5 As 21/2011 — Nejvyšší správní soud

34 A 20/2017- 62 - text 13 34 A 20/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. M. Š. bytem X. zastoupen advokátem JUDr. Petrem Valentou sídlem Chodská 1281/30, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2017, č. j. KUJI 49816/2017, sp. zn. OŽPZ 1691/2017 Gr-2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zčásti změnil výrok prvostupňového správního rozhodnutí Městského úřadu Třebíč, odbor životního prostředí, ze dne 10. 4. 2017, zn. OŽP 26262/17 – SPIS 2476/2017/Or (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a to tak, že výrokem byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 63 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), kterého se dopustil tím, že po provedené dohledávce ihned neoznačil odlovený kus černé zvěře nesnímatelnou plombou, čímž porušil § 49 odst. 1 zákona o myslivosti. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 4 500 Kč (§ 63 odst. 2 zákona o myslivosti) a dále mu byla stanovena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Výše uvedeným druhostupňovým rozhodnutím bylo změněno prvostupňové rozhodnutí městského úřadu, které původně žalobce uznal vinným ze spáchání dvou přestupků podle § 63 odst. 2 zákona o myslivosti, kterých se žalobce měl dopustit tím, že dne 23. 12. 2016 v cca 22:30 hod. v lokalitě Na Východě v k. ú. Příštpo poblíž hranic honiteb Aleje a Příštpo prováděl dohledávku odloveného kusu černé zvěře v sousední honitbě Aleje bez předchozího vyrozumění uživatele této honitby, čímž měl porušit § 43 odst. 2 zákona o myslivosti, a následně neoznačil tento kus po provedené dohledávce ihned nesnímatelnou plombou, čímž porušil § 49 odst. 1 zákona o myslivosti. Za tyto přestupky uložil městský úřad žalobci pokutu ve výši 6 000 Kč (§ 63 odst. 2 zákona o myslivosti) a dále mu uložil povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Jak vyplývá z předchozího odstavce, žalovaný uvedené prvostupňové rozhodnutí v odvolacím řízení změnil ve prospěch žalobce s tím, že žalobce byl uznán vinným pouze z jednoho z výše uvedených přestupků, a to podle § 63 odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona o myslivosti (odlovený kus černé zvěře po provedené dohledávce ihned neoznačil nesnímatelnou plombou), pročež žalovaný také žalobci snížil dříve uloženou pokutu ve výši 6 000 Kč na částku 4 500 Kč. Povinnost žalobce k náhradě nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč zůstala zachována. II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce v žalobě nejprve obecně namítal, že obě správní rozhodnutí trpí vadami formálního i obsahového rázu, pročež jejich vydáním byl žalobce zkrácen na svých právech. Vadnost a nezákonnost obou správních rozhodnutí spočívá v tom, že správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného posouzení skutků, překročily meze správního uvážení, rozhodovaly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, přitom rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování ani platných zákonech. Z rozhodnutí není dále patrné, jakými podklady se správní orgány řídily při rozhodování a jejich závěry jsou převážně spekulativní. Obě správní rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná. 4. V postupu žalovaného žalobce spatřoval jeho podjatost. Žalovaný se při rozhodování především opíral o závěry NSS vyplývající z jeho rozsudku ze dne 8. 3. 2012, č. j. 5 As 21/2011-39, podle něhož dikci § 49 odst. 1 zákona o myslivosti odpovídá pouze takový výklad předmětného ustanovení, podle něhož musí lovec vždy označit odlovenou zvěř nesnímatelnou plombou bez jakéhokoliv odkladu po jejím ulovení, nalezení nebo dohledávce, tedy dříve, než budou provedeny jiné úkony či manipulace se zvěří. V této souvislosti žalovaný uvedl, že má ze spisu za dostatečně prokázané, že žalobce ihned po dohledávce postřelené zvěře řádně dohledaný kus neoznačil nesnímatelnou plombou. Podle žalobce je však takový závěr nepravdivý a neodůvodněný jakýmkoliv důkazem. Podle žalobce z toho vyplývá skutkový stav zcela opačný. Žalobce totiž odlovený kus černé zvěře okamžitě označil plombou. Žalovaný se také opíral o výpověď člena policejní hlídky pana Č., jenž byl n místo, kde ležel odlovený kus černé zvěře, přivolán panem N. ze sousední honitby, a to pro podezření z pytláctví. Podle policisty pana Č. měl