1 As 344/2016 — Nejvyšší správní soud

29 A 234/2018- 51 - text  7 29 A 234/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) D. H. b) P. M. oba zastoupeni advokátkou JUDr. Svatavou Míčkovou sídlem Šumavská 416/15, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: S. U. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2018, č. j. MMB/0383330/2018, sp. zn. OUSR/MMB/0339713/2018/2 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Oznámením ze dne 25. 9. 2017, č. j. 13220/17/2300/1514/Dv., zahájil Úřad městské části města Brna, Brno – Královo Pole (dále též „stavební úřad“), dle § 129 odst. 2, 8 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“), z moci úřední řízení o odstranění stavby a nařízení obnovení předcházejícího stavu stavby „Stavební úpravy v bytové jednotce č. X v 1.PP bytového domu X na pozemku p. č. X k. ú. X“ provedené bez rozhodnutí či opatření stavebního úřadu. Po provedeném řízení rozhodnutím ze dne 29. 6. 2018, č. j. 13220/17/2300/1514/Dv.-5, dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nenařídil odstranění předmětné stavby a obnovení předcházejícího stavu stavby. K odvolání podanému mimo jiné i žalobci žalovaný shora označeným rozhodnutím ze dne 3. 10. 2018 změnil napadené rozhodnutí stavebního úřadu tak, že do jeho výroku doplnil podrobnější popis předmětné stavby (in concreto žalovaný do výroku rozhodnutí doplnil text: „Popis stavby: Jedná se o stavební úpravy spočívající v odstranění příčky v místnosti 007-pokoj, vybudování dveří mezi místností č. 009-koupelna a místností č. 005-chodba a o stavební úpravy spočívající ve stavbě nové příčky mezi místností č. 007-pokoj a bývalou místností 008-kuchyň.“), ve zbytku pak napadené rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobci předně zrekapitulovali dosavadní průběh věci včetně soudního řízení u civilního soudu. Uvedli, že osoba zúčastněná na řízení provedla stavební úpravy bez souhlasu ostatních dotčených vlastníků jednotek, a to na úkor jejich vlastnického práva. Jedinou smlouvou, která by jí umožnila po právu jednotku rozšířit, by byla smlouva o výstavbě. Tu by museli mezi sebou uzavřít všichni vlastníci jednotek, a tato změna by musela být promítnuta do katastru nemovitostí, což se nestalo. Již v únoru 2007 byl stavebnímu úřadu podán podnět ohledně části společných prostor v domě, stavební úřad ovšem nejednal. 3. Žalobci nesouhlasili se závěry správních orgánů, že ve věci jde primárně o soukromoprávní spor, a cítili se těmito závěry dotčeni na vlastnickém právu. Narušena byla též rovnost stran. Pokud kterýkoliv vlastník jednotek upozorní příslušný stavební úřad, že vlastník jiné jednotky v domě provádí takové stavební úpravy, jimiž se mění velikost jednotky na úkor společných částí domu, musí se stavební úřad tímto podnětem řádně a včas zabývat. V daném případě tak správní orgány sice učinily, nejednaly ale v souladu se zákonem. Stavební úřad byl povinen po osobě zúčastněné na řízení požadovat, aby předložila smlouvu o výstavbě [ve smyslu § 17 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů)], která by ji opravňovala k takovým stavebním úpravám, jež začala provádět, tj. zabírat společné části domu, což činí správní orgány nesporným. Pokud takovou smlouvu nepředložila, a tak učinit ani nemohla, neboť taková smlouva neexistuje, pak byl stavební úřad povinen nařídit odstranění stavby a obnovení předcházejícího stavu. Jelikož tak správní orgány neučinily, zvýhodnily osobu zúčastněnou na řízení. V jakém rozsahu by měla obnovit svůj byt do původního stavu, je známo z dokumentace založené ve správním spisu. Stavební úřad byl povinen nahlédnout do prohlášení vlastníka, které obsahuje nejen výměru bytové jednotky, ale i její půdorys. 4. Pokud by byl správný závěr správních orgánů, mohl by každý vlastník bytové jednotky provádět stavební úpravy své jednotky na úkor společných částí domu bez stavebního povolení nebo ohlášení. Nelze též souhlasit se závěrem správních orgánů, že provedenými stavebními úpravami v daném případě nedošlo ke změně způsobu užívání stavby. Je rozdíl, pokud je místnost užívána jako byt nebo jako společná část domu (předsklepí, sušárna apod.). 5. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 19. 3. 2019 uvedl, že předmětem dané věci jsou stavební úpravy, které však nemají takovou povahu zásahu do stavební podstaty budovy, aby vyžadovaly předchozí veřejnoprávní oprávnění podle stavebního zákona. Stavební zákon v § 103 odst. 1 písm. d) výslovně uvádí, které stavební úpravy nepodléhají povolovacímu režimu a lze je tak provádět bez dohledu stavebního úřadu, přičemž právě o takovou stavbu šlo i v projednávaném případě. Správní orgány jsou vázány zásadou legality. Stavebnímu úřadu tak nezbývalo než řízení o odstranění stavby ukončit, a to bez ohledu na skutečnost, že provedené stavební úpravy mohou mít vliv na vlastnická práva jednotlivých účastníků řízení. Ani žalobci tvrzené skutečnosti nezakládají důvod pro vedení řízení o odstranění stavby. Problematika výkonu vlastnického práva náleží do výhradní kompetence civilního soudu. Stavební úřad nedisponuje žádnou původní dokumentací stavby, která by byla ověřena podle stavebního zákona. Lze tak jen stěží určit, zda stavební úpravy probíhající v domě sledují původní povolení stavby, a stejně tak nelze rozhodnout, zda tyto stavební úpravy jsou či nejsou souladné s původním povoleným stavem stavby. Prohlášení vlastníka pak nemá charakter veřejnoprávního oprávnění, ale soukromoprávního titulu, na jehož základě nelze vést řízení o odstranění stavby. Stejně tak není takovým titulem rozsudek civilního soudu o vyklizení části nemovité věci. Stavebnímu úřadu tedy nezbývalo, než již zahájené řízení o odstranění stavby bez dalšího ukončit. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 7. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí stavebního úřadu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 8. Podstata žalobní argumentace tkví v tom, že v případě provedených stavebních úprav se jednalo o úpravy vyžadující stavební povolení, popř. ohlášení nebo jiné opatření stavebního úřadu, neboť prostory, v němž byly provedeny, jsou společnou částí domu, přičemž osoba zúčastněná na řízení k takovému zásahu do společných prostor domu nebyla oprávněna. Proto měl stavební úřad nařídit odstranění provedených stavebních úprav podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. 9. Jak vyplynulo ze správního spisu, žalobci jsou vlastníky bytových jednotek v domě X na pozemku parc. č. X, katastrální území X. Osoba zúčastněná na řízení vlastní bytovou jednotku č. X situovanou v prvním podzemním podlaží. Její podíl na společných částech domu činí id. 36/319. Z Prohlášení vlastníka J. K. ze dne 9. 3. 1998 vyplynulo, že předmětná bytová jednotka byla vymezena jako byt 2+kk s příslušenstvím v prvním podzemním podlaží o rozloze 36 m2 (pokoj, pokoj, koupelna, chodba). V čl. III tohoto prohlášení byly vymezeny společné části budovy, mj. prádelna, sušárna, předsklepí a sklep, schody a chodby. Přílohou prohlášení je i grafické znázornění této jednotky včetně zakreslení společných částí domu. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2013, č. j. 42 C 136/2010-191 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2015, č. j. 37 Co 43/2014-253), dále vyplynulo, že osobě zúčastněné na řízení byla uložena povinnost vyklidit a předat Společenství vlastníků jednotek Vnitřní 19 společné prostory, konkrétně sušárnu (003) a předsklepí (002) o výměře 16 m2, které osoba zúčastněná na řízení užívala bez právního důvodu (výměra bytové jednotky tehdy činila 52 m2). Pro potřeby soudního jednání byl vypracován znalecký posudek znalcem doc. Ing. B. P., CSc., ze dne 20. 8. 2012, č. 60/2/2012, dle kterého zpracování půdorysu ke dni 9. 3. 1998 nebylo možné, znalec tedy vypracoval půdorys ke stavu 18. 7. 2012 (pozn. soudu – číselná označení jednotlivých místností vychází z tohoto půdorysu). 10. Dle názoru společenství vlastníků jednotek, resp. jeho členů, měla osoba zúčastněná na řízení po výkonu výše citovaného rozhodnutí soudu provádět stavební a bourací