3 Ads 86/2013 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 11/2019- 63 - text pokračování 10 34 Ad 11/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobkyně: M. N. zastoupená opatrovnicí J. N. obě bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2019, č. j. X, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2019, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2019, č. j. X (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná přiznala žalobkyni od 2. 9. 2017 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovémpojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). 2. Podkladem prvostupňového rozhodnutí byl posudek o invaliditě ze dne 5. 8. 2019, vypracovaný posudkovou lékařkou MSSZ Brno, podle něhož byla žalobkyně od 2. 9. 2017 invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 50 %. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaná v rámci přezkumu prvostupňového rozhodnutí posoudila zdravotní stav žalobkyně, resp. její invaliditu ve smyslu § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění. Pro účely řízení o námitkách bylo vycházeno ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. E. Š. ze dne 23. 7. 2019, z profesního dotazníku ze dne 17. 7. 2019 a z dalších blíže specifikovaných nálezů odborných lékařů, včetně zdravotnické dokumentace, kterou žalobkyně předložila k námitkám proti prvostupňovému rozhodnutí. 4. Žalovaná dospěla k těmto skutkovým zjištěním: lehká až středně těžká mentální retardace, IQ 54, poruchy chování; stav po haenorhagii do thalamu ve 3. měsíci věku, obstrukční vnitřní hydrocefalus, se zavedením V-P shuntu vlevo, dobře funkční, poslední revize v roce 2006, neurologicky negativní nález; sekundární epilepsie – kompenzovaná na terapii od června 2004; hepatopatie; planovalgózní chůze bez pomůcek, lehký intenční tremor horních končetin akrálně; obesita. 5. S odkazem na § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále též jen „vyhláška o posuzování invalidity“), žalovaná uvedla, že pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více zdravotních postižení, jednotlivé procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivů ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. 6. Žalovaná odkázala na posudek posudkové lékařky ČSSZ o invaliditě ze dne 7. 11. 2019, podle něhož je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 8b (mentální retardace, kdy jde o mentální postižení jen lehkého stupně – debilitu, IQ je 50 – 69, je přítomno narušení adaptivního chování, značně snížená úroveň sociálních dovedností, je přítomen náhled, zhoršené nebo snížené ovládací a rozpoznávací schopnosti, výkon některých denních aktivit je omezen), přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 45%. U žalobkyně byla vzhledem k průběhu onemocnění, dosavadní léčbě a rozsahu objektivního nálezu míra poklesu pracovní schopnosti stanovena až na samé horní hranici rozmezí, tj. ve výši 45 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobkyně byla podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšena stanovená základní hodnota 45 % ještě o dalších maximálně možných 10 %, celkově tak činí 55 %. Žalobkyně nyní studuje speciální střední školu denní formou, a to od 1. 9. 2017, žalobkyně dokončila základní vzdělání na zvláštní škole v roce 2016, nyní nepracuje. Přes týden je ve stacionáři Centrum Kociánka a o víkendech doma. 7. Po přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně tedy posudková lékařka žalované dospěla k závěru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, který omezuje její psychické schopnosti, má vliv na pokles pracovní schopnosti, avšak po vyhodnocení zdravotnické dokumentace (shrnutí na s. 3 – 4 napadeného rozhodnutí) byl tento pokles hodnocen ve výši 55 %. Vzhledem k tomu,že se nadále jedná o hodnotu v rozmezí nejméně 50 % avšak nejvíce 69 %, bylo možné konstatovat jen druhý stupeň invalidity. Zdravotní stav žalobkyně je stabilizovaný při dodržování léčebných a režimových opatření. Stav umožňuje výkon přiměřeného zaměstnání při dodržování preventivních zdravotních a pracovních opatření. Posudkový závěr ČSSZ ze dne 5. 8. 2019 byl proto poté, co žalovaná neshledala důvodnými další námitky žalobkyně, potvrzen. III. Žaloba 8. Žalobkyně navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení. Namítla, že žalovaná nedodržela základní zásady správního řízení a výsledek neodpovídá okolnostem případu. Má za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu s lékařskými nálezy, zejména lékařskou zprávou MUDr. E. Š. (ze dne 29. 9. 2015, 21. 4. 2016, 11. 5. 2016, 9. 8. 2017, 3. 12. 2018, 22. 1. 2018, 3. 6. 2019, 6. 11. 2019) a MUDr. E. Č. (ze dne 15. 7. 2019). 9. Lékařka žalované učinila svůj závěr o mentální retardaci žalobkyně lehkého stupně a možném výkonu přiměřeného zaměstnání bez podrobného zkoumání zdravotního stavu žalobkyně; na jednání nebyla žalobkyně přizvána. Žalovaná neprokázala, že by žalobkyně byla schopna pracovní činnost vykonávat, a to ani na zkrácený úvazek, nezabývala se rozsahem tohoto možného pracovního úvazku. K závěru o zachování pracovní schopnosti z důvodu stabilizace zdravotního postižení a určité adaptace na dlouhodobé postižení nemá žalovaná žádný důkaz. Napadené rozhodnutí zároveň není dostatečně odůvodněno. 10. Podle žalobkyně by žalovaná měla v rámci smírného odstranění rozporů napomoci při uplatňování jejích oprávněných zájmů a měla by žalobkyni případně vyzvat k doplnění dokumentace, neboť při tak těžkém postižení lze předpokládat komplikace i v jiných oborech medicínského posouzení. Žalobkyně jako laik nemůže předpokládat, co vše může hodnocení ovlivnit. Prováděné posudkové hodnocení se nezabývalo dokumenty a informacemi, které by mohly ve smyslu § 3 správního řádu objasnit podstatu zdravotního postižení, schopností pracovního výkonu a zařazení do stavu bez důvodných pochybností. 11. Podle žalobkyně tedy došlo k překvapivému závěru (rozpor s § 2 odst. 4 správního řádu), prováděné posudkové hodnocení bylo uplatněno mimo zákonné zmocnění (§ 2 odst. 2 správního řádu) a závěry nemají podklad v dokumentech podstatných pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně trvá na klasifikaci zdravotního postižení v kapitole V položce 8c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity se 70 % poklesem pracovní schopnosti. IV. Vyjádření žalované 12. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula relevantní právní úpravu, předcházející průběh řízení a přijatý posudkový závěr. S ohledem na obsah žaloby navrhla provedení důkazu posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů. 13. Není zákonnou povinností žalované osobně zvát žalobkyni k posudkovému lékaři; to platí zejména tehdy, pokud tento lékař je schopen již z poskytnuté zdravotnické dokumentace učinit posudkový závěr. Opačný postup by vedl k nedodržení zásady ekonomie řízení, k čemuž musí správní orgán rovněž přihlížet. Žalovaná si rovněž nebyla vědoma skutečnosti, že by neposkytla žalobkyni (potažmo její opatrovnici) dostatečné informace, které se k řízení vztahují. V. Obsah správních spisů a řízení před krajským soudem 14. V průběhu řízení krajský soud vyžádal správní spis MSSZ Brno a také správní spis žalované, z nichž vyplývají následující skutečnosti. 15. K žádosti žalobkyně byla invalidita žalobkyně posuzována v roce 2010 (se závěrem, že se nejedná o těžké zdravotní postižení ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., resp. že nejde o zdravotní postižení dle vyhlášky č. 182/1991 Sb.), součástí spisu je též dokumentace týkající se posouzení stavu žalobkyně pro účely dávek státní sociální podpory, příspěvku na péči, příspěvku na mobilitu a přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. 16. Žádost o invalidní důchod