7 As 40/2003 — Nejvyšší správní soud

32 A 40/2019- 53 - text  8 32 A 40/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci žalobce: J. S. bytem X. zastoupen Mgr. Hanou Ort, Ph.D., advokátkou sídlem Masarykova 34, Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské náměstí 1, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2019, č. j. MMB/0148839/2019, sp. zn. 3220/OVV/MMB/0077266/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Komise pro projednávání přestupků Statutárního města Brna, městské části Brno-Líšeň, rozhodnutím ze dne 17. 1. 2019, č. j. 11392/2018, uznala žalobce vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 2 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“). Přestupku se žalobce dopustil tím, že nejméně od roku 2015 do 30. 12. 2016 s intenzitou asi 1x za měsíc v místě bydliště vyhrožoval manželce H. S., nejčastěji slovy, že vezme sekeru, všechno i ji rozseká a rozmlátí a sám se pak oběsí, a v přesně nezjištěné době v měsíci srpen – září 2016 jí vyhrožoval tamtéž tím, že pustí plyn z plynového sporáku a nechá vybuchnout celý dům. Za tento přestupek správní orgán žalobci uložil pokutu ve výši 800 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Namítá, že žalovaný jej zkrátil na právech tím, že mu v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), nedal možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. 3. Nezákonným postupem žalovaný znemožnil žalobci opětovně navrhnout výslech svědka – syna J. S., jehož výpověď považuje za stěžejní. Správní orgány vycházely zejména z výpovědi H. S. a dcery žalobce Z. D., proti nimž stojí tvrzení žalobce. V takovém případě ovšem měly správní orgány v souladu se zásadou in dubio pro reo řízení zastavit. Místo toho však nepochopitelně tvrdí, že o skutkovém stavu nejsou pochybnosti. Dle správních orgánů by výslech J. S. nemohl přispět k objasnění skutkového stavu, neboť nebyl jednání žalobce přítomen. Naproti tomu však správní orgány přijaly výslech Ing. J. S., který taktéž nebyl jednání přítomen. 4. Žalovaný se dále dle žalobce nevypořádal se skutečností, že návrh na projednání přestupku nesepsala poškozená H. S., ale pouze jej podepsala. Původcem návrhu je fakticky dcera žalobce Z. D., která tímto způsobem ventiluje svou zlobu vůči žalobci. Z tohoto důvodu neměl správní orgán k návrhu na projednání přestupku vůbec přihlížet. 5. Skutkový stav nebyl dle žalobce ve správním řízení řádně zjištěn a žalobce trvá na tom, že se vytýkaného jednání nedopustil. Správní orgány vyhodnotily výpověď manželky žalobce a dcery žalobce jako věrohodné, třebaže samy připustily podstatné odlišnosti v jejich výpovědích. Manželka v řízení dne 21. 8. 2017 tvrdila, že k vyhrožování mělo dojít naposledy před Vánocemi 2016, zatímco v návrhu na projednání přestupku ze dne 9. 6. 2017 tvrdila, že k němu mělo docházet poslední asi 2 roky a naposledy před 14 dny, tj. v květnu 2017. Dcera dne 21. 8. 2017 tvrdila, že k vyhrožování mělo docházet několik let a naposledy v květnu 2017. Následně dne 9. 4. 2018 obě v podezřelé shodě tvrdily, že k vyhrožování mělo docházet od června 2013 do prosince 2016. Žalovaný se rovněž nepozastavil nad rozporem ohledně doby, kdy měl žalobce vůči manželce začít užívat vulgární výrazy. Co se týče vyhrožování plynem ze sporáku, uvádí žalobce, že plynový sporák byl v srpnu 2016 demontován. Dne 9. 4. 2018 obě ženy ve shodě tvrdily, že vyhrožování trvalo od roku 2013, což znamená, že je údajné výhružky nechaly po dobu 4 let zcela klidnými. V celém domě nadto zůstaly funkční plynové přípojky, pokud by žalobce hypoteticky někomu vyhrožoval, mohl by své výhružky realizovat. 6. Žalovaný se rovněž nijak nepozastavil nad tím, že dne 7. 12. 2017 manželka žalobce v řízení před Městským soudem v Brně (sp. zn. 123 L 564/2016) uváděla, že na radu psycholožky se snaží na vše zapomenout a má potíže s pamětí. Dne 9. 4. 2018 v přestupkovém řízení (třebaže i zde připustila problémy s pamětí) podrobně popisuje průběh událostí v roce 2016. Před Městským soudem v Brně dále manželka v řízení sp. zn. 71 L 1735/2015 dne 11. 2. 2016 uvedla, že ji manžel nikdy fyzicky nenapadl a že se nevyjadřoval vulgárně. Nelze přijmout vysvětlení manželky žalobce, že rozpory vyplývají z odlišnosti řízení a soud se jí neptal na detaily. Pomyslným vrcholem je vysvětlení rozporů ve výpovědi sdělením manželky dne 9. 