9 As 88/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 97/2019- 54 - text 9 30 A 97/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: P. M. zastoupen advokátem JUDr. Janem Juračkou sídlem Tovární 881/7, Znojmo proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor dopravy sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2019, čj. JMK 75016/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce byl držitelem rozsáhlého řidičského oprávnění (prakticky pro všechny skupiny vozidel). Městský úřad Znojmo (dále též „městský úřad“) mu řidičské oprávnění odňal rozhodnutím ze dne 22. 5. 2014 (dále též „rozhodnutí o odnětí“). Učinil tak proto, že dne 23. 1. 2014 obdržel od Policie ČR podnět k prověření zdravotní způsobilosti řidiče, a žalobce na výzvu úřadu, aby se ve lhůtě 30 dnů podrobil přezkoumání zdravotní způsobilosti, nijak nereagoval. Městský úřad tuto výzvu doručoval na adresu ohlašovny (O. 1/12, Z.), kterou měl žalobce evidovánu jako adresu trvalého pobytu. Na stejnou adresu mu doručil i rozhodnutí o odnětí. 2. V roce 2018, poté, co zjistil, že mu bylo v roce 2014 odňato řidičské oprávnění, požádal žalobce městský úřad o prominutí zmeškání úkonu, přičemž ke svému podání připojil lékařskou zprávu svého praktického lékaře, z níž vyplývá, že nemá žádné zvláštní zdravotní obtíže a nebyl nikdy vyšetřen pro požívání návykových látek. Po určitých procesních peripetiích dospěl nakonec městský úřad v usnesení ze dne 28. 2. 2019 k závěru, že žalobcově žádosti nevyhoví, neboť žalobce překročil jak subjektivní patnáctidenní, tak i objektivní jednoletou lhůtu, kterou zákon omezuje možnost prominout zmeškání úkonu. Žalovaný na základě žalobcova odvolání sice usnesení městského úřadu zrušil rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“), avšak věc mu nevrátil k dalšímu řízení, neboť naznal, že městský úřad se žalobcovou žádostí vůbec neměl zabývat. Nebyla totiž splněna základní podmínka – žalobce s žádostí nespojil zmeškaný úkon (lékařskou zprávu bez jakéhokoliv závěru o tom, zda je žalobce schopen řídit motorové vozidlo, za zmeškaný úkon podle žalovaného považovat nelze). Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 24. 6. 2019. II. Argumentace žalobce 3. V žalobě a následných podáních (včetně jednání před soudem) žalobce vylíčil, že od roku 2005 pracoval jako řidič kamionu. Podnět policie z roku 2014 vycházel z oznámení bývalé manželky, že je žalobce uživatelem drog. Šlo však pouze o pomstu po rozvodu a o zjevnou smyšlenku, neboť žalobce intenzivně sportoval a byl i dobrovolným dárcem krve. Přesto jej policie nijak nekontaktovala a předala bez dalšího podnět k prověření zdravotní způsobilosti městskému úřadu. Tomu nesdělila žalobcovu adresu, ačkoliv ji musela znát, neboť zde bydlel již 15 let a hned druhý den po oznámení prováděla u žalobce v bytě domovní prohlídku, při níž mu zabavila brokovnici. V důsledku toho se žalobce nedozvěděl o vedení řízení ani o výsledném rozhodnutí, neboť nespáchal žádné dopravní přestupky ani jej nekontrolovala policie, a to až do roku 2018, kdy navštívil městský úřad, protože měl možnost pracovat jako řidič autobusu ve Vídni a chtěl si zažádat o průkaz profesní způsobilosti. Tehdy odevzdal řidičský průkaz, seznámil se s rozhodnutím o odnětí řidičského oprávnění a bezprostředně poté požádal o nápravu a doložil lékařskou zprávu MUDr. H. Ačkoliv od roku 2015 měl již adresu trvalého pobytu na adrese Vysočany 1 ve vlastním rodinném domě, městský úřad mu tam nedoručil jedinou písemnost, ani žádnou výzvu k odevzdání řidičského průkazu. Žalobce uvádí, že obnovení řidičského oprávnění v původním rozsahu by pro něj znamenalo vynaložit náklady ve výši cca 100 000 Kč za řidičské kurzy a také by šlo o velkou ztrátu času. 4. Celou situaci cítí žalobce jako velkou nespravedlnost, kterou nijak nezavinil. Navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť vzniklý zásah do práv žalobce se správní orgány v napadeném řízení nepokusily nijak napravit. Žalobce kromě prominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst. 2 správního řádu současně namítal, že nedošlo k platnému doručení písemností, tj. žádal alternativně o určení neplatnosti doručení podle § 24 odst. 2 správního řádu. Tuto žádost správní orgány nevyřídily a tím porušily základní zásady správního řízení, zejména povinnost zjistit řádně stav věci, vycházet občanům vstříc, poskytovat jim přiměřené poučení a umožnit jim uplatňování práv a oprávněných zájmů. Žalobce apeluje na správní soud, aby zmírnil vniklou tvrdost, neboť právě proto prozíravý zákonodárce vtělil úpravu správního soudnictví do českého právního řádu. III. Argumentace žalovaného 5. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout a argumentuje podrobně k otázce, proč nemohl žalobcovo podání posoudit (též) jako žádost o určení neplatnosti doručení. Zejména poukazuje na to, že žalobce výslovně žádal pouze o prominutí zmeškání úkonu, což potvrdil i v obou svých odvoláních. O neplatnosti doručení se poprvé zmínil až v podání ze dne 20. 5. 2019, když reagoval na seznámení s odlišným právním názorem odvolacího orgánu, ani zde však netvrdil, že by její vyslovení žádal již ve svém původním podání. IV. Řízení před krajským soudem 6. Ve věci proběhlo dne 30. 6. 2021 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Obě strany při něm setrvaly na svých stanoviscích a žádné důkazy nad rámec správního spisu nenavrhly. Na dotaz soudu vysvětlil žalobce, že měl v roce 2014 evidován trvalý pobyt na adrese ohlašovny (městského úřadu) proto, že pronajímatelka bytu, v němž tehdy bydlel, mu nahlášení trvalého pobytu nechtěla umožnit. Upřesnil také, že na policii nehlásil adresu tohoto bytu jako adresu pro doručování – chtěl pouze poukázat na to, že s ohledem na okolnosti (domovní prohlídka) byla policii tato adresa jeho skutečného pobytu známa. Doplnil, že tuto adresu znal i městský úřad, který mu tam vícekrát doručoval písemnosti, žádný důkaz k tomuto svému tvrzen í však nepředložil. Žalobce vyslovil podiv nad tím, že městský úřad jej ani v průběhu řízení o odnětí řidičského oprávnění, ani kdykoliv po jeho skončení nikterak nekontaktoval, aby mu umožnil se k věci osobně vyjádřit. Žalobcův zástupce na dotaz soudu upřesnil, že rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění nenapadl odvoláním. V. Posouzení věci krajským soudem 7. Žaloba není důvodná. Skutková zjištění 8. Z podnětu policie ze dne 23. 1. 2014 vyplývá, že žalobce měl dne 15. 12. 2013 opakovaně fyzicky napadnout svou bývalou manželku poté, co jí zablokoval cestu svým autem, přičemž během šetření tohoto incidentu vyšlo najevo, že žalobce by měl být uživatelem drog ve formě krystalů. V podnětu je uveden trvalý pobyt žalobce (X), žádná jiná adresa zde zmíněna není. Na základě tohoto podnětu proběhlo v roce 2014 výše popsané řízení před Městským úřadem Znojmo, jež vyústilo v odnětí řidičského oprávnění. Veškeré písemnosti v něm úřad zasílal na adresu žalobcova trvalého pobytů a k doručení docházelo fikcí. Pouze oznámení o ukončení shromažďování podkladů se městský úřad pokusil doručit žalobci na adresu X, avšak odtud se vrátila písemnost s poznámkou, že adresát je na uvedené adrese neznámý. 9. Dne 27. 9. 2018 doručil žalobce městskému úřadu podání nazvané „Žádost o navrácení v předešlý stav podle ustanovení § 41 správního řádu“. V něm uvedl, že policii sdělil svou adresu pro doručování (X) a na tuto adresu mu měl svou výzvu doručovat i městský úřad, popř. měl využít jiné možnosti doručení, např. veřejnou vyhláškou. Zároveň sdělil, že v době doručování byl mimo Českou republiku, což dokládá cestovním dokladem (ten však nepřiložil). Jak už bylo výše uvedeno, k žádosti žalobce připojil lékařskou zprávu svého praktického lékaře, z níž vyplývá, že nemá žádné zvláštní zdravotní obtíže a nebyl nikdy vyšetřen pro požívání návykových látek. Městský úřad žádosti nevyhověl usnesením ze dne 23. 10. 2018, v němž nejprve podrobně rozebral, proč doručování v původním řízení proběhlo v souladu se zákonem a proč nebylo namístě využít pro doručování žalobci veřejnou vyhlášku. Dále konstatoval, že byl-li žalobce skutečně v zahraničí, zřejmě nešlo o nahodilou či mimořádnou skutečnost a měl si tedy své poměry předtím uspořádat tak, aby byl schopen přebírat úřední písemnosti. Navíc městský úřad upozornil, že od doby, kdy měl být úkon učiněn, již uplynula zákonná lhůta jednoho roku, v níž lze žádost podat. Na základě žalobcova odvolání zrušil žalovaný toto první usnesení městského úřadu rozhodnutím ze dne 7. 1. 2019. Uvedl, že městský úřad nesprávně rozhodoval i o určení neplatnosti doručení, ačkoliv žalobce o nic takového nežádal. Dále zavázal městský úřad, aby se nejprve vypořádal s otázkou, zda žalobce