— Nejvyšší správní soud

62 A 164/2017- 49 - text - 8 - pokračování 62 A 164/2017 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobce: COLOSEUM NEMOVITOSTI s.r.o. sídlem Květná 167/3, Brno zastoupený Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4 - Pankrác proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 567/5, Praha o žalobě proti rozhodnutí České obchodní inspekce č.j. ČOI 18175/17/O100/3000/16/17/Hl/Št ze dne 3.5.2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 3.5.2017, č.j. ČOI 18175/17/O100/3000/16/17/Hl/Št, kterým bylo částečně zrušeno, částečně změněno a ve zbytku potvrzeno prvostupňové rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského kraje ze dne 2.1.2017, č.j. ČOI 160631/16/3000/R/Mach, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 30 000 Kč z důvodu porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a z důvodu neposkytnutí informací o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů dle § 24 odst. 7 písm. m) zákona o ochraně spotřebitele. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí mimo jiné změněno tak, že výše pokuty byla snížena na 28 000 Kč, neboť žalovaná správní řízení v části týkající se nesplnění informační povinnosti v případě sporu dle § 12 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele zastavila. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce byl napadeným i jemu předcházejícím rozhodnutím zkrácen na svých právech a byla mu uložena pokuta za skutek, kterého se nedopustil. Žalobce nenaplnil objektivní skutkovou podstatu správního deliktu; při prodeji bytové jednotky uvedl informace, které mu byly poskytnuty prodávajícím. Žalovaná vycházela z nesprávné úvahy, že „…jakékoliv sdělení spotřebiteli, u kterého se později ukáže, že neodpovídá reálnému stavu věci, je klamavou praktikou…“. Prodávající (vlastník bytu) v nabídkovém listu uvedl, že plocha bytu činí cca 80 m2; po zohlednění předpokládané plochy balkónu proto žalobce v inzerátu uvedl údaj 82 m2. Žalobce dále namítá, že spotřebitel zasahoval do pracovních verzí smluv, a proto byl-li pro něho údaj o ploše bytu zásadní, jistě by trval na zakotvení údaje o ploše bytu v kupní smlouvě. Podle žalobce nebylo jeho povinností (v rámci povinností zprostředkovatele) aktivně vyhledávat a ověřovat informace od prodávajícího. Z § 2446 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je podle žalobce zřejmé, že informační povinnost zprostředkovatele (žalobce) se vztahuje pouze na ty skutečnosti, které zprostředkovatel získá v rámci plnění povinností dle zprostředkovatelské smlouvy, případně na takové informace, které mu jsou známy z jeho činnosti. Průměrný spotřebitel, který je v rozumné míře pozorný a opatrný, nemohl být informací o ploše bytu veden k rozhodnutí o koupi bytu, které by jinak neučinil. Inzerát je podle žalobce pouze prvotní informací; postupně následují další jednání a poskytování informací. Žalobce dále namítá, že součástí plochy bytu je také plocha sklepa a informace o ploše bytu tak není všeobjímající. Spotřebitel navíc dne 25.2.2016 obdržel od realitního makléře prostřednictvím e-mailu půdorys bytu s vyznačenou výměrou některých místností a s rozměry všech místností bytu. Spotřebitel tak měl možnost si skutečnou výměru bytu ověřit. Skutečnou plochu bytu byla možné ověřit také v průběhu prohlídky bytu. V inzerátu je navíc obsažen popis hlavních místností včetně jejich výměry a tyto výměry v součtu 82 m2 nedosahují. Ve spojení s dalšími informacemi v inzerátu nemohl spotřebitel dospět k závěru o tom, že plocha bytu činí 82 m2. Spotřebitel byt fyzicky viděl – jestliže by se mu byt nelíbil, jistě by jej nekoupil; „…spotřebitel nejen, že kupní smlouvu dne 15.3.2016 uzavřel po předchozí prohlídce, ale kupní cenu také zaplatil, a to v době, kdy již věděl, jaká je výměra bytové jednotky…“. V replice žalobce opětovně odmítl argumentaci žalované. 