3 Ads 57/2013 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 20/2018- 59 - text pokračování 10 41Ad 20/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: Z. B. bytem …….. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2018, č. j. 510 901 095/315-JS takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí označené v záhlaví tohoto rozsudku a domáhal se jeho zrušení. V žalobě a jeho doplňku uvedl, že žalobu podává z důvodu špatně spočítaného důchodového výměru (viz rozhodnutí z 19. 2. 2018). Domnívá se, že mu neprávem ČSSZ nezapočítala poúrazové doplatky za roky 1986-1994. V roce 1979 měl pracovní úraz u podniku Sigma Brno. Od tohoto podniku mu chodil každý měsíc poštovní poukázkou poúrazový doplatek k výši jeho mzdy. Tento doplatek od firmy Sigma Brno pobíral do roku 1994, uchovány má však pouze některé poštovní ústřižky. V roce 1994 došlo ke krachu firmy Sigma Brno, kterou odkoupila firma MILO Olomouc a od tohoto roku byl poúrazový doplatek vyplácen touto firmou, veškeré doplatky od této firmy má řádně zaevidované. V době, kdy žádal o starobní důchod, doplatky od podniku Sigma Brno dohledával ve všech možných archivech, bohužel však neúspěšně. Z tohoto důvodu si nechal vypracovat znalecký posudek pro stanovení správné výše náhrady za ztrátu na výdělku soudním znalcem v oboru ekonomika Ing. J. B., přičemž tento znalecký posudek stanovil správnou výši náhrady za ztrátu na výdělku a je z data 27. 10. 2016. Tento znalecký posudek žalobce zaslal i soudu a také originál poštovních poukázek ohledně vyplaceného doplatku, a to těch poštovních poukázek, které dohledal. 2. Právě z důvodu, že doplatky za uvedené období roku 1986 až 1994 mu nebyly započítány, došlo k nesprávnému výpočtu výše jeho starobního důchodu, a proto by rozhodnutí žalované mělo být zrušeno, věc žalované vrácena k dalšímu řízení s tím, že žalobci by byla vyměřena výše starobního důchodu ve správné výši. 3. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že jejím rozhodnutím č. j. 510 901 095 ze dne 5. 12. 2016 bylo rozhodnuto o přiznání starobního důchodu žalobci s účinností od 1. 10. 2016 v celkové výši 13.124 Kč (výpočet je uveden jako součást rozhodnutí I. stupně). 4. Dne 13. 12. 2016 obdržela ČSSZ námitky žalobce proti rozhodnutí dle ust. § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., v nichž účastník vyjádřil nesouhlas s výpočtem svého důchodu. V námitkách účastník řízení předložil mj. „Potvrzení o vyplacených náhradách za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 371 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, resp. § 195 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, platného a účinného do 31. 12. 2006 z důvodu pracovního úrazu“, které však není opatřeno žádným potvrzením kteréhokoliv subjektu kompetentního k vyjádření ke mzdovým otázkám účastníka řízení. Doplnil, že ani na základě šetření – „součinnosti“ správního orgánu (ještě během správního řízení) u subjektů zapojených do archivace dokumentů zaniklých zaměstnavatelů nebyl získán žádný doklad umožňující vyhovět návrhu účastníka řízení. 5. Správní orgán i po podané správní žalobě a po získání dalších – na základě vlastní iniciativy dožádaných – odpovědí od MPSV a Kooperativy pojišťovny, a. s. Vienna Insurance Group trvá na svém dosavadním právním názoru, že účastník ve správním řízení neprokázal, že výplaty částek, které jsou vypsány na ústřižcích složenek, představují náhradu mzdy v relevantním období a ani z vyžádaných odpovědí obou jmenovaných subjektů není žalobcovo tvrzení prokázáno. Nutno rovněž zdůraznit, že žalobcem předložený rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 31C 366/84 ze dne 3. 3. 1988 dokládá pouze hmotněprávní nárok žalobce vůči svému bývalému zaměstnavateli, nikoliv však provedení výplat soudem přiznaného plnění, které je teprve pro účely správního řízení ve věci žádosti o přiznání důchodu relevantní, nikoliv samotná existence nároku (existenci nároku účastníka řízení na náhradu mzdy správní orgán nezpochybnil). De facto totéž platí i o znaleckém posudku Ing. J. B. č. ….. z …., který byl vypracován na základě žádosti žalobce a který se vyjadřuje pouze k výpočtu a výši náhrad; opět však nedokládá výplaty těchto náhrad jako takové žalobci ve sporném období mezi léty 1986 až 1994 a ani jako prameny, z nichž (soudní znalec Ing. J. B.) vycházel, nejsou uvedeny žádné mzdové doklady zaměstnance – žalobce pana B. 6. Žalovaná je přesvědčena, že ze své pozice učinila maximum pro pravdivé a úplné zjištění skutkového a právního stavu věci a že rozhodla v souladu se zákonem i získanými listinami, a s ohledem na vše výše uvedené navrhovala žalobu zamítnout. 