9 Afs 64/2019 — Nejvyšší správní soud

31 Af 31/2020- 53 - text  14 31 Af 31/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobkyně: L. Š. bytem X zastoupena Ing. Ladislavem Fancem, daňovým poradcem sídlem Březnická 5565, 760 01 Zlín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.3.2020, č.j. 10519/20/5200-10422-711473 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11.3.2020, č.j. 10519/20/5200-10422-711473, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to k rukám Ing. Ladislava Fance, daňového poradce, sídlem Březnická 5565, Zlín, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního úřadu č. j. 10519/20/5200-10422-711473 ze dne 11. 3. 2020 a jemu předcházejících platebních výměrů Finančního úřadu pro Zlínský kraj. Územní pracoviště ve Zlíně č. j. 276284/19/3301-51522-703037 a č. j. 276339/19/3301-51522-703037, týkajících se daňového řízení vedeného dle výzvy vydané dle ustanovení § 38x odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v jeho platném znění k prokázání vzniku a původu příjmů a dalších skutečností souvisejících s nárůstem jeho jmění, spotřebou nebo jiným vydáním, a to za zdaňovací období roku 2015 a roku 2016. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě namítla, že napadené rozhodnutí je nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné, které nerespektuje zásadu objektivního hodnocení důkazů a na základě ustanovení § 38x zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů je aplikováno retroaktivně. 3. V podrobnostech předně namítla, že nebyly splněny podmínky pro stanovení daně na základě pomůcek dle § 98 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. K první podmínce uvedla, že doposud nebyla předložena analýza bankovních účtů a není zřejmé, jaké konkrétní částky jsou uvedeny v této položce. Odkázala na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem (vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 124/2018 a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 Afs 64/2019). Dále uvedla, že výzva dle § 38x ZDP za prekludované zdaňovací období a nebyla formulována dostatečně konkrétně a bylo po ní požadováno prokazování negativních skutečností. Naplnění podmínky nemožnosti stanovení daně dokazováním ji nelze přičítat k tíži, neboť jí nebyly doloženy konkrétní skutečnosti tedy částky a bylo jí odepřeno právo vyjádřit se ke skutečnostem, které správce daně uvádí ve Výzvě 38x. Zároveň podle ní není daň stanovena dostatečně spolehlivě, neboť zjištěná orientační cena rodinného domu není relevantní s ohledem na realizaci hrubé stavby domu svépomocí a u bankovních účtů správci daně nedoložili, co daná částka konkrétně obsahuje či z jakých položek je složena. 4. V druhé skupině žalobních námitek brojila proti správní taktice správce daně, která na ni měla nemateriální dopad daný tím, že správcem daně byly deklarovány milionové částky údajně vztahující se k zjištěným výdajům, v nichž jsou však zahrnuty duplicitně či triplicitně příjmy a výdaje, které v sumarizační sumě dávají zcela nesmyslnou částku a bankovní účet č. 2205001700/0300 vedený u ČSOB byl využíván pro podnikatelskou činnost pana L. Š., který provozoval kavárnu a pizzerii. Tedy pohyby na těchto bankovních účtech jsou zahrnuty v přiznáních k dani z příjmů fyzických osob pana L. Š. Odkázala i na podání vysvětlení na Policii ČR ze dne 16. 1. 2020. 5. Třetí skupina námitek se týkala výstavby rodinného domu a žalobkyně nesouhlasila s tím, že se v průběhu celého daňového řízení nevyjádřila a nepředložila žádné důkazní prostředky. V podané žalobě zopakovala, kdo se podílel na stavbě domu, i to, že žalovanému byly doloženy skutečnosti týkající se výstavby hrubé stavby rodinného domu a po shrnutí svých důkazních návrhů namítla, že správce daně porušil zásadu volného hodnocení důkazů. Zejména namítla, že správci daně doložila fotografii z webového portálu mapy.cz, na které je zachycen stav rodinného domu k datu 4. 9. 2014 a že nelze souhlasit, že ke skutečnému nárůstu jmění došlo v roce 2014 a dříve, neboť správní úvaha žalovaného neobsahuje žádné hodnocení předloženého přímého důkazu a k doložené fotografii se žalovaný nikterak nevyjádřil. Neměla výhrad k závěru žalovaného, že nelze stanovit, v jakém stadiu byl dokončen interiér, nicméně daň nebyla stanovena v zákonných intencích, neboť obsahuje zdanění nárůstu jmění, které se vztahovalo k roku 2014 a níže, tedy k rokům, za který již daň nelze stanovit. 