3. Ve vztahu k informování spotřebitele o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelského sporu žalobce namítá, že sice uznává své pochybení, avšak rozporuje výši uložené sankce. Povinnost informovat spotřebitele o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelského sporu byla zakotvena do zákona o ochraně spotřebitele novelou účinnou od 1.2.2016. K porušení povinností došlo již dne 25.2.2016. Prvostupňový správní orgán tak měl žalobce vyzvat k nápravě, což ostatně žalobce učinil sám automaticky. I samotný spotřebitel si byl vědom možnosti mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, neboť této možnosti, byť neúspěšně, využil. 4. Žalobce tedy z uvedených důvodů navrhuje napadené a jemu předcházející rozhodnutí zrušit. Na tomto procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalované 5. Žalovaná odkázala na napadené rozhodnutí a především uvedla, že přestože žalobce působil jako zprostředkovatel, dopadaly na něho také povinnosti plynoucí ze zákona o ochraně spotřebitele, a to včetně povinnosti jednat v souladu s požadavky odborné péče. Podle žalované tak měl žalobce poskytovat spotřebiteli pouze „…pravdivé, úplné, srozumitelné, jednoznačné, zřetelné a ověřené informace…“. Spotřebitel vycházel z původní informace, že výměra bytu je 82 m2. To, že žalobce vycházel z informací od prodávajícího, jej nezbavuje odpovědnosti za řádné uvádění informací. V nyní posuzované věci není podle žalované rozhodné, zda spotřebitel byt koupil; podstatné je, že informace o výměře bytu mohla ovlivnit úvahu spotřebitele o koupi bytu. Nadto podle žalované rozdíl mezi deklarovanou a skutečnou plochou bytu byl větší (7 m2). Podle žalované nelze po spotřebiteli, který spoléhá na poctivost prodávajícího, požadovat, aby si podávané informace ověřoval a vypočítával výměru bytu. Úhrnná pokuta, která byla žalobci uložena, odpovídá okolnostem případu. 6. Žalovaná navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta, a na tomto procesním postoji setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 7. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 8. Zdejší soud přezkoumával napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.); vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a rozhodoval bez jednání za splnění podmínek uvedených v § 51 odst. 1 s.ř.s. 9. Klíčové v nyní posuzované věci je právní posouzení, zda žalobce jako realitní makléř (zprostředkovatel) nese odpovědnost za chybně uvedenou výměru nabízeného bytu, přestože údaj o ploše bytu převzal žalobce od vlastníka bytu (prodávajícího). 10. Z podnětu spotřebitele ze dne 25.4.2016 soudu vyplývá, že po podepsání kupní smlouvy spotřebitel zjistil, že výměra užitné plochy bytu byla 75 m2, tedy o 7m2 méně než bylo uvedeno v inzerátu žalobce (82 m2), a že vzhledem k důvěře v realitní kancelář (tedy v žalobce) neměl důvod pochybovat o správnosti poskytnutých údajů. 11. Správním spisem prochází inzerát na webových stránkách žalobce, který byl předložen v rámci kontroly dne 12.5.2016. Z inzerátu plyne, že žalobce jako zprostředkovatel nabízel ke koupi byt 3+1 v Brně. V inzerátu žalobce mimo jiné uvedl: „…byt je v OV, celková podlahová plocha je 75m2. Byt je situován v 3.NP/9.NP, okna jsou v bytě plastová, vytápění a ohřev je centrální. Dispozice: kuchyň 12,1 m2, obývací pokoj 15,7 m2, pokoj 13,8 M2, ložnice 12,2 m2, chodba 8 m2, komora 2,7 m2, na podlaze v pokojích jsou koberce a PVC. K bytu náleží sklepní koje a komora na patře, tudíž je dostatek úložného prostoru, parkování auta je možné před domem, k užívání je zde také sušárna a kolárna…“. Mgr. Hubený, advokát spotřebitele, který podal podnět prvostupňovému správnímu orgánu, v e-mailu ze dne 2.6.2016, který byl adresovaný prvostupňovému správnímu orgánu, uvedl, že obsah inzerátu byl „…dodatečně pozměněn na údaj 75 m2, avšak již ze samotné adresy webové stránky a názvů obrázků umístěných na webové stránce je zřejmý původní a originální stav, jak byl obsah vytvořen a na internetu zveřejněn. Je zřejmé, že byť došlo na webové stránce ke změnám, tak tyto ani ex post nebyly důsledné a stále lze ověřit původní stav, kterým je inzerce údaje 82 m2. Zejména je z uvedeného zřejmé spolu se vším, co bylo mým klientem sděleno a doloženo, že obsah webu byl takový, jak klient uvádí…“. Svá tvrzení zmocněnec spotřebitele doložil dne 24.5