9 Afs 30/2007 — Nejvyšší správní soud

62 Af 2/2018- 35 - text 9 pokračování 62 Af 2/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: I. Š. bytem U. B., V. R. 2459 zastoupený JUDr. Vítem Buršou, advokátem sídlem Uherské Hradiště, Růžová 1254 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Brno, Masarykova 31 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.11.2017, č.j. 51377/17/5200-10423-806032, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29.11.2017, č.j. 51377/17/5200-10423-806032, kterým bylo změněno rozhodnutí (platební výměr) Finančního úřadu v Uherském Brodě ze dne 24.5.2012, č.j. 96864/12/338912706315, tak, že byla žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 122 300 Kč a současně mu bylo stanoveno zvýšení daně ve smyslu § 68 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve spojení s § 264 odst. 12 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), ve výši 12 230 Kč. Žalovaný rovněž rozšířil výrok platebního výměru o část „Výpočet daně z příjmů fyzických osob“. 2. Žalobci byla vyměřena daň za příjem z prodeje obytných automobilů. Ve vztahu k automobilu Fiat Adria Coral žalovaný neuznal žalobcem uplatněný výdaj za opravu tohoto vozidla v částce 496 400 Kč, neboť žalobce neprokázal skutečné vynaložení deklarovaných výdajů. Žalovaný rovněž neuznal žalobcovy námitky ve vztahu k automobilu Mercedes Karman. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť z něho není zřejmé, jak správce daně dospěl k výdajům ve výši 3 970 449 Kč, k částce příjmů a k výši stanovené daně. Žalobce dále namítal, že u automobilu Fiat Adria Coral provedl rekonstrukci obytné nástavby, což doložil fakturou ze dne 16.11.2007 vystavenou společností BRAVO-CZ s.r.o. a dokladem o úhradě této faktury. Skutečnost, že vozidlo bylo zrekonstruováno a zhodnoceno, nezpochybňuje ani žalovaný. 4. Podle žalobce byl výslech M. V. (jednatele zmíněné společnosti) veden účelově, navíc řadu let po provedení opravy. Jednatel nebyl dotazován na vedení účetnictví, na to, jak vypadají jejich faktury, ani na prodej společnosti. Navíc nevyloučil provedení opravy subdodavatelsky. To samé platí i v případě výslechu J. B.. 5. Žalobce uvádí, že za opravu řádně zaplatil, což může potvrdit Ing. S., který mu ze své společnosti VOP 014 s.r.o. na úhradu zapůjčil peníze. K tomu žalobce dokládá čestné prohlášení Ing. S. a navrhuje jeho výslech. Žalobce neví, jakým způsobem má předmětný výdaj prokázat. 6. Žalobce také poukazoval na to, že žalovaný nesprávně posoudil i otázku prodeje vozidla Fiat Adria Coral a v návaznosti na to řešení výdajů za vozidlo Mercedes Karman. Žalobce tvrdí, že vozidlo prodal za 1 050 000 Kč M. K. Žalobce nesouhlasí s tím, že vozidlo Mercedes Karman mělo být jeho nepeněžitým příjmem v hodnotě 500 000 Kč, jak tvrdí žalovaný. 7. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňové zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 8. Žalovaný se žalobou nesouhlasí, setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí a navrhuje, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Rozhodoval bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. 11. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Podle žalobce z něho není zřejmé, jak dospěl správce daně k výdajům ve výši 3 970 449 Kč. 12. Z napadeného rozhodnutí (z bodů 21 a 22) vyplynulo, že žalovaný nejprve akceptoval výdaje za pořízení vozidel Fiat Ducato (815 150 Kč), Fiat Adria Coral (1 054 571 Kč) a Fiat Ducato 18 (550 000 Kč), celkem tedy 2 419 721 Kč. Dále žalovaný uznal výdaje za dodání dílů a práci na Fiat Ducato 18 ve výši 198 611 Kč (bod 23 v kombinaci se zprávou o daňové kontrole) a za nákup obytného automobilu Fiat ve výši 1 216 688 Kč (bod 21 v kombinaci se zprávou o daňové kontrole). 