5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 5/2018- 71 - text 8 29 Ad 5/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: J. Č. zastoupen advokátem JUDr. Radimem Kubicou, MBA, sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2018, čj. MZDR 60188/2017-2/PRO, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 1. 2018, čj. MZDR 60188/2017-2/PRO, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 769 Kč k rukám jeho advokáta JUDr. Radima Kubici do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský úřad Zlínského kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 20. 11. 2017, čj. KUZL 55025/2017, uložil žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč za přestupek podle § 117 odst. 3 písm. d) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“), ve znění účinném do dne 31. 10. 2017, tedy za porušení povinnosti mlčenlivosti podle § 51 zákona o zdravotních službách. Tohoto porušení se měl dopustit tím, že poskytl stížnost ze dne 21. 1. 2017 podanou pacientkou Mgr. R. G. (dále jen „pacientka“) obsahující osobní informace a informace o zdravotním stavu této pacientky JUDr. Z. P. 2. Krajský úřad vyšel ze zjištění, že proti žalobci byla dne 21. 1. 2017 jeho pacientkou podána stížnost. Z reakce na tuto stížnost sepsané dne 15. 3. 2017 JUDr. P. vyplynulo, že se s diagnózou této pacientky a s návrhem léčebného postupu seznámil. Rovněž vyšel z toho, že JUDr. P. není advokátem. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl podané odvolání a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce uvedl, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho odvolacími námitkami, konkrétně se skutečností, že z disciplinárního řádu České lékařské komory (dále jen „disciplinární řád“) nevyplývá požadavek na zastoupení advokátem, a že stížnost ze dne 21. 1. 2017 neobsahuje informace charakterizované jako informace o zdravotním stavu pacientky. Druhý uvedený závěr označil vzhledem k absenci odůvodnění za nepřezkoumatelný. 5. Dále uvedl svůj nesouhlas s názorem, že by z disciplinárního řádu vyplývala pouze možnost zastoupení lékařem (členem komory) nebo advokátem. Použitý pojem „právní zástupce“ je totiž pojmem širším. Žalobce si zvolil zástupce s titulem JUDr., přičemž byl přesvědčen, že si volí právního zástupce, který je schopen jej efektivně obhajovat. 6. Zvýšená míra ochrany osobních údajů pacientky byla naplněna uzavřením dohody o mlčenlivosti. Z dopisu sepsaného JUDr. P. navíc nebylo možné dovodit jeho seznámení se se zdravotním stavem pacientky. 7. Žalovaný rovněž dospěl k nesprávnému závěru, že předběžné šetření podané stížnosti není správním řízením, což vedlo k nesprávnému neaplikování ustanovení § 51 odst. 3 zákona o zdravotních službách. 8. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 9. Žalovaný uvedl, že disciplinární řád hovoří o řízeních i v případech, která nelze označit za správní řízení, jelikož se nedotýkají veřejných subjektivních práv. Jedná se o prověřování stížnosti nebo podnětu, což jsou tradičně úkony prováděné před zahájením správního řízení. V těchto řízeních nelze uvažovat o zastoupení a o možnosti prolomit povinnost mlčenlivosti podle § 51 odst. 4 zákona o zdravotních službách. Je třeba upřednostnit pojem správního řízení ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 10. Závěr ohledně nutnosti zastoupení profesionálním advokátem vyplývá z povinnosti mlčenlivosti a plyne i ze samotného disciplinárního řádu. K údajné nesprávné interpretaci § 51 odst. 3 zákona o zdravotních službách uvedl, že jej nelze aplikovat na šetření stížnosti/podnětu. 11. Ohledně otázky, zda stížnost pacientky obsahovala údaje o zdravotním stavu, se žalovaný ztotožnil se závěry krajského úřadu, což v odůvodnění konstatoval. 12. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. IV. Ústní jednání 13. Ve věci proběhlo dne 1. 7. 2020 jednání před Krajským soudem v Brně. Žalobce setrval na svém dosavadním stanovisku k věci, žalovaný se jednání nezúčastnil, svoji neúčast omluvil. Soud neprováděl dokazování navrženými listinnými důkazy, neboť se nejednalo o nové důkazy, všechny byly součástí správních spisů a správní orgány z nich vycházely. Návrhy na provedení dokazování výslechem žalobce a svědka JUDr. P., popřípadě jeho čestným prohlášením, soud zamítl, neboť je neshledal pro rozhodování věci nijak přínosnými. V. Posouzení věci soudem 14. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí krajského úřadu včetně řízení předcházejícího jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná. 15. Na základě správního spisu soud učinil následující zjištění. Pacientka žalobce Mgr. Bc. R. G. se obrátila na Českou lékařskou komoru stížností ze dne 21. 1. 2017, ve které poukazovala na neetické chování lékaře. Obsahem této stížnosti byly určité informace o vzdělání, pracovní a rodinné situaci pacientky, jakož i informace o jejím zdravotním stavu. Revizní komise Okresního sdružení České lékařské komory rozhodnutím ze dne 15. 3. 2017 ve vztahu k podané stížnosti rozhodla o nezahájení disciplinárního řízení, jelikož dospěla k závěru, že je lékař nevinen a neporušil etický kodex lékaře. Ze dne 15. 3. 2017 je datován dopis sepsaný JUDr. P., který v něm vystupuje jako zástupce žalobce, adresovaný JUDr. G. (zástupci pacientky žalobce). Tento dopis představuje reakci na stížnost ze dne 21. 1. 2017 a zdůvodňuje oprávněnost postupu lékaře (mimo jiné s uvedením informace, že diagnóza pacientky byla adekvátní jejímu zdravotnímu stavu). 16. Dne 20. 6. 2017 byl krajskému úřadu doručen podnět pacientky žalobce na posouzení porušení povinnosti mlčenlivosti. Porušení bylo spatřováno právě ve formulaci užité v dopise sepsaném JUDr. P. Doručením oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 22. 8. 2017 bylo se žalobcem zahájeno řízení o přestupku podle ustanovení § 117 odst. 3 písm. d) zákona o zdravotních službách, v rámci kterého bylo vydáno rozhodnutí krajského úřadu a následně v odvolacím řízení i nyní napadené rozhodnutí. 17. Předně se soud zaměřil na tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce krom obecné podoby této námitky formuloval i její konkrétní projev v napadeném rozhodnutí. Ten spatřuje v absenci odůvodnění právního závěru, že stížnost ze dne 21. 1. 2017 obsahuje údaje o zdravotním stavu pacientky. Soud se s touto námitkou neztotožnil, jelikož žalovaný svůj závěr odůvodnil na straně 5 napadeného rozhodnutí. Ačkoliv se jedná v zásadě o odkaz na příslušnou část odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu, nezpůsobuje to nesrozumitelnost či nemožnost zjistit konkrétní důvody, se kterými se žalovaný ztotožnil. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ani v obecné rovině, jelikož je v něm srozumitelně vysvětleno, na základě jakých zjištění a právních úvah bylo rozhodnuto příslušným způsobem včetně vypořádání odvolacích argumentů žalobce. 18. Před vypořádáním jednotlivých žalobních bodů se soud nejprve soustředil na otázku aplikované právní úpravy. Jelikož disciplinární odpovědnost spadá pod oblast správního trestání, bylo nutné v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, čj. 5 As 104/2013-46, přihlédnout k zásadě vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a ověřit, zda pozdější právní úprava není pro pachatele příznivější. K tomu soud považuje za účelné uvést, že posuzovaný skutek byl z logiky věci spáchán někdy v období mezi dnem 21. 1. 2017 (datum stížnosti pacientky) a dnem 15. 3. 2017 (datum reakce na stížnost). Pro aplikaci příslušné právní úpravy je sice rozhodná doba spáchání deliktu, nicméně krajský úřad aplikoval předpis pozdější (resp. předpis účinný ke dni jeho vlastního rozhodování, tj. ke dni 20. 11. 2017), aniž by tuto skutečnost výslovně zdůvodnil. Uvedený postup nebyl ze strany žalobce nijak namítán a ostatně v dané věci ani nemohl mít žádný vliv na zákonnost rozhodnutí. 19. Soud se zaměřil na znění skutkové podstaty § 117 odst. 3 písm. d) zákona o zdravotnických službách, jakož i na související § 51 zákona o zdravotních službách a dospěl k závěru, že pozdější právní úprava není pro pachatele příznivější, jelikož ani jedno ustanovení nedoznalo změn (oproti právní úpravě aplikované správními orgány) a totožná zůstala i příslušná sazba pokuty. 20. Nynější spor mezi účastníky řízení sp