2 Ads 340/2018 — Nejvyšší správní soud

62 Ad 6/2017- 36 - text 9 pokračování 62 Ad 6/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobkyně: V. B. sídlem D. 25/10, H.-D., T. zastoupená JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou sídlem Pařížská 68/9, Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.8.2017, č.j. MPSV-2017/129644-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.8.2017, č.j. MPSV-2017/129644-421/1, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Jihlavě (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 18.5.2017 (vypravené dne 22.5.2017), č.j. TRA-T-52/2017, kterým prvostupňový orgán podle § 78 odst. 4 a § 78 odst. 8 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 435/2004 Sb.“), neposkytnul žalobkyni příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 1. čtvrtletí roku 2017 s odkazem na skutečnost, že žalobkyně má nedoplatek na pojistném a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně namítá nezákonnost správních rozhodnutí obou stupňů. Podle žalobkyně pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti má charakter veřejnoprávní daně, proto se v řízení o něm postupuje podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Prvostupňový orgán byl povinen zabývat se právním charakterem bagatelního nedoplatku ve výši 48 Kč, který zjistil z předloženého potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení, tedy skutečností, zda se jedná o nedoplatek na vlastním pojistném či na příslušenství k němu. 3. Podle žalobkyně má penále podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“), charakter úroku z prodlení podle daňového řádu. Pokud podle § 253 odst. 1 daňového řádu nevzniká povinnost daňovému subjektu uhradit příslušenství k dani v případě, že nepřesáhne částku 200 Kč, nelze na daňový subjekt pohlížet tak, jako kdyby Okresní správě sociálního zabezpečení něčeho dlužil. Okresní správa sociálního zabezpečení žalobkyni nevyměřila nedoplatek k úhradě platebním výměrem, a to proto, že žalobkyni nevzniká povinnost jej hradit. Nadto žalobkyně dobrovolně uhradila Okresní správě sociálního zabezpečení nedoplatek úroku z prodlení v tentýž den, kdy se o jeho existenci dozvěděla; striktní trvání na tom, aby se o existenci této platební povinnosti musel daňový subjekt dozvědět výhradně od Úřadu práce, by bylo přepjatě formalistické a ústavně nekonformní. 4. Pokud by za bezdlužnou osobu měl být považován pouze ten subjekt, který k počátku kalendářního čtvrtletí, v němž za uplynulé kalendářní čtvrtletí o státní příspěvek žádá, nedlužil ničeho, pak by zákonné ustanovení umožňující dodatečnou úhradu vzniklého dluhu (nedoplatků) ztrácelo opodstatnění. Rozhodující pro status bezdlužného žadatele o příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením musí být stav veřejnoprávních pohledávek státu vůči tomuto daňovému subjektu ke dni podání žádosti. Žalobkyně dodává, že byla v dubnu 2017 nemocná, a proto nemohla potřebné podklady pro žádost o poskytnutí příspěvku opatřit u Okresní správy sociálního zabezpečení dříve než dne 19.4.2017. 5. Žalobkyně uvádí, že prvostupňový orgán jí sdělil přípisem ze dne 17.5.2017, že má možnost nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí do 23.5.2017 včetně; nebyl proto oprávněn vydat již dne 18.5.2017 své rozhodnutí. 6. Svoji argumentaci žalobkyně rozvedla v podané replice a navrhla, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňové zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 7. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 8. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 11. Předně, pokud žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí neobsahuje přezkoumatelnou právní úvahu, tak podle zdejšího soudu napadené rozhodnutí nevykazuje vady, pro které by je bylo třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, neboť obsahuje skutkovou argumentaci i hodnotící úvahy, na základě kterých žalovaný rozhodoval; z napadeného rozhodnutí plyne, z jakého skutkového stavu žalovaný vycházel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné okolnosti a jak je následně právně posoudil. To, že žalobkyně nesouhlasí s výkladem dotčených předpisů, na němž žalovaný založil své zamítavé rozhodnutí, neznamená, že se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné; stejně tak žalovaný citaci právní úpravy doplnil svojí vlastní argumentací. 12. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně podala dne 19.4.2017 u prvostupňového orgánu žádost o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za období 1. čtvrtletí roku 2017. V žádosti žalobkyně uvedla, že nežádá, aby Úřad práce podle § 147b zákona č. 435/2004 Sb. zjistil, zda nemá žalobkyně zachyceny nedoplatky na pojistném a na penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, že ho nezprošťuje za tímto účelem povinnosti mlčenlivosti a při zjištění nedoplatku nesouhlasí s uvedením výše nedoplatku. Žalobkyně dále doložila potvrzení o stavu nedoplatků na pojistném a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti vydané Okresní správnou sociálního zabezpečení Třebíč dne 19.4.2017, podle něhož měla ke dni 31.3.2017 jako zaměstnavatel nedoplatek na pojistném včetně záloh a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši 48 Kč. Dále žalobkyně předložila další potvrzení o stavu nedoplatků na pojistném a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti vydané Okresní správnou sociálního zabezpečení Třebíč dne 19.4.2017, podle něhož žalobkyně nemá jako osoba samostatně výdělečně činná a zaměstnavatel ke dni 19.4.2017 nedoplatek na pojistném včetně záloh a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti; současně žalobkyně předložila také příjmový pokladní doklad vydaný Okresní správou sociálního zabezpečení Třebíč ze dne 19.4.2017 o přijetí částky ve výši 48 Kč, kterou žalobkyně téhož dne zaplatila. Ze žalobní argumentace v této souvislosti plyne, že žalobkyně dne 19.4.2017 dobrovolně uhradila nedoplatek na penále z dlužné částky na pojistném. 13. Pokud žalobkyně namítá, že prvostupňový orgán byl povinen zabývat se povahou uvedeného nedoplatku ve výši 48 Kč, tak prvostupňový orgán se ve svém rozhodnutí otázkou, zda se jedná o nedoplatek na vlastním pojistném, či příslušenství k němu, nezabýval. V napadeném rozhodnutí k tomu uvedl, že zákon č. 435/2004 Sb. nerozlišuje, zda se v případě nedoplatku podle § 78 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb. jedná o nedoplatek na pojistném či příslušenství k němu a že žalobkyně se netýká žádná z výjimek uvedených v § 78 odst. 4 písm. a) a b) nebo § 78 odst. 13 zákona č. 435/2004 Sb., v tehdy účinném znění. Podle zdejšího soudu tento závěr žalovaného odpovídá pravidlům plynoucím z příslušné právní úpravy. 14. Podle § 78 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb. se příspěvek na podporu osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě poskytuje čtvrtletně zpětně na základě písemné žádosti zaměstnavatele, která musí být krajské pobočce Úřadu práce doručena nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí. Příspěvek se poskytuje za podmínky, že k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí zaměstnavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky vedené příslušným finančním nebo celním úřadem, nemá nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojišt