3 As 114/2016 — Nejvyšší správní soud

73 A 18/2018- 43 - text  13 73 A 18/2018 73 A 18/2018-43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Sedlákem, Ph.D. ve věci žalobce: npor. Mgr. Bc. A. D. bytem ……………………………. proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2018, č. j. JMK 33136/2018, sp. zn. S-JMK 180013/2017/OD/Kš takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 23. 3. 2018 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Hustopeče ze dne 20. 11. 2017, č. j. MUH/95423/17/142, a zamítnuto odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí. 2. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím konstatoval, že se žalobce dopustil správního deliktu (nyní přestupku) dle ustanovení § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu) tím, že dne 2. 4. 2016 ve 23:29 hod. na pozemní komunikaci ulice …….., pozemek p.č. ….., v obci ….., jako provozovatel motorového vozidla registrační značky ……….. v rozporu s ustanovení § 10 zákona o provozu na pozemních komunikacích nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Řidič vozidla žalobce v uvedeném místě a v uvedenou dobu překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/h a více, když automatizovaných technickým prostředkem RAMER 10T, výrobní číslo 15/0183, používaným bez obsluhy byla řidiči vozidla naměřena okamžitá rychlosti ve výši 77 km/h (po odečtu odchylky 74 km/h) v místě, kde byla stanovena maximální rychlost jízdy 50 km/h. II. Obsah žaloby 4. V podané žalobě navrhl žalobce zrušení napadeného rozhodnutí pro nicotnost a vady řízení. Konkrétně namítl, že správní orgán prvního stupně nebyl věcně příslušný k rozhodnutí o přestupku vojáka z povolání, což namítl již v odvolání. Zároveň namítl, že mu nebylo umožněno nahlédnout do spisu v dostatečném termínu. Uvedl, že správní orgán věděl, že žalobce je voják a nebyl řidičem vozidla, a zároveň že nereagoval na požadavek žalobce o předložení důkazů, že došlo skutečně k podezření z přestupku. Podle něj není věci účastníka řízení, že správní orgán nemá databázi, kde by si ověřil svoji věcnou příslušnost. V této souvislosti v závěru žaloby odkázal na zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, který má povahu lex specialis k právní úpravě, o kterou se opírá žalovaný. 5. Následně namítl, že správní orgán prvního stupně nezjišťoval, zda je obec správně označena značkou začátek a konec obce, přičemž jeho obdobnou námitku odvolací orgán nepovažoval za zpochybnění toho, zda se žalobce nacházel v obci. 6. Dále konstatoval cit. „Správního orgán pouze odkazuje na „poručení„ pravidel z čehož nemohu v rozhodnutí usuzovat, zda se pouze překlepl a měl na mysli porušení pravidel nebo zkoumal něco jiného. Zvláště pak, když zmiňuje, že nebylo toto jednání spr.org. nikterak doloženo a nejsem si vědom, že by o doložení spr.org. žádal a měl nějaké pochybnosti v této oblasti.“. 7. V dalším bodu žaloby brojil proti tomu, že „spr.orgán“ nedoložil materiální aspekt (bez uvedení čeho), jak konkrétně došlo k porušením předpisů, zda byl porušen nebo ohrožen zájem společnosti a jaký. Podle jeho názoru jet vyšší než povolenou rychlostí se automaticky nerovná spáchání přestupku, k čemuž odkázal na místo měření. 8. Zároveň namítl to, že „úřad“ zcela rezignoval na jeho žádost o zaslání kopie spisu na jeho adresu s tím, že správním orgánem byla buď přehlédnuta, nebo záměrně vynechána ta skutečnost, že pro případ, že nebude možné zaslat spis poštou, požadoval, že vyšle k nahlédnutí právního zástupce. Podáním ze dne 10. 4. 2018 doplnil žalobce podanou žalobu a zejména vyjádřil svůj názor na způsob činnosti orgánů státní správy ve vztahu ke zkoumání jejich věcné příslušnosti v případě vojáků z povolání. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 9. Žalovaný se k věci vyjádřil podáním ze dne 4. 6. 