13. Druhostupňové rozhodnutí tvoří s prvostupňovým rozhodnutím jeden celek (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.5.2015, č.j. 8 As 179/2014 – 86 nebo ze dne 14.5.2015, č.j. 9 Afs 156/2014 – 58) a je-li zpráva o daňové kontrole odůvodněním prvostupňového rozhodnutí, je třeba na zprávu o daňové kontrole nahlížet jako na součást odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud tedy žalobce určité závěry správce daně v odvolání nezpochybnil a žalovaný je tak převzal z rozhodnutí prvostupňového, je třeba odůvodnění prvostupňového rozhodnutí (tedy zprávu o daňové kontrole) považovat za odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k těmto závěrům. Tak tomu bylo právě ve vztahu k výdajům na náhradní díly na Fiat Ducato 18 ve výši 198 611 Kč a na nákup obytného automobilu Fiat ve výši 1 216 688 Kč. Předtím, než se věc poprvé dostala k soudu, byla tak výše celkových uznaných výdajů 3 835 020 Kč. 14. Pokud pak jde o zvýšení výdajů na nákup Fiat Adria Coral (z 1 054 571 Kč na 1 190 000 Kč), tak k tomu došlo na základě předchozího zrušovacího rozsudku zdejšího soudu, což žalovaný vysvětlil v bodě 57 napadeného rozhodnutí. Celkový součet výdajů ve výši 3 970 449 Kč je tedy dostatečným způsobem odůvodněn. 15. Jestliže žalobci není zřejmé, proč mu nebyl započten výdaj na nákup Fiat Ducato multijet, tak náklad na pořízení tohoto vozidla nebyl v roce 2007 započítán jako výdaj, neboť žalobce prodej tohoto vozidla netvrdil ani nedokládal (bod 21 napadeného rozhodnutí). Z pouhé skutečnosti, že žalovaný v rámci odůvodnění uvedl, že žalobce v rozhodném období koupil i toto vozidlo, nelze dovozovat, že by měl blíže odůvodňovat, proč částku za nákup tohoto vozidla nepoužil jako výdaj, tím spíše za situace, kdy žalobce v odvolání tuto skutečnost nezpochybnil. Soud přitom souhlasí se žalovaným, že pokud žalobce toto vozidlo v rozhodném období neprodal, nemohl být náklad na jeho pořízení jako výdaj uplatněn. 16. Pokud jde o příjmy, tak ty žalovaný rovněž popsal v bodech 21 a 22 napadeného rozhodnutí. Částka 4 430 000 Kč je tvořena součtem částek za prodej vozidel Fiat Ducato (780 000 Kč), Fiat Adria Coral (1 550 000 Kč), Fiat obytný automobil (1 100 000 Kč) a Fiat Ducato 18 (1 000 000 Kč), celkem tedy 4 430 000 Kč. Jestliže žalobce z odkazu v bodu 22 dovozuje, že žalovaný sčítá příjmy za prodej všech pěti automobilů uvedených v bodě 21, mýlí se, neboť žalovaný zřetelně uvádí, že prodej automobilu Fiat Ducato multijet nebyl žalobcem tvrzen ani doložen, a je tedy zřejmé, že příjem za tento automobil žalobce žádný neměl. Je-li pak uvedeno, že příjmy 4 430 000 Kč jsou tvořeny částkami za prodeje automobilů uvedených v bodě 21 napadeného rozhodnutí, je zřejmé, že se jedná o příjmy za prodej toliko čtyř automobilů, tj. těch, které žalobce prodal. I v této části je tedy napadené rozhodnutí přezkoumatelné. 17. Žalobce dále namítá, že mu není zřejmé, jak došlo ke stanovení daňové povinnosti. 18. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že příjmy žalobce za prodej automobilů činily 4 430 000 Kč a výdaje na jejich pořízení činily 3 970 449 Kč (bod 57). Pokud by to byly žalobcovy jediné příjmy v rozhodném období, měl by základ daně činit 459 551 Kč, jak uvádí žalobce. Tak tomu ale nebylo. Z výroku napadeného rozhodnutí plyne, že podle žalovaného činil základ daně 544 698 Kč. Jak je uvedeno výše, správní rozhodnutí obou stupňů spolu tvoří jeden celek a odůvodnění prvostupňového rozhodnutí (zpráva o daňové kontrole) je tak součástí odůvodnění i druhostupňového rozhodnutí. Ze zprávy o daňové kontrole pak plyne (str. 2), že žalobce měl vedle příjmů z prodeje automobilů v roce 2007 i příjmy ze závislé činnosti ve výši 85 147 Kč. Tuto skutečnost žalobce nezpochybňoval (naopak, jak plyne ze zprávy o daňové kontrole, žalobce k tomu doložil potvrzení o zdanitelných příjmech), a proto se žalovaný touto otázkou v napadeném rozhodnutí nezabýval. Základ daně žalobce byl tedy v roce 2007 tvořen součtem příjmů za prodej automobilů, od něhož byly odečteny prokázané výdaje (4 430 000 Kč - 3 970 449 Kč = 459 551 Kč), a příjmu ze závislé činnosti (85 147 Kč), což je správně ve výroku nap