6. V následujících částech žaloby brojila proti posouzení příjmů, které vztahovaly k „nejbližší minulosti" a byly přímo použity na výstavbu domu, odkázala na podané vysvětlení na Policii České republiky vedeným pod č. j. KRPZ- 35199-98/TČ-2019-150581 dne 16. 1. 2020 a namítla retroaktivitu ustanovení § 38x ZDP. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost a odkázal na napadené rozhodnutí, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 124/2018–39 ze dne 31. 1. 2019, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019 č. j. 9 Afs 64/2019–52. 8. Ke splnění podmínek pro stanovení daně podle pomůcek odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2019, č. j. 1 Afs 108/2018–37, a nelze hovořit o nějakém excesu ze strany správce daně. Uvedl, že žalobkyně nesplnila své povinnosti při dokazování, neboť nereagovala na výzvu správce daně a v důsledku neprokázání rozdílu mezi tvrzenými příjmy a nárůstem jmění správce daně tedy neměl k dispozici informace týkající se skutečné hodnoty pořízeného majetku, ani informace o vzniku a původu příjmů. Zároveň podle žalovaného mohla být daň stanovena spolehlivě. Zdůraznil, že daňovému subjektu nemůže svědčit právo domáhat se použití určitých (konkrétních) pomůcek. V případě rodinného domu mohla žalobkyně osvětlit skutečnosti ohledně jeho pořízení, příp. korigovat jejich cenu odhadovanou žalovaným, či uplatnit jiné námitky proti postupu žalovaného (viz rozsudek NSS č. j. 9 Afs 64/2019-52 ze dne 13. 06. 2019). Tvrzení ohledně kalkulací a přehlížení důkazních prostředku proto nejsou důvodná. Odkázal na bod [58] napadeného rozhodnutí s tím, že „dostatečná spolehlivost“ daně by měla být chápána tak, že správce daně dosáhl řádného kvalifikovaného odhadu, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, že tomuto požadavku žalovaný dostál. 9. K námitce žalobce, že výzva byla vydána v rozporu s ustanovením § 38x ZDP, uvedl, že nelze spatřovat nezákonnost v tom, pokud v průběhu řízení správce daně zjistil, že uplynula lhůta podle § 148 daňového řádu ve spojení s § 38r odst. 2 ZDP. Namítl, že žalobkyně navíc ani neuvádí, jakým způsobem by popsaný postup mohl zasáhnout do jejích práv a poškodit ji. K analýze bankovních účtů opětovně odkázal na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu a dále uvedl, že správce daně ani žalovaný po žalobci nepožadovali prokázat reálnou neexistenci posuzované skutečnosti. Ke kalkulaci ceny rodinného domu odkázal na žalobou napadené rozhodnutí. 10. K fotografii rodinného domu ze dne 4. 9. 2014 a nárůstu jmění v roce 2014 a dříve odkázal na napadené rozhodnutí a dále uvedl, že z fotografie skutečně nelze dovozovat, v jaké fázi rozestavěnosti se nacházel dům uvnitř apod. Stejně tak odkazoval na napadené rozhodnutí i k navrženým výslechům svědků s tím, že ani nakoupený materiál neprokazuje, že stavba byla realizována svépomocí. Na napadené rozhodnutí odkázal žalovaný i v případě námitky nezahájení trestního stíhání, přehlížení důkazů a daru od manželů M. 11. V případě námitky nezákonného postupu správce daně s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 29/05, má za to, že žalovaný postupoval zcela v souladu se závěry vyslovenými Ústavním soudem, když po žalobci požadoval pouze prokázání vzniku a původu příjmů, jelikož měl důvodné pochybnosti, zda tvrzené příjmy odpovídají nárůstu jeho jmění (viz § 38x ZDP). Zároveň nedošlo ani k zásahu do právní jistoty žalobce, jelikož byl respektován jak věcný, tak časový rozsah skutečností, které byl žalobce povinen tvrdit podle § 92 odst. 3 daňového řádu. Napadené rozhodnutí je podle něj přezkoumatelné a postup žalovaného byl zcela legitimní a v souladu s platnou právní úpravou, což vyplývá i z rozsudků ve věci zásahové žaloby žalobce. 12. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které setrvala na svých tvrzeních a dále je upřesnila v reakci na vyjádření žalovaného. IV. Posouzení věci 13. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právní