2018, ve kterém nejprve shrnul obsah přecházejícího řízení a k jednotlivým námitkám konstatoval následující. Předně uvedl, že žalobce nesdělil ani žalovanému ani správnímu orgánu prvního stupně, že je vojákem z povolání, nicméně i kdyby tak učinil, tak s ohledem na to, že se ve věci jednalo o správní delikt, nikoliv přestupek, byly by správní orgány věcně příslušné k rozhodnutí věci, ve které byly splněny všechny předpoklady ustanovení § 125h zákona o provozu na pozemních komunikacích pro vyzvání provozovatele vozidla. Dále uvedl, že správní orgány nebyly povinny zkoumat, zda je obec označena značkou, když ze zjištěných okolností není pochyb, že došlo ke spáchání jednání v obci, což žalobce nijak relevantně nezpochybnil. Uvedení výrazu „poručení“ označil za přehlédnutí chyby ve slově. K naplnění materiálního znaku deliktu odkázal na str. 4 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 4 As 237/2015-31, a ze dne 28. 11. 2016, č. j. 8 As 156/2016-35. Postup související s požadavkem na zaslání kopie spisu považoval žalovaný nadále za souladný s právními předpisy. Napadená rozhodnutí podle žalovaného nicotná nejsou a žaloba není důvodná. 10. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 25. 6. 2018, ve které setrval na své námitce věcné nepříslušnosti žalovaného a správního orgánu prvního stupně s tím, že nesdělení skutečnosti, že je vojákem z povolání správním orgánům je jen dalším kázeňským přestupkem, který však žalobce ohlásil svému nadřízenému. V další části prvního bodu repliky dále přinášel argumenty pro nedostatek věcné příslušnosti správních orgánů pro projednání deliktu. Setrval i na dalších svých námitkách stran nutnosti zkoumat začátek a konec obce, nesrozumitelnosti rozhodnutí pro údajnou chybu ve slově, nedostatečného zkoumání naplnění materiálního znaku přestupku i porušení práva nahlížet do spisu. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). O žalobě soud rozhodl za podmínek ustanovení § 51 s.ř.s. 12. V prvním žalobním bodu namítal žalobce, že správní orgány nebyly věcně příslušné pro projednání správního deliktu provozovatele vozidla, neboť tento měl být spáchán vojákem z povolání a vztahovala se proto na něj výlučná příslušnost vojenských orgánů dle zákona o vojácích z povolání. 13. Předně vypořádání tohoto bodu musí soud jasně konstatovat, že argumentace žalobce stran věcné příslušnosti je zcela nepřehledná až chaotická, neboť žalobce vůbec neuvádí, která znění právních předpisů cituje a pokud se pustil do citace judikatury, tak není patrné, jakých rozhodnutí se dovolává (viz např. že „Touto problematikou se u žalobce zabývala již předsedkyně senátu Krajského soudu JUDr. Milena Pechová v roce 2008.“). Zdejší soud proto přistoupil k vypořádání tohoto žalobního bodu v obecné podobě tak, že posoudil, zda byla dána věcná příslušnost správního orgánu prvního stupně a žalovaného k projednání a rozhodnutí věci. 14. Pro posouzení věcné příslušnosti jsou rozhodující následující skutečnosti, které vyplývají z obsahu správního spisu. 15. K přestupkovému jednání, tj. k překročení rychlosti v měřeném úseku došlo dne 2. 4. 2016. Výzva dle ustanovení § 125h zákona o silničním provozu byla vyhotovena pod č. j. MUH/23963/16/410 dne 13. 4. 2016 a doručena byla žalobci vložením do schránky dne 29. 4. 2016. K odložení věci – přestupku, došlo pravomocně dne 27. 6. 2016 (záznam č. j. MUH/49862/16/410 ze dne 27. 6. 2016). Prvním úkonem v řízení o správním deliktu provozovatele vozidla byl příkaz o uložení pokuty z dne 8. 9. 2016, č. j. MUH/74132/16/483, který byl žalobci (opět) doručen vložením do schránky dne 23. 9. 2016. Na odpor ze dne 3. 10. 2016 reagoval správní orgán prvního stupně až výzvou ze dne 13. 10. 2017, č. j. MUH/84127/17/142, kterou vyzval žalobce k seznámení s podklady k rozhodnutí ve věci samé a k vyjádření se k nim a zároveň ho mu sdělil termín provedení dokazování mimo ústní jednání. Rozhodnutí Městského úřadu Hustopeče ve věci samé bylo vydáno dne 20. 11. 2017 pod č. j. MUH/95423/17/142 a napadené rozhodnutí je ze dne 23. 3. 2018. 16. Z uvedeného jasně vyplývá, že řízení o správním deliktu provozovatele vozidla bylo zahájeno před 1. 7. 2017, kdy nabyl účinnosti zákon o odpovědnosti za přestupky a s ním související novelizace mj. jak zákona o silničním