žalobce uvést, že odlovený kus neoznačil, protože neměl s sebou plombu. Žalobce toto tvrzení zcela odmítl s tím, že ho nikdy nevyslovil. Tvrzení pana Č. žalobce označil dále za nelogické, neboť otázka plomby nebyla na místě vůbec řešena a na jednání před prvostupňovým správním orgánem pan Č. dokonce uvedl, že neví, jak plomba vypadá a jak se na zvěř umisťuje. Pokud by policejní hlídka na místě zjistila, že ulovená zvěř nebyla označena plombou, pak platila její povinnost ohlásit tuto skutečnost orgánu státní správy myslivosti, což se nestalo. Naopak tvrzením žalobce o umístění plomby na zvěři svědčí to, že druhý den po odlovu, když se začalo manipulovat s odloveným kusem, byla tato plomba vedle zvěře nalezena. Vzhledem k neobvyklé horlivosti člena hlídky policie pana Č., a také jeho svědecký výpovědi u prvostupňového správního orgánu, se žalobci nabízí úvaha o tom, zda tato osoba neměla nějaký osobní zájem poškodit žalobce. Prvostupňový správní orgán pochybil, když nezjistil, o jakou plombu se jednalo, zda mohlo být v době jejího umístění na zvěři s plombou nějak manipulováno a zda nebyla jinou osobou sňata. Nebylo zjišťováno ani to, zda snětí plomby nemohlo být ovlivněno značně nepříznivým počasím. Skutečnost, že předmětná plomba byla druhý den po odlovu nalezena vedle odloveného kusu černé zvěře, mohou dosvědčit svědci J. K., Z. R. (oba bytem X.) a B. H. (bytem v X.). 5. Správní orgány se podle žalobce dostatečně nevypořádaly s prokázáním materiální stránky přestupku, když existenci materiálního aspektu dovozovaly jen z formálního aspektu, což odporuje právním předpisům. Naplnění materiálního znaku musí být bez pochybností prokázáno. 6. Dále bylo třeba ve věci hodnotit i jednání pana S. N., který oznamoval Policii ČR podezření ze spáchání trestného činu pytláctví (takové jednání nebylo následně zjištěno). Pan N. také oznamoval, že ulovený kus černé zvěře nebyl označen plombou, k čemuž se vyjadřoval i myslivecký spolek, jehož je žalobce i pan N. členem. K osobě žalobce je třeba vzít v úvahu polehčující okolnosti, a sice že je dlouholetým členem myslivecké organizace, řadu let vykonává funkce mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže. Je jedním z nejúspěšnějších sportovních střelců ČR v disciplínách FITASC (3x mistr světa jako člen družstva, v roce 2014 a 2016 na MS v kulové střelbě 2. místo a řada dalších medailí úspěchů). V roce 2017 se umístil na 3. místě na FITASC World Ranking v Combined Game Shooting. Několikrát byl oceněn českomoravskou mysliveckou jednotou. 7. Žalobu žalobce doplnil podáním ze dne 26. 9. 2017, v němž mj. uvedl, že Městský úřad Třebíč, odbor životného prostředí, vydal dne 6. 9. 2017 rozhodnutí sp. zn. OŽP 54628/17 – SPIS 9753/2017/Or, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci odebírá lovecký lístek č. 019596 na dobu 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí, a to z důvodu ztráty bezúhonnosti. Ztráta bezúhonnosti žalobce měla spočívat v jednání, které je nyní přezkoumáváno správním soudem na podkladě podané správní žaloby ve věci rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2017, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 63 odst. 2 zákona o myslivosti, kdy po provedené dohledávce ihned neoznačil odlovený kus černé zvěře nesnímatelnou plombou, čímž měl být porušen § 49 odst. 1 zákona o myslivosti. V souvislosti s navazujícím správním rozhodnutím o odebrání loveckého lístku a možné delší době trvání soudního řízení, v němž bude přezkoumáno samotné přestupkové jednání, žalobce soudu navrhl přiznání odkladného účinku žalobě. Vzhledem k zjištěným okolnostem případu a naplnění zákonných podmínek soud vyhověl tomuto návrhu a odkladný účinek žalobě přiznal usnesením ze dne 30. 10. 2017, č. j. 34 A 20/2017-24. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný v podaném vyjádření k žalobě nejprve stručně shrnul průběh správního řízení. Dále nesouhlasil s tvrzením žalobce v tom, že nebyl zjištěn řádně skutkový stav věci. Podle žalovaného byl skutkový stav objasněn v rozsahu požadovaném v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Pokud žalobce správním orgánům vytýkal, že se dopustily nesprávného posouzení skutků, pak zde žalovaný uvedl, že tato teze žalobce nebyla v další části žaloby nijak rozvedena, a není tudíž jasné, zda má jít o nesprávnou subsumpci pod