7 As 28/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 41/2018- 64 - text 12 31 Af 41/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobkyně: K. B. bytem P. 1704/48a, M. zastoupená advokátem JUDr. Vojtěchem Mihalíkem sídlem Brněnská 154/32, 692 01 Mikulov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2018, č. j. 15277/18/5100-41453-711845 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 5. 2018 doručenou zdejšímu soudu dne 1. 6. 2018 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2018, č. j. 15277/18/5100-41453-711845 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „daňový řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 9. 2017, č. j. 3922782/17/3005-80541-709603 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebylo vyhověno návrhu žalobkyně na vyloučení osobního automobilu Mercedes-Benz 204 C 200 CDI, RZ: X, VIN: X (dále jen „Automobil“) z daňové exekuce nařízené exekučním příkazem na prodej movitých věcí ze dne 2. 8. 2017, č. j. 3654046/17/3005-80541-709603, u společnosti JCompany, s.r.o. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně má za to, že se žalovaný nevypořádal s její argumentací (zejména s tím, že právní jednání bylo prokazatelně k určitému datu osvědčeno před orgánem provádějícím změny v registru silničních vozidel), jakož ani se skutkovými okolnostmi případu, věc nesprávně právně posoudil a napadené rozhodnutí, stejně jako prvostupňové rozhodnutí, je vadné, v důsledku čehož jsou zkracována práva žalobkyně. 3. Podle žalobkyně § 13 zákona o obchodních korporacích nestanovuje nic o právních následcích nesplnění hypotézy právní normy, přičemž neplatnost jednání nelze dovozovat, natož pak neplatnost absolutní. Pokud by se jednalo o neplatnost, pak by šlo o neplatnost relativní. Nadto by mělo být zohledněno rovněž zhojení dané vady. Smyslem tohoto ustanovení je ochrana věřitelů, přičemž by v projednávané věci měla být posouzena otázka, zda za daného faktického a právního stavu mohla vzniknout pochybnost o poškození věřitelů či nikoli. Ta však v případě převodu Automobilu nevznikla. K převodu vlastnického práva došlo dlouho před zahájením daňové exekuce, tento okamžik lze zcela bez pochybností vymezit nejpozději ke dni zahájení řízení o zápis změny vlastníka Automobilu, nadto smluvní strany projevily vůli ke změně vlastníka Automobilu, kdy příslušný správní orgán jejich totožnost ověřil. V takovém případě nelze mít za to, že mohlo dojít ke krácení věřitele, tj. k podpisu smlouvy s antedatací podpisů poté, co byla zahájena daňová exekuce a nastaly účinky inhibitoria. Není důvod, aby bylo dané právní jednání z důvodu absence ověření podpisu považováno za neplatné. Právní názor, který žalobkyně zastává, není podle ní ani v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, který se nevypořádával s možnou konvalidací právního jednání (nejednalo se o absenci ověřených podpisů na smlouvách) a navíc byl v daném případě přítomen nezávislý a nestranný orgán státní správy, který sám ověřuje totožnost zúčastněných osob. 4. Žalobkyně nesouhlasí ani s hodnocením dodatečného ověření podpisu a konvalidace právního jednání. Ověření podpisu je administrativním úkonem, nikoli právním jednáním, a nejedná se o projev vůle, který by měl účinky do hmotněprávní sféry účastníků řízení a který by cokoli měnil na právech a povinnostech účastníků kupní smlouvy. Inhibitorium nemůže postihovat možnost stran konvalidovat právní jednání. V daném výkladu žalovaného se projevuje nedostatečnost, selektivnost a neudržitelnost jeho argumentace. 5. Pokud žalovaný tvrdí, že centrální evidence vozidel má pouze deklaratorní charakter, měl v řízení odůvodnit, na základě čeho má za to, že vlastníkem Automobilu je společnost JCompany, s.r.o. Žalovaný nezjišťoval žádný doklad o nabytí Automobilu touto společností. Žalovaný nemohl dle žalobkyně učinit závěr, že JCompany, s.r.o. je vlastníkem Automobilu. 