2 Afs 37/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Af 9/2021- 40 - text 6 30 Af 9/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobkyně: multigate a. s. sídlem Riegrova 373/6, Olomouc zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Malinovského nám. 3, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 12. 2020, č. j. MMB/0504039/2020 a č. j. MMB/0504040/2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci a shrnutí průběhu správních a soudních řízení 1. Úvodem procesní a skutkové rekapitulace věci je vhodné uvést, že obě dvě rozhodnutí žalovaného byla ve věci vydána po přechozích zrušujících rozsudcích Krajského soudu v Brně. 2. Napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o odvoláních proti platebním výměrům vydaným Úřadem městské části Brno-střed (dále také „správce daně“) ze dne 10. 11. 2010, č. j. 100074030/REI/VHA/003, a ze dne 2. 12. 2010, č. j. 100074030/REI/VHA/004, tak, že tyto výměry byly částečně změněny (změna textu výroku, změna částky a připojení tabulky jako nedílné součásti platebního výměru); ve zbytku bylo odvolání zamítnuto. 3. Podrobnou rekapitulaci předchozího správního řízení provedl soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. 30 Af 87/2018 – 56 (dostupného na www.nssoud.cz), na který nyní v podrobnostech odkazuje. V uvedeném rozsudku soud zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného z důvodu nesprávného výpočtu zpoplatněných dnů u zařízení č. I701824 a 725363 (Novobranská 532/20) a pochybením při zpoplatnění u zařízení č. ML0766, ML0788, ML0789. Na uvedený rozsudek soudu navázal žalovaný napadenými rozhodnutími. I. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že žalovaný pravomocně rozhodl o místním poplatku až po uplynutí prekluzivní lhůty. Má za to, že v projednávané věci nelze užít § 12 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ale je nutné postupovat podle ustanovení daňového řádu, což vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j. 8 Afs 176/2016 – 46. Podle tohoto rozsudku platí, že pokud prekluzivní lhůta začíná běžet znovu, uplatní se pro ni již aktuálně platné právní předpisy, tj. daňový řád. Podle něj platí, že poplatek není možné vyměřit po uplynutí 10 let ode dne uplynutí lhůty k podání ohlášení nebo ode dne splatnosti místního poplatku. 5. Správce daně vyměřil místní poplatek za použití pomůcek, jak vyplývá z výroku i odůvodnění. V odvolacím řízení má být zkoumána pouze zákonnost a přiměřenost použití pomůcek. Uvedené pravidlo však žalovaný nedodržel, neboť použití pomůcek nezkoumal. Z řízení, a to i v rámci správního soudnictví, vyplynulo, že pomůcky nebyly použity zákonným způsobem. 6. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný neuvedl klíč, podle jakého při vyměření místního poplatku vycházel. Rovněž tabulky, které žalovaný užil jako podklad pro své rozhodování, nelze užít jako řádný listinný důkaz. Žalovaný dále nesprávně identifikoval předmět řízení. Pokud žalovaný provedl identifikaci herních zařízení až v roce 2016, učinil tak v době, kdy lhůta pro stanovení daně již uplynula. Místní poplatek již není možné vyměřit. 7. Navrhla proto, aby soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Posouzení věci soudem 8. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 9. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). 10. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Než soud přistoupil k vypořádání jednotlivých námitek žalobkyně, zdůrazňuje, že obě napadená rozhodnutí, resp. rozhodnutí, která jim přecházela, byla opakovaně přezkoumána Krajským soudem v Brně. Soud se opakovaně a zevrubně vypořádal s četnými námitkami žalobkyně. V dosud posledním rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. 30 Af 87/2018 – 56, zrušil soud rozhodnutí žalovaného z důvodu chybného výpočtu doby zpoplatnění ve vztahu k zařízením v. č. I701824, 725363, ML0766, ML0788 a ML0789. Ostatní námitky žalobkyně shledal nedůvodnými. Námitka nesprávné identifikace konkrétních zpoplatněných zařízení 12. Žalobkyně namítla nesprávnou identifikaci zpoplatněných zařízení. Tabulky, ze kterých správní orgány vycházely, považuje za nerelevantní. 13. Ve vztahu k relevanci těchto podkladů odkazuje soud na právní úpravu dokazování v daňovém řízení ve smyslu § 93 daňového řádu. Podle předmětného ustanovení může jako důkazní prostředek sloužit vše, čím lze zjistit skutečný stav věci. Rekapitulující tabulky obsahují informace, na základě kterých lze dohledat příslušná rozhodnutí Ministerstva financí o schválení provozu konkrétního zařízení. Soud tedy nepochybuje o tom, že na základě těchto podkladů bylo možné učinit relevantní závěr o tom, že žalobkyně měla v rozhodných obdobích povolen provoz konkrétně identifikovaných zařízení (podrobněji viz bod 27 rozsudku č. j. 29 Af 45/2016-47). 14. Námitka proto není důvodná. Námitka nemožnosti vyměření předmětného poplatku 15. Žalobkyně dále tvrdila, že poplatek jí nelze vůbec vyměřit z důvodu nesprávné interpretace pojmu „jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu“ uvedeného v § 1 písm. g) zákona o místních poplatcích žalovaným. 16. Uvedené námitce se soud věnoval již v předchozích rozsudcích vydaných v této věci. I z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2013-26, vyplývá, že interaktivní videoloterijní terminál představuje „jiné technické zařízení“ ve smyslu § 10a zákona o místních poplatcích. Zpoplatnění proto podléhá každý koncový terminál, nejen centrální loterní jednotka. Ustanovení § 10a odst. 1 zákona o místních poplatcích je třeba vykládat tak, že poplatku podléhá každý povolený a nikoliv provozovaný hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení. Tento názor správních soudů potvrdil i Ústavní soud např. v usnesení ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 1887/16. Ustanovení § 10a odst. 1 zákona o místních poplatcích je tedy třeba vykládat tak, že poplatku podléhá každý povolený a nikoliv provozovaný hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2013, čj. 29 Af 33/2011-30). 17. Obecně závazná vyhláška statutárního města Brno č. 9/2010 stanovovala místní poplatek za každý povolený výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí a byla ve věci použita v souladu s § 14 zákona o místních poplatcích a § 1 písm. g) a § 10a zákona o místních poplatcích (blíže viz body 54 a 55 předchozích rozsudků sp. zn. 29 Af 59/2011 a 29 Af 60/2011). Tomu odpovídá i přístup správních orgánů a odůvodnění napadených rozhodnutí. V daném případě tedy nebyl prostor pro uplatnění zásady in dubio pro libertate. 18. Námitka není důvodná. Námitka uplynutí prekluzivní lhůty k vyměření místního poplatku 19. Žalobkyně měla za to, že žalovaný rozhodl o místním poplatku až po uplynutí prekluzivní lhůty, neboť přerušením a stavěním lhůty počala prekluzivní lhůta běžet znovu podle pravidel daňového řádu a uplynula 30. 6. 2020, resp. 30. 9. 2020. Odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j. 8 Afs 176/2016-46. 20. Jak uvedl soud již v rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. 30 Af 87/2018 – 56, v době vydání platebního výměru správcem daně byl rozhodnou právní úpravou ve vztahu ke lhůtě pro vyměření poplatku § 12 zákona o místních poplatcích, který říkal, že dlužné částky lze vyměřit nebo doměřit do 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla. Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření nebo doměření poplatku, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl poplatník nebo plátce o tomto úkonu písemně uvědoměn. Podle § 12 odst. 2 zákona o místních poplatcích účinného v rozhodnou dobu (do 31. 12. 2010) lze vyměřit a doměřit poplatek nejpozději do 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla. 21. Vyměřit a doměřit poplatek bylo tedy možné nejpozději do 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla. Tato úprava byla v zákoně o místních poplatcích s účinností od 1. 1. 2011 zrušena novelou č. 281/2009 Sb. z důvodu nadbytečné úpravy ve vztahu k daňovému řádu. Citovaná novela obsahuje v části měnící zákon o místních poplatcích (část osmá) v čl. IX přechodné ustanovení o tom, že právní vztahy vzniklé před účinností této novely se posoudí podle dosavadních právních předpisů. 22. Ustanovení § 264 daňového řádu (taktéž účinné od 1. 1. 2011) říká, že běh a délka lhůty pro vyměření, která započala