmyslového areálu TOMA Otrokovice se nachází vícero budov, které mají 3 NP a jsou opláštěny sendvičovými panely. Navíc přístavba tvoří se stávající budovou pohledově jeden celek. Dispozice přístavby a stávající stavby jsou totožné a je také totožné napojení na vodu, elektrickou a tepelnou energii z budovy 63a. Navíc na pozemku parc. č. st. 2833 stojí průmyslový objekt č.p. 1700, a to tak, že její obvod je současně hranicí pozemku. Vzhledem k tomu nemůže být odstraňovaná přístavba umístěna i na tomto pozemku. Tato nesprávnost ve spojení s neurčitostí může vést k tomu, že bude po žalobci vymáhán výkon rozhodnutí ve větším než zákonném rozsahu. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že řízení bylo v každé jeho fázi vedeno s vlastníkem stavby. Žalobce, případně jeho právní nástupce měl možnost po celou dobu řízení uplatňovat svá procesní práva. Námitku nedostatečného vymezení odstraňované stavby žalobce oproti odvolání rozšířil zavádějícími tvrzeními, která nemají oporu ve spisech. Žalobce si plete popis stavby se specifikací umístění. Zastavěné pozemek parc. č. st. 2833 byl vymezen jako místo nepovolené stavby proto, že přístavba na stavbu přímo navazuje. Odstraňovaná stavba je dostatečně specifikována. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 5. Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Nejprve se soud zabýval námitkou, že žalovaný nesprávně posoudil otázku vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům ke dni nařízení kontrolní prohlídky. Stavební úřad žalobce považoval za vlastníka předmětné stavby již na základě nastoupení právních účinků přeměny, kdy se stal žalobce právním nástupcem společnosti Reality Morava a. s. Podle žalobce se ovšem stal vlastníkem stavby až zápisem do katastru nemovitostí. 7. Podle § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu. 8. Podle § 59 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přeměnách“) právní účinky přeměny nastávají dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku, nestanoví-li tento zákon něco jiného. 9. Podle § 61 zákona o přeměnách fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného. 10. V posuzované věci došlo k tomu, že se žalobce sloučil fúzí se zanikajícími společnostmi Reality Morava a.s. a ŘEHOŘÍK Group, a.s. a přešlo na něj veškeré jmění společností Reality Morava a.s. a ŘEHOŘÍK Group, a.s. Tato přeměna byla do obchodního rejstříku zapsána dne 28. 3. 2014. Tuto skutečnost zjistil stavební úřad právě z obchodního rejstříku a krajský soud v obchodním rejstříku ověřil pravdivost tohoto zjištění. Uvedené skutečnosti jsou ostatně mezi účastníky nesporné. 11. Podle názoru soudu se nabytí vlastnického práva k předmětné stavbě v důsledku fúze sloučením žalobce mimo jiné se společností Reality Morava a. s. řídí zákonem o přeměnách a nikoliv § 1105 občanského zákoníku. Toto ustanovení je zařazeno do pododdílu s označením „Převod vlastnického práva“ (v rámci oddílu označeného „Nabytí vlastnického práva“), přičemž již systematickým výkladem je nutno dospět k závěru, že se jedná o pravidla platná pouze pro jeden z řady zákonných titulů pro nabytí vlastnického práva. To potvrzuje i text daného ustanovení, které hovoří o nabytí vlastnického práva na základě jeho převodu – tedy právního jednání původního a nového vlastníka. Přeměnu obchodní společnosti přitom nelze považovat za převod vlastnictví. Nejde totiž o sukcesi singulární (převedení konkrétně určených práv či povinností), nýbrž univerzální (nastoupení do všech práv a povinností zanikajícího subjektu). Přechází-li v rámci univerzální sukcese mimo jiné také vlastnické právo k nemovité věci, neřídí se tato situace, stejně jako v případě dědění, ustanovením § 1105 občanského zákoníku, a to už proto, že se nejedná o převod vlastnického práva, nýbrž o jeho přechod. 12. Pro případ přechodu vlastnického práva z titulu přeměny obchodní společnosti je rozhodná speciální právní úprava upravující účinky přeměny. Touto právní úpravou jsou zejména § 59 a 61 zákona o přeměnách. Podle těchto ustanovení přitom platí, že v případě fúze sloučením nástupnická společnost vstupuje do právního postavení zanikajících společností, přičemž účinky přeměny nastávají dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Jelikož neexistuje žádné speciální ustanovení, které by regulovalo okamžik nabytí vlastnického práva v případě nemovitých věcí, platí i pro tento případ uvedená obecná pravidla. Absence speciální úpravy je přitom logická, neboť pokud by zákonodárce přijal podobnou úpravu, jaká je obsažena v § 1105 občanského zákoníku, vytvořil by tím určité období právního vakua v době od zániku původního vlastníka do zápisu vlastnictví k nemovitosti ve prospěch nástupnické společnosti. V tomto období by vlastníkem ne