— Nejvyšší správní soud

62 Ad 7/2018- 46 - text pokračování 9 62 Ad 7/2018 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: MUDr. A. D. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Ludvíkem Matouškem sídlem Kovářská 549/12, Praha 9 proti žalovanému: Státní tajemník v Ministerstvu zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2018, č. j. MZDR 4903/2018-5/PER, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2018, č. j. MZDR 4903/2018-5/PER, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ludvíka Matouška, sídlem Kovářská 549/12, Praha 9. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný k odvolání žalobkyně změnil výroky II. a III. rozhodnutí ředitele Krajské hygienické stanice Kraje Vysočina (dále jen „ředitel“) ze dne 31. 10. 2017, č. j. KHSV/24415/2017/ZR/OPD/Šul, a ve zbývající části odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí ředitele potvrdil. Tímto rozhodnutím ředitel s účinností od 1. 11. 2017 určil žalobkyni platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců (dále jen „nařízení vlády č. 304/2014 Sb.“), ve výši 37 890 Kč (výrok I.), s účinností od 1. 11. 2017 přiznal žalobkyni příplatek za vedení ve výši 9 020 Kč (výrok II.) a s účinností od 1. 11. 2017 určil žalobkyni měsíční plat v celkové výši 54 910 Kč, který tvoří platový tarif ve výši 37 890 Kč, osobní příplatek ve výši 8 000 Kč a příplatek za vedení ve výši 9 020 Kč (výrok III.). Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí změnil rozhodnutí ředitele pouze tak, že zvýšil žalobkyni příplatek za vedení na částku 9 094 Kč a v důsledku toho i její měsíční plat na částku 54 984 Kč. V ostatním rozhodnutí ředitele potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně namítla, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť z výroku rozhodnutí neplyne, jaká právní úprava byla použita (jaké znění nařízení vlády, jaké ustanovení a jaká příloha byly aplikovány). Rozhodnutí ředitele bylo navíc vydáno dne 31. 10. 2017, ačkoliv v odůvodnění se odkazuje na užití úpravy účinné až od 1. 11. 2017. Za chybu žalobkyně považuje též to, že výrok rozhodnutí neobsahuje údaj o stanovení příslušné platové třídy a platového stupně, takže se žalobkyně proti případně nesprávně určené třídě a stupni nemůže účinně bránit. 3. Žalobkyně je zaměstnána jako ředitelka protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice Kraje Vysočina. Správní orgán ovšem vůbec nezjišťoval, jaké činnosti byly žalobkyni rozhodnutím o přijetí do státní služby určeny a jakou činnost v rámci služebního místa žalobkyně vykonává, a s námitkami žalobkyně v tomto směru vedenými se nevypořádal. Podle názoru žalobkyně je pro její služební místo nezbytné lékařské vzdělání a s ohledem na její pracovní náplň je pak nutno uzavřít, že je lékařkou orgánu ochrany veřejného zdraví ve smyslu § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 304/2014 Sb. ve znění nařízení vlády č. 342/2017 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. Náleží jí proto platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 3 k tomuto nařízení, a nikoli v příloze č. 2 k tomuto nařízení, jak ve svých rozhodnutích uzavřeli ředitel a žalovaný. Za nezákonný považuje žalobkyně v této souvislosti závěr žalovaného, že u služebního místa žalobkyně nebyl stanoven výlučný požadavek lékařského vzdělání, a proto jí přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedených v příloze č. 2 nařízení. Žalobkyně je však vzhledem ke všem okolnostem lékařkou orgánu ochrany veřejného zdraví, jak požaduje nařízení, čemuž není na překážku, že její systematizované místo může zastávat i osoba s jiným vzděláním. Závěr žalovaného je i v rozporu se smyslem novelizace provedené nařízením č. 342/2017 Sb., která měla dostatečným ohodnocením zastavit úbytek kvalifikovaných lékařů v hygienické službě. 4. Žalobkyně konečně tvrdí, že se žalovaný vůči ní svým rozhodnutím dopustil diskriminace v oblasti odměňování ve srovnání s ostatními lékaři vykonávajícími správní činnost (např. lékaři orgánu sociálního zabezpečení), neboť porušil zásadu rovného zacházení se všemi státními zaměstnanci a rozdílné zacházení se žalobkyní ve svém rozhodnutí nijak neodůvodnil. Žalobkyně se k tomu dovolává přímého účinku „směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/54/ES, Rady ES č. 2000/43/ES, Rady ES č. 2000/78/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011“. 5. Žalobkyně tedy z uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na tomto procesním postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před soudem. III. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že lékaře v krajských hygienických stanicích jako orgánech ochrany veřejného zdraví lze odměňovat podle vyšší platové stupnice uvedené v příloze č. 3 nařízení vlády č. 304/2014 Sb. jen tehdy, bude-li se na jejich služebních místech požadovat výkon správních činností, které mohou být vykonávány pouze osobami s lékařským vzděláním. Požadavek na obsazení služebního místa žalobkyně jen lékařem však není formulován ani v právním předpisu (§ 88a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), ani ve služebním předpisu vydaném podle § 25 odst. 5 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“). Služební místo žalobkyně může být obsazeno i nelékařem, který má odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). V takové situaci je v zájmu principu rovného odměňování, aby byly obě skupiny zaměstnanců (lékaři i nelékaři) pracující na pozici žalobkyně odměňovány podle stejných pravidel. Závěrem žalovaný označil předmětný problém za palčivý s tím, že je otázka odměňování lékařů orgánů ochrany veřejného zdraví dlouhodobě diskutována. 7. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta, a na tomto procesním postoji rovněž setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 9. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 10. Ze správního spisu vyplynulo, že ředitel vyhlásil dne 22. 2. 2016 výběrové řízení na služební místo ředitele odboru protiepidemického ve služebním úřadě Krajské hygienické stanici kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě v oboru služby zdravotnictví a ochrana zdraví. Žadatel musel mimo jiné splňovat požadavek podle § 25 odst. 5 písm. a) zákona o státní službě stanovený služebním předpisem ředitele č. 04/2016, tj. odborné zaměření – vzdělání lékaře nebo vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v jiném oboru, a současně způsobilost zdravotnického pracovníka podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Rozhodnutím ze dne 1. 5. 2016, č. j. KHSV/07406/2016/ZR/ÚSČ/Šul, ředitel jmenoval žalobkyni na toto služební místo, zařadil ji do 13. platové třídy, 12. platového stupně a určil jí měsíční plat v celkové výši 47 060 Kč sestávající z platového tarifu ve výši 31 550 Kč, osobního příplatku ve výši 8 000 Kč a příplatku za vedení ve výši 7 510 Kč. 11. Z pracovní náplně žalobkyně vyplývá, že měla mimo jiné následující povinnosti: · provádět komplexní výkon státního zdravotního dozoru v oblasti epidemiologie; · stanovovat nezbytná vyšetřování a měření pro výkon státního zdravotního dozoru; · provádět analýzu prevence infekčních onemocnění a dalších hromadně se vyskytujících onemocnění a epidemiologie drogových závislostí; · stanovovat metodiky výkonu státního zdravotního dozoru; · metodicky usměrňovat zdravotnická zařízení v ochraně před infekčními onemocněními nebo odborně usměrňovat činnosti zařízení vykonávajícího závodní preventivní péči; · hodnotit epidemiologickou situaci pro stanovování celostátních mimořádných opatření k ochran