6. Žalobkyně brojí též proti represivnímu formalismu žalovaného ve vztahu k soukromoprávnímu kodexu. Absence ověřených podpisů na kupní smlouvě v tomto konkrétním případě nikterak neporušuje a neohrožuje práva třetích osob, není v rozporu s dobrými mravy, nebyl jí porušen zákaz stanovený zákonem, nenarušuje veřejný pořádek a právní závěr o tom, že dané právní jednání je platné, nenarušuje právní jistotu. 7. Konečně se žalobkyně nedomnívá, že správní orgán je kompetentní k tomu, aby posoudil platnost či neplatnost soukromoprávní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností JCompany s.r.o. a autoritativně vyslovil její neplatnost. Žalobkyně má za to, že v případě neshody je k tomu kompetentní pouze nezávislý a nestranný soud. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný se k žalobnímu návrhu vyjádřil podáním ze dne 9. 8. 2018. Předmětná kupní smlouva neobsahovala ustanovením § 13 zákona o obchodních korporacích požadované úředně ověřené podpisy, v důsledku čehož je s ohledem na ochranu věřitelů jednočlenné obchodní společnosti (ochrana veřejného pořádku) takové jednání absolutně neplatné. V případě relativní neplatnosti by dané ustanovení zcela postrádalo smysl, neboť by se žádná ze stran právního jednání této neplatnosti z povahy věci nedovolávala. Konvalidace dané vady není dotčena, nicméně tato má vůči třetím osobám účinky ex nunc. Žalovaný tak nesouhlasí s výkladem žalobkyně. S ohledem na absolutní neplatnost, kterou lze konvalidovat pouze s účinky ex nunc vůči třetím osobám, je argument žalobkyně, že k právnímu jednání došlo již před zahájením daňové exekuce, zcela irelevantní. Předepsanou náležitost smlouvy nelze dle žalovaného nahrazovat jinými jednáními, a to ani postupem přepisu vlastníka Automobilu v registru vozidel. K námitce týkající se deklaratorního charakteru registru vozidel žalovaný poukázal na jiný význam žalobcem citované pasáže napadeného rozhodnutí. Absence „nezávislého a nestranného orgánu státní správy“ v judikatuře Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1464/2009, a ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 689/2014) je zcela irelevantní ve vztahu k platnosti předmětné smlouvy. Naopak jsou tyto dva rozsudky Nejvyššího soudu přiléhavé na předmětnou věc. V případě „represivního formalismu“ žalovaný uvedl, že nabytí Automobilu daňovým dlužníkem nikdo nerozporoval. Předmětem přezkumu v projednávané věci však bylo to, zda žalobkyni svědčí právo k Automobilu nepřipouštějící provedení exekuce. Absolutní neplatnost právního jednání nastává přímo ze zákona a správní orgán má povinnost k ní přihlédnout ex offo. IV. Replika žalobkyně 9. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou ze dne 8. 11. 2018, v níž brojila proti závěru žalovaného o absolutní neplatnosti dotčeného právního jednání. Absence úředního ověření podpisu nespadá dle žalobkyně do kategorie zjevného porušení veřejného pořádku. Dále rozporovala argumentaci žalovaného k případné relativní neplatnosti, neboť tuto námitku může vznést například sama společnost, přestane-li být jednočlennou. V posuzované věci se žalobkyní jeví logickým, aby daná kupní smlouva byla posuzována jako platná, vzhledem k tomu, že dle smlouvy bylo plněno, byly uhrazeny finanční prostředky a došlo ke změně zápisu v registru vozidel. Dále žalobkyně ve vztahu k některým námitkám zopakovala svou argumentaci obsaženou již v žalobním návrhu. V. Jednání 10. Na nařízeném jednání dne 15. 7. 2020 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobkyně zopakovala tvrzení o relativní neplatnosti předmětné smlouvy a poukázala na skutečnost, že žalovaný nenamítá antedataci této smlouvy. Žalovaný trval na absolutní neplatnosti dané smlouvy. Za nesporné obě strany označily skutečnosti týkající se společnosti JCompany, s.r.o., nyní Beledotrix s.r.o., uvedené ve veřejně přístupných rejstřících. VI. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s. ř. s. 12. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Žalobkyně na úvod svého žalobního návrhu namítla to, že se žalovaný nevypořádal s její argumentací (zejména s tím, že právní jednání bylo prokazatelně k určit