3 As 16/2004 — Nejvyšší správní soud

62 A 33/2019- 73 - text pokračování 8 62 A 33/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka, a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: SUNPEMA ENERGY s. r. o. sídlem Pod Humny 308, Hustopeče nad Bečvou zastoupená advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 42, Brno proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 16. 1. 2019, č. j. 05614-16/2018-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rada Energetického regulačního úřadu (dále jen „rada“) žalobou napadeným rozhodnutím zamítla rozklad žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2018, č. j. 05614-8/2018-ERU, kterým bylo obnoveno řízení o žádosti žalobkyně ze dne 30. 11. 2009 o udělení licence na výrobu elektřiny. Této žádosti žalobkyně bylo původně žalovaným vyhověno a dne 17. 12. 20009 jí byla udělena licence na výrobu elektřiny č. 110911835 pro výrobnu elektřiny využívající slunečního záření umístěnou na pozemku parc. č. 1129/51 v k. ú. Hustopeče nad Bečvou o instalovaném výkonu 1,300 MW. Důvodem obnovy řízení byla skutečnost, že vydání rozhodnutí o udělení licence elektřiny mělo být dosaženo trestným činem, což vyplývá z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, č. j. 50 T 2/2016 – 2081, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2018, č. j. 4 To 70/2017 – 2238. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně napadla rozhodnutí rady žalobou. Namítla, že § 100 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, umožňuje obnovit řízení pouze v případě, pokud se trestného činu dopustila oprávněná úřední osoba, která nezákonné rozhodnutí vydala nebo se na něm podílela. Rada tuto námitku obsaženou již v odvolání nijak nevyvrátila a ve svém rozhodnutí nesprávně uvádí, že pro trestný čin související s rozhodnutím o licenci byla odsouzena i žalobkyně. Odsouzený revizní technik nebyl účastníkem správního řízení o udělení licence; dle žalobkyně nelze působnost § 100 odst. 4 správního řádu rozšiřovat (v neprospěch žalobkyně) na osoby, které ve správním řízení nevystupují jako účastníci, tím méně jako svědci či znalci, a to s přihlédnutím k § 100 odst. 5 a § 94 odst. 4 a 5 správního řádu. Podle názoru žalobkyně je dále k aplikaci § 100 odst. 4 správního řádu nutný dokonaný úmyslný trestný čin, čímž se však žalovaný nezabýval. 3. Názor trestního soudu, že se trestného činu dopustil revizní technik zpracováním revizní zprávy, je v rozporu s judikaturou správních soudů, podle níž revizní zprávy revizních techniků nejsou podkladem pro vydání licence, zvláště pokud v řízení nebyly provedeny jako důkaz. Pokud žalovaný v řízení o licenci neprovedl revizní zprávu jako důkaz, nemohl ji použít jako podklad pro vydání rozhodnutí. Revizní zprávy nikdy nebyly a neměly být podkladem pro vydání rozhodnutí o licenci, ale pouze podkladem pro místní šetření. Pokud revizní zpráva nebyla pravdivá a stavba elektrárny nebyla v roce 2009 dokončena, pak by to musel žalovaný lehce zjistit při místním šetření, což neučinil. Kauzální nexus mezi trestnou činností a licencí proto neexistuje. Žalovaný tvrdí, že licence byla vydána na základě nepravdivé zprávy revizního technika pouze proto, že jinak by musel připustit nezákonný postup oprávněných úředních osob. 4. Pokud měl žalovaný pochybnosti o zákonnosti udělené licence, měl dostatek času zahájit přezkumné řízení či řízení obnovit, k čemuž nedošlo. Stejně tak nebylo rozhodnutí o licenci napadeno před soudem Nejvyšším státním zástupcem či Veřejným ochráncem práv. Tyto kroky orgánů vnější kontroly nelze nahrazovat zneužitím § 100 odst. 4 správního řádu téměř deset let po rozhodné skutečnosti. Žalovaný měl proto posoudit proporcionalitu zásahu podle § 94 odst. 4 a 5. správního řádu. 5. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť nespecifikuje trestný čin, kterým mělo být vydání licence dosaženo, ani nespecifikuje skutek, v němž citované rozsudky trestních soudů spatřují trestný čin, a příčinné souvislosti vyžadované § 100 odst. 4 správního řádu. 6. Napadené rozhodnutí bylo dle žalobkyně též vydáno na základě nedostatečně zjištěného stavu věci, neboť jako podklad byly použity pouze rozsudky trestních soudů a nikoliv celý trestní spis, a neboť nebyly vyžádány spisy státního zastupitelství za účelem zjištění, proč nebylo postupováno podle § 66 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Rada (ani žalovaný) neprováděla žádné dokazování, nevedla ve věci samostatný spis, jak jí ukládá § 17 správního řádu a je otázkou, zda ve věci vůbec jednala rozkladová komise a jaký byl její návrh. 7. Napadené rozhodnutí zasahuje do subjektivních práv žalobkyně, neboť správce distribuční sítě odmítl žalobkyni okamžikem právní moci napadeného rozhodnutí proplácet vyrobenou elektrickou energii. 8. Žalobkyně tedy z uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na tomto procesním postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před soudem, a to i při jednání, které bylo ve věci nařízeno. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že rozhodnutí o obnově samo o sobě neznamená, že novým rozhodnutím ve věci skutečně dojde ke ztrátě nároku žalobkyně na podporu za vyrobenou elektřinu. Podle žalovaného není rozumný důvod, aby byl pro řízení o rozkladu veden samostatný spis. Ve správním spise se pak nachází protokol o hlasování rozkladové komise i návrh rozhodnutí. V dalším žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí. Dodal, že je vázán pravomocnými rozsudky trestních soudů, a nebyl proto důvod, aby si vyžadoval trestní spisy či spisy státního zastupitelství. Ustanovení § 100 odst. 4 správního řádu neobsahuje žádné bližší požadavky ohledně trestného činu nebo jeho pachatele. Podle žalovaného existuje vazba mezi spáchaným trestným činem revizního technika a vydaným rozhodnutím o udělení licence, přičemž žalobkyně nemohla být v dobré víře, že toto rozhodnutí nebylo dosaženo trestným činem. Žalobkyně argumentuje manipulativním způsobem, neboť z povinnosti správního orgánu zjistit skutečný stav věci v zásadě dovozuje možnost účastníků řízení volně předkládat falešné důkazy. 10. Žalovaný závěrem navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta, a na tomto procesním postoji rovněž setrval po celou dobu řízení před soudem, a to i při jednání, které bylo ve věci nařízeno. IV. Posouzení věci 11. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s). Žaloba je přípustná. Rozhodnutí o obnově řízení o licenci na výrobu elektřiny je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť je jím zasaženo do práva žalobkyně, která od právní moci rozhodnutí o obnově nemůže vykonávat práva plynoucí z licence [tj. vyrábět elektřinu v příslušné výrobně elektřiny, srov. § 3 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)] a její činnost se stává protiprávní (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, čj. 5 As 13/2006 – 46, publ. pod č. 1427/2008 Sb. NSS). 12. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. Podle § 100 odst. 4 správního řádu platí, že o obnově řízení rozhodne příslušný správní orgán z moci úřední též v případě, že rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem. Lhůta podle odstavce 3 začíná běžet dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozsudku. Podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu dále platí, že jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu. Podle odst. 3 téhož ustanovení je správní orgán vázán rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné. 14. Nejvyšší správní soud ve vztahu ke shodné dřívější úpravě obsažené v § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), konstatoval, že povolení obnovy řízení podle tohoto ustanovení „je možné pouze za paralelního splnění dvou podmínek: jednak že existuje pravomocné rozhodnutí, podle kterého byl trestný čin spáchán, jednak že uvedený trestný čin měl přímou souvislost s vydaným správním rozhodnutím, resp. že předmětného rozhodnutí bylo dosaženo právě tímto trestným činem. Zjištění existence první podmínky pak z lo