4. 2018, že „je pravda to, co říkám dnes“. Výpověď manželky je proto dle žalobce účelová a nevěrohodná a zkreslená ovlivněním ze strany dcery žalobce. Všechny tyto okolnosti nepochybně odůvodňovaly návrh žalobce na vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie za účelem zjištění, zda jsou u manželky žalobce dány sklony k fabulacím či ovlivnitelnosti a zda je schopna si správně zapamatovat a vybavit prožité události. S námitkami ohledně nevěrohodnosti svědkyně a neprovedení uvedeného důkazu se žalovaný nezabýval dostatečně, čímž zatížil své rozhodnutí vadou. 7. Naproti tomu provedení důkazu znaleckým posudkem ohledně zdravotního stavu žalobce žalovaný nezvykle důsledně obhajuje, třebaže byl tento důkaz obstarán nezákonně. Znalecký posudek byl totiž pořízen v trestním řízení, v němž byl žalobce pouze podezřelým, nikoliv obviněným. Podle § 116 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „trestní řád“), lze přitom v trestním řízení nechat vypracovat znalecký posudek znalcem z oboru psychiatrie pouze u osob obviněných, tedy těch, kterým bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání (k tomu žalobce odkazuje na odborný článek JUDr. B. z roku 2004). Dle § 51 odst. 1 správního řádu nelze provést k důkazu důkazní prostředek získaný nebo provedený v rozporu s právními předpisy. Věcně považuje žalobce znalecký posudek za tendenční, neboť již v úvodu znalkyně označuje žalobce v rozporu se skutečností za osobu stíhanou pro zločin, čímž dává jasně najevo, že by měl být minimálně stíhán, a dále doporučuje soudu zvážit uložení ochranného psychiatrického léčení ambulantní formou, opět aniž by byl žalobce vůbec trestně stíhán. 8. Žalobce je přesvědčen, že neobstojí závěr správních orgánů, které jednání kvalifikovaly jako pokračující přestupek, neboť chybí potřebná souvislost, zejména časová. Jedná se tedy o několik samostatných skutků. 9. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nezabýval namítaným promlčením přestupku. Dle žalobce je přestupek promlčený, neboť se ve věci mělo s ohledem na nepřípustnost retroaktivity v neprospěch pachatele použít ustanovení § 20 zákona o přestupcích ve znění do 30. 9. 2015. V opačném případě by se nové ustanovení vztahovalo i na dílčí útoky před účinností změny zákona. Ve svém celku by proto měla být aplikována úprava, která je pro žalobce coby pachatele příznivější. Řízení proto mělo být zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. 10. S ohledem na vše uvedené navrhuje žalobce napadené rozhodnutí zrušit, věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení a požaduje přiznat náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 11. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že přestupek byl žalobci prokázán svědeckou výpovědí Z. D. a znaleckým posudkem MUDr. H., který byl proveden jako listinný důkaz. K výpovědi Ing. S. žalovaný nepřihlížel, k neprovedení výslechu J. S. se vyjádřil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce se mohl vyjádřit k podkladům před vydáním prvostupňového rozhodnutí, čehož také využil. V odvolacím řízení již podklady doplněny nebyly. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. 12. V replice žalobce opakuje, že znalecký posudek MUDr. H. byl pořízen v rozporu se zákonem. Dle vyjádření žalovaného k žalobě měl být přestupek prokázán výpovědí dcery žalobce, z čehož lze dovodit, že výpověď jeho manželky spáchání přestupku neprokazuje, což dokládá naprostou nekonzistentnost závěrů žalovaného. Není pravda, že by žalovaný vůbec nepřihlížel k výpovědi Ing. S., neboť prvostupňový orgán ji ve svém rozhodnutí rekapituloval a činil na jejím podkladě závěry. Žalobce trvá na tom, že navrhovaná výpověď jeho syna J. S. by mohla prokázat jeho nevinnu. Tím, že žalovaný nedal žalobci možnost seznámit se s podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, zkrátil žalobce na jeho právech, neboť ten si nemohl učinit úsudek o tom, zda žalovaný nedoplnil spis o další podklady a že hodlá vydat rozhodnutí. IV. Posouzení věci krajským soudem 13. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 14. Žaloba není důvodná. 15. Z hlediska systematiky