6 Ads 63/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 3/2019- 106 - text 11 30 Ad 3/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: TRUVIA s.r.o. sídlem Lužánecká 1887/8, Brno zastoupeného advokátkou Mgr. Ivou Nekvapilovou sídlem Helfertova 335/17, Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2019, č. j. 7050/1.30/18-5 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2019, č. j. 7050/1.30/18-5, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce, Mgr. Ivy Nekvapilové, advokátky. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj se sídlem v Brně (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 15. 8. 2018, č. j. 15041/9.30/18-8. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle ust. § 30 odst. 1 písm. za) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), tím že nesplnil povinnosti koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle § 10 odst. 4 nebo § 18 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o BOZP“). Toho se měl žalobce dopustit tím, že: a) ke dni 11. 8. 2017 nevedl písemný chronologický seznam smluvních vztahů o výkonu své činnosti jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, který měl opatřit svým jménem a vlastnoručním podpisem, čímž porušil § 10 odst. 4 písm. a) zákona o BOZP, b) na stavbě „Územní odbor HZS JMK a centrální požární stanice Znojmo“ v období od 30. 3. 2017 do 7. 6. 2017 neupozornil zhotovitele společnost První KEY – STAV, a.s., na nedostatky v uplatňování požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci zjištěné na pracovišti převzatém zhotovitelem, konkrétně na nedostatečné zajištění montážní jámy, a nevyžadoval zjednání nápravy, čímž porušil povinnost stanovenou ust. § 18 odst. 2 písm. a) bod 2 zákona o BOZP, ve spojení s ust. § 8 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích (dále jen „NV“). 2. Za spáchání deliktu byla žalobci uložena pokuta ve výši 60 000 Kč. 3. Dne 11. 8. 2017 správní orgán I. stupně zahájil u žalobce kontrolu dle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a), v rozsahu ustanovení § 3 zákona o inspekci práce, a to v souvislosti s pracovním úrazem pana Bc. V. M., zaměstnance žalobce (dále jen „M.“) působícího na stavbě v pozici koordinátora BOZP na staveništi, k němuž došlo dne 7. 6. 2017 na předmětné stavbě požární stanice, pádem do montážní jámy. Předmětem kontroly bylo dodržování povinností vyplývajících z předpisů k zajištění bezpečnosti práce. Výsledky kontroly jsou shrnuty v protokole o kontrole ze dne 10. 10. 2017, č. j. 24379/9.42/17-2. Na jejich základě pak žalovaný zahájil dne 17. 5. 2018 řízení o správním deliktu. II. Obsah žaloby 4. Žalobce nesouhlasí se závěry, k nimž správní orgány v rámci kontrolních zjištění dospěly, považuje je za nesprávné, nezákonné a vadné. Napadené rozhodnutí pokládá za nezákonné a nepřezkoumatelné, zejména z důvodu překročení kompetencí a nezákonnosti kontroly správního orgánu, z nedostatku důvodů napadeného rozhodnutí a z důvodu pochybení žalovaného při zjišťování skutkového stavu věci. 5. Nejprve žalobce poukázal na definici koordinátora v § 10 odst. 2 zákona o BOZP jako fyzické osoby (dále též jen FO), přitom on jako právnická osoba (dále též jen PO) má pouze zabezpečit výkon činnosti koordinátorem - odborně způsobilou fyzickou osobou, což splnil. On sám jako PO nemá předpoklady pro výkon činnosti koordinátora jako odborně způsobilé osoby dle cit. ustanovení, ty má jen FO. Vzhledem k tomu jde o povinnosti FO jako koordinátora, a to i v případě povinnosti vést seznam smluvních vztahů o výkonů své činnosti, který FO předkládá při zkoušce (osvědčení způsobilosti). Jen ta je totiž kvalitativně schopná vést takový chronologický seznam, nikoliv PO. Správní orgány tak pochybily, když s odkazem na § 14 odst. 2 zákona o BOZP prováděly u žalobce kontrolu plnění povinností, které jsou uloženy jen osobám fyzickým. Tím došlo k překročení jejich kompetencí v rámci kontrolní činnosti a k nezákonnosti kontroly u nepříslušného subjektu (kontrola nad rámec povinnosti žalobce zabezpečit výkon činnosti fyzickou osobou). Vzhledem k nezákonnosti kontrolního šetření považoval žalobce za nezákonné i rozhodnutí správních orgánů. 6. Dle žalobce žalovaný nedostatečně vypořádal jeho námitky týkající se nedostatečného rozlišení povinností právnické a fyzické osoby, na které poukazoval výše. S ohledem na to považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek jeho důvodů, přitom upozornil na rozsudek Krajského soud v Brně sp. zn. 31 Ca 39/2005. 7. Co se týče pochybení při zjišťování skutkového stavu, žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, který s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 As 213/2016-60 dovodil odpovědnost žalobce za jednání pana M., který při výkonu činnosti koordinátora BOZP sledoval plnění svých pracovních úkolů jakožto jeho zaměstnanec. Ohledně přičitatelnosti jednání fyzické osoby (zaměstnance) osobě právnické je nutné hodnotit, zda činnost, při níž došlo k porušení povinností, byla provedena s místní, časovou a věcnou vazbou k činnosti PO. K tomu je zapotřebí správné a úplné zjištění skutkového stavu, na které však správní orgány rezignovaly. Žalovaný se nedostatečně zabýval otázkou, zda jednání pana M. bylo excesivní či nikoliv. V případě excesivního jednání pak pokuta zaměstnavateli postrádá represivní a preventivní význam, neboť zaměstnavatel nemůže zaměstnanci zabránit v dalším porušování jeho povinností jako fyzické osoby. Podstatné totiž je rozlišit mezi povinnostmi PO (§ 14 odst. 2 zákona o BOZP) a povinnostmi FO konajícími odbornou činnost (§ 18 zákona o BOZP), což správní orgány při zjišťování skutkového stavu zcela opomenuly. Výsledkem je neúplné zjištění okolností, za kterých mělo dojít k údajnému porušení povinností žalobce. 8. Povinnostem koordinátora dle § 18 zákona BOZP předchází povinnost zadavatele stavby předat mu veškeré podklady dle § 14 odst. 4 zákona o BOZP. Správní orgány tyto skutečnosti nezjišťovaly, přičemž se omezily pouze na výslech pana Ing. P. H. (dále jen „pan H.“), který vystupoval v pozici stavbyvedoucího, ačkoliv není jako stavbyvedoucí veden v seznamu autorizovaných osob vedených ČKAIT. Tato osoba proto nemohla být žalobci jako koordinátorovi sdělena jako osoba pro odborné vedení provádění stavby. Pan H. tedy nemohl být zástupcem zhotovitele, s nímž měl koordinátor spolupracovat, nemohl být proto ani oprávněným adresátem listin se záznamy koordinátora. Pro posouzení splnění povinností koordinátora je proto jeho prohlášení, že žádný záznam od koordinátora neobdržel, irelevantní. Bez vyjádření pana M., který na staveništi působil a prováděl úkony koordinátora požadované § 18 zákona o BOZP, nemohl žalovaný náležitě zjistit skutečnosti o rozesílání předmětných záznamů koordinátora se závadami a s přehledem jejich odstraňování i s adresáty těchto oznámení, tedy zda je zasílal a komu. Právě i vzhledem k uvedenému, jakož i vzhledem k vyjádření Ing. K., že předávání informací probíhalo emaily či ústně na stavbě, nemohl žalovaný náležitě porovnat informace poskytnuté zadavatelem stavby s rozsahem záznamů rozesílaných koordinátorem zhotovitelům elektronickou komunikací. Žalobce má za to, že skutečnost, zda osoba koordinátora splnila povinnost dle § 18 odst. 2 zákona o BOZP, nebyla náležitě zjištěna, a proto je potřeba napadené rozhodnutí zrušit (rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn.. 2 A 1114/2002). III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl podanou žalobou zamítnout, jelikož ji považuje za nedůvodnou. Námitkami překročení kompetencí a nezákonnosti kontroly a odpovědnosti PO se již zabýval. Rozhodnutí má za dostatečně odůvodněné, uvedl odlišný názor od žalobce, který podpořil svou argumentací a listinnými důkazy. Odmítá nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Namítanou nekvalifikovanost pana H. považuje za věcně nerelevantní. Žalobce neprokázal, že by předmětné záznamy jakýmkoli způsobem předal zhotoviteli, a i kdyby, nikde v nich neupozorňuje zhotovitele na závadu nezajištění montážní jámy, čímž porušil své povinnosti. S ohledem na v podstatě totožné námitky žalobce jako v průběhu správního řízení, odkázal žalovaný na napadené rozhodnutí. IV. Replika