8 Afs 103/2007 — Nejvyšší správní soud

31 A 20/2019- 147 - text 16 31 A 20/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Město Moravský Krumlov, IČ 00293199 sídlem Městského úřadu nám. Klášterní 125, 672 11 Moravský Krumlov zastoupené advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno-Židenice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha za účasti osoby zúčastněné na řízení: Vodovody a Kanalizace, dobrovolný svazek obcí, IČ 60418885 sídlem Kubišova 1172/11, Horka-Domky, 674 01 Třebíč zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. prosince 2018, č. j. MV-33897-39/ODK-2016, ve znění opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 18. prosince 2018, č. j. MV-33897-40/ODK-2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou doručenou dne 14. února 2019 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. prosince 2018, č. j. MV-33897-39/ODK-2016, ve znění opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 18. prosince 2018, č. j. MV-33897-40/ODK-2016, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 23. května 2018, č. j. KUJI 35929/2018, sp. zn. OOSČ 1087/2015 OOSC/58. 2. Správní orgán prvního stupně příslušný dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění, ve spojení s § 49 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v rozhodném znění, rozhodl dne 23. května 2018 o žádosti o určení právního vztahu členství žalobce v dobrovolném svazku obcí Vodovody a Kanalizace (osoba zúčastněná na řízení, dále též „Svazek“), a to tak, že právní vztah členství žalobce ve Svazku vznikl dne 14. června 1993 a nepřetržitě trvá do vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II. Obsah žaloby 3. Podstatný okruh žalobních námitek se týkal především vzniku členství ve Svazku a schválení smlouvy a stanov o založení Svazku. Žalobce je toho názoru, že žalovaný 1) nesprávně právně posoudil otázku, zda vstup do dobrovolného Svazku spočíval v přijetí práv a povinností, které jsou obsahem stanov Svazku, 2) nesprávně právně posoudil otázku, zda vstup do dobrovolného Svazku vyžadoval v režimu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, v rozhodném znění, schválení konkrétního textu stanov Svazku, a to zastupitelstvem, 3) nesprávně právně posoudil otázku, zda přijetí povinností, které jsou spojeny s jeho členstvím ve Svazku vyžadovalo v režimu zákona 367/1990 Sb. schválení konkrétního textu stanov, a to zastupitelstvem, 4) nesprávně právně posoudil (resp. vůbec právně neposoudil) důsledky toho, že smlouva o založení Svazku a stanovy jako její součást je veřejnoprávní smlouvou, a že jí byla i před kodifikací institutu veřejnoprávní smlouvy ve správním řádu, 5) nesprávně právně posoudil (resp. vůbec právně neposoudil) určitost usnesení zastupitelstva o schválení jeho vstupu do Svazku v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění. 4. K těmto bodům dále uvedl, že kdyby žalovaný zjistil, že vstup do Svazku spočíval v přijetí práv a povinností upravených ve stanovách, a kdyby zjistil povahu práv a povinností, musel by učinit závěr, že vstup vyžadoval schválení příslušného orgánu s přijetím těchto práv a povinností. Žalovaný rovněž nepoužil ustanovení § 20h odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. jako relevantní zákonnou úpravu. Kdyby ji žalovaný použil, musel by učinit závěr o tom, že vstup vyžadoval schválení příslušného orgánu obce s právy a povinnostmi spojenými s tímto členstvím. Ten však v řízení skutkově nezjistil, že by kterýkoliv orgán žalobce vyslovil souhlas, schválil práva a povinnosti spojené s členstvím. Dále také opomenul § 35 odst. 1 a § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. který obsahuje požadavek určitosti právního úkonu. Obsahem právního úkonu „vstupu do Svazku“ bylo uzavření smlouvy a přijetí stanov jako integrální součásti zakladatelské smlouvy. Právní úkon rozhodnutí orgánu obce musel splňovat i občanskoprávní požadavky na určitost úkonu. Kdyby žalovaný použil na posouzení zákon č. 40/1964 Sb., musel by učinit závěr o tom, že rozhodnutí žalobce nebylo určité a nebylo platné. Vzhledem k tomu, že relevantní právní úpravou byl zákon č. 40/1964 Sb. ve spojení se zákonem č. 367/1990 Sb., bylo schválení zastupitelstva spjato s přijetím takových práv a povinností, které souvisí se vstupem do svazku. Žalovaný však skutkově nezjistil, že by zastupitelstvo vyslovilo souhlas se stanovami Svazku. Aby souhlas se vstupem obce do svazku skutečně obsahoval podstatné náležitosti právního úkonu, vyžadoval by schválení znění konkrétní zakladatelské smlouvy a stanov. 