1 Afs 271/2016 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 7/2018- 146 - text  7 29 Ad 7/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., ve věci žalobce: V. S. proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina sídlem Benešova 696/10, 659 14 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2018, č. j. VZP-18-00620421-J734, a ze dne 22. 8. 2018, č. j. VZP-18-03106406-J734, takto: I. Řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2018, č. j. VZP-18-00620421-J734, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2018, č. j. VZP-18-00620421-J734. III. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2018, č. j. VZP-18-03106406-J734, se zamítá. IV. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2018, č. j. VZP-18-03106406-J734. V. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2018, č. j. VZP-18-03106406-J734. VI. Žalobci bude vrácen soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, a to z účtu Krajského soudu v Brně ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 9. 2018 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2018, č. j. VZP-18-00620421-J734 – exekučního příkazu na srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchodu, sociální nebo nemocenské dávky, stipendia apod. Následně žalobce k výzvě soudu upřesnil, že napadá také výše nadepsané rozhodnutí žalované o námitkách dle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) ze dne 22. 8. 2018, č. j. VZP-18-03106406-J734. 2. Za účelem ověření toho, zda je žaloba projednatelná, vyzval soud žalovanou výzvou ze dne 14. 9. 2018, č. j. 29 Ad 7/2018-9, aby soudu sdělila a doložila, kdy bylo žalobci napadené rozhodnutí ze dne 12. 2. 2018, č. j. VZP-18-00620421-J734, doručeno. Na to žalovaná reagovala tak, že ve sdělení ze dne 8. 10. 2018 uvedla, že předmětné rozhodnutí bylo žalobci doručeno prostřednictvím poštovní služby dne 14. 2. 2018, což žalovaná doložila i kopií doručenky daného rozhodnutí. 3. Soud následně usnesením ze dne 21. 12. 2018, č. j. 29 Ad 7/2018-16, vyzval žalobce, aby uvedl, kdy mu bylo rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2018, č. j. VZP-18-00620421-J734, doručeno, a zda v tomto směru souhlasí s údaji uvedenými žalovanou. Žalobce vyjádřením ze dne 9. 1. 2019 uvedl, že mu rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2018, č. j. VZP-18-00620421-J734, bylo doručeno 14. 2. 2018. 4. Napadeným rozhodnutím ze dne 12. 2. 2018, č. j. VZP-18-00620421-J734, žalovaná nařídila daňovou exekuci na základě platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 6. 10. 2005, č. 2140502908, na penále ve výši 105 747 Kč a platebního výměru Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 13. 9. 2007, č. 2140701809, na penále ve výši 43 835 Kč. 5. Proti exekučnímu příkazu, podal žalobce civilní žalobu u Okresního soudu v Břeclavi, který ji posoudil jako námitku dle § 159 odst. 1 daňového řádu a věc postoupil žalované jako orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. 6. Rozhodnutím o námitkách ze dne 22. 8. 2018, č. j. VZP-18-03106406-J734, žalovaná námitky žalobce zamítla s odůvodněním, že pohledávky na pojistném ne veřejném zdravotním pojištění se promlčují dle § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění“), tudíž k jejich promlčení nedošlo a námitka promlčení je zcela nedůvodná. Žalovaná neshledala důvod pro zastavení exekuce pro vnesenou námitku promlčení. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 7. Žalobce brojil proti nezákonnosti napadených rozhodnutí žalované. Žalobce předně namítal, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná, jelikož byl exekuční příkaz, následně „potvrzený“ rozhodnutím o námitkách, vydán na již promlčené pohledávky. 8. Dle žalobce byl exekuční příkaz vydán po uplynutí desetileté promlčecí lhůty dle § 110 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník z roku 1964“). Žalobce také poukazuje na zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), dle kterého lze daňový nedoplatek vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, a subjektivní promlčecí lhůtu šesti let k vybrání a vymáhání daňového nedoplatku. Dále žalobce odkazuje na ustanovení § 112 občanského zákoníku z roku 1964, dle kterého se staví promlčecí lhůta. 