5 Afs 60/2017 — Nejvyšší správní soud

29 Af 87/2017- 165 - text  13 29 Af 87/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: JAFRA shoecomponents s. r. o. sídlem tř. Tomáše Bati 1642, 765 02 Otrokovice zastoupená advokátem Mgr. Radkem Salajkou, LL. M. sídlem Hlubočepská 1156/38b, 152 00 Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 9. 2017, č. j. 38810/17/5300-21443-721165, a ze dne 7. 3. 2019, č. j. 9628/19/5300-21443-712165 takto: I. Věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 87/2017 a sp. zn. 29 Af 39/2019 se spojují ke společnému projednání a budou dále vedeny pod sp. zn. 29 Af 87/2017. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2017, č. j. 38810/17/5300-21443-721165, a ze dne 7. 3. 2019, č. j. 9628/19/5300-21443-712165, se ruší a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 602 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Radka Salajky, LL. M. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 3. 11. 2015 platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) · č. j. 1762899/15/3306-52525-703147, kterým byl žalobkyni vyměřen nadměrný odpočet za zdaňovací období září 2014 ve výši 500 371 Kč; · č. j. 1724002/15/3306-52525-703147, kterým byl žalobkyni vyměřen nadměrný odpočet za zdaňovací období říjen 2014 ve výši 711 041 Kč; · č. j. 1715585/15/3306-52525-703147, kterým byl žalobkyni vyměřen nadměrný odpočet za zdaňovací období listopad 2014 ve výši 571 224 Kč. Těmito rozhodnutími tak správce daně významně snížil nárok žalobkyně na nadměrné odpočty oproti částkám, které uplatňovala v daňových přiznáních za uvedená zdaňovací období. Důvodem rozhodnutí správce daně byla zjištění učiněná v rámci daňové kontroly. Žalobkyně v těchto zdaňovacích obdobích uplatnila nárok na odpočet DPH za přijatá zdanitelná plnění od české společnosti MARCEP s. r. o. (dále jen „MARCEP“), jejichž předmětem byly kůže (výrobní materiál žalobkyně), doprava a celní a administrativní služby. MARCEP zboží kupovala od italské společnosti Conceria Benvenuti, srl (dále jen „Conceria“) a německé společnosti BSL Schuhfertigteille GmbH (dále jen „BSL“). Správce daně dospěl k závěru, že se v těchto případech nejednalo o tuzemské přijaté zdanitelné plnění, ale o pořízení zboží z jiných členských států (intrakomunitární dodání), jelikož žalobkyně si sama zajistila přepravu zboží od dodavatelů z jiných členských států a zboží bylo přepraveno přímo do skladu žalobkyně v České republice. Místem plnění bylo dle názoru správce daně místo, kde se zboží nacházelo v době začátku přepravy, tedy území jiných členských států. Žalobkyně měla v těchto případech postupovat podle § 25 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), a přiznat daň na výstupu. 2. K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 9. 2017, č. j. 38810/17/5300-21443-721165, částečně změnil některé hodnoty uvedené v platebních výměrech, avšak výslednou výši nadměrných odpočtů potvrdil. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení s přihlédnutím k aktuálnímu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, č. j. 1 Afs 87/2016 – 45, dospěl k závěru, že názor správce daně je nesprávný a že žalobkyně splnila formální i hmotněprávní podmínky nároku na odpočet daně z tuzemských zdanitelných plnění poskytnutých MARCEP. Na základě doplněného dokazování však konstatoval, že obchodování žalobkyně s MARCEP je zatíženo podvodem na DPH, přičemž žalobkyně o této skutečnosti věděla či vědět mohla a měla, a proto nárok na odpočet daně ze zdanitelných plnění poskytnutých MARCEP neuznal. 3. Správce daně dále vydal dne 21. 11. 2017 platební výměr na DPH č. j. 2000247/17/3306-52525-703147, jímž byl žalobkyni vyměřen nadměrný odpočet za zdaňovací období březen roku 2015 ve výši 566 699 Kč. Také v tomto případě se jednalo o snížení nároku na nadměrný odpočet uplatněný žalobkyní v daňovém přiznání. Důvodem snížení nároku byla zjištění správce daně učiněná v rámci daňové kontroly. Správce daně i v tomto případě prověřoval, zda se u zdanitelných plnění poskytnutých MARCEP (kůže, které MARCEP nakoupila od BSL) jednalo o pořízení zboží z jiného členského státu. V průběhu daňové kontroly však pod vlivem výše uvedené judikatury tuto konstrukci opustil a následně obdobně jako v předchozím případě nárok žalobkyně na odpočet daně z těchto zdanitelných plnění neuznal, neboť žalobkyně měla a mohla vědět, že se účastní podvodu na DPH. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 3. 2019, č. j. 9628/19/5300-21443-712165, zamítl a platební výměr potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobách 4. Proti oběma rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně obsahově obdobné žaloby. Tvrdila, že správce daně se po celou dobu kontroly přikláněl k názoru, že plnění přijatá žalobkyní od MARCEP jsou intrakomunitárními plněními, přičemž žalobkyni se tento názor nepodařilo vyvrátit. Kontrola vždy neúměrně dlouho reagovala na jakýkoliv podnět žalobkyně (ta podala rovněž podnět na ochranu před nečinností správce daně). Zprávy o daňových kontrolách za období září, říjen a listopad 2014 byly bez projednání zaslány zástupci žalobkyně do datové schránky. Od podání odvolání dne 4. 12. 2015 nedošlo až do prosince 2016 k žádné činnosti správce daně. Teprve 5. 12. 2016 byly správcem daně s žalobkyní dodatečně projednány zprávy o daňové kontrole – platební výměry tak byly vydány dříve, než došlo k projednání zpráv o daňové kontrole, a tudíž byly vydány bez odůvodnění, což je jejich podstatná náležitost. O odvolání stále nebylo rozhodnuto bez ohledu na lhůtu pro rozhodnutí o odvolání obsaženou v pokynu MF-4. Teprve 21. 4. 2017 vyzval správce daně žalobkyni k prokázání skutečností v souvislosti s její možnou účastí na daňovém podvodu. Prodlením v průběhu kontroly a odvolacího řízení tak dle žalobkyně došlo k porušení jejích práv: žalovaný vytvořil oprávněné očekávání, že argumentace o intrakomunitárním plnění je stálá, a současně byla žalobkyně nucena nově argumentovat v relativně krátké době. V rozporu se zásadami daňového řízení dostal žalovaný žalobkyni do nevýhodné situace, kdy měla s odstupem času hledat důkazy pro unesení břemene vědomostního testu. 5. Žalobkyně stále namítá, že zprávy o daňové kontrole s ní nebyly projednány, přičemž tento nedostatek nebyl zhojen dodatečným projednáním zprávy, neboť k němu došlo více jak po roce od vydání platebních výměrů. Navíc k němu nedošlo v rámci autoremedury po zrušení platebních výměrů a vydání nových. Platební výměry jsou tak neplatné. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2017, č. j. 38810/17/5300-21443-721165, dále uvádí nesprávné datum vydání měněných platebních výměrů. 6. Žalobkyně se nadále necítí být zapojena do podvodu na DPH. V situaci, do níž se dostala, byla nucena od MARCEP po omezenou dobu odebírat výrazně dražší kůže, než tomu bylo dříve, kdy odebírala totéž bez mezičlánku MARCEP.V krátkém časovém úseku není možné dodavatele nahradit a není možno ani výrobu přerušit a vyčkávat, neboť by to znamenalo nenávratnou ztrátu části trhu. Argumenty žalovaného jsou jen teoretické, kdežto žalobkyně předkládá ucelenou argumentaci dokládající, že se nestala součástí podvodného řetězce a že není naplněn vědomostní test: žalobkyně měla pod kontrolou dodávky zboží (použitím vlastní, efektivní a zaběhlé dopravy), platila až po kontrole dodávky (nikoliv předem), měla informace, že MARCEP si plní finanční závazky vůči dodavatelům kůží. Žalobkyně věděla, že platí více, ale akceptovala to, aby zachovala výrobu. Zneužití informace o sortimentu, cenách a dodavatelích kůží a nucený odběr od prostředníka MARCEP žalobkyně akceptovala jako stav, který se na specifickém trhu s kůží může stát, a po překlenutí nepříznivého stavu se vrátila k původnímu přímému odběru. Žalobkyně nepochybila, pokud nedoložila, že kapacita výroby kůží byla krátkodobě vykoupena – není totiž v její moci dostat se k tomu, co si mezi sebou uzavřely jiné subjekty. Argumenty žalovaného o virtuálním sídle MARCEP, neexistenci webových stránek nebo nezaložených listinách ve sbírce listin nejsou v obchodní praxi atributy subjektů účastnících se podvodů na DPH; ostatně sama finanční správa pořídila techniku od podezřelého subjektu. 7. Žalobkyně ze všech těchto důvodů navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. 8. V dalších podáních žalobkyně svou žalobní argumentaci opakovala a rozvedla. Podvod na DPH, jak jej popisuje žalovaný, není dle žalobkyně ničím jiným než zkrácením daně ve smyslu § 240 trestního zákoníku. Žalovaný však žalobkyni neprokázal úmysl zkrátit daň a svými rozhodnutími porušuje princip presumpce neviny a zásadu nulla poena sine lege, neboť neproběhlo žád