7 As 397/2018 — Nejvyšší správní soud

62 A 13/2020- 110 - text 12 pokračování 62 A 13/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D. v právní věci žalobce: Contur media s.r.o. sídlem Ovocný trh 572/11, Praha zastoupen Mgr. Viktorem Hunalem, advokátem sídlem Sokolovská 47/73, Praha proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské nám. 1, Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve výzvě žalovaného ze dne 22.10.2019, č.j. MMB/0444201/2019, sp. zn. 5400/OD/MMB/0438945/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, odboru dopravy, který má spočívat ve výzvě žalovaného ze dne 22.10.2019, č.j. MMB/0444201/2019, sp. zn. 5400/OD/MMB/0438945/2019, vydané podle § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), k odstranění reklamního zařízení na pozemku parc. č. 996/1 a parc. č. 510/8 v k.ú. Přízřenice. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Podle žalobce je uvedená výzva nezákonná a nepřezkoumatelná. Žalobce odkazuje na své námitky, které proti výzvě podal. Žalovanému jako silničnímu správnímu úřadu ve smyslu zákona o pozemních komunikacích není svěřena působnost ani pravomoc k podání výzvy; nejednalo se o ochranné pásmo komunikace, reklamní zařízení je umístěno v souvisle zastavěném území obce. Stavba reklamního zařízení byla do souvisle zastavěného území umístěna a povolena územním souhlasem a souhlasem s provedením stavby, po předchozím vyjádření všech dotčených orgánů. Kladně se vyjádřil také žalovaný v rámci koordinovaného stanoviska. To, že se reklamní zařízení nachází mimo ochranné pásmo komunikace, vyplývá i ze stanoviska Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Od doby, kdy došlo k umístění reklamního zařízení, se nijak nezměnily ani poměry v území, naopak se ještě více potvrdily další výstavbou. Reklamní zařízení se nachází v souvisle zastavěném území obce a bylo umístěno mimo ochranné pásmo silnice a mimo ingerenci zákona o pozemních komunikacích. Opak v řízení nebyl podle žalobce prokázán. 3. Žalobce dále namítá, že nabyl právo k umístění reklamního zařízení na daném území v dobré víře. Od doby, kdy bylo silničním správním úřadem v roce 2008 vydáno jeho stanovisko, se podstatně nezměnila ani definice souvisle zastavěného území obce pro vymezení ochranného pásma silnice. Ze zákona o pozemních komunikacích plyne, že silniční ochranná pásma v souvisle zastavěném území neexistují. Výzvu žalovaného je třeba považovat za nulitní a hledět na ni jako by nebyla nikdy vydána. Výzvou jsou žalobci ukládány povinnosti výrazným způsobem zasahující do práva žalobce chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Bude-li žalovaným přikročeno k zakrytí, případně následnému odstranění reklamního zařízení, vznikne žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu škoda. Podle žalobce nebyly jeho námitky překonány či vyvráceny ani sdělením žalovaného ze dne 8.11.2019; nákresy, na které žalovaný odkazoval, jsou nedostatečné a nepřezkoumatelné, souvisle zastavěné území na nich není znázorněno, nejsou okótované, neodpovídají skutečnosti. 4. Pokud žalovaný argumentuje legislativní změnou zákona o pozemních komunikacích účinnou od 1.9.2012, provedenou zákonem č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 196/2012 Sb.“), tak tato se podle žalobce vztahuje toliko na reklamní zařízení před účinností této novely povolená silničním správním úřadem, nikoli stavebním úřadem. Žalobce dále uvádí, že reklamní zařízení nijak nenarušuje ani neohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. 5. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud rozhodl tak, že zásah žalovaného v podobě uvedené výzvy je nezákonný a aby zakázal žalovanému pokračovat v porušování žalobcova práva a přikázal žalovanému obnovit stav před zásahem. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu, které ve věci proběhlo. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 6. Žalovaný nesouhlasí se žalobou. Podle žalovaného byla výzva vydána v souladu s platnou právní úpravou. Žalovaný poukazuje na změny právní úpravy vztahující se k definici pojmu souvisle zastavěné území, zejména provedené zákonem č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění (dále jen „zákon č. 186/2006 Sb.“), kterým byla definice vložena do zákona o pozemních komunikacích, a dále zákonem č. 152/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 152/2011 Sb.“), kterým byl uvedený pojem s účinností od 1.7.2011 novelizován do podoby dle současné platné právní úpravy. Ze situačního nákresu přiloženého k vyjádření k námitkám žalobce proti výzvě plyne, že se reklamní zařízení nachází mimo souvisle zastavěné území ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný poukazuje na to, že žalobce nemohl být v dobré víře, pokud provozuje reklamní zařízení v silničním ochranném pásmu bez povolení silničního správního úřadu; neznalost zákona neomlouvá a jde pouze k tíži žalobce. 7. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 8. Zdejší soud nejprve posuzoval, zda je žaloba přípustná, zda byla splněna podmínka aktivní a pasivní legitimace a zda byla dodržena lhůta pro podání žaloby. 9. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 10. Podle § 84 odst. 1 s.ř.s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. 11. Podle § 85 s.ř.s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. 12. Aktivní legitimace v řízení o žalobě ve smyslu § 82 s.ř.s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Přímé zkrácení na svých právech postupem žalovaného, spočívající ve výzvě k odstranění reklamního zařízení, je ze strany žalobce tvrzeno a je jím argumentováno. Tato podmínka řízení je tedy splněna. Pokud jde o legitimaci pasivní, žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provádí. Tu je nepochybně správním orgánem žalovaný; jeho identifikace není spornou; spornou není ani skutečnost, že jde o správní orgán. I tato podmínka řízení je tedy splněna. 13. Žaloba byla podána dne 24.1.2020. V nyní posuzované věci je zřejmé, že v objektivní dvouleté lhůtě i subjektivní dvouměsíční lhůtě žaloba podána byla. Výzva k odstranění reklamního zařízení byla žalobci doručena dne 23.10.2019, nicméně od té doby stav, který žalobce pokládá za nezákonný zásah, trvá. Nebyl-li v žalobcově pojetí tento zásah ukončen před podáním žaloby, nemohla lhůta k podání žaloby uplynout, a proto ji má zdejší soud za včasně podanou (shodně kupř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23.10.2019, č.j. 31 A 87/2019-71). 14. Pokud jde o přípustnost žaloby proti nezákonnosti výzvy k odstranění reklamního zařízení, tak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2019, č.j. 7 As 397/2018-35, „Nejvyšší správní soud na úvod připomíná, že výzva k odstranění reklamního zařízení dle jeho judikatury představuje úkon podle části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), proti kterému není přípustný řádný opravný prostředek (srov. rozsudek ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016 - 39, nebo ze dne 29. 9. 2016, č. j. 9 As 130/2016 - 39). Z hlediska soudní ochrany je výzva v souladu s citovanou judikaturou považována za pokyn ve smyslu § 82 s. ř. s., jemuž se lze bránit prostřednictvím tzv. zásahové žaloby. Závěr o povaze výzvy k odstranění reklamního zařízení vychází z toho, že § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích nepočítá s vedením řízení a vydáním rozhodnutí podle části druhé správního řádu. Nejenže zákon nepočítá s tím, že by vydání výzvy předcházelo nějaké formalizované řízení, zákon neupravuje ani žádné formální náležitosti výzvy a nevymezuje ani její obsahové náležitosti. Nezbývá, než tyto dovodit ze smyslu a účelu dotč