9. V dalším podání soudu žalobce dodal, že nebyl v rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2018, č. j. VZP-18-00620421-J734, poučen o možnosti podat správní žalobu. 10. V reakci na vyjádření žalované byla soudu doručena replika, v níž žalobce především zdůrazňoval rozdíl mezi promlčením a prekluzí, a rozdíl v běhu objektivních a subjektivních lhůt. Žalobce namítal, že v případě objektivní promlčecí lhůty se běh lhůty nestaví v případě, kdy je právo uplatněno u soudu. A dále žalobce setrval na žalobní argumentaci promlčení vymáhaných pohledávek. III. Vyjádření žalované k žalobě 11. K tvrzenému promlčení pohledávek žalovaná namítla, že pohledávky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění mají speciální úpravu promlčení v § 16 zákona o pojistném na zdravotním pojištění, neřídí se tudíž zákonem o správě daní a poplatků. Podle § 16 odst. 2 zákona o pojistném na zdravotním pojištění, se na platební výměry vztahuje promlčecí lhůta 5 let od nabytí právní moci platebního výměru. Tato lhůta neběží během exekučního řízení. 12. Žalovaná dále dodala, že rovněž § 110 občanského zákoníku z roku 1964 upravuje institut promlčení a ne prekluze. Žalovaná namítá, že druhá věta druhého odstavce ustanovení § 16 zákona o pojistném na zdravotním pojištění, uvádí, že promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu. Přestože byla tato věta doplněna do zákona č. 592/1992 Sb. až zákonem č. 261/2007 Sb. s účinností od 1. 1. 2008, tak bylo možné i dříve na pohledávky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění v plném rozsahu aplikovat § 112 občanského zákoníku z roku 1964. 13. Názor, že lze aplikovat ustanovení § 112 občanského zákoníku z roku 1964 podpořila žalovaná odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 1385/11 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2219/2005 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 2039/12, na usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3737/13, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2011, č. j. 3 Ads 7/2011-48 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). 14. Žalovaná uvedla, že platební výměr ze dne 6. 10. 2005, č. 2140502908, byl vymáhán prostřednictví soudní exekuce vedené Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 52 Nc 2023/2006, která byla zahájena nejpozději dne 16. 1. 2006. Vedením byl pověřen soudní exekutor Okresním soudem v Břeclavi usnesením ze dne 16. 10. 2006, č. j. 52 Nc 2023/2006-4, které nabylo právní moci dne 28. 3. 2007. Platební výměr ze dne 13. 9. 2007, č. 2140701809, byl vymáhán prostřednictví soudní exekuce vedené Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 53 Nc 2164/2008, která byla zahájena nejpozději dne 24. 1. 2008. Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Okresním soudem v Břeclavi usnesením ze dne 5. 3. 2008, č. j. 53 Nc 2164/2008-8, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2009. Obě exekuce vedené na majetek žalobce byly zastaveny dne 27. 9. 2013 z důvodu zjištění, že výtěžek, kterého by bylo exekucí dosaženo, by nepostačil ani ke krytí nákladů. Promlčecí lhůta tedy u platebního výměru ze dne 6. 10. 2005, č. 2140502908, neběžela minimálně od 16. 1. 2006 do 27. 9. 2013. U platebního výměru ze dne 13. 9. 2007, č. 2140701809, neběžela promlčecí lhůta minimálně od 24. 1. 2008 do 27. 9. 2013. Ani v jednom případě tak neuběhla promlčecí lhůta 5 let. 15. K námitce žalobce, že nebyl poučen o možnosti podat správní žalobu, žalovaná dodala, že rozhodnutí podle daňového řádu a správního řádu obsahují poučení pouze o řádných opravných prostředcích a nikoliv o možnosti podání mimořádných opravných prostředků nebo správních žalob. Tuto skutečnost žalovaná dovodila z ustanovení § 102 odst. 1 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), dle kterého rozhodnutí osahuje „poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku“. IV. Ústní jednání 16. V rámci ústního jednání dne 27. 10. 2020, z něhož se žalovaný omluvil, vzal žalobce žalobu zpět ve vztahu k rozhodnutí žalo