7. Žalobce tedy napadal rozhodnutí žalované vydané v námitkovém řízení proto, že dle něho zjistil při vydání prvostupňového rozhodnutí, že žalobci nebyly započteny všechny doplatky mzdy, zasílané mu bývalým zaměstnavatelem, a to konkrétně za období let 1986 až 1994, a to z titulu, které žalobce pobíral z titulu utrpěného pracovního úrazu v roce 1979, kdy v ostatním období, kromě shora uvedených let, mu byly doplatky mzdy řádně při výpočtu starobního důchodu započítány. 8. Žalovaná uvedla, že nemohla doplatky za období let 1986 až 1994 započítat, neboť neměla žádné podklady, z nichž by vyplynulo, jaké měsíční částky byly jako náhrada mzdy žalobci vypláceny bývalým zaměstnavatelem v uvedeném období. Uvedla, že přestože po tomto se snažila všemožnými způsoby pátrat, nepodařilo se jí zjistit, jaká výše doplatku v jednotlivých měsících byla žalobci za uvedené období vyplácena a v tomto směru ani žalobce, kromě několika ústřižků poštovních poukázek, nedoložil nic, z čeho by žalovaná mohla vycházet. Podkladem nebyl ani rozsudek Městského soudu v Brně, na nějž žalovaná poukázala ve svém vyjádření, ani znalecký posudek Ing. J. B., takže žalovaná neměla žádný poklad, z něhož by mohla postavit najisto, jaká částka v období let 1986 až 1994 byla žalobci jako náhrady mzdy vyplacena, tedy neměla žádný věrohodný podklad. 9. S podklady, které žalovaná měla k dispozici, se vypořádala žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 19. 2. 2018 následujícím způsobem: 10. ČSSZ v odůvodnění napadeného rozhodnutí účastníku řízení sdělila, že náhrady za ztrátu na výdělku za období od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1994 nelze podle předloženého znaleckého posudku č. 125-4/2016 hodnotit a že poskytnuté náhrady lze pro důchodové účely započítat pouze za předpokladu, že budou potvrzeny na předepsaném tiskopisu, a to jednotlivě za každý kalendářní rok. 11. Proto účastník řízení připojil ke svým námitkám ono potvrzení o vyplacených náhradách ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ze dne 27. 10. 2016, které vytvořil soudní znalec Ing. J. B. ČSSZ v rámci tohoto námitkového řízení se snažila došetřit podklady pro požadované potvrzení o vyplacených náhradách za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a kontaktovala e-mailem, telefonicky a především písemně řadu subjektů, které mohly nebo by mohly mít povědomost, kde jsou archivovány dokumenty bývalého zaměstnavatele účastníka řízení. Sám účastník řízení zaslal ČSSZ kopii Zápisu č. 1/81 ze zasedání odškodňovací komise podnikového ředitelství ze dne 14. 4. 1981, z něhož je patrné, že účastník řízení, pracovník závodu 04 Olomouc, utrpěl pracovní úraz dne 13. 12. 1979 na stavbě SVÚM Brno. Nicméně tento zápis není opatřen identifikačními údaji bývalého zaměstnavatele účastníka řízení, např. jeho razítkem. I tak tento zápis má svou vypovídací hodnotu. Dále účastník řízení zaslal ČSSZ kopie poštovních poukázek z období srpen 1982, říjen 1982 až duben 1983, červenec 1983, září 1983 až listopad 1983, leden 1984 a prosinec 1984, z nichž jsou patrné částky zaslané účastníku řízení od podniku Sigma Brno k. p., závod 04 Olomouc. Nelze však jednoznačně určit, jakou povahu tyto zaslané částky mají. ČSSZ se snažila dopátrat k podkladům týkajících se pracovního úrazu, protože neměla potřebné informace, v kterém roce a v kterém podniku účastník řízení jej utrpěl, proto ČSSZ oslovila Kovoplast, výrobní družstvo Hluk, u kterého účastník řízení pracoval v letech 1982 až 1994, kde nebyla nalezeny dokumenty k utrpěnému pracovnímu úrazu účastníka řízení. Dále se ČSSZ obrátila na Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, protože mezitím účastník řízení ČSSZ zaslal kopii vyrozumívacího dopisu k pracovnímu úrazu ze dne 13. 12. 1979, z něhož je patrné, že Kooperativa pojišťovna, a. s. účastníku řízení poukázala za pojištěného zaměstnavatele, firmu MILO Olomouc a. s., účastníku řízení náhradu za ztrátu na výdělku za měsíce srpen a září roku 2016. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR sdělilo ČSSZ dopisem ze dne 21. 9. 2017, že rozhodnutím č. 33/1990 ministra hutnictví, strojírenství a elektrotechniky byl zrušen podnik Sigma koncern a jeho vnitřní organizační jednotky a z těchto jednotek byly založeny státní