5. Vzhledem k výše uvedenému má za to, že nejlépe se žalovaný s tímto právním posouzením vypořádal v rozhodnutí č. j. MV-101437-4/ODK-2015 ze dne 17. září 2015 – z hlediska zákona 367/1990 Sb. platilo, že dle § 36 odst. 1 písm. l) zastupitelstvo rozhoduje o členství obce ve svazku. Rozhodnutí o členství zahrnuje schválení smlouvy o vytvoření svazku a text stanov. Tento právní názor žalovaný opustil a zaujal zcela opačný názor. Zastupitelstvo rozhodně neprojevilo vůli souhlasit s obsahem stanov, a tedy ani s nakládáním se svým movitým, nemovitým a peněžitým majetkem tak, jak je uvedeno ve stanovách. Je tak absurdní představa žalovaného, že ke vzniku členství ve Svazku uzavřením veřejnoprávní smlouvy mohlo dojít na základě prostého rozhodnutí zastupitelstva o vstupu města do svazku obcí. Tedy bez toho, že by zastupitelstvo vyjádřilo souhlas s konkrétními veřejnoprávními právy a povinnostmi obce v rámci svazku obcí. 6. Další okruh žalobních námitek se týkal posouzení významu dobré víry pro vznik a trvání členství ve svazku obcí. Žalovaný uvedl, že nelze akceptovat stav, kdy žadatel dlouhodobě jedná jako řádný člen, avšak zpětně zpochybní své členství pouze na základě striktního jazykového výkladu § 36 odst. 1 písm. l) 367/1990 Sb. (str. 72 – 73 napadeného rozhodnutí). Žalovaný pak konkrétně neuvedl, o čí dobré víře pojednává, jak by byla dobrá víra třetích osob dotčena, kdyby členství vůbec nevzniklo, po uplynutí jaké lhůty od domnělého vzniku členství je takto chráněna dobrá víra, kdo vydržel práva a povinnosti, tj. ty majetkové povinnosti obce, které se aktivují až v případě ukončení členství, jak by mohl žalobce vydržet práva a povinnosti, které nekonzumoval ani svazek obcí způsobem uvedeným v rozhodnutí, jak mohl žalobce vydržet členství, když nebylo usnesení žádného orgánu této obce, které by s těmito právy vyjádřilo souhlas. Právní úprava dle zákona č. 40/1964 Sb., který se aplikuje ex lege, § 20a odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb. a §170 správního řádu neumožňovala vydržení práv obecně, proto neumožňovala vydržení práv a povinností, které jejich nositel neměl v „držbě“ (§ 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), tj. nekonzumoval je po dobu, o které žalovaný uvádí, že „žadatel jednal jako řádný člen“. 7. Navazující okruh námitek byl zaměřen na nezákonnost dodatku smlouvy a závaznosti stanov ve vztahu k trvání členství. Žalobce uvedl, že 1) žalovaný vůbec právně neposoudil, zda lze otázku zákonnosti a závaznosti změny stanov svazku obcí, provedené v rozporu s právními předpisy, posoudit jako předběžnou otázku a 2) žalovaný nesprávně právně posoudil otázku, zda je změna stanov svazku obcí, provedená v rozporu s právními předpisy, závazná pro svazek obcí a jeho členské obce, konkrétně pak žalobce. S odkazem na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jakož i napadeného rozhodnutí, uvedl, ze kterého vyplývá, že postačuje, že byl přijat dodatek, který znemožňuje vystoupení před uplynutím udržitelnosti projektů. Tento dodatek byl přijat na Valné hromadě a následně zaregistrován krajským úřadem. Zároveň správní řád nezná institut neplatnosti smluv a § 170 správního řádu v této oblasti neumožňuje užití ustanovení občanského zákoníku. Smlouva navíc nebyla zrušena v přezkumném řízení a je zákonná. Dle žalobce tak žalovaný nesprávně interpretoval a aplikoval § 170 správního řádu. Žalovaný neaplikoval ani § 57 správního řádu, jelikož zákonnost a závaznost změny stanov může být posouzena jako předběžná otázka, protože nepodléhá § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu. Přitom je evidentní, že v případě, že předmětnou změnu stanov svazku obcí Vodovody a kanalizace neschválilo byť jediné zastupitelstvo členské obce, nenabyla tato změna účinnosti a není závazná, a to bez ohledu na hlasování zástupců obcí na Valné hromadě svazku obcí, bez ohledu na registraci této změny příslušným rejstříkem. 8. Dalším okruhem žalobních námitek byl zaměřen na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož žalovaný 1) neuvedl úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů a při výkladu právních předpisů ve smyslu §